Filmy

Jeden svět Brno 2016

Ráda bych zhodnotila dokumenty, které jsem viděla v rámci Jednoho světa 2016 v Brně.

posterZačala bych filmem, který mě oslovil nejvíc – vícevrstvý snímek Aminin profil. Režisérka Sophie Deraspe pokládá mnoho otázek. Konkrétní případ syrské aktivisty, která píše o své zemi a konfliktech v ní, o své rodině a o sobě samé na blog „Lesba v Damašku“, vede se svým překvapivým vyústěním k obecnému zamyšlení, které se dotýká nás všech. K zamyšlení nad dopadem fikce na realitu, o síle aktivistické komunity na internetu a o její zranitelnosti, o tom, co může způsobit neověření si zdroje jednoho z neuznávanějších médií, které se zaštiťuje jako kvalitní zdroj pro ostatní, a také o lidské touze vytvářet příběh a postavy v něm, k čemuž může se svým obrovským potenciálem posloužit internet.

formálního hlediska je zajímavé využití inscenovaných záběrů, které se dnes do dokumentu už běžně vplétají a definovat dokument napříč dějinami filmu (i fotografie) se stává nemožným. Přitom skoro intuitivně bychom předpokládali, že dokument má být pravdivý. Ale sama přítomnost kamery ovlivňuje chování lidí, kam zaměří režisér oko kamery je také omezující, dále výsledek ovlivňuje třeba střih a do jakého kontextu se jaká výpověď nebo část záběru vloží. To vše už je fikce a nejspíš jakkoli by se autor snažil být autentický, není to v jeho silách, protože to není možné, autentický může být pouze život. Inscenované záběry v tomto dokumentu jsou zřetelné, nezastírané a pochopitelné.

na csfd.cz

posterDruhým nejlepším dokumentem z těch, které jsem viděla, pro mě byla Pečovatelka Alice. A to pro aktuální sociální téma, které se dotýká téměř každého – osamělost ve stáří, utlumený sociální kontakt a odkázanost na druhé. Mladí lidé mají rodiče a prarodiče a sami budou jednou staří. Podle mnoha průzkumů a dlouholetých zkoumání vede ke štěstí výrazná cesta – cesta pevných a stabilních vztahů, kdy máme někoho, kdo je pro nás oporou a jistotou. Ne každému se podaří udržet si pevné vztahy do konce života (anebo přátelé, partneři či rodina umřou dřív, bydlí daleko apod.) a času je tak či tak stále nadbytek, bývají senioři velmi osamělí. Alice je projekt umělé inteligence, robota, který by dělal starým lidem společnost a byl by schopný s nimi navázat vztah. To je nelehký úkol, když se jedná o robota, ale snímek je v tomto směru nadějný. Postojem tří starých žen, které se účastnily pilotního projektu, se stává i milým a vtipným snímkem.

na csfd.cz

posterDále Milosrdné radikálky. Americké jeptišky, které se sjednotily a vystoupily proti rozhodnutí biskupů ohledně zákona o zdravotní péči. Postavily se za vlastní názor, to, čemu věřily, čímž osvětlily i zkostnatělou instituci, církev, kde nevládne stále rovnost mezi ženami a muži. Ženy například nemůžou být vysvěcené na kněze apod. Hrozící potrestání nebo dokonce vyloučení některé přivedly i k úvahám o své víře, a zda je pro ně vlastně zásadní být součástí instituce, aby mohly být křesťankami a sestrami.  Právě linie jejich soudružnosti a štěstí, které nachází ve své práci a víře nejen v Boha, ale i v samy sebe, se mi líbila nejvíc.

na csfd.cz

posterJako vůbec první dokument jsem viděla Co se nenosí. Na tomto snímku jsem ocenila, že nás kamera provedla bangladéšskými továrnami na výrobu oblečení, ale oficiálně, na pozvání, když se hlavní aktérka dokumentu snažila hromadně vyrobit upcyklované oblečení a využít tak zbytky, které se jinak spalují a přichází nazmar. Chemický rozbor riflí a jejich jedovatosti pro tělo a spotřeba vody na jeden jediný kus… A další zajímavé informace.

na csfd.cz

posterPosledním neuprchlickým a neválečným dokumentem, který jsem viděla, jsou Bábušky z Černobylu. Pro mě silný příběh o lásce k rodné zemi, o místě na světě, kam se člověk vrátí nehledě na nebezpečí – v tomto případě radiace. Ve městě dýcháme celou periodickou tabulku prvků, co jim by měla ublížit radiace, parafrázuji jednu z bábušek v úvodu. Žijí velmi osaměle, ale jsou šťastné, protože žijí tam, kde vyrostli a kde chtějí být pochované. Dožívají se vyššího věku než ti, kteří se už nevrátili. Při zdravotní prohlídce měla jedna babička hladinu cesium na maximum v požadované normě, tedy i po letech jedení hub, bobulí, bylinek a jedení vajíček pod náporem radioaktivních prvků po výbuchu Černobylu, byla zdravá jako rybička. Jen ty nohy, to nejsou nohy, to jsou mučidla. Když se sejdou, pijí vodku, „rozume, zítra na shledanou!“ křičí radostně. Nechávají si posvětit samohonku. Dostávají důchody, občas je navštíví vědci zkoumající půdu, stromy, plody – vše stále zamořené. Dokumentem se prolíná amatérské video mladých lidí, tzv. stalkerů, kteří se snaží dostat do mrtvého města a kteří jednu tuto bábušku na cestě potkají. Nalézají místa, na které dvacet až třicet let nikdo nevstoupil.

na csfd.cz

posterPak tu máme diváky druhá nejoblíbenější film V paprscích slunce. Kompozičně perfektní obraz severní Korey, monotónnost, vymývání mozku, hra na štěstí a na fungující systém. Reklama na komunismus v praxi. Lidé jakoby bez vlastní vůle a myšlenek a touhy, podřízeni příběhu o vítězství a o úžasném vůdci. Zpracovávaní od dětství, na každém kroku – okupován je jejich sluch i zrak, duše i tělo. Jednotvárnost projevující se už v barvách oblečení, budov, nábytku. Plačící dívenka, která umí recitovat jen slib při vstupu do Pionýra. Jednolitý tleskot rukou a dupot nohou. Hlavně úsměv a vlastenecky!

na csfd.cz

posterŽádný člověk není ostrov sám pro sebe je příběhem dvou uprchlíků, kteří zůstali na ostrově L. v Itálii. Pohled na život chlapce z Ghany v porovnání s jeho zaměstnavatel, sluncem ošlehnutým Italem, ve mně vyvolával rozporuplné pocity. Výsledný dojem byl zvláštní. Po dokumentu se rozvinula debata, kdy se jedna syrsko-česká divačka ztotožňovala s jeho pocitem, že bude stále jen imigrantem, jakkoli by žil v této zemi dlouho, kousek něj bude stále v jiné zemi a bude mu to stále připomínáno, byť z legrace, „s imigranty nehrajeme“. Snímek se nezaobírá politickou situací v zemích, ze kterých mladíci pochází, ale jejich pocity v současné situaci, jejich novým začátkem. Celově mi dokument přišel málo informativní, spíš pocitový.

na csfd.cz

Advertisements

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s