Divadlo · JADU · kultura · rozhovor

Zdravotní klaun nikdy neuhýbá

„Staří lidé vědí, že je to hra, ale také to, že tu srandu přišli dělat klauni pro ně, že je respektují a neshazují.“ Foto: © Zdravotní klaun o.p.s.

Jak to vypadá, když se nemoc a poměrně skličující prostředí nemocnic, hospiců či domů pro důchodce stane tématem klaunů? Rozhovor s Lukášem Houdkem z neziskové organizace Zdravotní klaun, ve které neuhýbají – před ničím a před nikým.

Proč jsou klauni vtipní?

To nikdo neví, ale máme určitou představu. Klaun je za každou cenu autentický a pravdivý, to znamená i za cenu ztráty vlastní důstojnosti. Je to bytost, která nemá na výběr. Klaun je vtipný ne proto, že by chtěl, ale navzdory své touze. Touhou klaunské postavy je být dokonalý. Je to postava, která touží po uznání a nejen to, on chce úplně všechno zvládnout. Když se ho zeptáte, jestli umí japonsky, tak on prostě umí! Byť samozřejmě neumí. A tato neschopnost, kterou poté vyplní několika znaky toho, co v této oblasti zná, to z klauna dělá vtipnou postavu. Až je to smutné. Je to doslova expert na neúspěch. To ho dělá jedinečným v kontextu společnosti, která chce být ve všem úspěšná a nikdo nedává najevo sebemenší pochybnost o tom, jestli je dobrý, hezký nebo plně kvalifikovaný pro svoji profesi.

Organizace Zdravotní klaun si vzala za téma nemocnici, ze které nedělá tabu.

Hlavní smysl zdravotních klaunů je to, že neuhýbají. Ani sami před sebou, ani před jinými a před jejich situací. My se nesnažíme odvést pozornost diváků od prostředí, ve kterém se nachází, ale naopak se to prostředí snažíme zproblematizovat a vytěžit z něj vnitřní humor. Když z jakéhokoli okamžiku můžete vykřesat jiskru radostného lidského bytí, které nelze omezit ničím, třeba ani kapačkami, tak je účinek mnohonásobně větší, než když vás něco jen na chvíli z toho místa vytrhne. Je to smělé, protože ty nemoci bývají často vážné, ale my se snažíme jít i proti tomu. Snažíme se v pacientech probouzet jejich vlastní radost. Klaun jim nemůže radost předat, ale aktivovat ta správná místa v jejich vlastním myšlení a vlastním úhlu pohledu.

Klaun učí člověka, jak reagovat, aniž by uhýbal. A člověk nejen, že neuhne, ale navíc si z toho odnese potěšení. Prostředí, ve kterém se nachází, mu nemusí připadat tak tragické, protože nahlídne skutečnost, že to prostředí je vtipnější než leckterá komedie, když je schopný se na ně podívat bez filtru. Každá instituce je totiž zdrojem neuvěřitelného množství komiky, akorát si to sama nepřiznává. Toto poznání navíc vyzbrojuje člověka do dalšího života, kde už žádného klauna nepotřebuje, protože ví, že je dostatečně silný sám o sobě.

V čem tkví vnitřní komika nemocnic?

…celý rozhovor si můžete přečíst na jádu, děkuji :)

 

Reklamy

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s