Literatura

Totem vlka

Ťiang, Žung: Totem vlkaPo dvou měsících četby se dívám na obálku knihy Totem vlka, kterou jsem sice obsáhla očima, ale nikoli celou myšlenkově. Například jsem příliš neuvažovala nad kontroverzními tématy či údajně místy fašistickým směrováním. Ano, Číňané to od Ťianga Žunga schytali jako rolnický národ proti hrdým, svobodomyslným nomádským Mongolům, kteří převzali strategii válčení, trpělivost i chování se k ekosystému, ve kterém žili, od moudrých vlků. „Oni udržují „velký život“ – život stepi a přírody je cennější než lidský život. Zemědělské národy naproti tomu ochraňují „malý život“ – nejcennější pro ně je lidský život – jejich vlastní přežití. Ale jak mají přežít malé životy, když nebude velkého života? (…) Copak je to něco jiného než barbarství, když zemědělské národy vypalují původní porosty a ničí step a původní přírodu, a tím ohrožují i životy lidí? Západní i východní národy mluví o půdě jako o matičce. Můžeme snad násilí na matce zemi považovat za civilizovaný projev?“ (str. 53)

Zaměřovala jsem se více na popis soužití jednotlivých tvorů ve stepích a jejich vzájemné udržování rovnováhy, kdy každý živočich zde má své místo. Autor jeden druh po druhém vyzdvihuje od začátku po konec knihy, aby čtenáře nezahltil a on mohl plně pochopit onen řetězec. Vlci jsou středobodem všeho. Udržují step v rovnováze, jejími zdroji neplýtvají, ani kousíček stravitelné části zvířete, které pozřou, nepřijde nazmar. Jsou silní, svobodomyslní, hrdí, trpěliví, vytrvalí, inteligentní, učí se ze svých zkušeností a myslí do budoucnosti, jsou kolektivní, vlčice mají silný mateřský pud. Zmiňovaný je stále i vliv na člověka, na nomádský národ, který vlci „trénují“ v podobných dovednostech, jaké mají oni sami, a za dlouhých zimních dnů je svými vpády udržují daleko od trudnomyslnosti a nečinnosti, která bývá tak nebezpečná.

Mohou se zdát také krutí a krvežízniví, když se čtenář dostane například k vyvraždění stáda vojenských koní, které vlci zahnali do jezera a po cestě mnohým rozpárali břicha – ano, kniha je v mnohém syrová. Stejně jako hlavní hrdina, čínský student Čchen, se i čtenáři postupně odhaluje pravý smysl vlčího počínání a i těch činů, jejichž spravedlnost a dopad leží v moci Tengriho, boha nebes.

„Zabíjení, lov ani požírání kořisti nejsou cílem vlků. Dělají to pro svou svobodu, nezávislost a hrdost. Proto jim pastevci, kteří skutečně vyznávají vlčí totem, odevzdávají svá těla. Doufají, že jejich duše bude také tak svobodná a volná jako vlci.“ (str. 522)

Důraz, který autor klade na jedno z poselství, že žádný národ, který není bojeschopný, nepřežije, mě od začátku rušil.  Válčení jako jediná cesta.

Stejně jako Čchen musí čtenář obdivovat vlčí náturu i moudrost a snad jako on časem pochopí totem vlka, přestože zprostředkovaně. Nahlédne do světa, který je dnes možná ztracený, očima člověka, který si tento národ a především vlky zamiloval a jako první dokonce choval divokého vlka od mláděte až po dospělost. Vlčka, který byl obdivuhodný stejně jako jeho osud i osud všech vlků skličující.

Zaujalo mě, že vlčí teskné vytí není snad z vlčího stesku, ale čím tenčí tóny, tím dál se nesou. A zakloněním hlavy se dosah ještě zvyšuje, přestože je krásnější verze, že vyjí k měsíci či Tengrimu. Příjemnější k poslsechu je: https://www.youtube.com/watch?v=qOL_KwCRY9A

V knize je i skrz jiné postavy projevena obrovská láska k vznešenému a krásnému.

„Labutě jsou vznešenými čistými stvořeními jak na nebi, tak na zemi. Nebýt na světě labutí, existoval by balet Labutí jezero? Bylo by umělkyň jako Galina Ulanová? Složil by Čajkovskij něco tak nádherného? Mohly by vzlétnout krásné touhy a tužby lidí do nebes? (…) Jang vzal obě vejce do náručí a přidržoval si je na hrudi, aby je alespoň trochu zahřál. Ropuch je na světě čím dál tím víc a rudé bojovnice vyhnaly z jeviště labutí princeznu. Ale na světě jsou ještě lidé, kteří je milují a obdivují.“ (str. 377)

„Čchen si vzpomněl na jejich první společnou cestu do těchto míst, na všechnu tu krásu. Uplynulo jen jedno léto a nová pastvina s labutím jezerem se stala pohřebištěm labutí, divokých kachen, hus a stepních vlků. ,Otče, vždyť děláme dobrou věc, proč se musíme plížit jako zloději? Nejradši bych brečel…´,Jen breč,´ řekl stařec. ,Vybreč se. Mně se chce taky brečet.´ (…) Stařec se zadíval na Tengriho, slzy mu kanuly po tvářích…rozplakal se jako starý bílý vlk. Čchenovi vytryskly slzy a smáčely spolu s těmi dědovými stařičkou olonbulagskou step…“ (str. 531)

V doslovu:

Ťiang Žung „chtěl svým krajanům sdělit, že svoboda má pro přežití národa existenční význam, a právě vlci pro něj tohoto ducha svobody ideálně představují. (…) Totem vlka je zároveň román, antropologická výzkumná zpráva, studie o přírodě, naučení i politická výzva.“ (str. 573)

Můžete si také přečíst recenzi na iLiteratura.cz.

Mnohem obsáhleji a čtivě se můžete o knize dočíst zde.

V roce 2015 vznikl film, kde Čchen dokonce objímá ženu, asi na motivy :).

//

citace z: JIANG, Rong. Totem vlka. V Praze: Rybka, 2010, 583 s. ISBN 978-80-87067-55-0.

zdroj videí: youtube.com

Advertisements

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s