Literatura · Povídkové antalogie

Ota Pavel: Zlatí úhoři a Smrt krásných srnců

https://i0.wp.com/www.antikvariatkarlin.cz/fotos/zla.uhor.JPG

Ota Pavel v těchto knihách povídá vlastně sám o sobě, o svém životě, taková autobiografie, zamyšlení nad životem, nad svobodou, ale nenásilně, v moc pěkných a čtivých příhodách. Nic nevnucuje, něco tam tak napíše ledabyle s nádechem smutku, že jeho bratři šli i s tatínkem do koncentráku, ale ne, že by se o tom rozepisoval.

…určitě si přečtěte, moc pěkně se to čte a povídky jsou krátké :) A je to klasika.

(c) Obsah, spoiler (Nejdražší ve střední Evropě, Ve službách Švédsku a Smrt krásných srnců mám z cesky-jazyk.cz, ale obohaceno o vlastní poznatky)

1 – předválečné období

Černá štika – když byli Ota Pavel s bratry Hugem a Jirkou ještě malí, chtěli chytit černou štiku, která uvízla na mělčině. S Otem se normálně nebratříčkovali, ale teď jim přišel vhod. Ota Pavel si pokládá otázku, jestli někdy chytí velkou rybu – tato jim uplavala.

Koncert – Seznamujeme se s převozníkem, strejdou Proškem, který celou Otovu rodinu zasvětil do rybaření. Když ho poprvé viděli lovit ,,na práskandu” (prutem a svýma fousama), představoval si Oto, že kolem sedí lidi jak na koncertě a pozorují ho.

Moje první ryba – o tom, jak mu Prošek ustřihl vlastní prut a on na něm chytl okouna. Pak se jím tak chlubil, že se stal Proškovi zase protivný a rybu nejspíš sundal. Ale dostal uznání, že taky umí lovit, když ho bráchové přehlíželi. A okouna vnímal jako draka :)

Souboj o štiky – seznamujeme se s tatínkovým kamarádem Bédou Peroutkem. Bratři Otu už přizvali, lovili okouny, ale okouny jedly štiky. Lovili teda štiky, tatínek objevil místo pod Čertovou skálou, kde byly v hlubokých tůních. Na konci dne to prozradil Peroutkovi.

Pod Šímovic skálou – Pod tuto skálu chodili na parmy. Ota jednu ulovil, popisuje, jak bojovala o život, než jí probodl hlavu nožem.

Jak jsme s tatínkem servírovali úhořům – tatínek s Otou šli lovit úhoře. Nejlépe prý v noci a ve větší hloubce, což bylo hrozně daleko od jejich obydlí. Dali jim pořádné žížaly a rybičky. Taktika byla taková, že v řece natáhnou šňůry, tatínek přikázal Otovi, aby se svlíkl a šel doprostřed s tou šňůrou. Voda byla ale o dešti dost prudká a stoupala. I tatínek se bál, ale bylo mu líto investic a práce. Dozvídáme se, že tatínek neuměl plavat. Otu strhla řeka a tatínek jej musel přitáhnout ke břehu. A brumlal, že jim to příště naservírují, až se z toho podělaj.

Nejdražší ve střední Evropě – Maminka celý život toužila jet do Itálie. Otec vždy řekl, že právě teď nemají dost peněz, a jelo se na Berounku. Jednou přišel pan Václavík s tím, že prodává rybník. Pana Poppera to jako rybáře ohromně nadchlo. Představoval si, jak vypěstuje spoustu kaprů a utrží velké peníze. Jako důkaz, že v rybníku jsou opravdu kapitální kousky, vzal pan Václavík pana Poppera na hráz a hodil kaprům žemli. Kapr, který vyplul, byl obrovský. Tatínek rybník za 10 000 koupil. Na podzim potom zorganizoval výlov, při kterém se ukázalo, že v rybníku byl právě jen ten jeden jediný kapr. Nepříčetný tatínek se vypravil k panu Václavíkovi, který byl ovšem na dovolené v Itálii. Po letech se opět setkali. Pan Václavík si chtěl od pana Poppera jako od prodavače Elektroluxu koupit ledničku. Pan Popper mu doporučil luxusní model s mramorovou deskou za 10 000 s dodávkou až domů. Poté od známého skladníka zabalil starou vyřazenou ledničku, přibalil mramorovou desku a zaslal panu Václavíkovi.

„Pan doktor Václavík okamžitě telefonoval tatínkovi a křičel: „Pane inspektore, ta lednice nemá vnitřek. Vždyť jste mi poslal bednu. Králíkárnu už mám! Tu nepotřebuju!“ Tatínek na to řekl: „Jó, pane doktore, to se nenechá nic dělat. To je jako s tím rybníkem. Ten taky neměl vnitřek a jinak vypadal moc hezky.“ A položil sluchátko.“

Ve službách Švédska – Tatínek pracoval u švédské firmy Elektrolux. Strašně se mu líbila žena jeho šéfa Korálka, paní Irma. Tatínek se na ni všemožně snažil udělat dojem a umínil si, že bude nejlepší v prodávání vysavačů a ledniček a skutečně se mistrem světa stal. Spřátelil se dokonce i s malířem Nechlebou, který byl lidem nepřístupný a možná právě proto od něho chtěli mít všichni boháči obraz. Tatínek se nenápadně před panem Korálkem zmínil o svém přátelství s malířem a pan Korálek dostal okamžitě nápad: nechat namalovat paní Irmu. Tatínek měl záminku mluvit s paní Irmou, platonickou láskou. Trvalo velmi dlouho, než pana malíře přesvědčil. Bral ho na výlety, trávil s ním spoustu času. Když konečně přišel slavný den, kdy měla být Irma malována, malíř řekl, že takovou paničku malovat nebude. Paní Irma i pan Korálek byli rozzlobení a znemožnění, protože mezitím už stihli rozhlásit v Evropě i Spojených státech, že paní Irmu maluje sám Nechleba.

Bílé hřiby – Ota bájí o křivoklátských lesích. Šli a najednou viděli bílou stráň – stráň plnou hřibů. Maminka plakala, protože prý když je hodně hub, bude válka. A opravdu, slyší to v rádiu.

2 – válečné období

Smrt krásných srnců – Popperovi jezdili na Berounku k převozníku Karlu Proškovi na chalupu. Tady chytali ryby, pekli chleba a chodili na houby. Strejda Prošek byl legendární pytlák, na pomoc měl vlčáka Holana, který byl jistě vlk. Nikdy Proška nezradil a vždy ho poslouchal. Je tam povídané o Proškovi víc, o jeho ženě Karolince atd. Holana si pořídil na lovení srnců. Idylické chvíle Popperových skončily s příchodem Protektorátu. Na Berounku nesměli. Pak přišel povolávací list do koncentračního tábora pro syny. Otec se rozhodl jet k Proškovým na kole přes noc, maminka se zlobila, bylo to dost nebezpečné. Chtěl zde ulovit ryby pro syny. Ryby nebraly několik dní, půjčil si tedy od pana Proška Holana. Čekal na srnce dlouho, ale dočkal se. Holan nikdy nikoho jiného než svého pána neposlechl. Ale s panem Popperem nakonec šel, pan Popper plakal a prosil ho, byl hodně zoufalý. Srnce ale minul. Na druhý pokus srnce skolil. Než ale pan Popper k jeho tělu došel, stihli ho nějací dva rybáři stáhnout a zakrýt. Popper se vrátil k Proškovi. Rychle došli zpět k místu, kde ležel srnec a Prošek zavolal:“Pane nadlesní, tady to bylo!“ Rybáři se lekli a utekli. Prošek s Popperem rychle naložili srnce do batohu a v noci jel tatínek Popper na kole zpátky. Za světla ve městě plném Němců ho zastavila jedna paní. „Pane, máte všechno od krve.“ Srnce přebalili do prostěradla a tatínek jel dál. Srnce dovezl a možná díky masu z něj bratři Oty Pavla přežili koncentrační tábor (byl tam popis, co museli přežít…hrozně smutný).

Kapři pro wehrmacht – na začátku války byl Leovi zabrán jeho rybník. Doufal, že mu ho zase vrátí, ale po zkáze Lidic to vzdal (Oto popisuje, jak slyšeli lidický křičet a jejich vypálení se jim zažralo pod kůži). Další rána přišla ve chvíli, kdy museli Hugo a Jirka do koncentráku. Leo byl povolán těsně před Vánocemi.  Šel proto s malým Otou k rybníku a ukradl si vlastní ryby, které maminka s Otem vyměnili za sádlo, chleba atd. Nastal výlov rybníka, ale nic v něm nebylo. Leo s Davidovou hvězdou vypálil Němcům rybník.

Můžou tě i zabít – Protože neměli co jíst, chodil Ota pytlačit ryby do Starého rybníka. Přinášel domů ryby, ale jednou ho obklíčili dva chlapi, utekl, ale v slepé uličce na něj čekal porybný Záruba. Myslel si, že je zlý, protože měl hrb a lidé poznamenaní bohem se rádi mstí. Ale on mu řekl: ,,Křič, tak krucinál křič.“ Dělal, že mu tluče, aby to slyšeli Němci a vyzvědači. Ale netloukl. Ptal se na otce a bratry, pak mu poradil, aby šel k Novému rybníku, že tam je to bezpečný.

Dlouhá míle – O tom, jak šel Oto ke Koníčkovic mlýnu pro kapra stařečka, o kterém mu řekl Hugo. Nemohl ho vylovit, mlynář mu pomohl a přesto, že řekl, že vše co vyloví je jeho, vzal mu ho. Oto byl velice smutný, ale hodně si bájil pohádky o šupinách, které si odnesl a i o mlýně předtím. A Dlouhá míle se nazývá cesta ojíněná lipami, které Němci pokáceli, která vede na letiště.

Opět popisoval Lidice, jak je Němci přestavovali a celou krajinu měnili.

3 – po válce

U Prošků po válce – O tom, jak se Ota vrací na místa svého dětství, když už smí, jede vlakem, batoh na zádech. Zjišťuje, že řeku miluje ze všeho na světě nejvíc, je plná ryb a svobodná, nespoutaná. Bojí se, že Proškovi už nežijí (to by poslali parte), nebo nebudou doma. Buší a bojí se, že jeho dětství skončilo. Prošek však za chvíli přišel a Oto se s ním začal muchlovat. A on se ho ptá: ,,Tak kam půjdeš na ryby?!

Malý pstruh – Navazuje na předchozí povídku, Oto popisuje hájovnu s hajným, který si stále na něco stěžoval a nadával a Ota se ho bál. Taky píše o paní Frankové, které zabili muže, rozvědčíka, ale ona se nebála Němcům a pomáhala parašutistům. Chytil pstruha a chtěl ho dát paní Frankové, ta mu však řekla, že ho tam mohl ještě nechat – byl malý…

Jak jsme se střetli s Vlky – Ota s tatínkem a Adolf s Frantou Vlkovými proti sobě bojovali v lovu štik, tatínek s Otem vylovili 3, dali je na vozík a vezli je, aby to vypadalo, že jsou těžké. Vlkovi jich nalovili pět a Marie, která se líbila Otovi, na ně shlížela opovržlivě. Ale ty rodiny se jinak měly rády.

Otázka hmyzu vyřešena – po válce Leo začíná prodávat mucholapky BOMBA – CHEMIK od firmy DERSOL. I přesto, že jich Leo prodá velké množství, tak před létem, je lidé začnou vracet z důvodu, že mouchy nevidí umírat. Tatínek už domů nemůže nosit peníze a zlomí mu to jeho obchodnické srdce.

Veliký vodní tulák – O tom, jak šel pan Prošek, Ota a tatínek na úhoře, možná byli naposled spolu (nevím proč), tak si to užívali, i když byla jasná noc a úhoři nejspíš nezaberou. Měli slepici, tak si ji upekli. Jeden úhoř jim zabral, pověsili ho v pytli na olši a šli spát. Oto celou noc přemýšlí o úhořích, jak pochází z Ameriky a tam se zase navrací, taky, jak tento úhoř už neunikne, i když úhoři jsou velcí bojovníci a chtějí žít, i když leží na talíři. Nakonec ráno zjistí, že se mu podařilo uniknout, tlamičkou zvětšil oko, které v pytli bylo.

Lov bolena dravého – O tom, jak Oto musel s rodiči stavět chatu na přehradě a ztratil kvůli tomu holku. Nakonec se s chatou smířil, když u ní nachytal přes prázdniny 12 bolenů, ryb, které někteří rybáři ani nevidí. Rozedral si kvůli nim ruce atd. Chytil je hlavně díky dobré imitaci, díky píli rybičkám, ostražitosti…

Pumprdentlich – O tom, jak tatínek vždy toužil ulovit velkou rybu, ale nejspíš nikdy se mu to nepodaří. Chytl pětikilového okouna, dal ho do studánky a do hospody šel tvrdit, že chytl pumprdentlicha (Otovi to vysvětlil jako krásnou dámu v plesových šatech, co šlápne do hovna), dvacet kilo… Hosté byli opilí, mezi nimi rybáři, a že se půjdou podívat. Maminka poznala ze zkušenosti i gestikulace tatínka, že nejsou dost opilí na to vidět velkého okouna, proto je napila víc, pak je tam dovedla a pana Doška poprosila, aby řekl, že je velký… ten to prohlásil, a tak si to pak mysleli všichni. Oto si pak přeložil slovo tak, že je to něco výbornýho, co ale stojí za hovno.

Žehlička – Žehlička je auto, které se bratru Hugovi porouchalo, když jel s bratry, tunou jídla a čtyřma basama piva lovit ryby. Snažili se dohnat dětství, které jim vzal A. Hitler. Za to auto nadával, ale jinak byli šťastní. Protože ho nechtěl opustit, tábořil tam pár týdnů, ulovil několik štik a bavil se s pošťačkou, dokud pro něj nepřijela žena Ela s náklaďákem na odtah aut z firmy, kde pracoval. Jejich dopisy, které mu do té doby posílali, posílal po vodě ve flaškách od rumu nepřečtené.

Zloděj prutů – O tom, jak byl Oto s bratry lovit, byl s nimi kamarád a ten měl pravý japonský a nádherný pruty. Jednou večer nachytali bratři zloděje, uplaval jim. Oto si zprvu myslel, že je to bratr Hugo a zbláznil se, jak předpověděl horoskop. Ráno ty pruty našli opřené o stromy. Zloděj je vrátil a Oto jeden dostal… Na konci píše, že horoskop se splnil, on se zbláznil a je teď v blázinci, kde nejsou ryby, ale Napoleonové atd.

Uschlé rybičky – Maminka nadávala tatínkovi, že usiloval o důchod kvůli rybám, na které teď nechodí. Proto si vždy šel do loďky schrupnout a dělat, že loví candáty, které má maminka ráda. Jednou přišel Hugo domů a maminka ho poslala pro tatínka, že zase spí a nevrací se, že už má hotové jídlo. Doplaval k němu a viděl, že má nahozené pruty, ale zaseknuté o most. A nevadilo mu to. Zželelo se mu tatínka, který už stárl a byl docela senilní a na buřty ho přemluvil, aby se vrátil.

Králíci s modrýma očima – Maminka s tatínkem se přestěhovali do domečku, kde si deset let žili. Maminka prodávala vajíčka a pěstovala krocany, tatínek králíky. Staral se o ně jako o krále. Potom mu někdo řekl, že když je potetuje, můžou vyhrát ceny. Otetoval je, za poslední peníze jen na výstavu, ale nic nevyhrál, protože jim prý neudělal pedikúru. Byl tak zdrcený, že je vypustil ven (to už se taky jmenovali Pavlovi, zmiňuje se Ota, když žili v Česku, aby měli české jméno), a šel pěšky podél řeky domů. Byl vyčerpaný, odvezli ho sanitkou do nemocnice, kde zemřel.

Zlatí úhoři – Ota přivezl z Amsterdamu uzené úhoře, kterým říkali zlatí, přestože zlatí nebyli. Tatínek měl životní sen – chytnout zlaté úhoře. Tedy tolik úhořů, aby se vyplatilo je dát řezníkovi na uzení. Ota si řekl, že mu tyto úhoře chytne k narozeninám. Opravdu se mu to čtvrtý den podařilo, přestože zůstal jen na doporučení Proška, nachytal 11 úhořů a dal je řezníkovi udit. Tatínek plakal radostí, ale pak nadával, že jsou úhoři přesolení. Ota je pověsil na dveře a poté pochoval, litoval těch úhořů, je škoda ryb, když se nesní.

Tatínek pak stále chytal úhoře, ale neměl na ně štěstí. Kdykoli nějakého ulovil – a strávil nad tím tisíce dní a nocí, kdy hledal rousnice atd. – dal ho do jezírka u domu v Radotíně, kam se s maminkou přestěhovali, a pozval na něj Otu. Ten nechápal, proč nepozve i někoho jiného, až mu tatínek jednou řekl: ,,Tohle je jedenáctej“ a on si uvědomil, že mu tak splácí ty jeho úhoře. A pak zemřel. I Prošek i řezník dávno zemřeli.

Oto vzal špetku jeho popele a rozprášil ji na řece Berounce, kde ulovil nejvíc úhořů.

Reklamy

One thought on “Ota Pavel: Zlatí úhoři a Smrt krásných srnců

  1. Pingback: Povídky |

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s