Proč chci žít do stovky

#35 Když mi kůže voní jako lískooříškové sušenky

Stojím uprostřed rozlehlé louky, kolkolem leží jako pokrývka posečená, již seschlá tráva a květiny. Shrabování rozlehlých luk mě naplňuje klidem svojí plynulostí a jednotvárností. Zůstávají po mě kupičky i kupy sena, na kterých si brzy někdo pošmákne. Mé ruce se praží na sluníčku a ulpívá na nich senný prach. Po práci jsou provoněné příjemnou vůní… Pokračovat ve čtení #35 Když mi kůže voní jako lískooříškové sušenky

Deník

🏕 Cestovat nalehko

Když jsem odjížděla s Dominikou na měsíc do Švédska, můj batoh mohl vážit víc jak 25 kilo. Byl tak těžký, že jsem si ho nezvládla sama nasadit. Na dně vyskládané jídlo na měsíc – balíčky červné čočky, bulguru, kuskusu, vegetariánské paštiky, tyčinky, však Švédsko je tak drahá země. K tomu kostka žlučového mýdla, Citadela od… Pokračovat ve čtení 🏕 Cestovat nalehko

Deník, Fotím

Krušné hory pro mě jsou…

...louky prokvetlé jestřábníky, kopretinami, arnikami, jetelem, chrpami, pryskyřníky, lupinou vlčím bobem, ...rašeliniště a vrchoviště s bílými hlavičkami suchopýrů a rdesna, ...husté a zdravé jehličnaté lesy, tu a tam stará bříza nebo jeřáb, vlčí stopy v blátě pod vrcholem, ...březové háje s vysokou trávou, protkané cestami s trsy náprstníků podél nich, ...zvědavé pestřenky, macatí černí mravenci,… Pokračovat ve čtení Krušné hory pro mě jsou…

Proč chci žít do stovky

#34 Sunny

Dřív. Heboulinké uši a oči jakoby obtažené černou tužkou. Skrývá se za nimi strach a nedůvěřivost prvních měsíců života. Po dvou hodinách sbližování a šeptání slov plných konejšivých písmen „č“ a „š“ se ke mně tulí plná něhy a láskyplnosti. Miluje slunce stejně jako já, miluje dlouhé procházky, skály, je hravá, tak bystrá a učenlivá,… Pokračovat ve čtení #34 Sunny

Proč chci žít do stovky

#33 Kameny obrůstající mateřídouška

Balvany roztroušené po krajině poutají můj pohled odedávna. Oblézají je mechy všeho druhu: nadýchané i odrané, placaté, žlutavé i temně hnědé, ve všech směrech podivuhodné. Na Stránské skále je kamenů nespočet, a právě na jaře mě poutají o to silněji, že kromě mechů je polehoučku a jakoby nesměle začíná obrůstat mateřídouška. Není dravá jako jiné… Pokračovat ve čtení #33 Kameny obrůstající mateřídouška

Proč chci žít do stovky

#32 Stezičky

Kráčím po lesních stezkách. Pod tlakem slunečních paprsků prosvítá žebrování listů, i zem je pokrytá světlem, proplétajícím se mezi korunami stromů. Jejich větvě se pojí v brány a tunely, musím se přikrčit blíž k zemi, podlézt ty nejnižší, dlaně od hlíny, zemitá vůně kolkolem. Seschlé listí křupe pod nohama brouků. Stezky jsou protkané kořeny, nutí… Pokračovat ve čtení #32 Stezičky

Proč chci žít do stovky

#31 Šalvěj na vysoké noze

Zařekla jsem se, že nebudu obdivovat květinu po květině. Líbí se mi luční kvítí a basta. Ale copak to jde, když poslední sluneční paprsky tak konejšivě prostupují právě šalvějemi? Jejich fialové květy s drobnými chloupky a nestoudně vystrčenými pestíky lákají k přivonění. Nevoní, ale pohled na ně mi plně vynahrazuje požitky ostatních smyslů. A jak krásně zní… Pokračovat ve čtení #31 Šalvěj na vysoké noze