fotografie

Radost z tvorby: Bohdan Holomíček a jeho deníkové záznamy

Nastal čas, abych napsala o druhém fotografovi, který mě velice obohatil. Josef Koudelka mě oslovil především nekompromisním přístupem, kompozicemi fotek a jeho osobitým viděním. Bohdan Holomíček je označován za kronikáře své doby, přestože se nenechal svázat žádnými kategoriemi. Netvoří ani dokument, ani reportáž, on jen soustavně, intenzivně a živelně mapuje své dny. Vše, co ho zaujme, všechny schůzky, kterých se účastní. Zapojuje se do děje a vtáhne do něj i diváka. A protože měl za přítele mimo jiné Václava Havla, objevují se na jeho fotografiích i další významné osobnosti, a právě proto je po čase označován za takového kronikáře. Není ale fotky bez člověka, Bohdan Holomíček je v neustálém kontaktu s lidmi, jeho fotky vypovídají mnoho i o něm samotném, jsou jeho autoportréty. Neznám ho osobně, nečetla jsem s ním žádný rozhovor, nechávám formovat jeho obraz jen na základě tvorby. A líbí se mi. (až po dopsání jsem pročítala rozhovory a líbí se mi ještě víc!)

https://i0.wp.com/www.veselyvylet.cz/foto/vf6/vf64/vf6438/vf643801.jpg

(foto z http://www.veselyvylet.cz/cz/vv6/vv6438.html)

Jak inspiroval moji tvorbu? Nepřímo. Jestli jste si všimli, objevila se tu nová kategorie – Vizuální deník. Něco jako projekt, který mě nadchl. Až poté, co jsem ho začala a co mě pohltil, jsem si uvědomila, že se může blížit způsobu práce Holomíčka. Na rozdíl od něj ale vynechávám ve většině případů lidi, spíše se zaměřuji na práci světla a stínů a kompozici. Využívám filmového zrna. Cítím, že je to způsob, kterým se potřebuji vyjadřovat. Ne proto, že by se přibližoval analogu, ale protože díky vysokému kontrastu je předěl mezi světly a stíny zřejmý, formuje tak můj pohled a vnímání. A také proto, že poté už technická kvalita nehraje žádnou roli. Kvantita s kompaktem ale roste, kvalita snad k mému potěšení také. Na tomto způsobu práce se mi líbí, že se člověk může Holomíčkem inspirovat a jeho fotky ho můžou těšit, protože sám prožívá něco podobného, ale nikdy se nedá tento styl kopírovat. Je totiž vyjádřením autora, záleží na místě, na čase, na jeho vidění. Takový spontánní vizuální deník každého fotografa bude originální.

Zpátky k Holomíčkovi. Neviděla jsem – ale to snad při té kvantitě ani není možné – všechny fotografie. Nejvíce mě ale oslovují ty z osobního života. Ne na zakázku jako pro divadlo – přestože i to pojal svým „deníkovým“ způsobem, a tak docela jinak než jiní významní divadelní fotografové (třeba právě Koudelka). Krásnou knihou, kterou bych ráda měla doma, je tak pro mě Bohdan Holomíček od nakladatelství Torst s předmluvou Antonína Dufka. Výběr fotografií je přesně takový, jaký se mi líbí.

Z této knihy bych taky ráda citovala, jak mám zvykem, a tak koho Bohdan Holomíček zajímá, čtěte: DUFEK, Antonín. Bohdan Holomíček. 1st ed. Praha: Torst, 2000, 123 s. ISBN 8072151126.

31: Zlomek času se stává zlomkem prožitku. (…) Jeho fotografie jsou často přirovnávány k deníku, ale jak čas běží, stále víc se ukazuje, že to je spíš památník a kronika. Deník je privátní (může ovšem být psán s vědomím možného zveřejnění, což by byl Holomíčkův případ), kdežto památník vzniká v komunikaci s ostatními a slouží také jejich paměti. (…) Vladimír Vorobjov: „Bohdan Holomíček robí, jako sám vraví, ,fotky na památku´. V podstate naozaj snímá prosté okamihy zo svojho súkromia, ale nie všedne, neosobne. Vkládá do nich s celou váhou svoje ja, pohlad človeka, ktorý nestratil schopnosť údivu nad tými nejobyčajnějšími chvílami (…).“

32: Nemohl by být ani dokumentaristou (tedy tím, kdo se co nejkomplexněji snaží postihnout něco mimo něj), ani fotožurnalistou, která se podřizuje společenským událostem. Je osobnější. Vytvořil mnoho autoportrétů, ale vlastně celé jeho dílo je autoportrétem.

35: Holomíček pozměnil tradici v české fotografii založenou na výtvarnosti, na zdůraznění autorského podílu, na autorském odstupu. Být svůj pro něj znamená také nepřizpůsobit se požadavkům fotožurnalismu nebo dokumentární fotografie.

(zdroj reprodukce)

Dále se mi líbí ze stránky: přečtěte si to ale celé, je to moc milé http://www.gallery.cz/gallery/cz/bohdan-holomicek-vystava.html

„Hodně teoretiků si léta marně láme hlavu tím, jak to Bohdan Holomíček dělá, že jsou jeho zrnité, jednoduše komponované, na akci skoupé, v podstatě rodinné fotografie tak půvabné, že se jimi nelze přejíst. Opravdu, těžko říci.“ Tak začíná recenze Jana H. Vitvara.

A z tohoto rozhovoru je zřejmé, proč mě tato metoda nadchla a proč mě tolik naplňuje: http://digiarena.e15.cz/bohdan-holomicek-neni-dulezite-cim-ale-co-fotite_4#utm_medium=selfpromo&utm_source=digiarena&utm_campaign=copylink

„Co je významnější – fotografie, nebo rámeček okolo ní? Objektiv se světelností F1,4, nebo snímky, které s ním autor vytvoří? Podstatné je, aby měl člověk z fotografování radost.“

Fotografujete tedy kdykoli a cokoli? „Mrzí mě každá fotografie, kterou jsem neudělal. Mým tématem je vše okolo mě. Lidé a věci, které potkám, situace, které okolo mě probíhají.“

(fotí digitálem) Většina čtenářů našeho časopisu řekne, že vaše fotografie nejsou dobré, protože jsou „zapixelované“. „Mně ty pixelky nevadí, stejně jako jsem neměl problém s analogovým zrnem. Přílišný důraz na technickou stránku fotografie je jedním z důvodů, proč jsme dnes obklopeni záplavou – dámy nechť prominou – technicky precizních sraček. Čím větší katastrofa, tím lepší adjustáž.“

(zdroj reprodukce)

Z: KRISTIÁN, Pavel. Naučte se komponovat kreativně. Vyd. 1. Brno: Zoner Press, 2005, 159 s. ISBN 80-868-1527-7

Dá se fotografování „naučit“? Řemeslu samozřejmě ano. To jak nastavit expozici, komponovat, světlo… To může platit při fotografování bot, aut, ale fotografování života? To je o něčem jiném, o tom umět se dívat… Všimněte si, jak je to paradoxní, ale čím je fotografie „prázdnější“, tím musí být technicky dokonalejší. A právě v této chvíli se začínáme rozdělovat na zájemce o technicky dokonalou fotografii a na zájemce o fotografii. Jen u několika géniů se v harmonii snoubí obsah a forma, u nás to uměl Sudek. Všechno přitom působí tak prostě a jak jednoduchými prostředky! (strana 56)

A ještě jeden pěkný rozhovor: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/68592-takhle-jsme-se-v-zivote-nemeli-rika-fotograf-bohdan-holomicek/

To je snad pro seznámení s tímto autorem dost podnětů :) Dobře se bavte.

Jaký je váš oblíbený fotograf?

Advertisements

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s