Literatura · Věci na zamyšlení

Feng C’Kchaj: Nahé srdce

eseje

https://obalky.kosmas.cz/ArticleCovers/61018.gifStřípky ze spisovatelova života a vnímání světa s obecnějším závěrem. Jednota, věčnost, koloběh, pozvolnost, dětské nazírání. Zaujaly mě různé čínské svátky, tradice, fantazie, která zaznívá z názvů.

Výpisky z knihy, aneb co mě zaujalo: FENG, Zikai a Dušan ANDRŠ. Nahé srdce. 1. vyd. Praha: Brody, 1998. Východní řada. ISBN 80-86112-08-X.

Společnost cestujících

Docela obyčejné přirovnání života k jedoucímu vlaku.

59-60: „Jak lidé říkají: (…) ,Vlak, ten je náramně rychlý, když sedíte uvnitř a oknem pozorujete telegrafní sloupy, připadají vám jako tyčky v plotě.‘ Poslouchal jsem ty řeči a snažil jsem si vlak představit. Myslel jsem si, že to nejspíš bude rozzuřená a útočící obluda podobná meteoru či kulce, a pociťoval jsem vůči vlaku respekt. Později jsem ho sám viděl, jel jsem jím, a neshledal jsem na něm vůbec nic zvláštního. Tak už to s věcmi na tomto světě bývá.“

62: „Zkrátka, v takových chvílích jsem sice byl ve vlaku přítomen fyzicky, ale duchem jako bych byl mimo, opíral jsem se o starý cestovní koš a uzavíral se do své studovny. Tehdy jsem si myslel, že je celý svět hloupý a nezajímavý, že v něm není žádné potěšení, jen smutek, únava a utrpení, právě tak, jako je tomu ve vlaku. Toto období trvalo poměrně dlouho a skončilo, až když jsem přicházel do středních let.“

Nahé srdce

69: „Když spolu lidé hovoří, často mluví hned o tom a hned zase o onom, bývají plni obav, úzkostí a skrytých úmyslů a podobají se tak hráčům šachu. Cítím se nesvůj, jímá mne strach a nezbývá mi než mlčení. Kde mám nalézt hrstku přátel, jejichž řeč by se nepodobala úskokům hráče šachu, ale kteří by si navzájem otevřeli svá nitra, tak jako se květiny otvírají slunci!“

70: „Poslední dobou je mou jedinou radostí ,tiché pozorování‘ či ,rozjímání‘. Obzvlášť večer, když se po třech pohárcích vína natáhnu a pozoruji hvězdy, mohu se oddávat myšlenkám, jež neberou konce. Co to jsou nebeská tělesa? Jak to s nimi vlastně je? Půjčil jsem si několik knih o astronomii, ale nalezl jsem v nich jen nezapamatovatelná jména a množství hvězd, jejichž polohu neumím určit, mé otázky nezodpověděly ani v nejmenším. Šel jen je proto vrátit.“

Pozvolnost

Podle mě nejlepší esej v této knize. Doporučuji si přečíst celou.

Stejně tak je krásný esej – možná proto, že mě zajímá umění a krása – Krása a vcítění. O umění i umělcích.

86: „Každá z jednotlivin tohoto světa má mnoho aspektů a každý z lidí ji nahlíží z jiné stránky. Kupříkladu strom. Přírodovědec, zahradník, truhlář či malíř, každý z nich bude ve stromu spatřovat něco jiného. Přírodovědci se vybaví jeho podstata, zahradníkovi jeho hodnota, truhlář uvidí materiál, z něhož je strom utvořen, a malíř jeho tvar. Avšak to, co uvidí malíř, se od toho, co spatří ti druzí, bude podstatně lišit. Ti druzí totiž bez výjimky sledují jistý cíl a zvažují příčiny a následky všech vztahů, v nichž strom existuje, malíř se však pouze kochá samotným tvarem stromu, na nějž hledí, a žádný cíl nesleduje. Proto v něm nenalézá praktický aspekt, nýbrž jen aspekt tvaru. Jinými slovy, neběží tu o pravdivost či dobrotu, ale pouze o krásu.“

87: „Mysl malíře musí s objektem, který zachycuje, rezonovat, spolu s ním se musí radovat i rmoutit, smát se i prolévat slzy. Postrádá-li kdo takto hluboko schopnost vcítění, a přesto se chápe štětce, nikdy se z něj skutečný malíř nestane. Malíř se bez této hluboké schopnosti vcítění neobejde, nedosáhne jí však, nebude-li současně nabádán bohatstvím a plností ducha. Nebude-li velikost jeho ducha dostatečná na to, aby rezonoval s hrdinským duchem, nikdy nebude schopen namalovat hrdinu; (…). Skutečný umělec musí žít hlubokým vnitřním životem.“

88: „Chce-li čínský umělec dosáhnout této hluboké schopnosti vcítění, dříve než začne malovat, zapálí kadidlo, tiše posedí a zklidní svoji mysl. Teprve pak uchopí štětec a začne malovat.“

89: „Pouze skutečně moudří a nepoddajní lidé jsou navzdory útlaku vnějšího světa schopni ve svém nitru schopnost vcítění uchovávat a ochraňovat. Takovými lidmi jsou právě umělci.“

Doslov, Dušan Andrš

107: „Pojem umění mu souzněl s konfuciánským pojmem ,správného jednání‘, ,jednání, jež je v souladu s řádem světa‘. Umění mu bylo rovněž synonymem citového přístupu ke světu, který, jak zdůrazňoval, předčí rozumový přístup svou přirozeností a nenásilností. Podle Feng C’-kchaje je právě umělec vybaven k tomu, aby mohl správně nazírat a chápat svět jako uspořádaný celek, jako umělecké dílo. Poznání, že celý svět je budován právě tak, jako je budováno umělecké dílo, že se právě tak, jako je tomu v případě dobrého obrazu, nejedná o pouhé nakupení jednotlivin na určité ploše, nýbrž že jde o strukturu, v jejímž rámci jsou všechny její prvky nerozlišitelné, ale zároveň uspořádaně smíšeny, je pak podle Feng C‘-kchaje klíčem k pochopení místa člověka ve světě i k pochopení světa samotného.“

Advertisements

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s