Deník

EKOvýzva 2019: 6.-12. den

Život bez plastových obalů se stává rutinním. Ve městě plném bezobalových obchodů se dá téměř každý obal nahradit bezobalovou nebo papírovou variantou. Těším se, až budu mít čas a pročtu si, jak se s výzvou potýká někdo z vesnice.

Všechny suroviny původně v plastovém obalu jsem alibisticky přesypala do sklenic. Třtinový cukr nakonec existuje i v papírovém obalu (Dr. Rashid, Tesco). Přilétá k nám ze Svazijska, Madagaskaru, Guatamely, Kostariky, Kolumbie, Mauricia, Kambodži nebo Malawi, jednoduše dálka. A tak postupně přecházím na český med, avšak když jsem zkoušela nahradit cukr medem v mých oblíbených cookies, byly málo sladké a měly jinou dobu pečení. To chce ještě vypilovat.

DSC09161

Kromě vlastních sušenek si dávám na chuť veganské medvídky (drahé) a veganské gumové žížaly (drahé, ale tuhé, vydrží dlouho) na váhu, zákusky v cukrárně, sušené i čerstvé ovoce. Abstinenční příznaky po cukru zmírňují i návštěvy, které si plastový obal mohou dovolit.

Kamarádka Maruška mi přeposlala odkazy na prodejny v Brně, ve kterých se dá odebrat ve vlastním obalu olej i ocet. To ověřím nejspíš příští týden a budu vás o nich postupně informovat. Olej se dá ale bez problému sehnat i ve skle, ale je dvakrát tak drahý. Stejně tak bych ráda sehnala dobrou čokoládu bez obalu.

Prací gel jsem zatím neměla příležitost ověřit, ale žitná kašička místo šampónu se neosvědčila. Přecházím na tuhý šampon. Kartáček mám ze dřeva, ale nevím, jak bych řešila pastu. Zkoušela jsem si kdysi vyrábět vlastní se skořicí podle nějakého zerowaste blogu, ale byla příliš tuhá nebo příliš tekutá, tak jsem ji nepoužívala. A co řasenka a tužka na oči? Anebo co použít místo krému na ruce, když je mám popraskané? Na rty je báječný med, ale na ruce těžko. Hlavně, když máte psa.

Mário vzkazuje, že když si zapomněl láhev na pití a musel si kupovat flašku v obchodě, vzal si mrkvovou šťávu ve skle. Těžší, ale ekologičtější varianta. Já používám opakovaně plastové flašky z dřívějška, mívala jsem pevnější plastovou, ale uvolňovala do vody divnou pachuť. Mívala jsem skleněnou láhev Econea, ale silikonové víčko nedrželo a voda mi občas vytekla do batohu, nepraktické pro knihomolku.

DSC09269

Došel mi e-mail ohledně granulí, které kupujeme jednou za dva měsíce v obrovském nerecyklovatelném obalu. Bohužel se nedá vrátit, ale existují i značky, které prodávají granule v papírovém obalu. Bohužel ne zvěřinové, které odebíráme, jiné odmítám a chci si zjistit, odkud ta zvěřina vlastně je (nejspíš z obor). Maruška měla nápad, že bych mohla prázdné pytle dávat její mámě. Využila by je při zahradničení na přenos zeminy nebo větví, listí apod. Možná by stálo za to tyto dvě skupiny lidí propojit – zahradníky a majitele velkých pytlů po granulích.

Shttps://ladyesik.files.wordpress.com/2016/12/28.jpg?w=408&h=615 kamarádem jsme rozebírali (tenoučký) plastový obal na Respektu. I zde existuje alternativa – kupovat si ho na stánku (dražší), nebo si předplatit elektronickou verzi na čtečku nebo na mobil, ke které je i audioverze. I přes ekologickou stopu chci číst tištěnou verzi, a tak jsme rozvíjeli nápad s odběrnými místy pro předplatitele… Pro zajímavost dám podnět.

Nikde jsem se zatím nesetkala s bezobalovými těstovinami a špagetami. Pokud nepočítám Biobanku. Dvakrát jsem dostala zboží nechtěně v mikrotenovém sáčku. Když si můžu jídlo nabrat sama, nevadí mi vytahovat vlastní papírové nebo látkové sáčky, ale v pekárně s ráznou postarší paní za pultem jsem se ostýchala. Tak příště.

 

 

Deník, Uncategorized

EKOvýzva 2019: 4. a 5. den

Nakupování v supermarketu nebylo nikdy lehčí: téměř vše je v obalu, a tak si nemůžu koupit téměř nic (konkrétně v Lidlu). Odcházím se dvěma jablky v ruce a s pečivem v polopapírovém* pytlíku, který používám opakovaně. Pro mě je tato výzva spíš očistou od sladkostí.

Minimálně těch, které si koupím sama. Pozvání na veganský zákusek neodmítám, a když kamarád přivezl trubičky z Lidlu (takže v obalu), nenechala jsem je jen tak ležet na stole. Podobně dvojznačná je výzva při spotřebovávání potravin, které byly původně zabalené v plastovém obalu: třtinový cukr, který se neprodává v papírovém obalu ani na váhu (nahrazuji zatím medem ve skle); nebo pohankový Zajíc, který se dá nahradit jiným rostlinným mlékem v tetrapaku anebo si můžu vyrobit vlastní mléko, což je dost nepraktické, když vydrží krátkou chvíli a většinu dní v měsíci ho nepotřebuji. Ocet a olej používám také ze zásob z plastové lahve.

DSC09273.jpg

Přišel mi předplacený časopis Respekt, který je v plastovém obalu, kupovala jsem si skořici v plastovém pytlíku (a to jsem ráda, protože je jí velké množství, na váhu z Koření Sindibád na Pekařské, místo abych ji musela kupovat v nerecyklovatelném obalu v supermarketu po 50 g) a náhradní baterii do foťáku v plastové kapse. Podobně i kluzké olivové mýdlo je v tenoučkém plastovém obalu, dnes jsem si z něj dělala domácí gel na praní, čímž nakonec ušetřím větší množství plastu, pokud se na to budu dívat touto optikou. Pro mě vlastní gel znamená soběstačnost, praní bez chemie a ušetření peněz.

DSC09276.jpg

Dává mi smysl v rámci měsíční výzvy vytrvat a přehodnocovat, co je pro můj život nezbytné, hledat alternativy. A pokud je něco zabaleno v plastu, přitom by to stejně tak mohlo být zabaleno v papíru nebo bez obalu, tázat se těch, kteří produkt distribuují, proč oni nezmění svůj přístup.

*On je to pytlík zároveň poloplastový, ale to je trošku jako s tou sklenicí: je napůl plná, nebo napůl prázdná?

Deník

EKOvýzva 2019: 3. den

Říkám si: holka, dneska nebudeš mít o čem psát. Pak dostanu chuť na sladký a nemůžu si koupit, na co jsem zvyklá (halva, čokoláda). Setkám se s kamarádem, který se právě vrátil zarostlý až po uši z Pákistánu – přes kus světa mi přivezl sušené meruňky z Himalájí, které do sebe místní cpou horem dolem po celý rok. Vitální a diví se, když někoho v tak mladém věku padesáti let bolí poprvé zub. Mě bolí hned tři a to jsem o polovinu mladší. Večer mi přinese přítel pytlík veganských gumových medvídků, ono to bez těch obalů půjde.

Mezi dnešní bezobalové úlovky patří také jedlá soda. Dva 50g papírové sáčky za 16 Kč, 360 g bez obalu za 13 Kč (koupeno v Bráně ke zdraví, ráji všech smýšlejících zerowaste). Jednoduše, bez obalu je nákup nejen ekologičtější, ale také ekonomičtější. Zítra nebo pozítří si zkusím vyrobit gel na praní. Včera jsem si vyzkoušela „mýt“ vlasy žitnou kašičkou podle návodu, který mi poslala Maruška. Na závěr jsem si je polila heřmánkovým čajem, pěkně voněly. A při fénování jsem si z nevymyté mouky upekla ve vlasech chleba ke snídani s řeřichou.

DSC09266.jpg

Meruňky z Pákistánu a jedlá soda z Brna.

Ještě jedna věc. Včera mi došel velký pytel granulí pro psa. Jednou za dva měsíce mi po krmivu zůstane obrovský pytel, který není ani recyklovatelný. Nemám ho jak znovu využít. Říkala jsem si, že bych měla napsat prodejcům, zda není obal vratný, pokud není poškozené otvírání. Nikdy jsem to neudělala, až do dneška. Uvidím, co mi napíšou.

DSC09265.jpg

Sunny dávám jako pamlsek piškoty. Došly. Dohodli jsme se s přítelem, který se také zapojuje do ekovýzvy, že jí zkusíme sehnat pamlsky bez plastového obalu. To se ukázalo jako problém, pamlsky jsou sice k dostání, ale příliš velké na drobnou odměnu za poslušné podržení zdvižené tlapky při utírání Sunniných polštářků, aby naše polštáře byly čisté. Jak to máte se psy vy?

Deník

EKOvýzva 2019: 1. a 2. den

Mám ráda výzvy, protože mi pomáhají odkrývat zažité návyky. Při plnění EKOvýzvy mi nezáleží ani tak na striktním dodržení závazku, tedy že si nekoupím žádný plastový obal, i když se vynasnažím. Důležitější je pro mě vypozorovat a přehodnotit své návyky. Klást si při koupi otázku, zda bych mohla výrobek v plastovém obalu něčím nahradit anebo ho sehnat bez obalu? A je vůbec nezbytné, abych ho měla?

První den výzvy byl zároveň první den v měsíci, kdy dokupuji zásoby příloh – rýže, bulgur, kuskus, čočka, ale také ovesné vločky nebo slunečnicová semínka. Mám štěstí, že můžu nakupovat ve městě, konkrétně v Brně. Nejraději mám zdravou výživu na Joštově ulici, kde vždypřítomný majitel obchodu prodává i bezobalové potraviny, navíc levně. Kromě zmíněných například i sůl nebo mák. Pytle, v nichž si suroviny objednává, jsou vratné.

DSC09256.jpg

Obsah jedné plastové nádoby, kterou vidíte na fotce, je obsah velkého papírového sáčku, který je ve zdraví výživě na Joštově ulici k dostání. Půjčit či vzít si můžete i skleněné nádoby.

Kromě toho jsem si koupila žitnou celozrnnou mouku (ráda bych zkusila žitnou kašičku na vlasy alá šampón po vzoru soběstačných „lesních lidí“ viz nejnovější Sedmá generace) v papírovém obalu, zeleninový bujon v papírovém obalu a lahůdkové droždí v plastovém obalu. Ano, hned první den! Tomu se říká sdílená domácnost a „láska hory přenáší“ (berte s nadsázkou). Dobrý podnět – dá se sehnat lahůdkové droždí bez obalu v Brně? Dá – v obchodě, ve kterém jsem nikdy nebyla: Nasyp si (1 kg za 300 Kč, v plastu to v přepočtu na kilo vyjde na 360 Kč). Tudíž existuje ekologická i ekonomická alternativa, trefa!

DSC09260.jpg

K Vánocům od mámy, ušité ze závěsů.

V pekárně jsem požádala o muffin do ruky, i když praktičtější je u sebe nosit papírové sáčky, které se dají použít opakovaně. Stejně tak mám u sebe látkové sáčky a bavlněnou tašku přes rameno. Dnešní sladkost jsem si odbyla v mé oblíbené cukrárně na Orlí přilípnuté k tamější zdravé výživě. Hned vedle je Brána k dětem: ráj pro lidi smýšlející zerowaste. Tam se mi možná podaří sehnat jedlou sodu na vlastní gel na praní.

Dnes, tedy druhý den, jsme si s přítelem koupili tempeh v plastovém obalu. Ale počkejte na zítřek, s hříchy a výzvami není konec.

Žít do stovky

Kůra a květy starých meruněk

#zitdostovky #jaro #meruňka

Na Kamence jsem ráda sedávala ve stínu ořešáku a pozorovala sluneční paprsky prosvítající listovím na popraskanou kůru staré meruňky. Hřejivé teplo, píď po pídi klesalo po sehnutém kmeni z koruny až k zemi. Uzemňovalo a dlouhým pozorováním zpřítomňovalo i mě.

Přestěhovali jsme se do zahrady, na které stojí hned čtyři podobně krásné meruňkové stromy, i když méně zenové. Jednu máme přímo za oknem. Zjara se tmavě růžové pupeny během pár týdnů rozvinuly v bílé květy, stačí se natáhnout a přivonět.

Květy jsou předzvěstí plodů. S nimi i umazané pusy, oranžových marmelád na zimu a meruňkové zmrzliny na léto. Dočkám se i chuti, teď je období vůní.

 

 

Deník, Uncategorized

Dokážu i já oteplit zeměkouli? aneb úvod k letošní EKOvýzvě

Položím vám zapeklitou otázku: může mít naše individuální jednání vliv na dění okolo nás, anebo jednotlivec nic neovlivní? Pokud se vám zdá otázka příliš obecná, můžeme ji zúžit na environmentální problémy. O těch tu bude řeč.

Na semináři ekopsychologie jsem se ke své úlevě seznámila s řadou obranných mechanismů, díky kterým máme pocit, že se chováme zcela rozumně, i když tomu tak není. Chrání nás před nepohodlím, omezováním se a neklidem. Já je používám často jako výmluvu, stejně tak mé okolí, i když po semináři se mi snad daří čelit některým problémům a výzvám čelem.

Jedním z obranných mechanismů je racionalizace, což je podle freudovské https://ladyesik.files.wordpress.com/2019/01/myyear2018_dobiasova-12.jpg?w=700&h=psychologie atraktivní, avšak nepravdivé zdůvodnění našeho chování a jednání (viz Koger a Winter v knize Psychologie environmentálních problémů, Portál, 2009). Právě racionalizace stojí za oblíbeným tvrzením „já stejně nic nezměním“ nebo v konkrétním případě: „To letadlo poletí i beze mě“.

Nejsem psycholog, sociolog ani jiný vědec, který by měl vzdělání danou problematiku rozebírat do hloubky, nejsem ani filozof. Avšak bezpochyby jsem jednotlivec. Jsem přesvědčená, že rozhodnutí a jednání mě jako jednotlivce je přinejmenším důležité a mělo by být v souladu s mým svědomím a hodnotami. Pokud dělám něco, co je v rozporu, panuje ve mně nesoulad a je mnohem příjemnější, i když dost nepohodlné, od dané činnosti upustit. Naposledy to bylo jedení tropického ovoce. Ne ke všemu jsem našla vhodnou alternativu, a tak budu muset vnitřní konflikt ještě chvíli snášet.

V čem jako ekologicky smýšlející jednotlivec podle svého svědomí boduji a co bych mohla ještě změnit?

Držím se při zemi

Ještě jsem nikdy neletěla letadlem, a pokud bych měla, potřebovala bych k tomu pádný důvod. Emise z motorů letadel totiž značně přispívají ke globálním změnám klimatu. Největší dopad mají transatlantické lety (až 60 tisíc litrů paliva), good bye, Canado! Respekt píše: „Do první desítky největší znečišťovatelů vzduchu v Evropě se poprvé dostala i nízkonákladová letecká společnost Ryanair. (…) Poprvé se tak do žebříčku dostala společnost, která neprovozuje tepelnou elektrárnu spalující lignit (nejmladší druh hnědého uhlí).“ Nelétat znamená pilovat um diplomacie v přesvědčování kamarádů, že i po zemi se dostaneme na zajímavá místa – v tom lepším případě. Většinou oni letí beze mě a já přemýšlím, jestli nepromarňuji příležitost poznávat svět bez prostorových i časových překážek.

https://ladyesik.files.wordpress.com/2017/12/my_year_2017_dobiasova-14.jpg?w=1000&h=

Cestovat nemusíme letadlem, © Ester Dobiášová

Cestuji po zemi – autobusem, vlakem, příležitostně spolujízdou. Nejraději pěšky. Naposledy jsem byla za hranicemi v Polsku (autobus), loni v Rumunsku (spolujízda), předloni na Slovinsku a v Rakousku (spolujízda), v Budapešti (spolujízda) a před čtyřmi roky měsíc ve Švédsku (autobus, vlak, chůze). Těší mě, když někdo v okolí urazil velký kus cesty také bez křídel: například Martin Hyťha z NESEHNUTÍ jezdí na Ukrajinu vlakem, vlakem se přepravila i Gerta Thunberg do Davosu a jako dobrodružství pojala Eva Jašková cestu po zemi za studii v Japonsku. To jsou panečku zážitky.

S letadlem jsou bezprostředně spjaté i suroviny, které k nám putují zdaleka. Tropické ovoce, červená čočka, bulgur, ale i mimosezónní zelenina, jako jsou v zimě rajčata (naštěstí bez chuti, takže je nekupuji) a červená paprika, se kterou ráda vařím. Zde mám velký prostor pro další pilování svých spotřebitelských návyků – nejlépe jíst sezónně a lokálně.* Zahrádku, babičku i zavařovací sklenice mám.

*zde mě napadá pěkná a inspirativní kniha eko Pohádek k nakousnutí pro děti i s recepty, ke stažení zdarma

Nejím čuníky, krávy, telátka, jehňátka, slepice, kuřátka, ryby ani jiná zvířata…

…už deset a půl let. A z máločeho mám tak dobrý pocit. Nenapadá mě přímější vliv na život druhého tvora než to, že ho přestanu žvýkat, okusovat a splachovat do záchodu. Moje důvody k vegetariánství jsou etické – nelíbí se mi podmínky, v jakých žijí a trpí zvířata ve velkochovech, i když dnes bych nesnědla ani zvíře z eticky přijatelného chovu. Vegetariánství, ale především veganství má i výrazné proenvironmentální dopady.

Veganství je další, neméně důležitý krok. Život dojné krávy je snad ještě horší, protože žije delší za špatných podmínek, stejně tak život slepičí není žádná selanka. Mléku se vyhýbám delší dobu, i když co si budeme povídat, čokoláda je neřest. Ve vaření ho nahrazuji pohankovým Zajícem v prášku, ale jím docela často máslo na pečivu. Stejně tak odmítám kupovat vajíčka z klecového a halového chovu, avšak jednou měsíčně si je dopřávám z farmy (v Brně nakupuji v Čočkově biojarmarku nebo v Koloniálu). I bez nich bych se obešla. Opět z etických důvodů. Na návštěvě kromě masa jídlo neodmítám.

Nekupuji a nevyhazuji, co nemusím

Až na knižní obžerství se cítím být minimalistou, minimálně materiálním. Vlastním jen to, co skutečně používám, oblečení se mi vejde do dvou komínků a pár kusů mám na věšáku. Čtyři páry bot a pletené papuče od babičky. Při třetím stěhování už jsem oželela i památeční předměty, zůstala mi jedna krabice s cennostmi, z nichž nejcennější jsou mé deníky a starý kufřík s tištěnými fotkami. Co už nepotřebuji, dávám nejčastěji do obchůdku ekologického institutu Veronica.

Nové věci téměř vůbec nekupuji, i když sehnat boty z druhé ruky se mi podaří výjimečně. Opět výhoda života ve městě, je tu spousta sekond-handů a blešáků. Knihy sháním po bazarech nebo v knihovně. Píšu na již popsané nebo potištěné papíry z druhé strany. Vše, co bych ráda měla, ale nechci si to kupovat, se časem někde objeví, anebo na to zapomenu, to většinou.

Zbrusu nové si kupuji kartáčky na zuby (z bambusu) a toaletní papír. Taky drogerii – šampon Alverde, bezobalové tuhé mýdlo, pastu, eko prací prášek v papírové krabici, řasenku a tužku na oči, eko čistící prostředky (koncentráty, ale ráda bych přešla na klasiku – soda a ocet). Používám látkové kapesníky, takže má spotřeba papírových je téměř nulová. Používám látkové vložky, pratelné žlučovým mýdlem, docela pohodlné a vydrží. Druhým se snažím jako dárek kupovat praktické věci, případně službu, případně dárek vyrobím.

https://ladyesik.files.wordpress.com/2016/12/34.jpg?w=1000&h=

Bylinky na sušení, © Ester Dobiášová

Třídím odpad, i když nejlepší je odpad nevytvářet, v tom mám mezery. Minimálně piji jen vodu z kohoutku. A neplýtvám jídlem, jednoduše si kupuji to, co chci v nejbližších dnech sníst, s čím chci vařit. Zamražuji, zavařuji, suším.

Uctívám pitnou vodu

Budova, kam chodím do práce, je báječná – má systém na využití dešťové vody, se kterou se dá splachovat. Dešťovku chytám i na zahradě a splachuji jí záchod, i když jí je zatraceně málo. I pro kytky je dešťovka nejlepší. Při sprchování se dá chytat voda do kýble, to moc nedělám. Bohužel často peru prádlo, i když jen na 40 °C, a nemáme myčku, takže myjeme nádobí pod tekoucí vodou. V budoucím tiny housu už budeme mít suchý záchod s pilinami.

https://ladyesik.files.wordpress.com/2017/12/my_year_2017_dobiasova-8.jpg?w=1000&h=

Dva v jednom, © Ester Dobiášová

V čem se propadám jako sluneční paprsek sněhem

Pokud bych se inspirovala EKOvýzvou, propadám v nakupování a jedení lokálních potravin. Nakupuji v supermarketu a spousta, byť bezobalových, surovin ze zdravé výživy také není původem z ČR. V létě chodím na Zelný trh, ale ne pravidelně. Něco vypěstujeme na záhonu a něco mám od babičky, něco zavařím a usuším, ale ne moc. Přitom tu máme Komunitou Podporované Zemědělství (KPZ).

S odpady jsem taky na štíru. Máma mi sice ušila pytlíčky ze závěsů, ale mikrotenové sáčky (především od pečiva) se i tak hromadí na další použití. Sladkosti také nejsou bez obalu, především brambůrky, to je plastu. Zbytečným obalům se snažím vyhýbat.

https://ladyesik.files.wordpress.com/2016/12/16.jpg?w=1000&h=

Jak čelit suchu – nepodporovat klimatickou změnu, © Ester Dobiášová

Nejspíš spotřebuji hodně energie. Netuším kolik. Bydlím v pronájmu, topíme a vaříme na elektřině a nevím, jaký je její zdroj. Myslím, že mám pramalý vliv na své okolí. Viz další bod. Ne, že bych chtěla všechny obracet na svoji víru jako misionář. Neovládám fakta, jednoduše si nastuduji, co je ekologické, a pak to bezstarostně zapomenu a pouze změním svůj návyk. Ale největší, ze všeho nejnepochopitelnější a nejkrutější je, že nosím i kožené boty. Turistické. Mám představu, že jsou pevnější, déle vydrží, jedny jsou navíc vyráběné v ČR, takže nemají negativní sociální dopad. Znáte kvalitní, ale nekožené boty?

A co dál?

Vím, že zaměřovat se pouze na sebe jako spotřebitele, není cesta z krize ven. Pouze mi to dělá radost, očišťuji svůj štít a mám o čem psát blog. Je to první krok. Druhý krok je mluvit o možnostech šetrnějšího spotřebitelství se svým okolím, občansky se angažovat, stát se dobrovolníkem například v organizaci, která se zasazuje o ochranu přírody a životního prostředí, být efektivní altruista a tak dále.

https://ladyesik.files.wordpress.com/2016/12/717c.jpg?w=1000&h=&crop=1

Foceno na šumavském rašeliništi, © Ester Dobiášová

Pro občanskou angažovanost mi chybí průbojnost, a tak spíše z povzdálí pomáhám v rámci různých kampaní (teď Zachraňme lesy a Hlava na hlavě) tím, co mě baví a co mi jde. Přispívám finančně na aktivity, které mi dávají smysl (např. Save Elephants, Farma Naděje). Jako dobrovolník mám nejraději aktivní fyzickou práci, ideální jsou pro mě Týdny pro divočinu Hnutí DUHA, kde trávím čas smysluplnou prací pro přírodu a se zajímavými lidmi.

Jan Krajhanzl, který vyučuje ekopsychologii na FSS MU, nás nabádal, abychom se zaměřovali na to, co je opravdu podstatné. Bazírovat na tom, že vaříme brambory bez pokličky a uniká tím energie, nemá smysl, pokud zároveň jezdíme každý den do práce autem. Ani se tím nemusíme trápit. Petr Horký v článku „I vy můžete zachránit planetu“ v časopisu Respekt přikládá graf způsobů, jak zmenšit svůj podíl na změně klimatu od nejdůležitějších po nejméně důležité (doporučuji pročíst článek, graf je zjednodušující):

DSC09261.jpg

Podle toho bych se pro začátek orientovala, i když environmentální otázky se netýkají jen klimatické změny, ale třeba i degradování půdy intenzivním hospodařením nebo znečišťováním vzduchu. Pro orientaci a inspiraci doporučuji skvělý časopis Sedmá generace.

Dnes začíná letošní EKOvýzva z Greenpeace. Vybrala jsem si minimalizování odpadů. Co vy?

https://ladyesik.files.wordpress.com/2016/01/4.jpg?w=768

Bez obalu © Ester Dobiášová

Uncategorized

První bazárek knih

Zdravím :). Dnes jsem navštívila tiny house a zjistila jsem, že pokud budu jednou bydlet v tomto milém domku na kolečkách, těžko se mi tam vejdou všechny mé knihy. Začínám je probírat a ráda bych je předala (rozuměj, prodala – jasně, že si za to nekoupím další knihy…) dál. Pokud byste měli o nějakou z nich zájem, dejte mi vědět do vzkazu anebo na mail esterdobiasova@seznam.cz a domluvíme se ;)


  • Bass, Eduard: Cirkus Humberto – 49 Kč
  • Blytonová, Enid: Tajemství spálené chaty, 1. díl – 59 Kč; Tajemství tajného pokoje – 80 Kč, Tajemství pohřešovaného muže – 49 Kč
  • Blytonová, Enid: Záhada zelené rukavice – 39 Kč
  • Blytonová, Enid: Podařená dvojčata – 139 Kč
  • Brezina, Thomas: všechny knihy s kouzelnicemi 200 Kč. Jednotlivé díly 40 Kč/ks.
  • Brezina: Dračí srdce 1. díl (bez meče) – 20 Kč.
  • Brezina: Princezna Viktorie – 49 Kč, Dotek anděla – 49 Kč
  • Buysser: Řezači kamene – 90 Kč
  • Cabotová, Meg: Zamilovaná princezna – 59 Kč
  • Cooper: Probuzení Tmy – 39 Kč
  • Defoe: Robinson Crusoe – 29 Kč
  • Ende, Michael: Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema – 49 Kč
  • Fortes: Čekání na Roberta Capu – 49 Kč
  • Heller: Hlava XXII – 59 Kč
  • Hora: Slunovrat – 159 Kč
  • Horváthová, Tereza: Max a Saša aneb zápisky z našeho domu – 29 Kč
  • Kahoun: Bráška je taky ježek – 29 Kč
  • LEDA – Anglicko-čeká a česko-anglický příruční slovník – 149 Kč
  • Limb, Sue: Dívka 16, šílené utrpení – 55 Kč
  • Lindsay, Norman: Kouzelná bašta – 49 Kč
  • Mahen: Nejlepší dobrodružství – 29 Kč
  • Macho: Gerda – Příběh velryby – 159 Kč
  • Maupassant, Guy de: V rodině a jiné povídky (69 Kč), Nezvaní hostí (49 Kč), Vášeň (49 Kč)
  • McKayová (jednou čtená): Permanentní Růža – 59 Kč
  • Miéville: Un Lun Dun – 120 Kč
  • Michell: Co mě naučil tučňák – 99 Kč
  • Mitchell, David: sencislo9 – 99 Kč
  • Mlynowska: série Kouzla a spacáky, Šprndy a košťata, Žáby a francouzáky, Pařby a lektvary – celá 300 Kč. Jednotlivé díly 60 Kč/ks
  • Rowlingová, J. K.: Harry Potter a kámen mudrců – 80 Kč
  • Saroyan: Vzpomínka na lidi, které jsem měl (někdy) rád – 29 Kč
  • Sienkiewicz: Quo vadis? – 59 Kč
  • Stanton: Artur a zlaté lano – 159 Kč
  • Strout – Olive Kitteridgeová – 79 Kč
  • Tan, Shaun: Cikáda – 149 Kč
  • Toman: Tulák – 159 Kč
  • Valliéres, Nathalie: Saint-Exupéry – Archanděl a spisovatel – 39 Kč
  • WITCH: Bouře Větromoru, Studna Pána mlh, Plamen jasu – 20 Kč
  • Werfel, Franz: Čtyřicet dní – 70 Kč
  • Whaley, Simon: Jak blafovat o psech (nová) – 99 Kč
  • Wilsonová, Jacqueline: Projekt Loty – 29 Kč; Ilustrovaná máma – 79 Kč

DSC09139

Continue reading „První bazárek knih“