Literatura

Styronovy paměti šílenství aneb zkušenost s klinickou depresí

Obálka titulu Viditelná temnotaViditelná temnota je útlá kniha se silným tématem klinické deprese, která Williama Styrona, autora Sofiiny volby, v šedesáti letech postupně pohlcovala až k intenzivním myšlenkám o sebevraždě jako jediné možnosti úniku. Tyto myšlenky se staly bodem obratu, po kterém se postupně dostával z temnoty opět na světlo, především díky hospitalizaci v psychiatrické léčebně, která konečně uklidnila jeho duši. V textu píše nejen o vlastních zkušenostech s depresí, ale i o míře sebevražd u lidí s touto nemocí, jak jim lze snad předejít a okrajově o jeho nesouhlasu s vnímáním sebevražd jako morálního úpadku, pochybení, hlavně když kritici nemají vlastní zkušenost s touto nemocí a nedokážou pohnutky nemocného pochopit. I proto napsal v roce 1990 tuto knihu (originální název Darkness Visible, A Memoir of Madness). Ukončuje ji citátem z Danteho Pekla, který sám měl s depresemi zkušenost. Výstižná tečka plná naděje.

Při čtení Vlčího ostrova  Lajly Rolstadové jsem ještě nevěděla, co to konkrétně znamená, trpět klinickou depresí. Přestože Styron píše, že je nepředstavitelná pro člověka, který jí netrpěl, a tím pádem ani nepopsatelná duševní bolest, jakou člověk s klinickou depresí zažívá. Jak zmiňuje v citátu: William James, Proměny náboženské zkušenosti:Deprese, to jsou skutečná a aktivní muka, jistý druh duševních bolestí naprosto neznámých v normálním životě.“

Ne doslovné výpisky pro ty, které by jeho stavy (které se u každého liší) zajímaly:

Lidé s depresí nejsou schopni ráno vstát z postele, protože je zaplavuje ta nejintenzivnější bolest, která v průběhu dne utichá. Pocit beznaděje, vlastní zbytečnosti, pocit strachu a odcizení a ochromující úzkost. Styron tyto pocity zažíval v průběhu dne, ne ráno. Typické a zákonné projevy deprese: zmatenost, neschopnost se soustředit a výpadky paměti. Zaplavení panikou, jedovatá vlna, která splachuje každou povzbudivou reakci na okolní svět. Neschopnost usnout. Žádné sny. Sebezatracování (nejsem hoden toho a toho).

Depresi provází hypochondrie, protože mysl nesnese, že to ona se rozkládá, ale má zkušenost, že tělesná bolest je prokazatelně vyléčitelná. Zpomalené reakce připomínající ochrnutí. Ztráta chuti k jídlu. Proměna hlasu, Styron zněl jako devadesátiletý stařec. Pocit ztráty – strach, že ztratí úplně vše, což vyvolává pocit závislosti na věcech i lidech, například infantilní lpění na svých brýlích, které jsou důkazem reálného světa a jakmile je nenajde na místě, kde je nechal, propadá bezútěšné hrůze. Styron lpěl i na své ženě, chodil za ní jako čtyřleté dítě a ona o něj naštěstí s bezbřehým pochopením pečovala.

Styron dosáhl klidu a bylo pro něj spásné prostředí nemocnice, izolace. Člověku s depresí pomáhá, když ví (je mu řečeno), že i tato nemoc přejde. Na bolest vyvěrající z deprese totiž není lék, který by zabral během minuty, hodiny, dnů a někdy ani měsíců (to se možná od té doby změnilo, to nevím). Člověk může nabýt myšlenky, že se této bolesti nezbaví nikdy, a proto jediným východiskem se stává sebevražda. Styron zmiňuje různé osobnosti, které spáchali sebevraždu kvůli depresím – například Primo Levi, který přežil Osvětim, nebo Virginie Woolfová, anglická spisovatelka. Trpěli jí i švédský režisér Ingmar Bergman, malíř Vincent van Gogh, filosof Albert Camus a mnoho mnoho dalších.

Reklamy

One thought on “Styronovy paměti šílenství aneb zkušenost s klinickou depresí

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s