Literatura

Únorová čítanka plná krásných ilustrací

Únor mi přinesl opět notnou dávku pozitivní energie z dětských knih, především díky objevu měsíce – malířce a spisovatelce Daisy Mrázkové (1923-2016)

„V jejích knihách se prolíná lyrika s epikou. Na osudech dětí, zvířátek, přírody nebo věcí seznamuje čtenáře se světem kolem sebe, se základními otázkami života. Svět jejích hrdinů je křehký, plný drobných událostí: věci mají své osudy, které jsou dětskými hrdiny prožívány intenzivně jako jejich vlastní. Z každého příběhu je cítit lidská účast, vztah k věcem, přírodě, lidem. Autorka objevuje v dětech to vzácné, co se pak časem a věkem zasouvá na dno lidského nitra: něhu, cit, touhu po volnosti, smysl pro čest a spravedlnost. Svým čtenářům se nepodbízí, jen jim vypráví, sděluje, učí je vidět, slyšet, cítit a rozumět. Svými knihami jakoby hledala cestu z citové chudoby dnešního světa.“

Zdroj životopisu: http://daisy.mrazkova.sweb.cz/

Zatím jsem četla: Nádherné Úterý (1977)

Nádherné Úterý„Poetické vyprávění o tom, že příčina smutku jednoho člověka může být zdrojem radosti pro jiného. Pohádka slovem i obrazem zachycuje, jak personifikované Úterý rozpráví se starou babičkou v parku, pomáhá jí rozpomínat se na její dětství a odhaluje jí příběh její kdysi ztracené panenky.“ (databazeknih)

Můj medvěd Flóra (1973)

Můj medvěd Flóra„Od prvního vydání knihy Můj medvěd Flóra Daisy Mrázkové uběhlo přes třicet let. Příběh nalezeného opuštěného plyšového medvídka – jeden z prvních českých „bilderbuchů“ pro začínající čtenáře – se stal legendou. Autorské knihy Daisy Mrázkové jsou oblíbené nejenom v Čechách, ale díky své křehkosti a barevnosti také například v Japonsku. Ve sněhu na ulici se povaluje ubohý, zničený medvídek. Jestlipak ho někdo zvedne? Ale ano, vyčistí ho, vypere a dá mu nové šaty…“ (databazeknih)

A dvě nádherné knihy: Haló, Jacíčku (1972)

„Příběhy o velkém přátelství malého zajíčka a veverky vyprávějí jednoduše a průzračně o těch nejobyčejnějších, ale zároveň nejmocnějších okamžicích dětství. O malých chvilkách, kdy se zničehonic vyjeví, že svět kolem je obrovský, strašný i krásný, že něco myslet je něco jiného než něco dělat, že když máme někoho rádi, všechno je jiné a lepší, že na některé otázky není jednoznačná odpověď…. Králíček s veverkou spolu poskakují po lese, navštěvují se a prožívají malé příběhy. Dívají se, ptají se, hloubají, skotačí, a nenápadně tak čtenáře provedou krajinou prvních velkých filozofických otázek: Co jsem já a co ty? Může myšlenka změnit svět? Co znamená mít rád? Co znamená přemýšlet? Haló, Jácíčku můžeme bez rozpaků zařadit po bok klasických děl světové moderní literatury: Medvídka Pú, Alenky v říši divů nebo třeba Malého prince.“ (Baobab)

a Auto z pralesa

https://i2.wp.com/www.baobab-books.net/sites/default/files/imagecache/new_window/auto_z_pralesa_potah_promo_3.jpg„Daisy Mrázková ve svých krátkých povídkách děti učí, že svět se dá pochopit z malých obyčejných věcí, které můžeme vidět v lese, na louce nebo na zahradě, jen se na ně musíme pořádně dívat. Pozorovat, přemýšlet, poznávat musíme zblízka… nahlédnout pod kůru stromů, naučit se rozeznávat, očichávat vůně, dívat se, jak se stmívá a zažít tak velká dobrodružství, jako malý plšík, kterého maminka pustila poprvé na procházku. Být sám, rozhlížet se kolem sebe a ucítit nebezpečí, dozvědět se, co znamená mít strach, nebo naopak pochopit, co to je mít rád, zachvět se před krásou, dokonalostí, klást si první otázky…Knihy Daisy Mrázkové vedou nenásilným, křehkým způsobem k nejpodstatnějším otázkám lidské existence. (Baobab)

delitko

Co mě naučil tučňákStejně tam mě nadchla kniha Co mě naučil tučnák od Toma Michelle. Jsem ráda za citlivého a vnímavého pozorovatele, kterým autor je. Aniž by odsuzoval, vidí, a on ví, co vidí, dopady lidské činnosti na zvířata a svět. „Dvacetiletý Tom Michell, toužící po dobrodružství, přijme místo učitele na prestižní argentinské internátní škole. Během svého výletu do Uruguaye zachrání tučňáka uvězněného v ropné skvrně. Ten den se jeho život navždy změní. Pták, který dostane jméno Juan Salvador, odmítá mladého učitele opustit a jemu tak nezbývá nic jiného, než svého nového „domácího mazlíčka“ propašovat přes hranice a vrátit se s ním zpět do školy. Tučňák se samozřejmě brzy dostává do centra pozornosti. Stane se z něj nejen maskot ragbyového týmu, důvěrník paní domácí, spoluhostitel Tomových party, ale také nejokázalejší plavecký trenér ve světových dějinách. Navzdory těžkým časům peronistické vlády, hrozivé ekonomice a politickým bojům Juan Salvador všechny kolem sebe rozveseluje.“ (z databazeknih)

Velká rybaKonečně jsem se dostala k Velké rybě od Daniela Wallace. Mé milované hraní s fantazií. Doporučuji stejně jako film, který se knižní předlohy nedrží striktně. Anotace: „William čelí nelehkému úkolu: jeho otec umírá, ale ani na smrtelné posteli nepřestává bájit, lhát a vyprávět o neuvěřitelných dobrodružstvích, která za života zažil. William se spolu s ním noří do labyrintu rodinných příběhů a zkazek a snaží se proniknout k jádru otcovy osobnosti. Podaří se mu s otcem sblížit, než se nadobro protne skutečnost a mýtus? Knihou Velká ryba se Daniel Wallace představil americkému čtenářstvu jako nepřehlédnutelný autor vynikající fantazií, vycházející ze svých jižanských kořenů. Román s úspěchem zfilmoval Tim Burton.“ (databazeknih)

delitko

Hádej, jak moc tě mám rád! LétoZ dětských knih mě dál oslovila série od autora McBratney: Hádej, jak moc tě mám rád! (Jaro, Léto, Podzim, Zima) Krátké příběhy o otcovské lásce s nádhernými ilustracemi.

Dále Radovan Lipus: O smutné továrně

„Od roku 1989 zmizelo na území naší republiky několik set průmyslových objektů, z toho několik desítek významných památek industriální architektury, O smutné továrnějíž by si všude ve světě nesmírně cenili. A už dávno by v ní měli vybudována všelijaká kulturní centra, divadla, galerie nebo zajímavé designové byty. Změnit pohled dorůstající generace na překrásné památky průmyslové architektury u nás má právě tento projekt velkých popularizátorů architektury a zároveň respektovaných autorů a výtvarníků – režiséra a literáta Radovana Lipuse, architekta Davida Vávry a výtvarnice a scénografky Veroniky Podzimkové. Dětem a mládeži na příběhu staré textilní továrny v Jizerských horách (krásného secesního Andělského hradu), kterou její nový majitel odsoudil k demolici, vypráví trojice tvůrců smutnou pohádku, svého druhu podobenství o nutnosti kontinuity a o úctě k tradici a práci našich předků…“ (databazeknih)

Ve školce je prasátkoCharlotte Ramel a Johanna Thydell: Ve školce je prasátko. Pěkné ilustrace tužkou a pastelkami. Zacíleno na děti, které se cítí opuštěné a možná nešťastné ve školce nebo před vstupem do školky. Zpráva – nemusíš se bát, bude to prima.

Shaun Tan: Nový světNový svět

Okouzlující komiks beze slov od autore mých milovaných Pravidel léta nebo Erika. Líbí se mi, že Novým světem, kterým my známe Ameriku – a příběh hrdiny se cestě do Ameriky nápadně podobá, je svět v lecčem opravdu zvláštní. Jako byste se zeptali dítěte, co si pod tím Novým světem představuje, tak kouzelně se dívá Shaun Tan.

J. K. Mortensten: Lepíkové příšery

„Mortensenův svět je dost odlišný od toho našeho; a přitom vstoupit do něj není nikterak Lepíkové příšeryobtížné. Stačí si vzít poznámkové lepicí bločky, kterých jsou plné kanceláře, ano, musí to být ty žluté, obdelníkové… Právě ty slouží autorovi nebývalých epických miniatur jako okna do země, kde žijí příšery. Každý Mortensenův lepík zachycuje výjev, v němž se skrývá celý – často dozajista hrůzyplný a znepokojivý – příběh. Seznamte se s knihou dánského kreslíře, jehož obrazotvornost zná celý internet.“ (databazeknih)

Výsledek obrázku pro John Kenn Mortensen

Výsledek obrázku pro John Kenn Mortensen

delitko

Obálka titulu Najděte si svého marťanaProtože mě zajímají nejen dětské knihy, ale také dětská fantazie a psychologie, pročetla jsem se stránkami a zanalyzovala jsem svého vnitřního marťana s Martinem Hermanem v knize Najděte si svého marťana. …co jste vždycky chtěli vědět o psychologii, ale ve škole vám to neřekli… Kniha je rozdělena do 6 kapitol: Najděte si svého marťana (o dítěti v nás); Tři bratři v triku: sebepoznání, sebeřízení a sebepřesah (práce na sobě); Vychovejte si doma medvídka Pú (o světě malých dětí); Pohádky pro medvídka Pú (o pohádkách a jejich významu); Stará dobrá komunikace a Neohrožující prostředí. Obohacující a bez nudné omáčky.

Poznámky:

Existují tři ztěžující věci, kterým čelíme při práci na sobě: strach, odkládání a obelhávání sebe sama. Metoda, jak čelit strachu: klást si otázku „Jak bych se rozhodla, kdybych se opravdu nebála?“ U odkládání zkusit 30denní cvičení – po dobu 30 dnů dělat opravdu to, co jsem si předsevzala. Vytváření zvyku. Cíl raději menší, abych to dokázala dodržet 30 dnů, aniž by mě to znechutilo a odradilo. Postupně pracovat na změně, být k sobě vlídná. Žádná změna nenastane okamžitě, všechny cenné věci se dějí každodenním nepozorovatelným růstem.

Zajímavé je, že známe řešení na 85 % problémů, kterým čelíme. Souzní to se známým – odpověď je v nás. Důležité je vědět, že „všechny naše postoje jsou výsledkem našeho rozhodnutí. O tom, jestli nás něco naštve, nazlobí, rozradostní nebo rozesmutní, o tom si rozhodujeme každý sám.“

Při sebepoznání je nejdůležitější:

  • Zastav se
  • Otevři se
  • Zeptej se
  • Čekej, odpovědi přijdou
  • Začni
  • Vydrž a nezapomeň
  • Kromě přísné disciplíny k sobě buď vlídný
  • Všechny cenné věci se dějí každodenním nepozorovatelným růstem
  • Naslouchej své intuici

Marťanština je, když se mi podaří v jediném okamžiku spojit tři principy: vím o sobě, jsem teď a tady, jsem poctivý.

119: Pohádky jsou opravdu důležité pro zdravý vývoj dítěte. A ještě něco – ve výchově jsou nezastupitelné. (…) Pohádky od maminky jsou zázrak. Teploučké pohlazení. Hladivý rituál. (…) S dítětem můžeme vytvořit i další hladivé rituály – neboli opakované vlídné a milé činnosti, kterými mu dodáváme pocit jistoty a bezpečí. (…) Dítěti napomáháme získat pocit jistoty tím, že se v našem společném světě pravidelně opakují stejné činnosti. (…) Opakovanými rituály symbolicky dítěti říkáme: „toto je tvůj svět, na který se můžeš spolehnout“.

141: Při kontaktu s dítětem budeme mít na paměti tyto tři otázky: Co to vlastně svému dítěti říkám? O čem se ho to vlastně snažím přesvědčit? Jak by bylo mně samotnému, kdyby stejná slova byla určena mně? A také – že si na tyto otázky dokážete poctivě odpovídat.

145: V těžkých dnech, kdy nevíte, kde vám hlava stojí, vám může pomoci tzv. „ukotvení“. (…) Posaďte se a zodpovězte si následující jednoduché otázky:

  • První se týká vůně: Co cítím? (zkuste naplno vnímat vůně kolem sebe)
  • Druhé našeho zraku: Co vidím? (na chvilku zavřete oči a pak je znovu otevřete, zadívejte se kolem sebe, jako byste v místnosti byla poprvé v životě)
  • Třetí hmatu: Čeho se dotýkám? (a rukou nebo nohou se dotkněte něčeho, co je blízko, a pokuste se přitom intenzivně vnímat pocity, které k vám přicházejí)
  • Čtvrtá probouzí sluch: Co slyším? (zaposlouchejte se pozorně: co všechno skutečně slyšíte?)
  • A pátou si uvědomíte chuť: Jakou mám v ústech chuť? (co je převládajícím pocitem v ústech?)

Jde o probouzení všech pěti smyslů.

Reklamy

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s