fotografie · JADU · rozhovor

Rozhovor s Pavlem Diasem: Fotografie jako vizuální paměť lidstva

Téma judaismu se nejen tvorbou, ale celým životem Pavla Diase táhne jako provázek s několika uzly – na znamení toho, že má člověk na něco myslet. Ty uzly nejdou rozvázat, není možné něco splnit, na něco zapomenout. Co není zdokumentováno, ztrácí se z naší vizuální paměti, která se stala v moderním věku dominantní. Pavel Dias je fotografem, který si váhu minulosti plně uvědomuje. V jeho práci se snoubí silný zájem o morální hodnoty, vlastní minulost a zájem o minulost lidí, kteří ho obklopují. Základním principem žití je pro něj to to zdánlivě nejprostší: „Co nechceš, aby činili lidé tobě, nedělej ty jiným.“

Říká se, že snímky mají dobrou paměť.

To je samozřejmě pravda, stejně tak filmové záznamy, napsané slovo, cokoli, co tu zůstane po lidech. Člověk není trvalá konzerva paměti, informací, schopnost paměti se věkem mění, stejně tak jeho názory a tak dále. Dokumentární fotografie nastavuje zrcadlo a hledá odpovědi na otázky, jací jsme, proč takoví jsme. Pomáhá nám odhalovat příčiny lidského konání. Dokumentární fotografie podporuje vizuální paměť lidstva. Je projevem osobnostní připravenosti tvůrce-autora. Největším tématem je samozřejmě člověk a jeho konání. Reakce člověka na etické normy je nezpochybnitelným a věčným tematickým zájmem fotografa dokumentu. Fotografie je stopou lidství a jeho svědectvím, vizuální pamětí.

Nemusí to být jen fotografie, ale třeba i kresba – vezměte si, jakým dokumentem jsou Goyovy Hrůzy války z roku 1810. Díky nim si můžeme udělat vizuální představu té historie. Stejně jako dalších umělců, jsou to lidé, kteří měli silné prožitky a schopnost si všimnout důležitých věcí, ale hlavně je zaznamenat. Stejně tak se zachovalo mnoho kreseb z ghett, například Terezína, ve kterých byli koncentrováni i malíři a další umělci, kteří si různé scény evokovali z paměti. Nezaznamenávali jen napětí psychického dění, ale i stopy věcí, stopy krásna – podzimu nebo jara, malovali to město. Hodně kreseb se ale věnovalo tlaku, který byl podobný jako v lágru nebo ve vězení.

Foto: Pavel Dias

Oranienburg, 1975. Francouzka a Ruska, které zde spolu trávily čas, se setkaly po letech při
oslavách osvobození. Foto: © Pavel Dias

Váš cyklus „Torzo“ dnes vnímáme jako počátek práce na tematice judaismu. Co vás k fotografování koncentračních táborů přivedlo?

…celý rozhovor si můžete přečíst na stránkách jádu.

Reklamy

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s