JADU · rozhovor

„Nejpřirozenější je vyprávět příběhy.“

René Nekuda, Foto: © Jan Prokopius

„Chci dokázat, že i v České republice umíme vyučovat tvůrčí psaní na standardní úrovni,“ říká s odhodláním 27letý René Nekuda, absolvent Literární akademie Josefa Škvoreckého, který třetím rokem vyučuje tvůrčí psaní a je členem EACWP (European Association of Creative Writing Programmes). „Příběhy tvoří důležitou část našeho každodenního života,“ tvrdí v rozhovoru René.

René, má psaní význam i pro ty, kteří se nechtějí stát spisovateli?

Děkuju za tuhle otázku! V podstatě se tu teď můžu přiznat, že tahle oblast mě fascinuje ze všeho nejvíc – tvůrčí psaní dokáže pomoci v mnoha sférách běžného života. Musíme si uvědomit, že příběhy jsou skutečně všude okolo nás. Podíváte se na fotku z dovolené a ihned vám naskočí minipříběh toho, co se dělo před i po focení. Možná ucítíte i vůni moře, vybavíte si všechny kamarády, se kterými jste tam byli. I ty, kteří zrovna nejsou na fotce. Zpravodajství v dnešní době taky využívá příběhy, reklama příběhy přímo zbožňuje, firemní prezentace jsou lépe hodnocené, když se do nich zapojí příběh. A pak je tu i každodenní realita – přečtete si na internetu inzerát a okamžitě si začnete v hlavě tvořit obraz člověka z pěti zveřejněných vět (a to tam ani nemusí být fotka), což je velmi podobný princip tvorby literární postavy. Všechna velká náboženství jsou založena na příběhu. My jako lidi neumíme žít bez příběhů a pro mě i pro mé studenty je naprosto ohromující to zkoumat a šťourat se ve fungování příběhů. A i o tom je tvůrčí psaní. Byl jsem několikrát svědkem toho, jak se někdo na mém kurzu otevřel či si uvědomil něco důležitého ze své minulosti. Čili ano – tvůrčí psaní má podle mě význam skoro pro každého.

A tvůrčí psaní jako obor vlastně je…

Definovat tvůrčí psaní je velmi těžké. Obecně řečeno je to disciplína, která zkoumá věci před vznikem uměleckého textu. Není její snahou vytvářet hodnotné texty, ale procvičovat schopnosti autora, zkoumat zákonitosti vyjadřování se na papíře a zároveň se zabývá i působením textu na čtenáře. Díky tomu se dokáže tvůrčí psaní elegantně vymezit vůči literární vědě, což je úplně jiný obor. A v Čechách se mnohdy s tvůrčím psaním zaměňuje. Bohužel.

Jaký je stav tvůrčího psaní v České republice?

My tu nemáme žádnou dlouhou tradici výuky tvůrčího psaní. Nezbývá nám nic jiného, než se odpíchnout od zavedených systémů a pomalu je přetvářet k obrazu svému. Rozvoji výuky tvůrčího psaní brání i klapky na očích a předsudky, které mnozí mají. Zatím se u nás vše dělá intuitivně a vsázíme na to, že nás člověk, který vydal několik knih, dokáže něco naučit. Možná by se dalo říct, že tvůrčí psaní v původním anglo-americkém pojetí tu dělá tak pět lidí. O tvůrčí psaní se teoreticky zajímá například Markéta Dočekalová – ale nejsem si jistý, zdali to ostatní berou jako snahu o vytvoření určité úrovně výuky tvůrčího psaní – anebo docent Zbyněk Fišer na Masarykově univerzitě Brno.

Na jaké předsudky narážíte?

Například se mě lidé neptají, zdali se tvůrčí psaní dá učit, oni rovnou konstatují, že se to učit prostě nedá.

… celý rozhovor si můžete přečíst zde.

 
Copyright: Goethe-Institut Praha
leden 2014
Reklamy

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s