JADU

Cestováním k prozření

Keňa: Masajové. Foto: © René Nekuda

Ve svých 18 letech odjel René Nekuda jako dobrovolník do Keni, ze které se mu už jen těžko odjíždělo. Tato cesta mu zásadně změnila pohled na život i dosavadní hodnoty. Díky ní začal studovat na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze, stal se učitelem tvůrčího psaní, zapojuje se do činnosti charitativních organizací a v průběhu let působil v Indii (2009), Kolumbii (2010) a z vlastních zájmů navštívil Indonésii (2011). Přinášíme několik dojmů z jeho (životních) cest.

Zážitek, který vám změní pohled na svět

Příběh cestovatele Reného Nekudy začal v lednu 2005, když zvítězil v první tištěné reality show ČR – Hledá se dobrovolník do Keni. Tuto soutěž vyhlásil časopis Nový prostor spolu s Humanistickým centrem Narovinu. Po absolvování náročných kurzů pro dobrovolníky, lékařských vyšetření a očkování odjel na konci října téhož roku (2005) na měsíční cestu po „černém kontinentu“. Jeho úkolem nebylo, jak se původně domníval, jen psaní článků o činnosti humanitárních organizací v Keni, ale také aktivní zapojování, a to především v oblasti adopce na dálku.

„Dokumentovat adopci na dálku je hlavně o psychické obraně – musíte si uvědomit, že všechny děti prostě nezachráníte,“ posteskl si René. „Že tam jste jenom pro pár vyvolených, že všechny ty neuvěřitelné životní příběhy, se kterými se setkáte, musíte nějak zpracovat a přežít. Ale vidět rozzářený dětský úsměv je odměna nade vše.“

Keňu procestoval René téměř celou. Přestože navštívil i turistické oblasti jako je přímořské městečko Mombasa nebo safari, ve většině případů byl konfrontován s tvrdou realitou chudé Afriky. Nedíval se na ni ale s přehnanou lítostí a odtažitostí. Naopak, jak píše v reportáži o Rusing Islandu: „Tento ostrov, kde jsem usínal pod Jižním křížem nad hlavou, s deseticentimetrovými šváby pod postelí a komáry sajícími mou krev; kde místní děti neznají Playstation ani Harryho Pottera, jsem si zamiloval a stal se mým pozemským rájem.“

Své reportáže psal s nadhledem a humorem. Po tom však není ani stopy při popisu největšího slumu v Africe, Kibera. Tento slum se nachází v Nairobi a žije zde přes milion obyvatel na dvou a půl kilometrech čtverečních bez vody, záchodů a elektřiny. I přes životní podmínky, které Reného konsternovaly, byl právě tento slum zlomovým okamžikem, který ho přiměl přehodnotit svůj dosavadní pohled na svět. „Jedním z mých největších poznatků je,“ píše René Nekuda pro Nový prostor, „že my hledíme na to, co nemáme, a oni se dívají na to, co mají. Takže my nejsme šťastní s tím, co máme, a oni jsou šťastní i bez toho, co nemají.“ I to je důvodem, proč se Kibera zadřela Renému pod kůži. Proč ode dne svého odjezdu stále touží vrátit se do Keni.

…celý článek si můžete přečíst zde, děkuji :)

Reklamy

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s