fotografie · Literatura

Jan Lukas: Pražský deník 1938-1965

PraPokud nějaká kniha vyjde v nakladatelství Torst, můžete si být jistí, že bude opravdu kvalitní. Pražský deník 1938-1965 je dnes již všem milovníkům fotografie známý a jedná se o jednu z našich nejuznávanějších knih. Jak nejspíš víte, období mezi těmito roky u nás bylo krušné. Protektorát Čechy a Morava, neustálý strach o vlastní život, poté komunistické procesy a nástup další totality.

Když se podíváte na fotografie, zjistíte, že nejsou ceněné jen pro svoji historickou hodnotu (za protektorátu i později se málokdo odvážil fotografovat) a politický kontext, ale i pro kvality fotografické, a především pro samotného Jana Lukase, jeho osobnost a talent všímat si různých spojitostí a naznačovat fotografií, co nemůže říci slovy.

Fotografie doprovází text, který má velmi důležitou roli. Nejen, že informuje, ale dělá často díky kontextu fotografie údernější. Na mnoha dvojstranách vzniká výmluvný dobový kontrast – například na snímku vojáků, kteří si prohlížejí zmrzačenou zemi po podepsání Mnichovské dohody, kdy na protější straně možná ti samí vybírají brambory na poli, tedy dělají neuctivou činnost pro vojáky a jinak své zemi pomoci nemůžou než od brambor.

Důležitou funkci textu vidíme například u fotografie náhrobku s rozbitými fotografiemi nebožtíků, o které text hlásí: „V září 1939 začala válka. Lidská zášť se projevila. Ani mrtví nebyli ušetřeni – byli-li to Židé.“ A na protější straně vidíme jednu z Lukasových nejznámějších fotografií, jeho židovskou kamarádku s číslem 671 kolem krku, která čeká na transport do Terezína. Z textu se dozvídáme, že válku přežila. Tuto fotografii můžete znát například ze seriálu České století.

(odkaz na fotografii Před transportem, 1942, kdo chce vědět víc o fotografovi, může si přečíst text Josefa Mouchy)

Za další perfektní snímek považuji ten z listopadu 1945, kdy zaznamenal do svého deníku měnovou reformu. „Současné bankovky, úspory i životní pojistky byly rázem bezcenné,“ stojí u fotografie, na které vidíme stařenku se stařečkem menší než stůl, za kterým sedí úředník, vedle sebe šuplík s bankovkami. Fotografie je výmluvná a obsahuje mnohem víc než pouhou informaci. Další úderná proměna je u fotografií z roku 1948, kdy se lidé s fotografiemi Beneše a Masaryka radují na posledním Všesokolském letu: „Poznat komunistu byl snadné: mračí se, když se ostatní usmívají.“ Ženy i muži s připnutým papírkem Pořadatel. A o pár stran dál u pohřbu Beneše: „Opět přišli pořadatelé. Tentokrát s puškami.“ Dále trefné fotografie plakátů: „Gigantických rozměrů nebyly pouze plakáty nových vůdců. …a gigantické byly fronty na potraviny.“ Poměrně typický záznam, avšak v širším měřítku.

(zdroj fotky pořadatele s puškou a článkem na idnes.cz)

Jan Lukas byl nepochybně skvělý pozorovatel. Nejen skvělý fotograf, ale také racionálně uvažující osobnost, dokázal zaznamenat vše, co bylo (dnes) pro historický pohyb skutečně důležité, odkryl mi mnoho, co jsem nevěděla. Dokázal vidět pod povrch věcí, za což si ho velice cením. Nečekala jsem, že jeho Pražský deník se mi tak zalíbí, čekala jsem mylně, že bude souborem fotografií, kterým dodaly punc spíše historické okolnosti a jejich unikátnost z pohledu dobového. Nikoli, nabízí mnoho příležitostí se zamyslet, nechat se strhnout menšími i výraznými znaky odporu.

V roce 1965 Jan Lukas s rodinou emigroval.

//

citace použity z knihy: LUKAS, Jan. Pražský deník 1938-1965. Praha: Torst, 1995. ISBN 80-85639-52-1.

Reklamy

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s