Píšu

Deníky z cest

Putování po Švédsku 2015

Během července jsme s Dominikou projezdily oblast mezi DSC_0797Göteborgem a Stockholmem, třináct dní putování a spaní pod stanem, abychom dorazily na kouzelnou farmu a zkusily si wwoof. Tento článek je právě o čase stráveném putováním před farmou. Na začátek nějaké praktické informace, pro zvětšení mapek a fotek stačí kliknout: Jak se orientovat? Mně a Dominice… víc v článku.

DSC_0897První zkušenost s WWOOF aneb něco, co nelze zachytit slovy ani obrazem (2015)

Dům s tři sta let starým dubem Pozn.: cestovala jsem s Dominikou, tedy dvě dívky, tedy ypsilon Červený dům s bílými okny a bíle natřenou verandou. Tolikrát jsme kolem podobných procházely, nyní jsme měly v jednom bydlet. Náš hostitel nás do něj uvedl s váhavým úsměvem, ze kterého se dalo vyčíst, že má dům rád, ale my si ho… víc v článku.

Půlroční pobyt v Berlíně s Erasmem 2014:

DSC_0208můj Bärlin

(napsáno před měsícem) Nikdy jsem nechtěla bydlet ve městě a s jakousi samozřejmostí jsem jela na půl roku do Berlína, do hlavního města Německa. Viděla jsem dva tři filmy, četla pár knih před odjezdem, ale před pěti měsíci jsem při vyslovení slova Berlín neviděla žádné obrazy, necítila vůně, nepřekypovala jsem touhou spatřit město, o kterém toho…

DSC_0008Erasmus jako zkouška osobnosti

(psáno v květnu, dnes jsem tu už 5 měsíců) V rohu pokoje si hoví kufr, skoro stejně velký jako ta místnost. Vzpomínám, představy. Berlín. V hlavě obraz vzrušujícího multikulturního města, nového prostředí pro focení, nových přátel z celého světa, spousta párty – ti, co Erasmus zažili, mě ujišťovali, že se tomu nevyhnu, a tak mě po třech měsících…

DSC_0105Proč musel zemřít japonský origamista?

Drobný milý Japonec s královstvím z papíru přijel do vzdálené země zvané Česká republika, aby si z ní odvezl smrt nožem určeným smrtelné rybě fugu, kterým si rozpáral břicho. Proč? Protože sled nešťastných událostí v něm vyvolal tak silné emoce, že neviděl jinou cestu, jak se od nich osvobodit. Tomuto Japonci rozumím. Nikdy jsem si plně neuvědomila, proč bych…

DSC_0104. – . Linkami natřískaný deník nesnesitelně lehce žijící utrápené Erasmačky. – .

Je zajímavé snažit se rozlišit hranice osobní zpovědi. Na mém prvním International Meeting jsem se snažila jednomu Rusovi sdělit, že nefotím turistické fotky, ale nazvala jsem je Inhaltefotos. Myslela jsem, když už, spíš Innerefotos, ale na tom až tak nesejde – vám to vysvětlím líp, fotky, které vychází ze mě. Vnitřní fotografie. Dřív jsem fotila…

DSC_0084Zdravím z Bärlina

(veškeré fotky jsou mé)  Jsem berlínská turistka. Co se mi zamane, otisknu na čip svého foťáčku i foťáku. Cokoli mě zaujme, na to se jdu podívat. Mám oceán času. Koupila jsem si knihu 111 míst, které musíte vidět v Berlíně, německy, po nocích překládám a přes den navštěvuji. Existuje i druhý díl.

Články

Články píšu pro jádu, česko-německý internetový magazín, který funguje přes Goethe-Institut. Myslím, že se jedná o skvělý počin a těší mě, že do něj můžu přispívat svými články. Díky jádu jsem se dostala k mnoha zajímavým lidem a tématům. Článek najdete pod odkazem, přidávám perex.

https://i1.wp.com/www.goethe.de/mmo/priv/16417861-STANDARD.jpg

Běží ti čas!

Hodina strávená v posmrtném životě při hledání protijedu? Co víc si od prvního rande přát! Opuštěná stodola, kde se skupinou partyzánů čekáte na popravu? Ideální prostředí pro prohloubení vztahů s kolegy z práce. Budou vás napínat (klidně i na skřipec), šokovat (klidně i elektrickým proudem), překvapí vás, pocítíte adrenalin i vůni dýmu, když se vám budou vařit mozkové závity. Fenoménu únikových místností neboli escape rooms propadá čím dál více lidí, přestože v České republice na svůj boom teprve čekají.

Foto: © Ester Dobiášová

 

 

 

 

Efektivněji zlepšit svět

Jak co nejefektivněji zlepšit svět? Na co zaměřit pozornost, abychom nepromrhali čas a potenciál? Na co věnovat peníze, aby byly plně využity? Takové otázky si kladou lidé po celém světě. O maximální účinnost dobročinnosti pak jde Spolku pro efektivní altruismus. Ten v minulém roce v Praze vznikl jakožto odnož světového sociálního hnutí Effective Altruism.

https://i1.wp.com/www.goethe.de/ins/cz/pro/jadu/galerie-sloni/2.jpg

Rozhovor s Arthurem F. Sniegonem: Sloni a svoboda

Arthur F. Sniegon bojuje za práva slonů. Čím si ho získali a co konkrétně dělá proti tomu, aby nebyli vybíjení kvůli obchodování se slonovinou? A jak to mají sloni se včelami? Nejen o tom vypráví Arthur v rozhovoru pro jádu.

Rozhovor s Pavlem Diasem: Fotografie jako vizuální paměť lidstva

Téma judaismu se nejen tvorbou, ale celým životem Pavla Diase táhne jako provázek s několika uzly – na znamení toho, že má člověk na něco myslet. Ty uzly nejdou rozvázat, není možné něco splnit, na něco zapomenout. Co není zdokumentováno, ztrácí se z naší vizuální paměti, která se stala v moderním věku dominantní. Pavel Dias je fotografem, který si váhu minulosti plně uvědomuje. V jeho práci se snoubí silný zájem o morální hodnoty, vlastní minulost a zájem o minulost lidí, kteří ho obklopují. Základním principem žití je pro něj to to zdánlivě nejprostší: „Co nechceš, aby činili lidé tobě, nedělej ty jiným.“

Rozhovor s Vítězslavem Větrovcem: Vesnické divadlo jako hledání kořenů

Divadelní režisér Vítězslav Větrovec objevil kouzlo pouličního, lidového a kočovného divadla. Zamiloval se do vesnice Velká Lhota, kde se prostřednictvím divadelních aktivit věnuje obnově lidových tradic. Skrze divadlo si tak hledá svoje místo na světě.

https://ladyesik.files.wordpress.com/2016/03/12094985-standard.jpg?w=600&h=300

„Nejpřirozenější je vyprávět příběhy.“ (rozhovor s René Nekudou o tvůrčím psaní)

„Chci dokázat, že i v České republice umíme vyučovat tvůrčí psaní na standardní úrovni,“ říká s odhodláním 27letý René Nekuda, absolvent Literární akademie Josefa Škvoreckého, který třetím rokem vyučuje tvůrčí psaní a je členem EACWP (European Association of Creative Writing Programmes). „Příběhy tvoří důležitou část našeho každodenního života,“ tvrdí v rozhovoru René.

https://ladyesik.files.wordpress.com/2016/03/ren-nekuda_6.jpg?w=600&h=400

René Nekuda: Cestováním k prozření

Ve svých 18 letech odjel René Nekuda jako dobrovolník do Keni, ze které se mu už jen těžko odjíždělo. Tato cesta mu zásadně změnila pohled na život i dosavadní hodnoty. Díky ní začal studovat na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze, stal se učitelem tvůrčího psaní, zapojuje se do činnosti charitativních organizací a v průběhu let působil v Indii (2009), Kolumbii (2010) a z vlastních zájmů navštívil Indonésii (2011). Přinášíme několik dojmů z jeho (životních) cest.

Rozhovor s Pavlem Čechem: Všechno je jinak

Do svých hořko-sladkých příběhů vkládá své dětské obavy, touhy, sny i strachy. Jaký vliv měl na známého českého malíře a ilustrátora Pavla Čecha komunistický režim, ve kterém vyrůstal? Jak se proměnily jeho názory od revoluce ‘89 do dneška? Co pro něj znamená práce výtvarníka a proč nerad zobrazuje ve svých dílech moderní techniku?

Rozhovor s fotografem Ondrejem Čechvalou: Vesnice, která mizí před očima

Jak se místa mění v čase? Doktor filosofie Ondrej Čechvala se s foťákem na krku vydal do slovenské vesnice Sádočné, kde jako dítě před asi dvaceti lety trávil prázdniny. Ondrejova fotosérie ukazuje, že proměna nespočívá jen v objektu samotném, ale také, a to zásadním způsobem, v proměněné perspektivě, z níž svět vnímáme.

Zdravotní klaun nikdy neuhýbá (rozhovor s Lukášem Houdkem)

Jak to vypadá, když se nemoc a poměrně skličující prostředí nemocnic, hospiců či domů pro důchodce stane tématem klaunů? Rozhovor s Lukášem Houdkem z neziskové organizace Zdravotní klaun, ve které neuhýbají – před ničím a před nikým.

Bezpeněžní prostor: něco za něco

Za ručně vyrobený šperk knížku anekdot, za opravu rozbitého gramofonu domácí povidlové buchty nebo za kurz fotografování krajiny přednáška o cestování po Asii. Každá věc, každá dovednost i každá zkušenost má v tomto prostoru svoji osobní hodnotu, kterou se nikdo nesnaží vyčíslit penězi. V brněnské hale Malá Amerika vytváří skupina aktivistů prostor ke směňování, kde peníze nejsou potřeba.

Křížem krážem po značkách

Bez značení turistických cest by se jen těžko došlo do cíle. V Česku se značí již téměř 125 let, a to po celém území republiky – tím vznikla jedna z nejsystematičtěji značených sítí turistických stezek v Evropě. Málokdo si dokáže představit, kolik času a úsilí stojí udržování těchto tras, které čítají po celé České republice víc jak 41 tisíc kilometrů. Dva dobrovolníci brněnského obvodu Klubu českých turistů nechávají nahlédnout do jednoho takového pracovního dne.

Reklamy

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s