Literatura

Listopad plný listů knih

Začtěme se do toho rovnou bez písmen kolem.

https://obalky.kosmas.cz/ArticleCovers/221/348_big.jpgNa začátku listopadu vyšla v nakladatelství Albatros nápaditá kniha Překlep a Škraloup, jejímiž autory jsou Tomáš Končinský a Barbora Klárová. O životě tvorů, kteří můžou za to, že se naše věci opotřebovávají, že se špiní, trhají a jinak ničí. Svoji roli hraje i poněkud tajemný Zub času, na kterého dostane hlavní hrdina Překlep vztek a rozhodne se ho zastavit, když zjistí, že lidé nejsou vůbec z jejich pečlivé a výkonné práce nadšení.

Popisy i historky jsou ohromně vtipné. Například se setkáme s vynálezci: „Ing. Pigmentová: Vynálezem kaňky se navždy nesmazatelně otiskla do historie písemnictví,“ a vynálezy: „Ožužlávátko – k nažužlávání neožužlaných, nebo dožužlávání rozžužlaných tužek.“ (str. 34) A něco z historie, dle Překlepa nejnudnější hodiny ve škole: „Naší největší pýchou jsou však staré egyptské, řecké a římské památky. (…) Bohužel u některých lidí se ještě stále setkáváme s nepochopením naší práce – mluvím především o vandalských skupinách takzvaných restaurátorů. Tito lidí zcela znehodnocují těžkou a precizní práci, kterou naši předci těmto památkám už mnoho set let věnují.“ (str. 34)

Tento parádní nepořádek můžu vřele doporučit.

https://i1.wp.com/citarny.cz/images/stories/ilustrace/trnka/zahrada/04_trnka_zahrada.jpgKonečně jsem si přečetla Zahradu od Jiřího Trnky. Že mi to ale trvalo, patnáct let? Příběh plný (dětské) představivosti, jemně moralizující. Nejen slovem, ale jak se dá od Jiřího Trnky čekat, potěší i ilustracemi.

https://i1.wp.com/www.labyrint.net/upload/1250000055.jpgI tento měsíc jsem zavítala do světa Petra Síse. A to do knihy Tibet – Tajemství červené krabičky. Nádherně ilustrované, vedoucí až k meditaci nad mandalami, v příběhu se propojují vzpomínky autora na vyprávění svého otce s jeho deníkovými záznamy, které si vedl během doby, kdy byl ztracený v Tibetu. Na iLiteratura čteme od Pavly Vraspírové: „Celá kniha je unikátním výtvarným dílem, na každé stránce můžeme sledovat Sísův smysl pro detail. Často používá motiv rodiny, kreslí sebe, matku a bílou siluetu otce, aby dal najevo, že tehdy měl tatínka stovky kilometrů daleko. Velice půvabné jsou kresby připomínající mandaly nebo složitá bludiště. Mnoho stran pokrývají koláže z překreslených deníkových listů a výjevy z tibetské mytologie. Za každým příběhem následuje velká kresba krajiny, která zabírá celou dvoustranu, a přirozeně tak odděluje jednotlivé části knihy. Své pocity při čtení deníku vyjadřuje pohledem na otcův pokoj, který tónuje pokaždé do jiné barvy.“

https://i0.wp.com/cdn.konbini.com/wp-content/blogs.dir/4/files/2015/10/HP5-810x485.jpg

Pokud se k vašim očím nedoneslo, už vyšly dva díly Harryho Pottra obohacené o ilustrace Jima Kaye. Kdybych měla menším dětem koupit Pottrovskou sérii, určitě si počkám na tyto výtisky. Sama sobě bych pochopitelně vzala vázané knihy, na které jsem zvyklá ze svého dětství, ale moct si tehdy listovat Harrym s takovým doprovodem, to by byla potěcha. Ilustrátor zohlednil podobu postav i prostředí z filmů, ale nepodřídil se jim a nechal i přesto pracovat svoji fantazii. Opět trošku jiný svět, než na který jsme si na obrazovkách i ve vlastní fantazii uvykli. Je o co stát.

https://i0.wp.com/neoluxor.cz/files/3/9788020440303.jpgPřála bych si, aby každý daroval svému dítěti knihu 23 způsobů, jak se stát ekohrdinou od Isabelle Thomasové. Jedná se o praktické tvůrčí projekty, kterými přispějete k záchraně světa. Úžasný koncept. I mě kniha k mnohému inspirovala. Budku pro netopýra, hmyzí domeček nebo stoličku z kartonu stavět nechci, ale co tak zasadit strom, vytvořit rybníček, chytat dešťovou vodu na zalévání nebo si vyrobit tašku ze starého trička? Každý návod je podán v několika srozumitelných krocích doprovázených ilustracemi.

Odkazy: akcepridoa.cz, zdravakuchyne.cz, ekolist.cz (Zelená domácnost), hraozemi.cz (spočítat si vlastní ekologickou stopu), ekoskola.cz

Obálka titulu Vombat JirkaCo nejen mně rozhýbalo bránici, ale i mým kolegyním a přítelovi, kterému jsem to mimicky převyprávěla, byla tenká kniha Vombat Jirka od Evy Papouškové. Celá kniha je o tom, že musí mládě vombata vytlačit bobek, aby mohlo jít s tatínkem kopat noru. Avšak jemu se nechce. Těch póz, výrazů, urputné snahy i vyčerpání, stojek a roznožek, které dělá na nočníku, dokonalé. Pokud se chcete s dětmi pořádně zasmát, nesáhnete vedle. Pokud se s vombatem dostanete až na konec jeho výkonu, dozvíte se, v čem jsou vombati jedineční.

Obálka titulu Pinocchiův senDále bych doporučila knihu Pinocchiův sen od An Leysenové. Jako pramének z krásného Collodiho příběhu vytáhla autorka jednu linii, která dětem zpřístupní pozdější čtení delšího textu. Nádherné ilustrace i obálka. Podobné Baba Jaga od stejné autorky.

Mám tě rádaVelmi pěkná je kniha Mám tě ráda od Astrid Desbordes, ve které se klouček ptá maminky, jestli ho má ráda. A ona mu vylíčí ilustraci po ilustraci, že ho má ráda za každé situace. Prosté a působivé. Z databazeknih: „Tato půvabná knížka je něžnou mozaikou každodenních okamžiků, které spolu sdílí maminka a její dítě a všechny tyto chvíle jsou příležitostí k vyjádření lásky. Humorně i poeticky, ale vždy s přirozenou lehkostí a fantazií si Astrid Desbordes pohráPusheen - Já, košištavá na každé dvoustraně s protikladnými situacemi, jejichž poselství je jednoduché a jasné: mateřská láska je trvalá a bezpodmínečná.“

Pobavila mě známá kočka Pusheen – Já, košišta. Tentokrát na papíře. K čemu využít maršmeláky – jeden leží na zemi, vedle něj Pusheen: Jako životní vzor! Dárek – bonboniéra s posledním bonbonem. U toho lístek: Promiň, ale nelituji. Nejlépe ji charakterizuje: Maličkaté tlapičky znamenají maličkaté povinnosti.

https://eshop.cestadomu.cz/data/images/goods/obdelnik/72/72.jpgZajímalo vás někdy, jak s dětmi komunikovat o smrti? Kdysi jsem slyšela o knize, která přináší jedny z nejlepších návodů, a tu knihu jsem u nás v knihkupectví objevila. Jmenuje se Když dinosaurům někdo umře a jak jste nejspíš pochopili, celé to povídání se odehrává mezi rodiči, prarodiči a dětmi dinosaurů. Jedná se víceméně o komiks a prochází vším, na co děti při přijímání smrti naráží, čemu nerozumí a s čím si rodiče často neumí poradit.

https://i1.wp.com/neoluxor.cz/files/a/9788070273036.jpgMoravská galerie v Brně vydala novou knihu, která se ke galerii, ať je kdekoli, obloukem zase vrací. Jedná se totiž o publikaci Jak se dělá galerie od Ondřeje Chrobáka, Rostislava Koryčánka, Martina Vaňka a ilustrátora Davida Böhma. Dozvíte se mimo jiné něco o historii galerií, kdo pro galerii pracuje, co předchází výstavě, jak probíhá chystání výstavy a co po výstavě následuje, kde se ukládají díla a dokonce při jaké teplotě a vlhkosti. Kniha oslovuje děti výtvarně s témem, které by je samo o sobě nemuselo zajímat.

Stromy světaNa cesty mě nevnadila publikace Stromy světa s fotografiemi Tomáše Míčka. Vybrané stromy nám přibližuje v krátkém textu, nechybí místo, na kterém se nachází a několik velkoformátových fotografií. Ty jsou bohužel kamenem úrazu, protože tisk je příšerný. Pro inspiraci dobré, pro koupi ne.

https://static.levneucebnice.cz/files/photos/w/2/2a74c5a87a01cdf21c993e4f9b4be023e46dd37c.jpg?v=1Konečně jsem se dostala zase k nějaké fotografické knize, a to k nové monografii Karla Cudlína o nakladatelství Torst: „Již třetí monografie předního české tvůrce současné humanistické fotografie vydaná v nakladatelství Torst přináší dosud nejobsáhlejší knižní soubor jeho fotografií. Poprvé je členěna tematicky: shrnuje snímky Prahy, dokumentární zachycení doby normalizace, fotografie ze života Romů, obrazy z Podkarpatské Rusi a cest na východ, snímky z Izrale a pásma Gazy… V Cudlínových fotografiích je vždy přítomen opravdový zájem o člověka a o blízký rozhovor s ním, o radostný a fascinující lidský život a jeho krásu. Kniha je doprovozena rozhovorem s Karlem Cudlínem a úvodní studií kurátora Luďka Lukuvky.“https://i1.wp.com/www.lgp.cz/common/images/exhibitions/small/fotografie-19642014.jpg

Dobrou fotografickou publikací je také Markéta Luskačová: Fotografie 1964-2014. Perfektní album české dokumentaristky, která se zaměřuje především na dětský svět. Měla jsem to štěstí vidět fotografie vystavené na předloňském Měsíci fotografie.

Další obohacující knihou byl Deník v dopisech Vincenta van Gogha. Editor Jan Halusek dal dohromady bez dat, pouze s měsíci, zápisky o malířově životě, práci a Obálka titulu Deník v dopisechprožívání, vytvořené z dopisů, které téměř celý život posílal svému bratru Theovi. O Goghově životě už leccos vím z románu Žízeň po životě od Irvinga Stonea, který patří mezi mé nejoblíbenější romány vůbec. Přesto si čtenář nemůže být jistý, do jaké míry se jedná o fikci, přinejmenším z hlediska umělcova vnitřního prožívání. Dopisy nabízí přímý vhled, který dotváří přiložené skici a malby. Přesto se jedná pouze o výběr, těším se, až se někdy dostanu ke všem jeho dopisům, které byly také vydány.

Zaujalo mě

GOGH, Vincent van a Jan HULSKER. Deník v dopisech. V Praze: Labyrint, 2012. Karawana. ISBN 978-80-85935-48-6.

Str. 12: „Ostatně každý Corotův kmen stromu je nakreslen a vymodelován s takovou pozorností a láskou, jako by šlo o figru.“

Str. 35: „Co jsem v očích většiny lidí – nula nebo podivín a samotář nebo otrava, někdo, kdo ve společnosti nemá žádné postavení nebo nebude mít, enfin, je něčím menším než ti nejposlednější. Dobře – za předpokladu, že je všechno opravdu přesně tak, pak bych svou prací rád ukázal, co vězí v srdci takového podivína, takového budižkničemu.“

46 „Podle mého soudu jsem mnohdy bohatý jako Krésus, ne penězi, ale (třebaže ne každý den) tím, že jsem našel svou práci, že mám něco, pro co žiju celým srdcem i duší a co dává mému životu jiskru a smysl. Mé rozpoložení je přirozeně střídavé, přesto si udržuji jistou vyrovnanost. Mám určitou víru v umění, určitou důvěru, že je to mocný proud, jenž člověka – i kdyby ho sám musel pohánět – žene k nějakému přístavu; rozhodně považuji za obrovské štěstí, když člověk najde svou práci, a nepočítám se k těm nešťastným.“

Str. 48: „Načrtl jsem si z okna starého zahradníka u pokroucené jabloně.

Str. 138: „V každém člověku, který je zdravý a přirozený, vězí jako v obilném zrnku klíčivost. Přirozený život tedy znamená klíčení. A čím je klíčivost v zrnku obilí, tím je v nás láska.“

Str. 154: „Když jsem přestal s pitím, když jsem přestal tolik kouřit, když jsem zase začal myslet – místo snažit se nemyslet – můj Bože, jaká to byla melancholie, jaká stísněnost! Práce v této nádherné přírodě mě držela na nohou, ale i při ní mi po velké námaze síly vypověděly službu.“

Str. 237: „Když jsem se vrátil, hned jsem se zase dal do práce, ačkoli mi štětec skoro padal z ruky, moc dobře jsem věděl, co chci, od té chvíle jsem namaloval tři plátna. Jsou to nekonečně rozsáhlá obilná pole pod nebem pokrytým mračny, nestyděl jsem se vyjádřit tu nejhorší sklíčenost a osamělost.“

Díky těmto zápiskům jsem se opět naladila na vnímání přírody očima malíře (snažím se), všech barev pozdního podzimu s tolika odstíny hnědé, bílé břízky jako šediny ve vlasech, tu žlutá a temně zelená.

OBJEV MĚSÍCE

Tajný život stromů. Co cítí, jak komunikují - objevování fascinujícího světaBezpochyby nejpodnějtěší knihou mi je Tajný život stromů od Petera Wohllebena (nakl. Kazda). Protože budu na knihu psát recenzi pro Vaseliteratura, na kterou zde dám později odkaz, přikládám jen některé fascinující informace, které jsem si vypsala:

  • stromy mezi sebou komunikují, posílají si informace skrz kořeny, na jejichž konci mají centrum inteligence (!), rozsáhlou síť hub a vonné výpary využívají ke komunikaci s hmyzem, který lákají například jako ochranu před škůdci, kteří je napadli a na kterých si jiný hmyz smlsne. Kořeny posílají živiny slabším nebo napadeným druhům (!), kterým pomáhají přežít. Co se týče komunikace kořeny, vědci naměřily u kořínků obilných klíčků zvuk o rozsahu 220 Hz, což by samo osobě nebylo ještě zajímavé, ale jiný klíček na tento zvuk reagoval.
  • Stromy křičí bolestí. „Když se ve kmeni přeruší proudění vody od kořenů k listům, objeví se vibrace.“ (str. 46) Podobně jako vibruje hrtan člověka, když křičí.
  • I před zdánlivou prostotu otázky existují stále jen teorie a probíhají výzkumy, jak se dostane voda z půdy do koruny k listům? „Mnoho otázek tudíž zůstává nezodpovězených. Možná jsme tím pádem chudší o možnou odpověď, avšak bohatší o další tajemství. Není to ale přinejmenším stejně nádherné?“ (str. 54)
  • Mšice sají z listů čistý cukr. Mravenci jim ho sají ze zadečků. Poklepávají je tykadly, aby je přiměli se vyměšovat. Nikomu jinému nedovolují jim ublížit, hospodaří s nimi v korunách stromů a tím je ochraňují. Včely zase sbírají jejich sladké fekálie, které v úlu vyzvrátí a tvoří také s nimi lesní med.
  • Listnaté lesy jsou mladší než jehličnaté. Jaký má smysl, že každý rok věnují tolik energie pučení nových listů a v zimě jejich shazování? Snižují tím totiž objem jak sebe, tak lesa. Neohrozí je tolik zimní vichřice nebo nálož těžkého sněhu a ledu. S listy navíc vylučují škodlivé a nežádoucí látky ze svého těla, taková podzimní detoxikace. Jehličnaté stromy také potřebují vyloučit škodlivé látky, ale jehličí pouze obměňují.
  • Nejen ty, kteří žijí ve městech, může zaujmout kapitola Děti ulice – o stromech sázených na ulice nebo estetických nárocích na stromy v parku. V této fázi knihy je les naše nejlepší společnost a strom váš nejlepší přítel, kterého na potkání objímáte (tak, abyste nepoškodili kůru).

Procházka lesem bude navždy vzrušující! Jako by na mě kniha Petera Wohllhebena házela zelený stín, který má blahý vliv na moji duši.

Přečtěte si ukázku.

Reklamy

One thought on “Listopad plný listů knih

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s