fotografie · Literatura

Předpoklady fotografie, neboli, Prolegomena

Potěšilo mě, že se mi do rukou dostaly další sylaby. Tentokrát z FAMU od Alexandra Barana. Skvělé myšlenky k formování vlastního postoje.

https://www.namu.cz/images/cache/2000/02/185_123006084628_11.jpgNa bratřích Baranech se mi líbí, že propojují teorii fotografie s teorií a historie umění, estetiky, filosofie, společnosti atd. Tak by to mělo vypadat. Alexander zastává hodnoty, se kterými souhlasím. Dozvěděla jsem se tak mnoho o podobě tzv. postmoderní společnosti, co způsobilo proměny atd. Dále souhlasím s důrazem, který klade na autora fotografie. Tedy hodně výpisků. Vybrala jsem ty nejzajímavější.

Z: BARAN, Alexander. Předpoklady fotografie, neboli, Prolegomena. 1. vyd. V Praze: Akademie múzických umění, 2000, 91 s. Sylaby katedry fotografie FAMU. ISBN 80-858-8359-7.

11: Fotografie: 1) odhaluje, objevuje, zespolečenšťuje tvář skutečného světa; 2) hledá svá vlastní tajemství, nový pohled na citlivý svět a v touze po nové a originální identitě mísí výpověď o pravdě s vědomým drážděním, matením a zaváděním smyslu a smyslů. Oba přístupy jsou přijatelné, pokud upřímně usilují o lidskost.

DVACÁTÉ STOLETÍ

12: 20. století je označováno jako století zmaru, rozpadu tradičních hodnot, století úniků, protestů, revolucí, převratů, změn, nástupů i pádů ideologií, vzniků i zániků technologií, nalézání i ztráty modelů života a existence jednotlivce i skupin, či masy lidí. Hroutí se morálka, etika lidských vztahů, náboženské normy a víry, ekologické myšlení a svět je hmotně i duchovně znečišťován odpadky.

FOTOGRAFIE

14: Postmoderní tvůrčí fotografie oslovuje, ale vlastně jakoby nečeká odpověď, vyvolává pocit, často i neurčitý, o nejistotách našeho vědomí i bytí. Komunikace se pak omezuje na oslovené, nejde o výměnu fakt, ale jen o nástin myšlenky, o pocit.

16: Podstatnou otázkou není, co fotografie je, ale čím fotografie odráží vnější a vnitřní svět. Kdo, jak a v jakém rozsahu je schopen poskytnout takový odraz, který by zaujal a pocitově vzrušil i uspokojil diváka, k němuž se tvorba obrazu a obraz sám obrací? Fotograf zaujímá postoj k jevu, látce, tématu – je filosofem – rozhoduje o prostředcích, okamžiku konsensu, co sejme, zastaví z defilé skutečnosti před objektivem přístroje řízeným racionálním a citovým podnětem realizátora. Tvorba tohoto tvůrčího napětí má vyústit v extrakt, v destilaci myšlenky s akcentem na obrazovou formulaci, dikci i přednes, podobně jako tvoříme význam a výraz slovním vyjádřením. Fotografie je jedinečným výsledkem kritické situace, kdy autor rozhoduje v časově omezeném okamžiku co a jak použít, aby byla vyjádřena myšlenka poutavým, nebo dokonce fascinujícím způsobem – originálně a autenticky.

17: Fotografie je v principu médiem univerzálním, snadno překonávajícím jazykové bariéry, umožňujícím globalizaci témat, forem myšlení, postojů a měření hodnot.

(to je i jazyk počítačový, ale fotografii využívá více lidí)

ZMĚNY VIZUÁLNÍHO SVĚTA

32: Jen ty motivy, které slibují hutností a barvitostí uměleckou koncentraci – tedy intenzivní podání látky, by měly být povýšeny obrazovou formou. V tom je tajemství fascinace obrazem a jeho schopnost zvláštní vizualizace světa, v sobě i kolem nás. K suverénnímu výrazu dospěje autor jen s podmínkou, že nenapodobuje někoho a něco, co tu už bylo. Že se nenechává strhnout vnější formou, ale tvoří z vnitřního popudu a z vůle uchopit jen jako objev.

ZMĚNY VĚDOMÍ EXISTENCE

39: Pro formování, tvoření kritérií má být, za prvé vlastní názor, myšlenka, za druhé položení otázek, za třetí pokus o odpověď – tím formulujeme postoj. Takový postup se má uplatňovat i při formulaci uměleckého projevu, který je výsledkem kritické úvahy a výběru. Ale jako život člověka je postaven na potřebě výměny zkušeností, dialogu, tak i umělcovo dílo je vždy určeno pro odezvu.

OTÁZKA DIVÁKA

43: Cézanne novým revolučním odhalením ukazuje: umělec nekomunikuje realitu, ale dojem z jejího vnímání – ústředním motorem interakce je imprese. Není možné zobrazovat realitu, ale dojem z vjemu, který pomáhá vyvolat pochopení podstaty věcí.

RÁMEC OBRAZU

71: William Eugene Smith (1918-1978): „Chtěl bych, aby moje fotografie předčily holá fakta, aby zachycovaly vnitřní smysl, aby zintenzivněním pravdy byly jejím symbolem.“ Smith je mezi fotografy vlastně jakoby posledním „fotografem – humanistickým filosofem“, který líčí tragickou a smutnou tvář světa v nejzralejší poetické podobě.

POSTFOTOGRAFICKÁ SPOLEČNOST

85: Aby fotografická aparát – ať už bude jakýkoliv – dal smysl světu ovládanému aparáty, musí za jeho objektivem, či výstižněji za hledáčkem, stát humanisticky a filosoficky vzdělaný člověk s mimořádným talentem pro vyhledávání a chápání informací z nahodilostí jevové skutečnosti i z osobních zkušeností, představ či prožitků, které by člověku, konzumentu, odhalovaly nové souvislosti i v neustálé proměně, které by mu pomáhaly k nezávislému hodnocení světa kolem sebe i v sobě samotném.

NOVÉ POJETÍ SVĚTA A JEHO OBRAZ

89: Otázka, jak dlouho obraz vydrží ve svém plném významu i výrazu, je vždy naléhavá. Odpověď na ni dá čas. Je-li v díle myšlenka, má naději na delší trvání, je-li v něm filosofie obrazu a psýché, je naděje na dlouhou existenci. A odpovídá-li na samu podstatu smyslu lidské existence, určitě obejde svět a překoná čas generací.

Tvorba fotografií je představování smyslu lidské existence a pro autora znamená hledání a nelézání, které má přerůstat v radost z objevování jak u autora, tak u diváka. Fotografie je tedy určitě uměním objevitelským.

Advertisements

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s