Fotím

My year 2020

Intenzivní. Tak bych označila tento rok. Intenzivní emoce smutku a bolesti, intenzivní emoce štěstí a lásky, intenzivní frustrace a tlak. Uzavřené v malém prostoru sdíleného pokoje, uvnitř mě. Bohatost vnitřního života se náhle stala nedocenitelná, stejně tak šířka introvertních zájmů, budovaný sklon k optimismu, péče o sebe a dovednost pracovat s emocemi, která u mě… Pokračovat ve čtení My year 2020

Proč chci žít do stovky

#37 Podzimně zbarvené stromy

Smíšené lesy obepínající jako prstenec celičké Brno se zbarvily do žlutooranžovočervena (řekněnte třikrát po sobě). Jednotlivé stromy i aleje zkrášlují městské ulice, obrůstají Stránskou skálu a přitahují můj pohled k Bílé hoře, Hádům a Moravskému krasu. Koruny jilmů a javorů tvoří zlatou bránu, pod kterou se vine zdánlivě nekončící cesta, kterou tak ráda projíždím. Ochoz… Pokračovat ve čtení #37 Podzimně zbarvené stromy

Literatura

More Than Two: praktický průvodce etickými polyamory vztahy

Co dělám poslední tři týdny po večerech? Čtu, přemýšlím a diskutuji o knize More Than Two: A practical guide to ethical polyamory od Franklina Veauxe a Eve Rickert. Oproti monogamním vztahům má člověk v polyamorním vztahu více partnerů nebo partnerek, všichni jsou si toho vědomi a souhlasí s tím.

Proč chci žít do stovky

#36 Mário

Mário je můj partner, můj přítel. Náš vztah je štědrý a láskyplný. Jeden druhého téměř nikdy nenecháme usínat ve vzteku nebo smutku – spánek pak přichází pomalu, bolestivě, ráno není moudřejší večera –, naše dny končí objetím, polibkem, pohledem do očí a úsměvem. Stejně tak se vítáme při příchodu domů a loučíme se, když odcházíme.… Pokračovat ve čtení #36 Mário

Proč chci žít do stovky

#35 Když mi kůže voní jako lískooříškové sušenky

Stojím uprostřed rozlehlé louky, kolkolem leží jako pokrývka posečená, již seschlá tráva a květiny. Shrabování rozlehlých luk mě naplňuje klidem svojí plynulostí a jednotvárností. Zůstávají po mě kupičky i kupy sena, na kterých si brzy někdo pošmákne. Mé ruce se praží na sluníčku a ulpívá na nich senný prach. Po práci jsou provoněné příjemnou vůní… Pokračovat ve čtení #35 Když mi kůže voní jako lískooříškové sušenky

Deník

🏕 Cestovat nalehko

Když jsem odjížděla s Dominikou na měsíc do Švédska, můj batoh mohl vážit víc jak 25 kilo. Byl tak těžký, že jsem si ho nezvládla sama nasadit. Na dně vyskládané jídlo na měsíc – balíčky červné čočky, bulguru, kuskusu, vegetariánské paštiky, tyčinky, však Švédsko je tak drahá země. K tomu kostka žlučového mýdla, Citadela od… Pokračovat ve čtení 🏕 Cestovat nalehko

Deník, Fotím

Krušné hory pro mě jsou…

...louky prokvetlé jestřábníky, kopretinami, arnikami, jetelem, chrpami, pryskyřníky, lupinou vlčím bobem, ...rašeliniště a vrchoviště s bílými hlavičkami suchopýrů a rdesna, ...husté a zdravé jehličnaté lesy, tu a tam stará bříza nebo jeřáb, vlčí stopy v blátě pod vrcholem, ...březové háje s vysokou trávou, protkané cestami s trsy náprstníků podél nich, ...zvědavé pestřenky, macatí černí mravenci,… Pokračovat ve čtení Krušné hory pro mě jsou…