Gotye – Somebody That I Used To Know (feat. Kimbra)

Vím, že tuto písničku nejspíš znáte, ale včera se mi moc zalíbila

Bramborová kapsa s marmeládou

Velmi jednoduchý recept na velmi dobré jídlo

Suroviny: Brambory, marmeláda, vajíčko, sůl, hrubá mouka

Postup:

1.    Uvařte brambory ve slupce, oloupejte a nastrouhejte najemno (pokud jsou brambory uvnitř syrové, tak to do směsi nestrouhejte)
2. Přidejte vajíčko (stačí jedno na pět brambor) a posolte (tak, aby bylo těsto slané jako rohlík)
3. Přidejte hrubou mouku (na pět brambor je jí potřeba skoro půl kila), přidávejte, dokud nevytvoříte hladké nelepící se těsto
4. Těsto rozválejte na placku (poměrně tenkou) a (například hrnkem) vykrajujte kola. Doprostřed dejte lžičku marmelády, těsto přeložte a na krajích upevněte (je důležité nedávat marmelády moc nebo moc na kraj, aby nevnikla do okrajů, které mají těsto spojovat. Potom vám marmeláda vyteče na pánvičku a znehodnotí olej)
5. Opékejte na oleji dozlatova.

Dobré je si to dát s vanilkovým cukrem a se šlehačkou

 

 

(c) Ilustrační fotky:

W.Golding: Pán much

Tuto knihu jsem opět přečetla za den. Čte se velmi pěkně. Zajímavý je na ní především ten přechod od civilizovaného člověka k divochovi. O to tu taky kráčí. Hlavními hrdiny jsou malí i větší chlapci, kteří zůstanou sami na ostrově a musí nějak přežít. Nebudu psát víc, abych něco neprozradila, ale místy je to opravdu dramatické a konec je opravdu zvláštní. Celkově je to velmi dobře vystavěno.

na cbdb.cz

J. Clavell: Král krysa

Tato kniha zde není ani tak pro doporučení. Spíš jako laické zhodnocení knihy řazené do klasiky.

Popravdě jsem očekávala něco trošku jiného. Krutý život v indočínské věznici. Ale není to tak. Jedná se o zajatecký tábor, kde je část vězňů žijících nejspíš v hrozných podmínkách, o kterých však tato kniha není, a o zajatcích, kteří to mají trošku volnější a nežijí ve vězení, přesto však jsou omezeni hranicemi tábora. Je tam popsaný propracovaný systém získávání peněz na jídlo, který je často nelegální. Systém života lidí v táboře, který rozhodně není horší než v koncentračním táboře, ve kterém paralelně s nimi žilo mnoho lidí – proto mě to také moc nezasáhlo. Hlavně je to ale příběh o Králi, o muži, který jako jediný přežívá v táboře sám, lidé mu slouží, je to individualita, samostatný, chytrý. A pak přijde konec války.

Z hlediska psychologie té osoby a celého toho systému přežívání je to dobrá kniha, ale čekala jsem přežívání v mnohem horších podmínkách. O těch se tam jen mluvilo, Outram road nebo jak. Ale tam se děj nepřenesl, což mě právě zklamalo.

R. Merle: Smrt je mým řemeslem

Tato knihu jsem přečetla za den (cca 300 stran), protože je to opravdu dobrá kniha. Je to psychologická sonda do nitra velitele v Osvětimi. Ten, který vše vymyslel. A když tu knihu tak čtete, od jeho dětství až po smrt, uvědomíte si, proč toho byli Němci schopni. Jsou v tom trošku jako Japonci, vše berou jinak. Rozkaz je rozkaz, ten se musí plnit, na vlastní svědomí tam není místečko, protože jít proti rozkazu je jít proti vlastní cti. A hlavní postava je i dokonalá literární postava, je to část jeho osobnosti a on za žádných okolností neudělá výjimku. Rozkaz je rozkaz. A není za to pak vůbec zodpovědný ten člověk, ale jeho nadřízený. On jen vykonává jeho vůli. Má to určitou logiku, která se nedá vymluvit.

Je rozhodně dobré si přečíst tuto knihu, můžete pak proniknout do nitra těch netvorů a zjistit, že oni nikdy neuznají, že jsou netvoři. Netvorem je jen ten nařízený, tady Himmler.

na cbdb.cz

Cesta do hlubin študákovy duše (1939)

Tento díl je druhý po Škola, základ života. To jsem sice nevěděla, ale naštěstí to spolu nesouvisí (myslím). Je to moc pěkná podívaná, hlavně, když zrovna vylezete ze střední. Historky propojené panem Matulkou. Sympatické postavy i herci. Sympatický děj. Je to starý a pěkný film.

Wise Guys: Danke!

(c) Překlad:

Tohle je pro politiky, kteří to, co slíbí,
tak míní a po volbách neporuší,
Svoji práci, tak, jak plánovali, jako službu státu
rozuměli,
kteří, když se něco pokazí, nelamentují,
ale jdou.
Tohle je pro všechny žurnalisty, kteří požadují zprávy,
objektivně, spravedlivě a bez poškození osob,
kteří píší bez lží a také bez sloganů,
kteří nedostávají informace prostřednictvím klíčových dírek:

Děkuji!
Jste jako oáza, která nás ochlazuje v poušti
Děkuji!
V naději, že se někdo cítí oslovený.

To je pro všechny SuperStar, které nemají nic proti stisknutí ruky,
rok co rok správně platí daně,
které občas udělají něco dobrého se svými miliony,
a ušetří nás, jinak soukromé popelnice.
To je pro špičkové podnikatele, kteří se tak nazývají zcela správně,
protože raději bojují, než aby vyhazovali lidi,
kteří dávají pozor na životní prostředí a ne, že to jen říkají,
kteří jsou ve svém postavení a mají zodpovědnost:

Děkuji!
Jste jako oáza, která nás ochlazuje v poušti
Děkuji!
V naději, že se někdo cítí oslovený.

Děkujeme také malým mužům, kteří ochotně akceptují,
že zdobí sousedovu zahradu velkým zahradním trpaslíkem,
kteří si docela jistě nikdy nestěžovali na hluk dětí,
kteří v nejlepší náladě zametají před vlastními dveřmi:

Děkuji!
Jste jako oáza, která nás ochlazuje v poušti
Děkuji!
V naději, že se někdo cítí oslovený.

Děkuji!

(original)

Das hier ist für die Politiker, die das, was sie versprechen,
So meinen, wie sie’s sagen und auch nach der Wahl nicht brechen,
Die ihren Job, so, wie geplant, als Dienst am Staat verstehn,
Die, wenn sie Scheiße bau’n, nicht lamentieren, sondern gehn.
Das hier ist für alle Journalisten, die gerecht berichten,
Sachlich, fair und ohne Existenzen zu vernichten,
Die keine Lügen schreiben und auch keine Hetzparolen,
Die sich ihre Infos nicht durch Schlüssellöcher holen:

Danke!
Ihr seid wie die Oase, die uns in der Wüste kühlt
Danke!
In der Hoffnung, dass sich irgend jemand angesprochen fühlt

Das hier ist für alle Superstars, die sich nicht davor drücken,
Jahr für Jahr korrekt die Steuerkohle rauszurücken,
Die ab und zu was Gutes tun mit ihren -zig Millionen
Und die uns ansonsten vom privaten Müll verschonen.
Das hier ist für die Top-Manager, die ganz zurecht so heißen,
Weil sie lieber kämpfen, anstatt Leute rauszuschmeißen,
Die auf die Umwelt achten und das nicht nur einfach sagen,
Die wirklich in der Lage sind, Verantwortung zu tragen:

Danke!
Ihr seid wie die Oase, die uns in der Wüste kühlt
Danke!
In der Hoffnung, dass sich irgend jemand angesprochen fühlt

Wir danken auch dem kleinen Mann, der neidlos akzeptiert,
Dass ein größ’rer Gartenzwerg des Nachbarn Garten ziert,
Der sich ganz bestimmt nie über Kinderlärm beschwert,
Der in bester Laune vor der eig’nen Haustür kehrt:

Danke! Danke! Danke! Danke! Danke!
Ihr seid wie die Oase, die uns in der Wüste kühlt
Danke!
In der Hoffnung, dass sich irgend jemand angesprochen fühlt

Danke!