Literatura

Říjnová bilance

Stalo se, že jsem začala pracovat v knihkupectví. Dvanáct hodin (téměř) denně obklopená knihami, krutý ráj vykoupený zákazem čtení v pracovní době, odchodem z milovaného domu a příchodem za tmy, uvidíme, jak to dopadne. Nicméně to ve mně vyvolává abstinenčí příznaky, a tak musím volný čas kromě obíhání úřadů, lékařů, přátel a dýchání věnovat čtení, čtení a opět čtení. Jak vypadá říjnová bilance?

Duše indiánaV knihkupectví jsem narazila na mnoho zajímavých knih, které jsem si musela půjčit a přečíst, pokud jsem je nestihla zhltnout během obědových pauz. Zajímavé podněty mi dala útlá kniha Duše indiána: a další zápisky Ohiyesy (Charles Alexander Eastman).

O tichu. O přátelství. O vlivu bílých lidí. O smrti. Zázrak obyčejného. Krása štědrosti. Příroda a samota: „Všichni, kdo tráví hodně času v přírodě, ať již indiáni nebo jiné národy, vědí, že existuje magnetická a mocná síla, která se akumuluje v samotě, ale rychle se ztrácí životem v davu.“ (str. 52). O náboženství: „(…) jeden a tentýž bůh. A ten bůh neposuzuje naše rozdíly, ale přijímá do své náruče všechny, kdož žijí spravedlivě a pokorně na zemi.“ (str. 21-22) „I my máme náboženství, které bylo dáno našim otcům a předáno nám, jejich dětem. Učí nás být vděční, svorní a milovat jeden druhého. O náboženství se nikdy nepřeme.“ (str. 19, řekl řečník Seneků, Červený kabát) Výuka dětí:Naše děti se učily přirozeným způsobem – byly udržovány v těsném kontaktu se světem přírody. Tímto způsobem nacházely samy sebe a uvědomovaly si svůj vztah k veškerému životu.“ (38) Křesťané: „(…) Zdálo se, že dychtí předat své náboženství všem ostatním rasám, ale uchovat si z něj jen velmi málo pro sebe.“ (76-77). Láska k Velkému tajemství (stvoření, života), vštěpováno dětem už v lůně matky. A to nejkrásnější: „Když spatříte novou stezku nebo stopu, kterou neznáte, sledujte ji tak dlouho, dokud ji nepoznáte.“ (Uncheedah, babička Ohiyesy)

citace z: EASTMAN, Charles Alexander. Duše indiána: a další zápisky Ohiyesy (Charlese Alexandra Eastmana). Olomouc: Fontána, c2010. ISBN 978-80-7336-594-3

40 dní pěšky do Jeruzaléma - <a href='Ladislav Zibura-cat18854341.htm?p=1026-36274'>Ladislav Zibura</a>Pomalu, ale jistě jsem si přečetla dlouho vyhlížený deník Ladislava Zibury: 40 dní pěšky do Jeruzaléma. Překvapilo mě, že má opravdu hloubku a vtip. Nevypsala jsem si toho moc, ale smích ještě stále rezonuje mezi stěnami.

Vždy mě bavilo poslouchat lidi, kteří pro něco pociťují opravdovou vášeň. A mrzí mě, že o svých zamilovaných činnostech nemluví častěji. Ať už sbírají známky, běhají maraton nebo hrají na trombón, měli by odhodit skromnost a vyprávět o tom každému, koho to zajímá. Když už nám něco přijde nejlepší na světě, je správné se pro to pokusit nadchnout i ostatní. Nebo snad znáte zajímavější konverzaci, než rozhovor s člověkem, který je skutečně zapálený pro věc?“ (str. 11) „Lidé jako by se tam smířili s chudobou – není to ostuda, není to nenaplněná ambice. Mají své krásné rodiny se spoustou dětí, kterým přinášejí všechno, jen ne bohatství.“ (strana 85)

Protože jsem získala dětské oddělení, pochopitelně jsem si hned v knihovně proletěla dětské knihy. Ty, které zmiňuji, můžu zároveň vřele doporučit jako dárek :).

Obálka titulu Raoul TaburinKytičky z ulice (Jon Arno Lawson) o dívce, která prochází s tatínkem tužkou črtaným, šedivým městem s uspěchanými lidmi, beton, velká skla výloh, železo. Náhle objeví květinu, což je první barevný prvek ve sledu obrázků, která se postupně promítá do všech následujících kreseb i díky činům, které dívenka po cestě vykoná. Dále Raoul Taburin, jejímž autorem je ilustrátor Mikulášových patálií Jean-Jacques Sempé. Obrazem i stručně slovem skvěle vyprávěný příběh malého francouzského městečka, ve kterém se každý zná s každým, a ve kterém působí mnoho významných osob, i když se jedná o výrobce brýlí (pojmenované po něm „bifajky“), řezníka nebo opraváře kol Raoula Taburina, který má velké tajemství. Autor zajímavě vykreslil, jak takové tajemství hlavního hrdinu od mládí ovlivňuje, jak vede jeho kroky a formuje jeho charakter, jaké nesnáze mu přináší a proč se tajemství někdy raději bránit. Vtipné, upřímné a pěkné na pohled.

Obálka titulu Vačice, která se nesmálaI další kniha je od Baobabu, stejně jako Raoul, a to Svět, který není od Franka Tashlina. Opět společensko-kritické jako Vačice, která se nesmála (1950) nebo Medvěd, který nebyl, což jsou také knihy, které můžu vřele doporučit. Autor mě opět fascinoval svým pronikavým pohledem, kterým obírá společnost do naha, přitom i přes tíhu obsahu si zachovává vtip (místy sarkastický), kdy většinu věcí poví obraz a je třeba jen pár slov, která jsou o to silnější. Tyto tři knihy patří v mých očích mezi ty nejlepší od Baobabu. Od stejného nakladatelství nejen pro děti, ale veselé mylné představy o tom, jak věci fungují. V Už měkoně vyvádějí od Dagmar Urbánkové. Dále kniha Jak zvířata spí od Jiřího Dvořáka mě potěšila ne až tak ilustracemi, jako spíš textem. Krátce, mile a navíc o spánku, netypický zvířecí miniprůvodce. Víte, jak spí vydra, tuleň, rorýs nebo žirafa?

Výsledek obrázku pro Dřív než půjdeme spát knihaPro menší děti doporučuji Dřív než půjdem spát (Ilona Komárková, Petr Wagner). Rozkošná kniha pro unavené rodiče i děti. Čas usínání všelijakých zvířecích rodin, lišek, ledňáčků, ježků nebo třeba divokých prasat. Matka se svojí drobotinou a k tomu krátká veršovánka.

Výměna (Jan Ormerod) – útlá kniha plná personifikovaných zvířat, kdy je pro dospělého zábavné sledovat, do jaké pozice postavil autor jaké zvíře. Příběh je určen pro starší sestřičku nebo bratříčka, který nesnese, že upírá máma (zde krokodýlice) pozornost na novorozené dítě. Milé, poučné, vtipné a s krásnou tečkou na konec.

Obálka titulu Zeď - Jak jsem vyrůstal za železnou oponouO něco vážnější knihy Petra Síse. Zeď je ilustrovaným průvodcem autorova dospívání a životem během studené války za železnou oponou. Deníkové záznamy dítěte plné naivity, které o to výrazněji osvětlují šedivou až temnou realitu, později deníkové záznamy muže, animátora, ilustrátora. Šedivé obrázky jsou protkané červenými ploškami – vlajkami a komunistickými znaky. Tu a tam pestré obrázky, ty jeho, když maloval své sny, a také rok 1968 před „normalizací“, projevy svobody na pražských zdech a poté svět po pádu železné opony. Přečetla a prokoukala jsem od něj také nejnovější, poměrně slabou knihu Komodo a na detaily i zajímavé informace bohatou, propracovanou knihu Pilot a Malý princ.

Obálka titulu Jak bydlí děti celého světaPotěšila mě, ač nejsem dítě, kniha Jak bydlí děti celého světa od autorek Pavly Hanáčkové a Heleny Haraštové. Patnáct příbytků rodin z celého světa, v deseti stručných rámečcích, které k obrázku odkazují, zajímavé informace z jejich života a zvyklostí. Inuitský chlapec Nanuq žijící s rodiči v iglú musí ráno vynášet výměšky všech členů domácnosti, které končí v kýblu. Střecha kanadského srubu, kde žije Emily, jejíž rodiče jsou správci parku, pokrývají drny, tráva a mech. Udržují teplo a jsou dobrou ochranou proti dešti. Dospělí muži v amazonském pralese, kde žije Yara, šplhají pro med divokých včel za pomoci lana z listů, které okolo stromu obmotají do smyčky. Spí v houpacích sítích. Obydlí Mzama, chlapce žijícího u jihoafrického národa Ndbele, je nádherně barevný. Děti prochází v pubertě iniciačním obřadem. Abdulovi z Rijádu (Maroko) stačí, aby ze střešní terasy přeběhl do sousedního domu, když se chce setkat s přáteli. Jeho dům je ozdoben ornamenty a citáty z Koránu. Okna do ulice jsou malá kvůli soukromí, ale do zahrady vedou velká okna. Japonská dívka Miyuki má matraci, futon, kterou ráno sroluje a hned má v pokoji více místa. Okna a odsouvající se dveře mezi místnostmi mají rámy z bambusu a výplň z rýžového papíru. Uvnitř domu má rodina tajné místo – zahradu, kterou zdobí skalky a bonsaje. Haram žije v Indii s tatínkem na hausbótu. Ten slouží i turistům, o které se starají. Loď je postavena bez jediného hřebíku, dřevo je spojeno kokosovými vlákny. Do školy se chlapec plaví na loďce. Klára žije v maringotce. Patří k cirkusu, ve kterém nevystupují zvířata, aby mohla žít ve svém přirozeném prostředí (! díky za tuto informaci). V maringotce mají moderní kuchyni i koupelnu nebo pokoj s počítačem, prostory se dají rozšiřovat, protože je podlaha na kolejnicích. Paul žije na farmě na německém venkově, rodině pomáhá se vším, co je potřeba. Jeho maminka dělá domácí máslo a sýry. Své výrobky prodávají. Talya v Turecku žije ve skalním domě, které dnes slouží převážně turistům. Předci je vyhloubili před stovkou let, k nalezení jsou zde i chodby a sto let staré malby. Olivia žije v mrakodrapu, tak vysoko nad zemí, že neslyší žádný hluk. Gad vyrůstá v indiánské rezervaci, Batu v jurtě v mongolských stepích. Pijí kobylí mléko airag. Dibya patří k beduínům, nomádům žijících na Sahaře. Konničiwa, Mar haba, Ai, Tapeiko Porä, Sawasdee, Hello, Salam! Zdraví děti z krásných ilustrací. Radost.

Podobně by mohla být dobrá kniha Jaké svátky slaví děti celého světa od stejných autorek.

Výsledek obrázku pro za hádkyVelkou radost mi také udělala kniha Za hádky od Petra Nikla i poznámky na konci od Wernische. Spontánní hra s češtinou, představivostí i tím, co se snad ani představit nedá.

Ženu se v úžasu želvím snem…

nebo

Vlazí plazi schází

po posvátných svazích,

rosou třou se nazí,

vržou v dlouhých tazích.

Leské kresby křísí,Výsledek obrázku pro bratři lví srdce

srázy cídí přízí,

dřív než sykneš – mizí,

zůstávají vizí…

Jako poslední knihu pro děti jsem si přečetla námětem velmi silný příběh od Astrid Lindgrenové, Bratři Lví srdce. Smrt dítěte, bratra. Dobro a zlo. Bratrská láska. Spravedlnost. Tyran. Statečnost a zbabělost. Svoboda.

Outdoorová kuchařkaProlistovala jsem si nějaké kuchařky. Ze Svatojánu, jedlé dárky, ale také Outdoorovou kuchařku od Petry Pospěchové. Nejen recepty, hlavně skvělé tipy, jaké jídlo si zabalit na kratší i delší treky (v zimě, s dětmi, snídaně), rozložení stravy, na co klást důraz (sacharidy, tuky, cukry apod.). Zaujalo mě: jedlá lékárna – česnek, sušená petržel, sušené brusinky, černý čaj, mátový čaj, jitrocel (na zacelení ran, kousance, spáleniny). Luční čaj – 20 lístků jahodových listů, 20 ostružinových, 10 borůvek, 10 kopřivových listů, 1 litr vody. Slané müsli. Sladký špíz: 4 jablka, 2 hrušky, 20 švestek a vše napáchnout na drát, potírat marinádou ze 4 lžic medu, čtvrt lžičky skořice, špetky muškátového květu, šťávy a 1 citronu. Hotové je jídlo po zkaramelizování jablka. Asijské špagety, protože jsou rychle hotové, koření z asijských obchodů anebo směsi doma vytvořené, které z každé spatlaniny udělají skvělé jídlo. Jídlo je důležité pro psychickou pohodu. Tipy na výlety: Hoverla (Ukrajina), Rodna a Maramureš (Rumunsko), Prokletije (Černá Hora/Albánie), Markha Valley Trek (Indie), Écrins (Francie), Rila a Pirin (Bulharsko), Sulden-Trafoi (Jižní Tyrolsko).

Brno nacistickéJeště bych zmínila od Hostu Brno nacistické (Alexandr Brummer, Michal Konečný). Asi nejlíp to vystihuje text nakladatelství Host: „Poněkud netradiční průvodce, který prostřednictvím příběhů více než čtyřiceti brněnských lokalit seznamuje čtenáře s tím, jak vypadalo město v době nacistické okupace. Na časové ose, vedoucí od obsazení k osvobození, jsou představena místa spojená s nacistickými koncentračními a internačními tábory, úřadovnami gestapa, okupačními úřady, vysokými školami, českou kolaborací, válečnou výrobou, holocaustem Židů, Romů a homosexuálů, propagandou, germanizací města i stavebními či památkovými zásahy v duchu národního socialismu. Další lokality jsou vybrány na základě konkrétních událostí, provázejících dějiny Brna ve vybraném období, jako byla návštěva Adolfa Hitlera, 17. listopad 1939, bombardování nebo osvobození Rudou armádou. Několik míst je spojeno s významnými osobnostmi či konkrétními oběťmi, jako byl zemský prezident Jaroslav Mezník, jeho nástupce Karl Schwabe, gestapák Otto Koslowski či jedna z mnoha obětí holocaustu Willy Bondy. Příběhy jednotlivých míst jsou doplněny autentickými vzpomínkami, reflexemi či texty z dobového tisku a především mapami a dobovými fotografiemi. Kniha tak může sloužit jako skutečný průvodce, ale stejně tak jako četba vysvětlující konkrétní historické procesy na ploše jednoho města.“

Zajímalo by mě, jak to že Bulharsko a Dánsko ochránilo Židy? Lišili se snad od ostatních? Psychicky? To těžko. Nebylo to dáno postojem politiků, kteří jejich deportaci nevzali jako normu – tudíž byli kritickým rozumem a morální podporou obyvatel?

Mimoto jsem přečetla Lucemburskou zahradu od Michala Ajvaze, která mě kromě jeho liteárního jazyka neoslovila. „Michal Ajvaz i ve svém nejnovějším románu důmyslně a s neuvěřitelnou fantazií komponuje síť na sebe navazujících, křížících se a vzájemně se ovlivňujících příběhů. Opět vytváří intertextové vazby mezi jednotlivými fikčními rovinami textu a navíc včleňuje do knihy další autorský text, jehož dialogy jsou vedeny v yggurštině – neznámém a nesrozumitelném jazyce, který Ajvaz pro tento účel vytvořil.“ Markéta Kittlová pro iLiteratura. Na Vaseliteratura můžete očekávat recenzi knihy Naoki Higošida: A proto skáču (Vnitřní svět třináctelitého chlapce s autismem). Minulý měsíc jsem avizovala Vlčí ostrov, zde je.

Reklamy

3 thoughts on “Říjnová bilance

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s