Brno · JADU

Křížem krážem po značkách

Bez značení turistických cest by se jen těžko došlo do cíle. V Česku se značí již téměř 125 let, a to po celém území republiky – tím vznikla jedna z nejsystematičtěji značených sítí turistických stezek v Evropě. Málokdo si dokáže představit, kolik času a úsilí stojí udržování těchto tras, které čítají po celé České republice víc jak 41 tisíc kilometrů. Dva dobrovolníci brněnského obvodu Klubu českých turistů nechávají nahlédnout do jednoho takového pracovního dne.

Na tramvajové zastávce Zoologická zahrada v Brně se nachází rozcestník modré a žluté turistické značky. Zde také začíná práce dvou dobrovolníků, Michala Sedláčka (vedoucího brněnského obvodu Klubu českých turistů) a Petra Rychteckého. Jsou jako malíři – se štětcem pracují precizně a jako plátna využívají stromy, sloupy všeho druhu nebo třeba mosty, aby obnovili turistické značky.

Pečlivost a zodpovědnost je základ

Při špatném počasí se značit nedá, proto se značky obnovují mezi květnem a zářím. Dalším důvodem je například to, že v březnu nemají stromy ještě listy a značkař by tak neodhadl viditelnost značení. „Za pěkného počasí a s vůní ředidla můžete strávit příjemné dopoledne… někdy ale i víc,“ konstatuje s úsměvem Petr. „Lidé si myslí, že je vše rychle hotové. Člověk jde, maluje značky… ale ono to docela trvá,“ vyvrací i mně mylnou domněnku. Na jeden kilometr musí značkař počítat s hodinou, v městské spleti se doba prodlužuje – značek je tu totiž kvůli častým křižovatkám a síti ulic mnohem víc než v lese. Každá trasa se obnovuje jednou za tři roky.

Namalovat nebo obnovit značku není jen tak. Michal z batohu vytáhne kartáč a pečlivě očistí sloup od odlupující se barvy a jiných nečistot. Pomocí zářezů na specializovaném štětci přeměří velikost značky, aby splňovala státní normu (ČSN 01 8025). „Značka má mít deset krát deset centimetrů a mezi barvami musí zůstat přesně půl centimetru volného místa,“ vysvětluje Michal.

Poté následuje rutinní práce, kterou si člověk časem osvojí – samotné malování. Značkaři kladou důraz na pečlivost, zodpovědnost a přesnost. Právě to jsou nedostatky, kterými často oplývají začátečníci. S těmi se jim Michal i Petr snaží jako instruktoři značení pomoct.

Aby se člověk stal značkařem, nemusí být členem Klubu českých turistů (dále KČT), pod jehož správu spadá turistické značení v celé ČR. „Ale abych mohl být instruktorem značení, musel jsem být členem KČT. Teď už ale členem nejsem, protože nechci být nikde organizován,“ vysvětluje Petr.

Důležité je také umět naředit správně barvu – když sloupům nebo stromům tečou barevné slzy, pečlivý značkař by taky zaplakal. „To je potom ostuda toho, kdo to značí. Značka je pro nás jako naše vizitka. Člověk cítí tu dlouhou tradici a zavazuje ho to. Ta práce lidí před ním a fakt, že se toho člověk sám může účastnit – proto se k tomu snažím přistupovat zodpovědně,“ vysvětluje Michal.

První turistická trasa byla vyznačena 11. května 1889, v roce 2014 to tedy bude 125 let, kdy se se značením turistických cest v Česku začalo, což nemá v Evropě obdoby.

… zbytek si můžete přečíst na jádu. Děkujeme :)

Reklamy

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s