kultura · Other

Nejlepších 13 snímků, které jsem viděla v roce 2017

V loňském roce jsem viděla 76 ještě neviděných snímků, z toho 12 dokumentů, 7 seriálů, 6 krátkometrážních snímků a jeden divadelní záznam (pro srovnání, knih jsem přečetla 185, z nichž byla spousta pro děti). Ráda bych vám některé z nich doporučila.

157985038_992531Funny Games (1997, Michael Haneke), csfd 78 %

Velmi, v-e-l-m-i znepokojivý film. Málokdy o filmu přemýšlím ještě týdny poté, ale o Funny Games (pův. německá verze) ano.

Hoši o ou kodomo (Children Who Chase Lost Voices, Makoto Šinkai, 2011) csfd 76 %

Jedna z těch vizuálně nádherných, obsahem trošku podivných a postavami nezvykle zajímavých japonských animovaných pohádek. Kromě fantastických postav mě zaujaly i do detailu vykreslené interiéry a přírodní scenérie. Japonské anime mě vždy potěší, východní tematika filmů je osvěžující. Pokud už jste zhltly všechny Mijazakiho filmy, možná hledáte další inspiraci. Letos jsem ještě viděla a můžu doporučit: Kumo no mukó, jakusoku no bašo (2004), Bjósoku 5 centimeter (2007) a Kimi no nawa. (2016) od stejného režiséra.

hoshiwooukodomo2.png

160924448_6ced6bKomorná (pův. Agasshi, Chan-wook Park, 2016) csfd 78 %

Opět osvěžující východní uchopení tématu a stavby příběhu. Až do poslední chvíle jsem nevěděla, co se chronologicky přihodilo, což ústí v překvapivou pointu.

158235474_a1ebf6.jpgByl jsem při tom (pův. Being There, Hal Ashby, 1979) csfd 85 %

Pro mě jedno z největších filmových zjevení nejen tohoto roku. Bravurní výkon Petera Sellerse.

Popis: Provokativní a komický snímek podle námětu spisovatele Jerzy Kosinski vypráví příběh zahradníka Chance, který je po celý svůj život uzavřený v domě ve Washingtonu DC. a svět zná jen z televize. Když se náhle ocitne ve skutečném světě, zaplete se do úzkého kruhu protřelých vládních poradců, kteří touží po „moudrosti mudrců.“

19046410_a1ca65.jpgAž vyjde měsíc (pův. Moonrise Kingdom, Wes Anderson, 2012) csfd 73 %

Wes Anderson je jeden z mých nejoblíbenějších režisérů. Letos jsem viděla asi pět jeho snímků, převážně starších. Baví mě nejen jeho práce s obrazem (středové kompozice, typické barvy), ale i ta témata! Nezvyklá, zábavná, svěží.

494925_3e1c16.jpgČerná kočka, bílý kocour (pův. Crna mačka, beli mačor, Emir Kusturica, 1998) csfd 84 %

S Emirem Kusturicou jsem se setkala poprvé u snímku Život je zázrak (2004). Už tehdy mě pobavil svým humorem. Nejinak je tomu u Černé kočky, bílého kocoura. Letos jsem viděla ještě Underground (1995) a Arizona Dream (1993) s Johnny Deppem, všechny čtyři filmy můžu doporučit.

159496593_9b552f.jpgSlavíci v kleci (pův. Les Choristes, Christophe Barratier, 2004) csfd 83 %

Co dodat: krásný film. Hlavním hrdinou je pedagog, jehož přístup k problematičtějším chlapcům je inspirativní. Stále si pouštím skladbu „La Nuit„.

4694_c7adaa.jpgUž zase skáču přes kaluže (Karel Kachyňa, 1970) csfd 81 %

Po dlouhé době jsem viděla starší český film, na který jsem měla dlouho zálusk. Opět se mi moc líbí režisérova poetika.

Popis: Moravské městečko Tlumačov na přelomu století: Syn zaměstnance proslulého hřebčína sní o tom, že i on bude umět krotit ušlechtilé jezdecké koně. Ani po onemocnění obrnou není ochoten se své touhy vzdát. Působivá adaptace románu australského spisovatele Alana Marshala přenesla příběh do jiné doby a zcela jiného prostředí, ale zachovala jeho silné humanistické poslání…

159611404_e69b90.jpgPetr Pan (Disney, 1953) csfd 74 %

Knihu znám dávno, ale konečně jsem se podívala na filmovou adaptaci studia Disney. Na starší pohádky se dívám moc ráda, zdá se mi, že zachovávají více hodnoty lásky (dnes většinou zaměňované za zamilovanost, případně je posílen důraz na krásu), dobroty, laskavosti a odvahy.

Dokumenty

region-oriental-de-la-cordillera-de-brooks-refugio-nacional-de-la-fauna-y-la-flora-del-artico-alaska-estados-unidos-2009.jpgSůl země (pův. Le sel de la Terre, Wim Wenders, Juliano Ribeiro Salgado, 2014) / csfd 86 %

Fotografické tvorby Sebastiãa Salgada si vážím a obdivuji ji. Ve svých cyklech zpracoval s obrovským osobním nasazením a vnitřní silou jedna z nejnáročnějších humanitních témat včetně genocidy ve Rwandě a hladomoru, až se na pokraji psychického zhroucení plný beznaděje obrací od člověka k planetě a několik let pracuje na díle Genesis. Právě tímto cyklem krás naší planety mě jakoby uhranul. Přestože jsem znala i další jeho cykly, tento dokument kvalitně shrnuje celý jeho život a chronologicky i jeho cykly fotografií s kontextem včetně projektu Instituto Terra, díky kterému s rodinou a dalšími lidmi navrátil na svůj nemalý pozemek deštný prales i s jeho faunou a stal se inspirací lidem po celém světě.

Foto © Sebastiãao Salgado

Zázračná planeta II (pův. Planet Earth II, 2016) csfd 98 %

Podobně jako Salgadovo fotografické dílo Genesis, se budu stále vracet k tomuto fascinujícímu dokumentárnímu seriálu, který je geniální nejen obsahem, ale i hudbou (Hans Zimmer, Jasha Klebe, Jacob Shea). Stejně jako Salgado i tvůrci dokumentu upřednostnili krásy planety Země před ekologickými dopady činnosti člověka.

gallery-1478272206-planet-earth-ii-pygmy-sloth.jpg

Na sever od slunce (pův. Nordfor sola, Jørn Nyseth Ranum, Inge Wegge, 2012) csfd 88 %

Takový ekologicko-sportovní snímek dvou přátel, kteří se rozhodli strávit rok na zapomenutém koutu pláže, odkázaní sami na sebe. Staví si příbytek z naplavených kusů dřeva, žijí z toho, co jim dá moře – ale potraviny chodí nakupovat jednou za čas do města, surfují, a to i v zimě, lyžují, tu a tam sdílí svoje postřehy, sbírají odpadky, pro které si nakonec přiletí helikoptéra. Snímek na mě dost zapůsobil, především samotným rozhodnutím žít mimo civilizaci, a přitom s ní být neustále v kontaktu skrz od117162926_0fe678.jpgpadky, jak se rozvíjelo jejich přátelství a vztah k sobě samým.

Popis: Inge a Jørn nejsou běžní surfaři. Spojení s vodou a přírodou se rozhodli prožít si až na dřeň. Na devět měsíců se usadili na opuštěné pláži ostrova u břehů Norska daleko za polárním kruhem, kde našli nejen perfektní vlny, ale také spousty naplavených odpadků. Na pláži chtějí zůstat, dokud neposbírají alespoň tunu toho, co sem dennodenně přináší moře ze vzdálených míst. Svůj životní styl odpovědných surfařů dotahují k dokonalosti i tím, že se živí levným prošlým jídlem a jejich dodávka jezdí na přepálený olej. Fantastické záběry přírody, dobrodružného surfování za polární noci i „běžného“ pobývání na pláži spojuje čirá radost ze života mimo civilizaci. Hrdinové filmu si však zároveň musí zajistit základní podmínky k přežití.

Studené údolí (pův. Kaltes Tal, Florian Fischer, Johannes Krell, 2017)

Tento 12minutový krátkometrážní snímek byl promítán na festivalu Ekofilm 2017. Ohromil mě jak vizuálně, to především, tak obsahově. Jasné proč je ze samotného traileru.

Still-Kaltes-Tal-03.jpg

Žít do stovky

#18 Táborák

#zitdostovky #detstvi #ohen

Kytara, která by hned shořela, hraje do noci písničky ze žlutého, modrého i zeleného zpěvníku. Desítka táborů spojená ohněm a našimi hlasy.
Polena praskají, bortí se do sebe, k nebi srší jiskry, mihotají se jako světlušky a dosedají do suché letní trávy.
Mezi hořícími poleny rožhavit železnou tyč a ponořit do ledové vody. Sssykot. A znovu.
Špičkou klacku kreslit ohnivé obrazce s jepičím životem.
Opečená jablka, špekáčky se šklebí na všechny strany, jejich tuk tančí kankán na rozžhavených uhlících, prská, brambory z popela, noc provoněná opečenými rohlíky, kterým můžu ukazováčkem vydlabat měkký vnitřek.
Z jednoho ohně desítky ohníčků v očích okolo.

 

Žít do stovky

#17 Vůně chloru

#zitdostovky #detstvi #vune

Vůně je jako záplava. Nejdřív nostalgie, pak konkrétní vzpomínky.

Vůni chloru cítíme už na ulici. Základní škola, uplavu Kapra: 50 m, jeden bazén tam a zpátky. Do stejného bazénu v Kuřimi jezdíme každý víkend s mamkou a sestrou plavat. Tedy máma plave, já se sestrou se potápíme, blbneme, hodně cákáme, skáčeme ze skokánku. Modré kachličky, velké prosklené okno, za ním v zimě tma. Po pár hodinách jdeme do sprch, klouže to pod nohama, nesmí mě vidět nahou, záchodová prkénka jsou pocákána vodou, obrovský fén nám hučí nad hlavou, staré šatní skříňky, jak jen tam napěchovat všechny věci? Taková ta příjemná únava po koupání. Dáme si horkou čokoládu z automatu, cinkání dvacetikoruny, volant, pedály, One, two, three, go!, závodíme se sestrou na simulátoru. A pak domů. Taková tradice.

 

Literatura

Karel Čapek: Povětroň

PovětroňKdo je to Povětroň? Muž, o kterém nikdo, ani čtenář nic neví. Známe nějaká fakta například o jizvách na jeho těle (od drápů tygra?), že havaroval letadlem (pilot zemřel, odkud letěli a kam?), má cirhózu jater a v těle malárii, ale to je tak všechno. Nevíme ani, jak vypadá, má velké popáleniny, celý v bílé kukle, ani obličej není vidět. Nejspíš zemře. To vše silně podněcuje představivost nemocniční sestry a dvou pacientů – jasnovidce a básníka. Právě skrz tyto postavy se o hlavním hrdinovi dozvídáme víc, a přitom nakonec nevíme nic, ani jeho jméno, protože každý z nich si jeho život pouze domýšlí.

V úvodu knihy se dozvídáme o havarování letadla, o novém pacientovi a jeho vážném stavu, jemně nahlížíme do nemocničního uspořádání – doktoři, internisti, sestra, někteří pacienti. Poté už začíná vyprávění sestry (Povídka milosrdné sestry), které se zdál sen, ve kterém se setkala s neznámým pacientem. Zpovídá se jí ze svých morálních prohřešků, které ho přivedly až k oné cestě letadlem. Následuje Povídka jasnovidcova o muži, který sešel ze své cesty, a Povídka básníkova, která je dramatická a plná zvratů a ve které je hrdina vylíčen jako nemorální člověk.

Výsledek obrázku pro povětroňCo mají tyto tři povídky společného? Ve všech třech případech hrdina utíká z rodné země, protože není zralý k něčemu se zavázat. V případě sestry není zralý odevzdat se dívce a usadit se, v případě jasnovidce trpělivě a pečlivě odhalovat svůj chemický objev, v básníkově povídce spíš uniká před povinnostmi a předurčeností, kterou po něm vyžaduje bohatý otec. Odlétá kamkoli, ale kvapně se vrací na jedno místo ve chvíli, kdy dozraje – v povídce sestry se vrací k dívce, aby život zapadl k smrti jako dvě části nádoby, u jasnovidce je zralý obhájit si autorství své sloučeniny. V povídce sestry hřeší na dívce, která se mu odevzdá, porušuje jakýsi hluboký řád, u jasnovidce schází z cesty kvůli lenosti, ale smysl jeho života se naplňuje až v chvíli, kdy tuto cestu opět najde. Dále tyto povídky propojuje život na Kubě (a přilehlých ostrovech), cukrová třtina a alkohol. Hrdinův život v cizí zemi je dosti neradostný, protože do tohoto světa jednoduše nepatří. Jasnovidec píše: „kruh se uzavírá“.

Výsledek obrázku pro povětroňNic není náhodné, vše má svoji příčinu. Sestra ukazuje život hrdiny v morální rovině, jako výsledek morálních rozhodnutí; jasnovidec vnímá jeho život, když sešel ze své cesty, jako sen, nejasný; a básník jeho život zobrazuje také jako ve snách, plný vzpomínání, protože ztratil paměť – a tím i svoji identitu, jméno a svědomí. Hrdina ve všech třech případech vyrůstal bez matky a tatínek se mu nevěnoval. Motiv ztráty je pro povídky příznačný.

To nás jako čtenáře skoro vede k přesvědčení, že tohle budou nejspíš reálné biografické prvky hrdiny, když se na tom všechny tři postavy nezávisle na sobě shodly. I když to tak není. Tuto mystifikaci podporuje Karel Čapek nejen shodami v povídkách, ale také poslední větou knihy, ve které se dozvídáme národnost pacienta. Dalo by se říct, že je konec otevřený.

Literatura

Katherine Paterson: Most do země Terabithia

„Reading can be a road to freedom or a key to a secret garden, which, if tended, will transform all of life.“― Katherine Paterson

Katherin Paterson

Výsledek obrázkuKatherine Patersonse narodila roku 1932. Jako dcera misionářů vyrůstala v Číně. I s rodinou byla z Číny za druhé světové války evakuována na krátkou chvíli do Virginie. S rodinou se stěhovala celkem třináctkrát mezi lety 1937 a 1950. Prožila osamělé dětství. Jejími přáteli byly postavy z dětských knih od autorů jako A. A. Milne, který napsal Medvídka Pú, Beatrix Pottera, Roberta Louis Stevensona, Rudyarda Kiplinga, Kenneth Grahame a Francesa Hodgsona Burnetta. Když jí bylo 20 let, přestěhovala se do Japonska, kde pracovala jako misionářka a studovala japonskou a čínskou kulturu, která ji později velmi ovlivnila v psaní. Pobyt v Japonsku ji také inspiroval k prvnímu románu, “The Sign of the Chrysanthemum”, který pojednává o japonském chlapci žijícím ve 12. století.

Napsala víc jak 30 knih, z toho 16 románů pro děti a dospívající, převážně ve věku 10–14 let. V rozhovoru pro The New York Times uvedla, že své knihy píše pro dítě, kterým je ona sama uvnitř. Za svoji tvorbu obdržela mnoho ocenění. Například Cenu Hanse Christiana Andersena, National BookAward, Newbery Medal či Astrid Lindgren Memorial Award. Celosvětovou proslulost si získala knihou Most do země Terabithia (v originále Bridge to Terabithia), kterou vydala v roce 1977 (v českém prostředí vydána až v roce 1999 v nakladatelství Albatros). V rozhovoru pro The New York Times uvedla také to, že chudý a umělecky nadaný Jesse, který je hlavním hrdinou této knihy, je jednou z jejích nejoblíbenějších postav, které kdy vymyslela.

© Foto: http://katherinepaterson.com/

Poetika autorky

Tvorba Ketherine Patersonové má několik charakteristických znaků. Hlavními hrdiny jsou většinou děti bez přátel, které zažívají pocity odcizení a musí čelit vážné životní krizi. Z ní však vychází posilněni. Častými tématy jsou smrt, osamění nebo žárlivost, které většinou nacházíme spíš v knihách pro dospělé. V jejích knih čiší soucit a empatie. Tíživým situacím její hrdinové čelí jemným a nenápadným humorem.

Most do země Terabithia

0b318cf5ff_102979635_o2.jpg

  • Překlad Eva Masnerová
  • Ilustrace Zdenka Kabátová-Táborská
  • Cena Newbery Medal (The John Newbery Medal je literární cena udělována The Association for Library Service to Children, součást the American Library Association (ALA). Tuto cenu udělují autorům za nejvýraznější příspěvek k americké literatuře pro děti.)
  • Adaptace
    • 1985, Kanada, režisér Eric Till (na csfd.cz hodnoceno převážně jako odpad)
    • 2007, USA, režisér Gábor Csupó (převažuje fantastická linie)
  • Námětem se jí stala epizoda ze života jejího syna Davida, kterému zemřel kamarád.

Vnitřní výstavba

  • Velmi úsporná výstavba, každá část příběhu má své pevné místo a souvislostVýsledek obrázku pro the bridge to terabithia s celým dějem, autorka příběh vede svižně k závěru. Kompozice je chronologická.
  • Přestože je příběh vyprávět er-formou, nahlížíme ho pohledem Jesse. Nevíme víc než on. Jsou zde přechody mezi polopřímou řečí a objektivizovanou promluvou. Dozvídáme se i to, co Jesse cítí a objevují se i jeho vnitřní monology, např. když klade otázky mrtvé Leslie.
  • Příběh má několik klíčových témat: přátelství, síla dětské představivosti, narušení stereotypu gendrových rolí a přijetí smrti.
  • Ta směrují k ústřednímu tématu, kterým je hledání vlastní identity.

Narušení stereotypu genderových rolí

(genderové role – očekávané chování od jedince daného genderu)

Výsledek obrázku pro the bridge to terabithiaGendrové role zde zastupují vzor konformity. Hlavní hrdina Jesse Aarons pochází z chudé farmářské rodiny. Hned v úvodní kapitole sledujeme, jak cvičí celé prázdniny běh, aby byl nejrychlejším klukem na škole a získal si uznání svých sester a rodičů, především otce, i spolužáků. Jako svůj nejoblíbenější koníček pro esej do školy si vybere fotbal, přestože miluje kreslení a fotbal nesnáší. Jesseho otec však považuje malování za dívčí zálibu. Očekává od něj, že bude silný a schopný nést zodpovědnost za rodinu, přesně jako on. Jesse je však introvertní a nedokáže nalézt své místo v konzervativním venkovském prostředí, ani mezi vrstevníky, ani v rodině. Jeho výtvarné nadání oceňuje jen Jesseho učitelka zpěvu Julie Edmundsnová, kterou miluje a která mimochodem není také okolím přijímána. Ostatní ji označují za „hippiesačku“, protože nosí dlouhé kalhoty a nemaluje si ústa.

DSC_1020

©Most do země Terabithia, ilustrace Zdenka Kabátová-Táborská

Výrazněji typické gendrové rozdělení rolí narušuje Leslie Burke, dívka, která se na začátku příběhu přestěhuje s rodiči nedaleko Jesse. Ani podle jména, ani podle vzhledu není jasné, jestli je to dívka nebo chlapec – má krátké rozčepýřené vlasy, nosí vybledlé ustřižené džínsy a modré tílko, na nohou tenisky bez ponožek. Leslie se na rozdíl od Jesse nenechá svazovat žádnými konvencemi, je stejně jako on vyděděncem už jen tím, že je nová ve škole, avšak má silnou sebedůvěru a odvahu čelit i nepříjemným situacím, jako je například veřejné opovržení za to, že její rodina nevlastní televizi. Miluje potápění a dobrodružství. I její zázemí je rozdílné od Jesseho. Je vychovávaná bohémskými, intelektuálními a bohatými rodiči ve svobodomyslné atmosféře a její otec, kterého stejně jako matku oslovuje křestním jménem, s ní během času navazuje blízký vztah při opravě domu, se kterou mu pomáhá. Navíc to ona se stává na začátku školního roku nejrychlejším dítětem na škole, přestože závody v běhu byly do této chvíle čistě chlapeckou záležitostí a dívky měly vyhrazenou část dvora na skákání přes švihadlo a podobné hry. Leslie celou svojí osobností dokazuje, že nemusí stereotypně dodržovat společností stanovenou roli ženy, ale může být sama sebou.

Přátelství

Výsledek obrázku pro the bridge to terabithiaI přátelství mezi chlapcem a dívkou bez vedlejších motivací je okolím vnímané jako něco nepřirozeného. Jesseho rodiče se dokonce obávají, že když se bude kamarádit jen s holkami, bude z něj bůhví co. Hledání identity hlavního hrdiny Jesse je však rozvíjeno především na pozadí přátelství mezi ním a svobodomyslnou Leslie, kterou obdivuje pro její odvahu a fantazii. Vliv jejich přátelství na Jesseho vystihuje citát z knihy, když nahlížíme do Jessova smýšlení: „Než se objevila Leslie, nebyl vůbec nic, prostě hloupý podivínský kluk, který kreslil legrační obrázky a proháněl se po pastvisku, jen aby se vytahoval – aby zakryl spoustu pošetilých obav, které mu nedávaly klid. To Leslie ho odvedla z pastviště do Terabithie a udělala z něho krále.“ (str. 114) Přesto o jejich přátelství několikrát pochybuje, v čemž se odráží pocit méněcennosti, který zažívá. Čteme například (str. 57): „Je to zázrak, že holka jako Leslie s ním vůbec tráví čas. Asi že tu nikdo jiný není.“ Nebo: „Kdy na to přijde, že jí nestojí za námahu?“ (str. 72)

DSC_1016.jpg

 

 

©Most do země Terabithia, ilustrace Zdenka Kabátová-Táborská

Leslie si Jesse váží například pro jeho cit pro spravedlnost, soucit a kreativitu. Díky přátelství unikají opuštěnosti a společenskému tlaku. Díky odlišnostem, které mezi nimi jsou, odhalují aspekty sebe sama, které do té doby nevnímali. Leslie dodává Jessemu sebedůvěru vlastním příkladem a ona díky němu objevuje touhu po duchovnosti, když s ním a jeho rodinou navštíví poprvé kostel a vyslechne si biblické příběhy, kterým dodává svojí interpretací docela nový rozměr, když příběh Ježíše srovnává s životem Abrahama Lincolna nebo osudem lva Aslana z Narnie. Jen díky hlubokému přátelství jsou Jesse a Leslie schopní stvořit Terabithii.

Síla představivosti

Fantazie pomáhá dětem zvládat náročné životní situace a čelit překážkám, které jim skutečný život přináší. Klíčovým prostorem, ve kterém Jesse nabývá odvahu, pVýsledek obrázku pro the bridge to terabithiaosiluje sebedůvěru, cítí se být jednoduše vyšším, silnějším a moudřejším, je právě země Terabithia. Název vymyslela Leslie. Inspirovala se ostrovem Terenbithia, který se objevuje v Plavbě Jitřního poutníka od Lewise v Letopisech Narnie. I země Terabithia je takovým ostrovem, i když uprostřed lesa, obehnaný potokem, přes který se Leslie s Jessem musí symbolicky přehoupnout na laně. Díky tomu se z obyčejného lesa dostávají do království Terabithia, ve kterém se stávají vládci a nastolují spravedlivý řád. Postaví si zde svůj hrad, dodržují smyšlené tradice, prožívají dobrodružství. Tento svět není konzervativní jako Jesseho domov na farmě, Jesse má moc určovat si vlastní cestu.

Výsledek obrázku pro most do země terabithiaZatímco filmová adaptace knihy pracuje výrazněji s fantastickou linií příběhu a doslova ji oživuje, čtenáři se ani nedozví, jak země Terabithia přesně vypadá, musí použít svoji představivost stejně jako hlavní hrdinové. V bitvě proti nepříteli například autorka jasně píše o „imaginárním nepříteli“, uctívání lesních duchů je spíše pohanským projevem duchovnosti, a kapitola s názvem „Obři zabijáci“ jasně odkazuje k realitě, jak čteme na straně 47: „Leslie si ráda vymýšlela historky o obrech, kteří ohrožují mír Terabithie, ale oba věděli, že skutečným obrem v jejich životě je Janice Averyová.“ Sedmačka, která šikanovala mladší děti.

Ve filmu je hlavním mottem: Keep your mind open. Kniha sama spíš než do fantasy spadá mezi psychologické romány. Vypráví o velkém přátelství, hledání vlastní identity, o síle dětské fantazie a vyrovnání se s jednou z nejtěžších životních situací, smrtí a opuštěností.

DSC_1015.jpg

©Most do země Terabithia, ilustrace Zdenka Kabátová-Táborská

Přijetí smrti

Autorka knihy je oceňovaná za důvěryhodné zpracování procesu přijímání smrti desetiletým Jessem. Přestože náznaky tragického konce vyčteme tu a tam i během knihy, explicitně se otázka smrti v knize poprvé objevuje po návštěvě kostela, ve kterém Leslie doteď nikdy nebyla. Jesseho nejmladší sestřička May Belle se s upřímným zděšením věřícího člověka Leslie ptá: „Že nás Bůh nezatratí do pekla, když nevěříme Bibli? Co když umřeš? Co se ti stane, když umřeš?“ (str. 80) Leslie to netrápí, protože věří ve vítězství dobra. Je to právě Leslie, kdo nečekaně umírá, když se jednoho dne vydá sama do země Terabithia, lano se přetrhne a ona se utopí v rozbouřeném potoce při nárazu hlavou o kámen. Tragická událost pak převrátí Jessův život naruby a chlapec se musí vyrovnat nejen s bolestivou ztrátou, ale na jejím pozadí hledat svoji identitu a životní cíl jen s pomocí vlastních sil.

DSC_1017.jpg

©Most do země Terabithia, ilustrace Zdenka Kabátová-Táborská

Jesse prochází 4 fázemi truchlení:

  1. Nedůvěra: zpočátku myšlenku na její smrt vytěsňuje. Celá kapitola nese výstižný název Ne! Začne se dokonce chovat, jako by se nic nestalo, což velmi udiví jeho rodinu.
  2. Nenávist – teprve při posledním rozloučení u Lesliiných rodičů, když mu její otec řekne, že Leslie zpopelní, mu definitivně dojde, že zemřela. Následuje odmítavá reakce, Jesse kamarádku obviňuje, že ho zklamala, že ho opustila. Vezme dokonce dárek od Leslie a hodí ho do potoka, kde se utopila jako symbolické opakování její smrti. Milena Šubrtová v knize Tematika smrti v literatuře pro děti a mládež píše: „Akceptovat fakt smrti blízké přítelkyně je pro Jesse obtížnější o to, že Leslie výrazně ovlivnila jeho osobnost. Smrt Leslie představuje konec společných dobrodružství, od nichž Jesse odvíjel svoji identitu i budoucnost.“ (str. 102)
  3. Usmíření a rozloučení – v nenávistné fázi vůči Leslie Jessemu nejvíc pomůže jeho otec, po jehož objetí a podpoře toužil víceméně celé dětství a konečně se pořádně vypláče. Ve fázi usmiřování mu také pomůže jeho třídní učitelka Mayersová, když mu vypráví o smrti manžela. Pomohla mu tím, že chápe, že na Leslie nikdy nezapomene. Ve fázi usmíření se u něj také přirozeně objevují sobecké myšlenky, které si vzápětí vyčítá, například že teď bude nejlepším běžcem ve škole on a že na něj bude maminka hodná. Také si citelně uvědomí svoji vlastní smrtelnost, jak čteme na straně 109: „Polil ho pot. Nechce umřít. Bože, vždyť je mu teprve deset. Ještě ani nezačal žít. Bála ses, Leslie? Vědělas, že umíráš? Bála ses tak jako já? Hlavou mu bleskl obraz Leslie, jak ji pohlcuje chladná voda.“
  4. Nový začátek – Šubrtová píše (str. 102): „Teprve Lesliina smrt vedla chlapce k důkladné sebereflexi a následnému dozrání. Smrt Leslie je pro Jesse i jakýmsi morálním závazkem.“ V knize čteme: „Teď nastal čas, kdy se musí vydat do světa on. Ona tu není, a tak musí vykročit za ně za oba. (…) Pokud jde o příští hrůzy a utrpení – nenamlouval si, že už má všechny za sebou – člověk prostě musí čelit svému strachu a nedopustit, aby z něho byla padavka.“ (str. 115)

Zajímavým prvkem je také to, že Jesse nedokáže zachytit Terabithii na papír, ale tuší, že by to dokázal, kdyby měl tak dobré barvy, jaké má Leslie. Po její smrti jí barvy, aniž by to tušil, věnuje její otec, a tím mu symbolicky otvírá cestu k Terabithii ve chvíli, kdy se Jesse obává, že ji bez Leslie už nedokáže oživit. Jess také vybuduje most do země Terabithia a otevře ji své sestřičce May Belle, symbolicky se jedná o vybudování nového mostu, který překlene vzniklou propast a dovolí mu jít dál, může to být také most mezi dětstvím a dospíváním. Most je tak myšlen doslovně i metaforicky.

DSC_1019.jpg

©Most do země Terabithia, ilustrace Zdenka Kabátová-Táborská

Na závěr

Most do země Terabithia je kompaktní celek, v němž každá postava i situace má své pevné místo a souvislost s celkem. Přestože se v knize objevuje několik klíčových témat, jejich postupným rozebráním jsem potvrdila, že se všechna obtáčí kolem ústředního tématu, kterým je hledání vlastní identity hlavního hrdiny.

Zdroje

Literatura

ŠUBRTOVÁ, Milena. Tematika smrti v české a světové próze pro děti a mládež. Brno: Masarykova univerzita, 2007. ISBN 9788021044135.

PATERSON, Katherine. Most do země Terabithia. Přeložila Eva MASNEROVÁ, ilustroval Zdenka KABÁTOVÁ-TÁBORSKÁ. Praha: Albatros, 1999. Duha (Albatros). ISBN 8000007282.

KRÁČMAROVÁ, Barbora. Recepce motivu smrti v literatuře pro děti. Olomouc, 2011. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Mgr. Jaroslav Vala, Ph.D.

Online

MOTOKO, Rich. New Envoy’s Old Advice for Children. In: The New York Times [online]. 2010 [cit. 2017-10-28]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2010/01/05/books/05paterson.html

SparkNotes Editors. (n.d.). Bridge to Terabithia. In: SparkNotes [online]. 2017 [cit. 2017-10-28]. Dostupné z: http://www.sparknotes.com/lit/terabithia/

ŠIMEČKOVÁ, Marta. Most do země Terabithia. In: VašeLiteratura: Literatura pro všechny.. [online]. 2010 [cit. 2017-10-28]. Dostupné z: http://www.vaseliteratura.cz/dejiny-literatury/1425-most-do-zeme-terabithia61

ŠUBRTOVÁ, Milena a Svatava URBANOVÁ. Most do země Terabithia. In: ČTESYRÁD: čtenářův sympatický rádce [online]. 2010 [cit. 2017-10-28]. Dostupné z: http://www.ctesyrad.cz/nejctivejsi/most-do-zeme-terabithia

Bridge to Terabithia by Katherine Paterson. Shmoop [online]. [cit. 2017-11-19]. Dostupné z: https://www.shmoop.com/bridge-to-terabithia/genre.html