Recepty

Grilovaná zelenina na kari s kuskusem

Velice jednoduchý a chutný oběd, kterým svým neveganským přátelům polechtáte chuťové buňky. Mňama!

4 porce

Suroviny: kuskus, uzené tofu, 2 mrkve, 1 rajče, 1 cuketa, 1 stroužek česneku, 1/2 žluté papriky, zázvor, sůl, sójová omáčka, slunečnicová semínka, olivový olej, koření: pepř, kari, uzená paprika, drcený kmín

Postup:

  1. Nejdřív si připravte kuskus. Množství surovin je na 4 proce, což znamená 2,5 hrnku kuskusu pořádně osolte a zalijte vroucí vodou, dokud není všechen kuskus pod vodou. Zakryjte pokličkou a nechte půl hodiny odstát. Kuskus změkne a je vynikající, aniž byste ho museli hlídat.
  2. Na oleji osmahněte lžičku strouhaného zázvoru. Přidejte nastrouhanou mrkev, chvíli opražte a zasypte lžící kari. Opět chvíli opražte, dokud se kuchyní nerozline vůně kari.
  3. Přidejte na kostičky nakrájenou cuketu a papriku. Okořeňte 1 lžičkou kmínu, 1 lžičkou uzené papriky. Zalijte 1 lžící sójové omáčky. Pražte, dokud zelenina nezměkne.
  4. Přidejte na kostičky nakrájené rajče a uzené tofu, drcený stroužek česneku a pepř dle chuti. Stejně tak podle chuti dosolte. Ještě chvíli směs pražte.
  5. Zvlášť si na pánvi osmahněte bez oleje slunečnicová semínka. U nich se řídím pravidlem: čím víc, tím líp. Pozor, ať je nepřipálíte, měla by být tmavě hnědá. Opražená semínka chutnají trošku jako oříšky, jsou vynikající téměř do všech jídel (která si vařím) i do salátů. Do směsi přidejte až nakonec.

couscous-1112012_1920.jpg

Foto z pixabay.com

Žít do stovky

#10 Zpívání stromům

#zitdostovky #strom

Jsem zamilovaná do stromů od koruny až po špičky kořenů. Ráda se dotýkám kůry, ráda ležím pod jejich korunami, ráda sleduji žilkování listů, kterými prosvítá slunce. Uchvacují mě dlouhověcí mohutní velikáni, ale fascinovaly mě i stařičké drobné borovice kleče na šumavských vrchovištích.

Leckdy mi je stromů líto. Například když procházím hospodářskými lesy, na které si lesníci brousí zuby na svých motorových pilách. Šťastné pro mě není ani míjení neduživých městských stromů zapuštěných mezi dlaždicemi chodníku, „dětí ulice“, jak je nazývá Peter Wohlleben v knize Tajný život stromů. Samotáři z donucení. Bez nich by ale město bylo k nesnesení.

Velmi naivně, ale o to raději je utěšuji pohlazením a zpěvem. Obracím se na ně s vymyšlenou melodií a smotancem neznámých slov, aby rostly, bujely, kvetly, aby se jim dařilo a aby si nestýskaly. Aby se necítily tolik samy. V zimě aby je „hřála“ míza, aby byly trpěliví.

Samozřejmě je to větší útěcha pro mě, hledání propojení, má meditační mantra, odpoutání se od přemýšlení. I za to stromům děkuji.

 

Brno · Žít do stovky

#9 Lužánky

#zitdostovky #Brno #park #strom

Nejstarší brněnský park. Stářím zmohutnělé stromy. Větve k sezení. Památný platan, z jehož kůry mám náhrdelník. Černá energie tmavého listoví trojice buků, pod kterými je docela jiný, tichý a tajemný svět. Rozkvetlá magnolie. Ležet v trávě a koukat do zelených korun. Mezi prsty cítit měkoučkou trávu. Hrát badminton a ping pong. Houpat se na houpačce. WC zdarma. Rezivějící ozdobná pítka pro ptáky. Oranžové tlamy ryb v umělém potůčku. Prasátka. Vzpomínky z dětství.

Literatura

Čítanka za duben a květen

Konečně jsem dospěla k životní (čtenářské) etapě, kdy si půjčuji minimálně nové knihy z knihovny, ale vracím se k již přečteným knihám, které jsem si během let nakoupila. Kdybych to byla kdysi sílila, neměla bych z nich takovou radost jako dnes. Číst knihy podruhé vnímám jako příjemný odpočinek od nových životních příběhů a informací, které jsou navíc obaleny nejistotou, jestli vůbec stojí za moji pozornost a soustředění. Těším se z objevování dříve nalezeného a pozapomenutého. Užívám si víc jazyk, hravost autorovy představivosti a kvalitní obsah. Ale také přehodnocuji, jestli se mi kniha líbí i dnes a je opravdu tak úchvatná, jak jsem si myslela prve.

Znovu jsem si vychutnala tyto knihy:

Tulák po hvězdáchMedvídek Pú Země lidíKurýr na jih

Nejkrásnější zůstává Země lidí od Exupéryho.

Přesto se mi především teď v květnu poštěstilo přečíst si i pár nových, nádherných knih:

Narodila jsem se pod šťastnou hvězdouLibozvučná a ohromně zajímavá kniha romské autorky Eleny Lackové: Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou

„Životopisná mozaika z prostředí romské menšiny. Vyprávění s fantaskními prvky, ale také výpověď ženy, která prožila dvě totality a zápasí o svou tradiční víru.“ (databazeknih)

Moc mě potěšilo, že jsem po bazarech vyhrabala a přečetla tři knihy od Tove Jansson. A to nejen muminky, ale také její prozaickou zčásti autobiografickou knihu Kniha léta. Svět, který si vytváří Sofie se svojí babičkou je nádherný a baví mě.

Kniha létaV Knize léta Tove Janssonová, autorka známých příběhů o Muminech, zpracovala své vlastní vzpomínky na léta, která v dětství trávila na ostrůvku Klovharun u finského pobřeží. Prostořeká Sofie přijíždí na ostrov spolu s tatínkem a babičkou, a zatímco tatínek většinou pracuje, babička se Sofií si užívají volného času, divoké přírody a nespoutaného moře. Podnikají průzkumné výpravy po ostrově, staví si vlastní Benátky v mokřinách, jezdí na člunu a sdílejí různá tajemství. Babička si se Sofii většinou dobře rozumí, protože si umí hrát a má bujnou fantazii, někdČarodějův klobouky se ale obě i do krve pohádají a občas se jejich role dokonce obrátí, takže Sofie až příliš volnomyšlenkářskou babičku přísně usměrňuje. Drobné příhody z ostrovního života jsou zachyceny s jemným vtipem a hlubokým porozuměním pro citové nejistoty dětství i nástrahy stáří.“

Z muminků to pak byl vůbec první příběh o těchto skřítcích Cesta za tatínkem, a potom povedený díl Čarodějův klobouk. Koho mám nejraději? No přeci Šňupálka! A vy?

Díky festivalu dětské knihy Baldur jsem zavítala do knihkupectví Moravské galerie v Brně a koupila si pravý poklad. Příběhy z konce předměstí od jedinečného ilustrátora a spisovatele Shauna Tana! Putují do knihovny k Pravidlům léta.

Příběhy z konce předměstí„Příběhy z konce předměstí (2008) jsou antologií patnácti velmi krátkých ilustrovaných povídek – humorných, poetických, dojemných, vážných, lehce děsivých, melancholických či jen hravě absurdních. Každá z nich se zabývá podivnou situací či událostí, která se odehraje v jinak důvěrně známém předměstském světě, ať již jde o návštěvu maličkého zahraničního studenta, dobrodružnou expedici dvou bratrů na samý konec předměstí, obrovského dugonga záhadně vyvrženého na trávník u sousedů, objev tajemného pokoje uvnitř domu, zlověstný stroj nainstalovaný ve veřejném parku nebo o moudrého buvola obývajícího prázdnou parcelu na konci ulice. Skutečným obsahem každého příběhu je spíše to, jak na tyto záhadné úkazy a absurdity reagují obyčejní lidé, do jaké míry je jejich význam odhalen, ignorován či zcela nepochopen. Mnohovrstevnatá kniha není určena zdaleka jen dětem nad 12 let, třebaže právě v kategorii knih pro děti a mládež za ni mladý australský autor a ilustrátor posbíral řadu prestižních ocenění. “ (databazeknih)

Mimo to jsem si přečetla příběh se Pohádka o Ipsíkovizajímavým hlavním hrdinou – sečtělým lýkožroutem! Ano, tím broučkem, který žere lesy. Je to Pohádka o Ipsíkovi od A. F. Holasové.

Skvostem mé knihovny se jednou stane The Book of Bees! (Piotr Socha). Zatím pouze v angličtině:

„How do bees communicate? What does a beekeeper do? Did you know that Napoleon loved bees? Who survived being stung by 2,443 bees? This book answers all these questions and many more, tracking the history of bees from the time of the dinosaurs to their current plight.“

Na vaseliteratura.cz si můžete přečíst moji recenzi na Válečné deníky Astrid Lindgrenové.

A to by myslím stačilo. Co jste četli vy? Zaujala vás nějaká z těchto knih?

Žít do stovky

#8 Bouřka

#zitdostovky #bouřka

První jarní bouřka je vzrušující. Vždyť zima byla tak dlouhá. Jak uchvacující jsou bouřky na chalupě bez elektřiny. Bouřka mi zcitliví všechny smysly. Netrpělivé očekávání hromů, když zahlédnu záblesk na obloze. Odpočítávání. Dramatické mraky jsou blíž a blíž. Vzduch voní deštěm, který kapku po kapce začne bubnovat o střechu a listy stromů. Ta náhlá tma, pak první paprsky slunce, duha. A jak po dešti vše krásně voní!

(fotka z pixabay.com)