Literatura · Věci na zamyšlení

Arthur Schopenhauer: O spisovatelství a stylu

Nakonec a konečně jsem se dostala k Arthuru Schopenhauerovi. O spisovatelství a stylu je krátké, srozumitelné a čtivé pojednání o čtenářích a čtení, o spisovatelích a psaní.

Výsledek obrázku

Z jeho myšlenek si odnáším (přestože psal především o dílech filosofů než o beletrii):

  1. Věnovat čas, energii a myšlenky na čtení dobrých knih. Místo čtení nových knih. Hned jsem si vzpomněla na všechny ty čtenáře Dívky v ledu a Bábovek, předhánění se, kdo přečetl víc novinek jedním dechem.
  2. Omáčka, tedy spousta zbytečných slov a odboček a šmodrchanců, často znamená, že autor sám neví, co chce říct. Nemá to domyšlené. Nedokáže svoji myšlenku podat jasně a zřetelně, srozumitelně. Za to třeba Einstein: E = mc2. Jak prosté, že?
  3. Nechat si čas na zpracování myšlenek z knih, které jsem četla. Aby mě mohla kniha opravdu obohatit. Nečíst jednu knihu za druhou.
  4. Proto je také lepší číst dobré knihy minimálně dvakrát. Poprvé zjistím, k čemu autor celou dobu spěl, znám závěr, vyvrcholení děje a završení myšlenek. Podruhé už můžu knihu číst s vědomím závěru, můžu sledovat, jak a proč přikládal myšlenku k myšlence, zápletku k zápletce, lépe pochopím psychologii postav, jejich motivaci, rozhodování atd. A. S. nabádá k samostatnému myšlení.

    Viz citace:

    51: Proto se stává, že člověk, který velmi mnoho a téměř celý den čte, a mezitím se zotavuje bezmyšlenkovitou zábavou, pozvolna ztrácí schopnost sám myslet.

    str. 52: I duch přichází o svou pružnost trvalým tlakem cizích myšlenek. (…) čím více čteme, tím méně stop zanechává přečtené v duchu: z ducha se stává tabule, na níž je toho napsáno příliš mnoho přes sebe. (…) Navíc myšlenky na papíře nejsou ničím víc než stopou chodce v písku: jistě, vidíme cestu, kterou šel; ale abychom věděli, co na té cestě viděl, musíme se dívat vlastníma očima.

    str. 56: Žádat po někom, aby vše, co kdy přečetl, také uchoval v paměti, by bylo stejné, jako kdybychom žádali, aby vše, co kdy snědl, nosil ještě v sobě. Z jednoho žil tělesně, z druhého duchovně, a tak se stal tím, čím je.

Recepty

Banánovo-arašídová zmrzlina

Suroviny: 150 g arašídů (nesolené, nepražené), 3 banány, voda/popř. rostlinné mléko, hořká čokoláda

Postup: banány nakrájejte na kolečka a dejte na tři hodiny do mrazáku. Poté rozmixujte s arašídy a 3 lžícemi vody/popř. rostlinného mléka. Záleží na vás, jak velké kousky arašídů chcete ve zmrzlině mít, anebo jestli směs rozmixujete až do pasty. Hotovou zmrzlinu doporučuji posypat nahrubo nakrájenou/rozmixovanou čokoládou a oříšky. Mňama!

 

Recepty

Domácí arašídové máslo

Svůj vánoční mixér jsem dlouho šetřila. Smoothie jsem měla vždy o trošku slanější, než jsem si představovala, protože mi do něj kapaly jeho slzičky nad neštěstím, které ho potkalo. Mistr světa a mixuje ovoce! A tak jsem mu dala úkol, který se pro něj stal opravdovým oříškem. Umixovat mi mé milované arašídové máslo.

Těší mě proces, při kterém se z oříšků stane krémová pasta. Protože nemůžu mixovat 5-6 minut v kuse, jak by bylo potřeba, a jen půl minutu, trvá mi to o něco déle. A díky tomu můžu sledovat pozvolnou proměnu z půlených oříšků v drť, dlouho předlouho tužší směs až konečně! První odlesk na tekutém másle.

Jak na něj?

Suroviny: 400 g pražených nesolených arašídů (v raw verzi nepražené), 1,5 lžíce medu či sirupu, lžička soli

Postup: mixovat, mixovat a mixovat. 5-6 minut.

Doporučuji: Natřít na knäckerbrot a jíst s plátky jablka. Mňama!

Uchovávejte v lednici, pokud něco zbude z ochutnávání.

Recepty

Jarní salát s neodolatelnou zálivkou

Nikdy jsem nedělala saláty. Směs zeleniny a co? Chřoupe to, vázne v krku, je toho vždycky víc, než bych chtěla. První semínko podezření, že to se saláty nebude taková nuda, vyklíčilo u mámy v kuchyni. Dělá totiž vynikající zálivku. Problém je, že do ní dává zvláštní přísady, jako například dýňový olej a dijonskou hořčici. Navíc je jednodušší si dopřát dobrý salát tu a tam, hlavně že nemusím nic krájet.

No (to jsem se naučila od Slováků) ale na konci dubna jsem se zúčastnila příjemné akce Hnutí DUHAspolečného vaření v Otevřené zahradě. Kristýna s Ondrem pro nás připravili čtyři veganské recepty, které jsme spolu s partou téměř neznámých lidí uvařili. Každý se ujal toho, co ho bavilo, probíhala živá diskuze o biopotravinách, lokálních potravinách, dumpster divingu, veganství a vegetariánství, sto a jednom použití řepy v receptech a dalších mňamkových tématech. O jídlo ten den šlo, kde se bere, kam putuje, kde je ho nedostatek a co s tím? Však Kristýna a Ondra vaří pro lidi bez domova ve Food not Bombs, jsou environmentálně založení, tedy smýšlí a také se chovají ekologicky. Jít na takovou akci znamená, že se seznámíte s dalšími podobně smýšlejícími lidmi. A Brno je malý, takže je pak potkáváte na každém kroku a máte společný vzpomínky na těsto mezi prsty. Škoda jen, že vaření nepřitáhlo víc lidí takto nesmýšlejících, u kterých může dojít k přerodu myšlení a chování, kteří o ekologii a jídle téměř nic neví a společně strávený večer bude impulzem ke změně.

Zpět k salátu. Vařili jsme čtyři jídla: bramboráky s řepou a vlašskými ořechy,  bramborový guláš s fazolemi, jahody se smetanou vyšlehanou z vlašských ořechů a se strouhaným karamelem a zeleninový salát. Vylučovací metodou a s chutí odhalit tajemství dobré zálivky jsem se ujala salátu. Krájet kvanta zeleniny při rozhovoru se zajímavými lidmi je přece jen o něčem jiném, než se s tím lopotit sama. Naštěstí jsem se nechtěně stala něčím jako vedoucí skupinky na salát, a tak mi ostatní ochotně podávali suroviny a trhali salát či strouhali mrkev, ale to na mě padla celá tíha i sláva zálivky.

Všechna jídla byla fantastická. Zálivka už mě neděsí. O dva dny později jsem si nakoupila suroviny a koření na salát, abych se mohla pyšnit svým umem i doma. Úspěch. Tak snad konečně jako vegetariánka začnu jíst víc zeleniny.

Salát

Konečně ten recept

Suroviny: 1 svazek ředkviček, 1 žlutá paprika (či jakákoli jiná), 1 rajče, 1 hlávkový salát, svazek čerstvého špenátu, 2 mrkve, slunečnicová semínka, hořčice, ocet, sůl, směs koření na salát, pepř, med (nebo sirup nebo moučkový cukr), řepkový olej

Co je to směs koření na salát? U Sindibáda na Pekařské jsem koupila směs koření Salátové byliny. Abyste měli představu, obsahuje: sůl, petržel, pažitka, kopr, E330 (kyselina citronová), cukr, maltodextrin (výhodný zdroj energie pro sportovce a potravinářská přídatná látka), sušené mléko, saturejka, dextróza, celer, estragon, řepový olej. Přidala jsem také Chimichuri: cukr, sůl, bazalka, petržel, oregano, česnek, hořčice, cibule, dextróza, laktóza, rohovníková moučka, paprika, rajčatový protlak, kurkuma, koření, dochucovadlo E621 (glutaman sodný), E627 (guanylan sodný), regulátor kyselosti, zahušťovadlo.

Postup:

  • Zeleninu krájíme, krájíme, krájíme. Podle chuti na chrupání velikost kostiček. Mrkev je nejtvrdší, tu je lepší nastrouhat.
  • Opražte na pánvičce bez oleje slunečnicová semínka do hněda. Nádherně voní po oříškách. Já osobně je miluji téměř v každém jídle. Ty přidejte na konec.
  • A ta zálivka! Menší misku naplňte do 1/4 olejem (množství podle toho, kolik chcete zálivky). Přidejte 1 lžíci octa, špetku soli, libovolné množství koření dle chuti, lžíci hořčice, lžíci medu (popř. sirupu, popř. 1,5 lžíce moučkového cukru), špetku pepře. I kdybyste chtěli sebepřesnější udání množství surovin, máte smůlu, prostě záleží na vaší chuti. Buďte sví, haha.

A to je celé kouzlo. Děkuji Kristýně, Ondrovi a slunečnicovým semínkům za skvělý jarní salát a moji první, vím, že základní, zálivku.