Literatura

Arnošt Lustig: Démanty noci

Tato povídková antalogie je velmi zajímavá. Vyjádří to popisek knihy: „Sbírka povídek a novel o dětech a mladých lidech … jde o jakousi oslavu nezdolnosti lidské důstojnosti a zázračnosti lidského života uprostřed všednosti a bídy, tedy o zachování lidské tváře  v odlidštěné situaci. … Jde mu především o to, zachytit záblesky démantů čistých srdcí v temnu noci všeobecné beznaděje – a tím zůstává aktuální i dnes. I dnes jde nám všem (a musí jít, nemáme jiné východisko) o vítězství lidskosti nad lhostejností, statečnosti nad zbabělostí, víry a naděje nad rezignací a pesimismem. A jediným prostředkem, jímž tohoto vítězství můžeme docílit, je čin, čin v nejširším slova smyslu. Povídky v Démantech noci jsou právě oslavou takových činů.“

Ano, možná víte, že A. Lustig neměl vůbec lehký život. Mluvím o té části života, kdy utekl z vlaku, který ho vezl na smrt, a schovával se, kde mohl. Dennodenně se bál o život. A strach, který zažil, věci, které viděl, o těch poté psal. A snažil se to vše sdělit, předat. Psát o druhé světové válce je hlavním tématem jeho děl. A  tím nemyslím o válečné vřavě, ale o životě židů, o jednotlivcích i všech.

Proto se mi tato kniha velmi líbí, protože oslavuje záblesky démantů, jak bylo řečeno v popisku. Navíc je kniha psaná velmi pěkným a bohatým jazykem.

Teď bych se ráda vyjádřila k jednotlivým povídkám, jak to vždy dělám. Knihu jsem ještě nedočetla, takže vyčkávejte další :)

  • Sousto – povídka z Lodže, co musí udělat i malý chlapec pro pár soust pro svou matku a nemocnou sestru. O životě tam. Povídka mě velmi zaujala, z tohoto prostředí jsem toho moc nečetla. Je poměrně krátká. Líbilo se mi, že je prokládána vzpomínkami, bylo to mnohem výraznější a také smutnější.
    (podrobný obsah ZDE na straně 68)
  • Bílý – tato povídka mě především strhla svým koncem. Vše totiž najednou nabylo jiné podoby, než jsem myslela na začátku. Najednou tušíte, že to nejsou choromyslní a že hlavní hrdinka netrpí encefalitidou, ale tím, že je židovka. Příběh o dvou malých dětech.
  • Druhé kolo – Velmi dynamická povídka. Napínavá. O to víc ale nervy drásající, protože se takové věci skutečně děli. O lidech převážených vlakem do neznáma. O jejich životě na cestě. A hlavně o třech, kteří se rozhodnou získat trošku jídla, aby nezemřeli (onen čin, jak je psáno v popisku). A dopadne to velmi překvapivě.
  • Starci a smrt – Povídka z doby těsně před koncem války. O pár starých lidech žijících na pokraji smrti (nejspíš vyhladověním), o jejich vnímání té doby. Povídka se mi až tak nelíbila, je i poměrně očekávatelná.
  • Začátek a konec – Povídka z tábora, z baráků. Před koncem války, o tom, jaké to tam je, jak si večer povídají, a jak Němci mění tvář, když se blíží konec. Povídka se mi líbila.
  • Michael a druhý s dýkou – Tato povídka se mi moc líbila. Je o chlapci z pracovního tábora, ve kterém vás také ale čeká smrt. O setkání jeho s jedním mladým, stejně starým klukem, Němcem, kterému zachránil život. Jak se věci v lidech lámou. Opět prokládané vzpomínkami. Líbilo se mi, že se Michael nechoval jako člověk bez vůle, přestože ho to mohlo stát život, jaký přístup měl k smrti někoho, ke komu se nechoval zrovna nejlépe a jeho pocity ohledně nalezené punčochy.
  • Tma nemá stín – Další dobrá povídka o dvou kamarádech, kteří utekli z vlaku smrti. Nechápu, proč se první ohledně té boty zachoval tak, jak se zachoval, ale na Lustigových povídkách se mi líbí, že právě objevují ty démanty a povídky tak nekončí špatně, přesto uvěřitelně. Určitě stojí za přečtení :)
  • Poslední den ohňů – Docela nervy drásající příběh o vypalovaném městě a lidech, kteří se za něj prali. O praktikách Němců. O chlapci, který se schovával se svým dědou i s jakýmsi zadním příběhem, který se mi tam zdál zbytečný.
  • Chlapec u okna – O snaze mladého kluka postavit se Němcům (tuším v období okupace), kteří jsou v jeho městě. O hraných činech i o tom, jak je uvedl v chod. O barikádách ve městě, o jeho otci, kterým pohrdal. Dobrá povídka.
  • Černý lev – O spravedlnosti vykonávané na Němcích po konci okupace, na manželském páru, z jejichž bytu se střílelo. Vadí mi, že přesně nevím, jestli byli ti Němci nevinní, nebo opravdu stříleli, ale zavádí nás to dobře do zmatku v lidech, na kom se mstít, jak vypadá spravedlnost a co vlastně dělat.
  • Chvíle hned po ránu – Především opět o prolínání vzpomínek na koncentrák s tím, co viděl mladý chlapec ve světě mimo něj a po válce. I o Němcích, kteří skákali z mostu, aby je neodváděli na jatka (tam je snad věznili, nezabíjeli), když se oni stali těmi poraženými. Líbil se mi konec, kdy se ukázaly stránky silného chlapcova charakteru.

Zjistila jsem, že kniha je i zfilmovaná. Jmenuje se stejně, ale zatím jsem film neviděla, má však dobré hodnocení.

Reklamy

One thought on “Arnošt Lustig: Démanty noci

  1. Pingback: Povídky |

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s