fotografie · Literatura

Ján Šmok: K estetike fotografie

(Osvetový ústav, Bratislava 1965)

//

Citace jsou překládané ze slovenštiny do češtiny, místy je příručka parafrázovaná.

//

K estetike fotografie“ příručka, která vede k osvojení určitých pojmů ve fotografii (oznamování a oznámení, konání atd.), a se kterými člověk přistupuje k fotografii a může určit, zda je to fotografie sloužící jako umělecké dílo, nebo zda je to fotka praktická. Naučí člověka argumentaci. Rozděluje tedy fotografie (a všechna umělecká díla) na emotivní a praktická. To, co má praktický účel a s praktickým účelem to bylo vytvořené, není umělecké dílo. To, co bylo vytvořené jako reakce autora na nějakou skutečnost, která v něm vyvolala emoce – a on tyto emoce předává svým dílem divákům, tedy dílo vzniklo a působí v emotivní rovině, to je umělecké dílo. Pokud člověk třeba fotí houbu do atlasu hub, je celá ostrá, s popiskem atd. a je focená právě pro účely rozpoznání hub. Reportážní fotka také vzniká s účelem praktickým, tedy informovat o nějaké události a situaci – sice je tam často i účinek emotivní, ale v prvém plánu bylo informovat a nefunguje bez textu. Stejně tak nejspíš záznamy z dovolené, které fungují jako deník – a samotné deníky ještě nejsou literatura. Fotografie se stává praktickým sdělovacím prostředkem (soukromým či veřejným). Není to vědomá tvorba uměleckého díla. Důležité si je uvědomit také to, že UD nemusí být dobré. Kvalita by při rozlišování neměla hrát roli. UD může být špatné (kýč) i vynikající. I když je ale praktická fotografie vynikající, nestává se tím uměleckou – a naopak.

Jak tedy přechází praktický snímek v umělecký? (28) Dvojí cestou: volbou zvláštního významu (vymýšlet obsah ne z praktického hlediska, ale emotivního) a zvláštním způsobem zpracování. (např. děvče na občance je foceno pro identifikaci – je to fotka praktická. Ale děvče jen tak mezi stromy, kdy není zjevný důvod ji vyfotit – je fotka umělecká, pokud hodnota leží na emotivní složce. Není jasné, kdo to je atd. Ještě ale nemusí být kvalitní nebo originální fotka. Dále může být fotka dívky v nějaké zajímavé kompozici či při zajímavém světle a stínu, kdy nebude dívce příliš vidět do tváře, opět je to umělecké dílo – najde však méně diváků, protože taková fotka se bude líbit spíš těm, kteří už fotografie umí vnímat i v jejich umělecké rovině).

Ta praktická oznámení musí mít nějaký význam (informaci), ale nemusí mít účin (citový odraz v divákovi). Zatímco umělecké dílo musí mít účin, ale nemusí mít význam (hudba na nás působí, aniž bychom věděli, co se hraje).

18: Reakce na význam díla jsou pěstované normálním životem diváka. Reakce na kvalitu zpracování díla i reakce na přímé prostředky musí se pěstovat zvlášť.

26: Oznámení je důsledek nějakých názorových nebo emocionálních vztahů autora, výraz jeho názorové a „odozvovej“ struktury. Mechanická reprodukce ne.

Také psal o textu u fotek. U praktických je to nezbytné, na co je fotka nějaké vesnice, když se nenapíše, co je to za vesnici. U uměleckých děl je ale popisek údajně také dobrý, protože napomůže pochopení fotografie i těm, kteří ještě takové fotografie neumí číst (třeba malý černý strom na zasněženém poli – Samota), a autor tím rozšíří své diváctvo a zaujme tím větší skupinu lidí. Jen název však z fotky nedělá snímek kvalitní.

Většina lidí používá fotografii jako praktický sdělovací prostředek, nefotí ze záliby, nechodí po světě s fotografickými záměry, výletují a foťák s sebou mají „navíc“. To NENÍ amatérská činnost, přestože se za ni označuje. Fotí pro soukromé účely.

Amatéři mají tendenci fotografie publikovat, minimálně si ukazovat a hodnotit mezi sebou. Fotí cíleně.

42: Takový „vývojový stupeň“ dává pracích jednoho autora výraznou pečeť, takže můžeme dost přesně určovat, co může být jeho dílem a co ne. Má svůj okruh témat, používá určitým způsobem výrazové prostředky, určitým způsobem zásadně nepracuje atd. Některé věci vůbec nemůžeme nalézt v jeho díle, protože je „zásadně zavrhuje“ apod. V pracích nerozvinutého jednotlivce, který nemá vlastní výraznou „povahu“, vlastní názor, právě naopak, najdeme všechno: co kde vidí, zkusí, aby dokázal, že to umí také. Ví vše, jen to jedno potřebné ne: dílo, které by bylo výrazem jeho výrazné vlastní individuální názorové a citové struktury. Takové dílo nemůže vytvořit, protože nemá žádnou výraznou individuální rozvinutou názorovou a citovou strukturu.

Další myšlenka – že umělecká fotografie je stejně jako literatura pro společnost bezvýznamná oproti praktické fotografii a oproti prakticky používané řeči. Člověk by si našel něco jiného, co by v něm vyvolávalo emoce.

44: Hlavním cílem umění je tvořit jeden z pramenů lidského emotivního života. Hledat zdroj emocí v umění je, pochopitelně, společensky mnohem výhodnější, jako hledat zdroj vzrušení ve vraždění neb rvačkách.

Advertisements

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s