Words

Krásné, nejen výstavní kouty Prahy

Dnes je opět nádherný den. Zpříjemnit si ho podobně můžete i vy, pokud jste z Prahy, nebo se do ní chystáte.

V útulných prostorách Artinboxu na Perlové 3 právě probíhá úchvatná výstava Jana Lukase z jeho práce mezi lety 1930-1995. Komu moc neříká fotografie anebo neví, co že to je ta má milovaná klasická dokumentární fotografie, tohle je poklad. Doslova zlatý důl, protože se do galerie jde po schodech a je nejspíš ve sklepě. Jan Lukas je český fotograf, autor Pražského deníku, který zaznamenal okupaci, druhou světovou válku, atmosféru v Praze i dění po nástupu komunistů a který v roce 1965 emigroval do Itálie. Kurátorka Nadie Rovderová se zde tak i podle úvodního panelu snažila vytáhnout ty snímky, „kde se na postavách a obličejích lidí zračí i naše doba.“ Anexe, uprchlictví, válka. Jsem nadšená. Jde zde výrazně vidět, jak záleží na autorovi, na tom, čemu své dovednosti a znalosti propůjčí, jaký je to člověk a kam směruje. Zajímavou a neznámou fotkou pro mě byla tato: chlapík, černoch, hrající za přihlížení party kamarádů v parku na lavičce šachy se starou dámou, běloškou, která má cigaretu v ústech, černý kabát a černý zdobený klobouk. On má bílé figurky, ona černé. Tištěná černobílá fotografie je prostě nádherná. Obklopovat se jí je potěchou!

viz http://www.artinbox.cz/?p=3290

Další výstavou, na kterou jsem zavítala, byla výstava Františka Dostála v prostorách nedaleko Anděla, což je rušné, ale hlavně v noci zvláštní atmosférou dýchající místo (především za doprovodu pána, který hraje na akordeon). Galerie Portheimka vedle krásného ksotela. Tato výstava mě neoslovila, ale hned o patro výš probíhá zatím krátce výstava zakázaných obrazů tibetského umělce Tashi Norbu, který sedí u vstupu a rád si s vámi popovídá o své práci. Popřípadě vás pozve na diskuzi do Knihovny Václava Havla, proč ne. Uvědomila jsem si na ní krásu koláže, jak se dá dlouho správná koláž číst a dešifrovat, a že to vlastně není nuda, pokud je to aktuální. Dozvěděla jsem se i něco o Tibetu a těší mě to, protože jsem to lajdácky a neomluvitelně zanedbávala. Doteď.

viz http://www.galerie-portheimka.cz/

A posledním nádherným místem je antikvariát nedaleko Masarykova nádraží. Vedou k němu dlouhé schody, ale je to nejkrásnější a nejbohatší antikvariát, který jsem viděla. Podlaha sklepu je stará, kočičí hlavy, je tam chládek a průchody jsou zaoblené. Prostor je rozlehlý a po okraj naplněný knihami i plátny či plakáty.

viz http://www.podzemni-antikvariat.cz/

Na Praze mě taky těší, jak se člověk potuluje uličkami, kde není ani noha, narazí na starý kostelík, na rotundu, zahne za roh a náhle se vnoří do masy turistů, ze kterých ladně o kousek dál zase vyklouzne. Tetelím se blahem.

Reklamy

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s