Žít do stovky

#11 Borůvky

#zitdostovky #borůvky

Borůvky jsou drobné kulaté dokonalosti. Modrofialové baňky v zeleni borůvčí, modrofialové pláně. Borůvkové korále. Malba prsty, otisk rtů na okraji hrníčku, fialové zuby. Modré hlavičky v záplavě jogurtu s cukrem, které lovím lžící na chatě svého dětství. Borůvkový koláč. Dárek od přírody.

blueberries-2278921_1920.jpg

foto z pixabay.com

Žít do stovky

#10 Zpívání stromům

#zitdostovky #strom

Jsem zamilovaná do stromů od koruny až po špičky kořenů. Ráda se dotýkám kůry, ráda ležím pod jejich korunami, ráda sleduji žilkování listů, kterými prosvítá slunce. Uchvacují mě dlouhověcí mohutní velikáni, ale fascinovaly mě i stařičké drobné borovice kleče na šumavských vrchovištích.

Leckdy mi je stromů líto. Například když procházím hospodářskými lesy, na které si lesníci brousí zuby na svých motorových pilách. Šťastné pro mě není ani míjení neduživých městských stromů zapuštěných mezi dlaždicemi chodníku, „dětí ulice“, jak je nazývá Peter Wohlleben v knize Tajný život stromů. Samotáři z donucení. Bez nich by ale město bylo k nesnesení.

Velmi naivně, ale o to raději je utěšuji pohlazením a zpěvem. Obracím se na ně s vymyšlenou melodií a smotancem neznámých slov, aby rostly, bujely, kvetly, aby se jim dařilo a aby si nestýskaly. Aby se necítily tolik samy. V zimě aby je „hřála“ míza, aby byly trpěliví.

Samozřejmě je to větší útěcha pro mě, hledání propojení, má meditační mantra, odpoutání se od přemýšlení. I za to stromům děkuji.

 

Brno · Žít do stovky

#9 Lužánky

#zitdostovky #Brno #park #strom

Nejstarší brněnský park. Stářím zmohutnělé stromy. Větve k sezení. Památný platan, z jehož kůry mám náhrdelník. Černá energie tmavého listoví trojice buků, pod kterými je docela jiný, tichý a tajemný svět. Rozkvetlá magnolie. Ležet v trávě a koukat do zelených korun. Mezi prsty cítit měkoučkou trávu. Hrát badminton a ping pong. Houpat se na houpačce. WC zdarma. Rezivějící ozdobná pítka pro ptáky. Oranžové tlamy ryb v umělém potůčku. Prasátka. Vzpomínky z dětství.

Žít do stovky

#8 Bouřka

#zitdostovky #bouřka

První jarní bouřka je vzrušující. Vždyť zima byla tak dlouhá. Jak uchvacující jsou bouřky na chalupě bez elektřiny. Bouřka mi zcitliví všechny smysly. Netrpělivé očekávání hromů, když zahlédnu záblesk na obloze. Odpočítávání. Dramatické mraky jsou blíž a blíž. Vzduch voní deštěm, který kapku po kapce začne bubnovat o střechu a listy stromů. Ta náhlá tma, pak první paprsky slunce, duha. A jak po dešti vše krásně voní!

(fotka z pixabay.com)

Žít do stovky

#7 Vůně šeříku

#zitdostovky #šeřík #vůně

Jaro voní po šeříku. Nevyhledávám umělou šeříkovou vůni, ani si ji nevybírám, ale vůně právě kvetoucího šeříku je nádherně omamná. Jaké štěstí, že celou naši zahradu lemují jeho fialové květy. A tak ať už jdu rozjímat nebo si číst na zahradu, ať už jdu se Sunny na procházku anebo si chci jen zpříjemnit ráno, přivoním k šeříku. A jak krásně voní po dešti!

DSCF2963

 

 

Žít do stovky

#6 Domeček

#zitdostovky #domov

Poprvé bydlím v domě. Stojí nad nejzajímavější čtvrtí v Brně s kachním barem. Mám vlastní pokoj, dvorek, zahradu, hvězdy, zeleninu a květiny. Ještě že není můj, levnější by bylo podle všech opravářů ho zbourat a postavit znovu, kdybych v něm chtěla žít natrvalo. Máme ho pronajatý. Já, Mário a Jakub. Ehm, od března také fenka Sunny.

Co je na žití v tomto domku úžasné?

  • Sluneční světlo, které proniká okny do kuchyně.
  • Zarostlá stěna z břečťanu, která nás dělí od sousedů.
  • Kdykoli můžu vyběhnout na dvorek a nadýchat se čerstvého vzduchu, ohřát se na slunci nebo si jít sednout na zahradu, obejmout oblíbený ořešák, zkontrolovat, jak se daří květinám a zelenině.
  • Západy slunce, které vidím ze zahrady. Stejně tak kopce s lesy, které obepínají Brno.
  • Tajný kousek opuštěné zahrady za naším plotem, kde se ráda prochází Sunny.
  • Čtení na zahradě, ležení pod stromem v trávě, cvičení dýchání nebo psaní příběhů.
  • Soukromí, prostor na vaření a snění.
  • Mám krásný psací stůl, knihovnu plnou mých oblíbených knih a vlastní fotky na stěně spolu s drobnostmi ze zahraničí.
  • Domek nám může ze dne na den spadnout na hlavu, takže si můžu vážit každého dne.
  • Můžu jít na procházku na kozí stezičky v městské „divočině“ pár kroků od branky.
  • Mám kam pověsit krmítko pro ptáky.
  • Máme kompost na bioodpad, a tak můžu třídit vše.
  • Žiju zde s Máriem.
Žít do stovky

#5 Hvězdy

#zitdostovky #hvězdy

Místo hvězd temně fialová duchna. Hvězdy se neztrácí mně, to já se ztrácím jim. Uzavírám se ve světelných městských hradbách a málo za nimi jezdím do volné krajiny.

Jako dítě jsem se sestrou lehávala na ulici před domem a lovila padající splněná přání. Ležely jsme pod lampami, a přesto si pamatuji oblohu plnou bílých teček. Od chvíle, kdy jsem se dozvěděla o světelném smogu, se víc rozhlížím po těch chybějících hvězdách, než abych se těšila z těch, které vidím.

Poprvé jsem užasla nad bohatstvím noční oblohy před pár lety v Lanškrounu. V zahrádkářské kolonii bez ždibce umělého osvětlení. Poprvé jsem spala pod širákem před dvěma roky v Moravském krase a na chvilku jsem si pod hvězdy lehla i loni v Bílých Karpatech. Oči k nim zvedám ráda pod Nízkými Tatrami, tam, kde s nimi rozmlouvá M.

Hvězdy, které už možná dávno vyhasly, mi jsou něčím vzácným. Skryté příběhy v obrazcích nehledám. Ale těším se z těch známých tvarů, především z jednoho, který noc co noc září nad naším domem. Světelný majáček.

Líbí se mi: „Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“ Immanuel Kant

zdroj obrázku