Literatura

Poznámky k divadelní hře Václava Havla: Largo Desolato

Largo desolatoDivadelní hra Largo Desolato je oproti Havlovým absurdním dramatům srozumitelná a poměrně jednoznačná. Autor klade otázky po lidské identitě, lásce a zodpovědnosti vůči společnosti. Odráží každodenní realitu intelektuála, který se v totalitním systému nevzdává svobodného myšlení a který se v případě hlavního hrdiny Dr. Leopolda Kopřivy stává dokonce vzorem pro „obyčejné“ lidi.

Pociťuje tím tlak nejen ze strany systému, ale i těch, kteří od něj v podobě Prvního a Druhého Ládi čekají, že vystoupí ze slov a činem učiní za nesnesitelným systémem tečku, že to on vyburcuje aktivní odpor. Tuší mnoho možností, co by se dalo ještě dělat, aniž by dokázali něco konkrétního navrhnout. „Směrů by bylo hned několik. Ale to vy víte přeci sám nejlíp!“ (s. 287)

Zároveň na něj vyvíjí nátlak i přátelé a jeho družka. Přítel Olbram mu staví zrcadlo: „Všichni prostě jako bychom od jisté doby ztráceli jistotu, že to všechno uneseš – že dostojíš nárokům, které jsou na tebe dík všemu, co jsi už vykonal, kladeny – že splníš všechna očekávání, která, nezlob se, právem vyvoláváš – že budeš zkrátka na úrovni svého poslání, totiž práv těm velkým závazkům k pravdě, ke světu a ke všem, pro něž jsi vzorem a nadějí, které jsi, nezlob se, sám sobě svým dílem dal – prostě se trochu začínám bát, jestli nás všechny nějak nezklameš,“ říká ve čtvrtém obraze (s. 299).

Continue reading „Poznámky k divadelní hře Václava Havla: Largo Desolato“

Literatura

Environmentální témata v knížce pro děti Medvídek Kuma: nevšední putování na severní pól

https://knihy.abz.cz/imgs/products/img_269680_orig.jpgV pohádce Medvídek Kuma spisovatelky Martiny Skaly se dětský čtenář seznámí s dopady globálního oteplování, jak na přírodu, tak na samotného člověka, který je jeho původcem. Babička, medvědice Ayako seznamuje vnuka s bájným příběhem o obludě El Niňo, která ve chvíli, kdy roztaje poslední ledovec, na kterém do té doby spala, způsobí strašlivou katastrofu. „Z mnoha moří a jezer vypije vodu a tu pak vyplivne na druhé straně Zeměkoule, kterou zaplaví. Ti, co nezahynou suchopárem, budou pohlceni vodou. Nikdo není na takovou pohromu připraven. Zbývá už jen velmi málo, než ledy úplně roztají,“ (s. 15) popisuje medvědice. Pouze v této pasáži se autorka uchyluje k mytickému příběhu, aby čtenáři přiblížila dopady tání ledovců, po zbytek knihy o problému píše s odkazem na aktuální svět čtenáře a cílí na jeho emoce: „Příroda se mění. Byla naším domovem, teď se stává naším nepřítelem. Lední medvědi se topí vysílením, protože se zvětšují vzdálenosti mezi ledovci. Pižmoni přimrzají k zemi, když jim namokne srst. Tající ledovce mění vodu v oceánu a ohrožují jejich obyvatele,“ (s. 85) dozvíme se na konferenci zvířat na severním pólu, kterých se problém dotýká nejvíce.

Právě na severní pól míří kroky medvídka Kumy, který se rozhodne upozornit svého tatínka ledního medvěda na hrozící nebezpečí od obludy El Niňo, kterou, jak doufá, dokáže tatínek porazit. Kumova máma vykresluje tatínka jako chrabrého, silného a statečného medvěda, který se ničeho nezalekne. V kontrastu k této představě ho medvídek Kuma nachází na konci svého putování vysíleného na vzdálené kře, na které by bez pomoci zemřel. Medvídě k němu doskáče na hřbetech velryb a zachrání ho. Medvídě, se kterým se dětský čtenář může nejlépe ztotožňovat, je statečné a odhodlané, ochotné pomoci slabšímu v nouzi. Navíc se ho problém přímo dotýká. Autorka však naznačuje, že není v moci medvěda zachránit planetu a není ani jeho vina, že se zeměkoule otepluje. Konference zvířat v závěru knihy slouží jako apel na člověka, aby se zamyslel nad svým chováním a Zemi lépe opatroval.

Continue reading „Environmentální témata v knížce pro děti Medvídek Kuma: nevšední putování na severní pól“

Literatura

Starý král ve vyhnanství aneb péče o otce s Alzheimerovou chorobou

https://i1.wp.com/www.iliteratura.cz/Content/Covers/g/geiger_Stary.jpgAutobiografická kniha rakouského prozaika Arno Geigera mě zaujala tématem péče o otce s Alzheimerovou chorobou. Autor obrací po letech vlažného vztahu pozornost ke svému nemocnému otci, o kterého se stará střídavě s ostatními členy rodiny a školenými pečovatelkami. Snaží se interpretovat stále se opakující úzkostlivé stavy, kterými otec prochází, a porozumět nejen jeho osobnosti, ale v nemenší míře poznat i sám sebe. Jejich společné zážitky, rozhovory, otcovy postřehy a své myšlenky zaznamenává písemně a po osmi letech vydává knihu Starý král ve vyhnanství, přestože doufal, že ji vydá ještě za otcova života, aby kniha neevokovala jeho pomník a její konec nebyl koncem definitivním.

Continue reading „Starý král ve vyhnanství aneb péče o otce s Alzheimerovou chorobou“

Literatura

Karel Čapek: Povětroň

PovětroňKdo je to Povětroň? Muž, o kterém nikdo, ani čtenář nic neví. Známe nějaká fakta například o jizvách na jeho těle (od drápů tygra?), že havaroval letadlem (pilot zemřel, odkud letěli a kam?), má cirhózu jater a v těle malárii, ale to je tak všechno. Nevíme ani, jak vypadá, má velké popáleniny, celý v bílé kukle, ani obličej není vidět. Nejspíš zemře. To vše silně podněcuje představivost nemocniční sestry a dvou pacientů – jasnovidce a básníka. Právě skrz tyto postavy se o hlavním hrdinovi dozvídáme víc, a přitom nakonec nevíme nic, ani jeho jméno, protože každý z nich si jeho život pouze domýšlí.

Continue reading „Karel Čapek: Povětroň“

Literatura

Katherine Paterson: Most do země Terabithia

„Reading can be a road to freedom or a key to a secret garden, which, if tended, will transform all of life.“― Katherine Paterson

Katherin Paterson

Výsledek obrázkuKatherine Patersonse narodila roku 1932. Jako dcera misionářů vyrůstala v Číně. I s rodinou byla z Číny za druhé světové války evakuována na krátkou chvíli do Virginie. S rodinou se stěhovala celkem třináctkrát mezi lety 1937 a 1950. Prožila osamělé dětství. Jejími přáteli byly postavy z dětských knih od autorů jako A. A. Milne, který napsal Medvídka Pú, Beatrix Pottera, Roberta Louis Stevensona, Rudyarda Kiplinga, Kenneth Grahame a Francesa Hodgsona Burnetta. Když jí bylo 20 let, přestěhovala se do Japonska, kde pracovala jako misionářka a studovala japonskou a čínskou kulturu, která ji později velmi ovlivnila v psaní. Pobyt v Japonsku ji také inspiroval k prvnímu románu, “The Sign of the Chrysanthemum”, který pojednává o japonském chlapci žijícím ve 12. století.

Napsala víc jak 30 knih, z toho 16 románů pro děti a dospívající, převážně ve věku 10–14 let. V rozhovoru pro The New York Times uvedla, že své knihy píše pro dítě, kterým je ona sama uvnitř. Za svoji tvorbu obdržela mnoho ocenění. Například Cenu Hanse Christiana Andersena, National BookAward, Newbery Medal či Astrid Lindgren Memorial Award. Celosvětovou proslulost si získala knihou Most do země Terabithia (v originále Bridge to Terabithia), kterou vydala v roce 1977 (v českém prostředí vydána až v roce 1999 v nakladatelství Albatros). V rozhovoru pro The New York Times uvedla také to, že chudý a umělecky nadaný Jesse, který je hlavním hrdinou této knihy, je jednou z jejích nejoblíbenějších postav, které kdy vymyslela.

© Foto: http://katherinepaterson.com/

Poetika autorky

Tvorba Ketherine Patersonové má několik charakteristických znaků. Hlavními hrdiny jsou většinou děti bez přátel, které zažívají pocity odcizení a musí čelit vážné životní krizi. Z ní však vychází posilněni. Častými tématy jsou smrt, osamění nebo žárlivost, které většinou nacházíme spíš v knihách pro dospělé. V jejích knih čiší soucit a empatie. Tíživým situacím její hrdinové čelí jemným a nenápadným humorem.

Most do země Terabithia

0b318cf5ff_102979635_o2.jpg

  • Překlad Eva Masnerová
  • Ilustrace Zdenka Kabátová-Táborská
  • Cena Newbery Medal (The John Newbery Medal je literární cena udělována The Association for Library Service to Children, součást the American Library Association (ALA). Tuto cenu udělují autorům za nejvýraznější příspěvek k americké literatuře pro děti.)
  • Adaptace
    • 1985, Kanada, režisér Eric Till (na csfd.cz hodnoceno převážně jako odpad)
    • 2007, USA, režisér Gábor Csupó (převažuje fantastická linie)
  • Námětem se jí stala epizoda ze života jejího syna Davida, kterému zemřel kamarád.

Vnitřní výstavba

  • Velmi úsporná výstavba, každá část příběhu má své pevné místo a souvislostVýsledek obrázku pro the bridge to terabithia s celým dějem, autorka příběh vede svižně k závěru. Kompozice je chronologická.
  • Přestože je příběh vyprávět er-formou, nahlížíme ho pohledem Jesse. Nevíme víc než on. Jsou zde přechody mezi polopřímou řečí a objektivizovanou promluvou. Dozvídáme se i to, co Jesse cítí a objevují se i jeho vnitřní monology, např. když klade otázky mrtvé Leslie.
  • Příběh má několik klíčových témat: přátelství, síla dětské představivosti, narušení stereotypu gendrových rolí a přijetí smrti.
  • Ta směrují k ústřednímu tématu, kterým je hledání vlastní identity.

Continue reading „Katherine Paterson: Most do země Terabithia“

Literatura

William Shakespeare: Hamlet

Prvního března loňského roku (2016) jsem se pustila do čtení Hamleta. V té době jsem se posterúčastnila diskuzních večerů s kamarády, z nichž pár večerů bylo věnované právě rozboru tohoto Shakespearova dramatu. S tímto základem jsem se na začátku listopadu (2017) účastnila setkání s dalšími kamarády, se kterými jsem strávila pod vedením dvou odborníků na Shakespeara 12 hodin sledováním a rozborem 3,5 hodinové inscenace pro Národní divadlo z roku 1982, jejímž režisérem je Miroslav Macháček. Nečekejte lebku. Myslím, že intenzivnější zážitek s Hamletem (minimálně rok) nezažiji, proto bych s vámi ráda a konečně sdílela postřehy k tomuto dramatu, nastřádanými z těchto dvou zkušeností.

Pár slov k mé zkušenosti s překladyVýsledek obrázku pro hamlet shakespeare sládek

K četbě jsem zvolila překlad J. V. Sládka. Od začátku vyžadoval silnou koncentraci na text. Prvním postřehem pro mě tak bylo, že poetičnost a hloubka tohoto překladu a možná obecně složitějšího textu se projeví až po delší době. Začne se vyjevovat v momentě, kdy se soustředěnost ustaluje a jak se říká, ponořím se do děje. Nejen do děje, zde i do jazyka a formy.

Ještě výrazněji toto zjištění vystoupilo, když jsem si na jedné straně ze zvědavosti a na druhé straně pro větší srozumitelnost přinesla překlad J. Joska. Překlad je jednodušší, jazykem bližší mé generaci, ale po jazykové stránce tím mnoho ztrácí, což bych si bez Sládka neuvědomila. Líbily se mi poznámky a odkazy ve svazku Tragédie II od Sládka (poznámky sice zpomalovaly četbu, ale zároveň odhalovaly Shakespearovu hru se slovy a s významy, což mě přivedlo k lepšímu pochopení role překladatele a proč vznikají stále nové překlady Shakespearových her).

Continue reading „William Shakespeare: Hamlet“

Literatura

Jakub Deml: Hrad smrti

Citace z: DEML, Jakub. Hrad smrti. 5.vyd, 3.samost.vyd. Praha: Paseka, 1992. ISBN 8085192314.

Výsledek obrázku pro hrad smrtiNeobvyklý a zajímavý pohled na smrt i Boha, na rozmezí snu a možná i představy vyvolané úzkostí z nadcházejícího osudu, rodově stejně tíživého jako minulost (pouze má interpretace, podle všeho se jedná o sen, nejen díky čemuž se Deml řadí k předvoji surrealismu). Město, ve kterém vládne smrt, kterou navštíví i hlavní hrdina. „Tehdy mi bývalo neobyčejně smutno, ale sotvaže jsem si uvědomil, že jest třeba pouze umříti, aby se přišlo do tohoto města, kde všechny věci mají jiná smysl, zmocnila se mne veliká radost, jako vždy, kdykoli tělo touží po smrti jako po životě. Bůh jest tak blízko; jest v onom Městě, kde Ho vidí ti, kteří mne tam očekávají a jest neviditelně, neobrazně mezi mnou a jimi.“ (str. 47)

Continue reading „Jakub Deml: Hrad smrti“