Deník

První zkušenost s WWOOF aneb něco, co nelze zachytit slovy ani obrazem

DSC_1603Dům s tři sta let starým dubem

Pozn.: cestovala jsem s Dominikou, tedy dvě dívky, tedy ypsilon

DSC_1594Červený dům s bílými okny a bíle natřenou verandou. Tolikrát jsme kolem podobných procházely, nyní jsme měly v jednom bydlet. Náš hostitel nás do něj uvedl s váhavým úsměvem, ze kterého se dalo vyčíst, že má dům rád, ale my si ho možná nezamilujeme. Snad vycítil, že se mýlil. Kuchyně voněla po starém dřevu, čerstvě natrhaných květinách (ve váze na stole), zeleném čaji a slunci. Na stěně hodiny, které běžely dopředu, na oknech rostliny a za nimi výhled na skály, lesy a výběh pro prasata. O těch jsme ale ještě nevěděly. Vše pro nás bylo nové, a když nám Ambjörn u rodinných fotografií v další místnosti (společenském pokoji) prozradil, že nábytek je tu ještě po jeho prarodičích, kteří tu žili a hospodařili, chytlo se mě vzrušení a dralo se do krku. Abych se nezajíkala, jen jsem se široce usmívala a očima hltala staré varhany, komodu s šuplíky se zlatými úchytky skrývající tajemství, truhlici v rohu s velkou klíčovou dírkou. A náš pokoj? Půvabný s vůní jako ze starožitnictví. Sedačka s květinovým čalouněním, nad ní starý obraz, postele s měkkými matračkami (po třinácti dnech ve stanu blaho), šicí stroj zpola zakrytý ubrusem a skvost celého pokoje, stolek se dvěma židlemi a výhledem na stromy. V hlavě mi naskočily romantické představy o spisovatelích, kteří se potulují životem, až narazí přesně na toto místo, přesně na tento výhled, přesně na tuto atmosféru ve vzduchu, kdy si sednou, odvíčkují pero (z dob před počítači) a začnou psát na čisté zažloutlé listy příběhy, které budeme hltat ještě stovky let. To bylo to místo, které jsem hledala, pro které jsem do Švédska jela, aniž bych to bývala tušila. Na deset dní se stal červený dům a jeho přilehlé okolí mým královstvím. A králem v něm tři sta let starý dub vedle domu našich hostitelů.

DSC_1472

DSC_1596

Nebyl to ale jen červený dům a náš pokoj, co ve mně zanechalo hluboký první dojem. Byl to sám Ambjörn a jeho rodina. Jako učitel švédštiny a filozofie na střední škole ve vzdáleném L., se rozhodl před deseti lety odstěhovat s ženou do domu po svých prarodičích, ke které náležel i rozsáhlý pozemek. Začali pěstovat nějakou zeleninu a rostliny, pořídili si zvířata, až se postupně vypracovali na téměř profesionální farmáře. Téměř, protože je farma ještě neuživí (a vzhledem k tomu, s jakým zanícením Ambjörn hovořil o profesi učitele, snaze rozvíjet ve svých studentech kritické myšlení a o knize, kterou hodlá se svým kolegou napsat o nových školských metodách, to ani není jejich primární zájem), přesto mají mnoho zákazníků a nedávno začali s dodávkami boxů se svými produkty, ekologickými a lokálními, což je u nás v Česku také možné.

Sarah, jeho žena, je mimo jiné vynikající kuchařka, jejíž potěchou je si dopoledne nasbírat čerstvé suroviny na své zahradě, a poté z nich teprve tvořit oběd či večeři. Ambjörn nám vyprávěl, že zezačátku odmítal do boxů s potravinami dávat i jejich brambory, protože by nikdo nepochopil, jak výjimečné ty brambory jsou. A nebyla to povrchnost, ale spíše láska někoho, kdo s obrovskou péčí dokáže získat ze semínka lahodné plody. Umožnil mi svýma očima a srdcem pocítit jedinečnost mnoha surovin, které jsem s takovou samozřejmostí do té doby jedla a pro kterou stojí za to lokální farmáře podporovat. Kromě farmářů se ze Sarah a Ambjörna stali také rodiče Eiry a Alvara, dvou nespoutaných dětí s hebkými blonďatými vlasy, od kterých jsem se naučila slovíčko „tyta!“ neboli „hele!“. Anglicky pochopitelně nemluvily a já někdy měla pocit, že má schopnost se vyjádřit v tomto cizím jazyce je na jejich úrovni.

DSC_1139 DSC_1141

Kromě naší hostitelské rodiny s námi čas na farmě trávila další švédská rodina, Maria, Anders a August. Okouzlili mě způsobem, kterým spolu komunikovali a cestou, kterou šli. Den po nás přijela Lucie, vlídná a mile upovídaná Francouzka, která se rozhodla po dokončeném bakaláři strávit rok po švédských farmách, učit se novým dovednostem, prohlubovat poznání země, švédského národa a jazyka, protože by ráda studovala na švédské univerzitě a stala se překladatelkou. Spolu s nimi jsme mnoho (já spíše poslouchala) diskutovali o našich kulturách, literatuře, zvycích, školství, jazyku a podobně.

DSC_1493 DSC_1496

(fotky rodiny nebudu vkládat, protože si to nepřejí, a tak si jejich krásu a pospolitost musíte představit :) )

Co nás s Dominikou zavedlo k těmto lidem, byl WWOOFing (http://www.wwoof.se/) neboli World Wide Opportunities on Organic Farms. Byla to příležitost, jak strávit ve Švédsku nějaký čas s ubytováním a stravou zdarma za pomoc ekologickým farmářům, od kterých se můžeme mnohé naučit a mnoho nového zkusit. Nemohla jsem však začít tento článek takto stroze, protože prvotní zájem se vyvinul nevídaným směrem, a to díky přístupu samotných hostitelů, Ambjörna a Sarah, kteří se k nám chovali spíše jako ke členům rodiny než k pracantům, a také díky dalším wwooferům, se kterými jsme si všemi krásně rozuměli a vzájemně se obohatili.

To, že z našeho vzájemného soužití odpadl element peněz, považuji za důležité. Sarah a Ambjörn s nadšením v očích a láskou v hlase povídali o své zahradě a svých plánech, ptali se nás na náš názor, o své rostliny a zvířata upřímně pečovali a věnovali jim mnoho pozornosti. Našli svůj smysl života a já byla hrdá a plná energie, že právě těmto lidem můžu pomáhat, přestože se jednalo, mimo krmení zvířat převážně o plení (slovíčko „weeding“ nezapomenu). Dva dny jsme také pracovali na budování „postele“ pro černý bez a rakytník, způsob permakultury. Zapsala jsem si do deníku:

„Zajímavým, až divokým způsobem nechávají růst zeleninu. Tomu způsobu se říká permakultura. Pěstují ji na takové hromadě z humusu, větví stromů, rostliny si navzájem pomáhají, i za suchých lét jsou listy stále vlhké. Příroda je chytrá a člověk jí dá prostor. Ve skleníku mají kromě mrkví, rajčat, bazalky (uštipuje se nad rašícími lístky) a paprik okrasné květiny, které dovnitř nalákají včely, které se pak starají i o jejich zeleninu.“

Občas jsme také pomáhali s přípravou oběda či večeře.

Poznámka: Hlína zpod nehtů zmizí jen při vběhnutí do ledového jezera kolem desáté hodiny večer na vaše dvaadvacáté narozeniny.

Ten, kdo se zajímá o farmaření, by se asi rozepsal víc právě zde, ale mě fascinovaly výše zmíněné zážitky a poznatky, a poté zvířata. Kromě dvou králíků a kočky, kteří byli spíše pro děti, jsme se ráno starali o krmení slepic a šesti kohoutů (zaujalo mě, jak zbožňují skořápky) a kradení jejich vajíček. Slepice mají pod sebou falešné vajíčko, aby věděly, kde mají snášet – a protože prý to první proklovnou. Vajíčka byla teplá, mé poprvé. Na boku výběhu je pohyblivý tunel z pletiva, který manželé posunují a slepice mají přísun čerstvé trávy a fungují trošku jako sekačka. Uvnitř byla zvlášť kuřátka. Ambjörn nám vyprávěl historku o jednom, které tři dny nedokázalo proklovnout skořápku a dostat se ven. V takových případech má zvíře zemřít, bylo by příliš slabé. Protože však A. věděl, že vevnitř hladoví, pomohl mu. To kuře se mělo k světu, bylo drobnější než ostatní, ale čilé a lačné zrníček.

DSC_0923DSC_1302

DSC_1039DSC_1238

Stejně tak krůtí mláďata byla zvlášť. Krůty a krocani byli o lán borůvčí dál, ty jsme krmili kromě nějakého zrní čerstvě nasečenou trávou. A jako poslední zůstávalo obrovské prase jménem Mistr Bean s ohonem jak kůň a jeho nastávající, svině Viola. Nechat je čekat na svůj příděl namočeného hrachu s chlebem či různé jiné pochutiny, se nevyplatilo, jinak byli ohromně přátelští. Za plotem na nás zíraly krávy, ale ty byly Ambjörnova strýčka, přestože i on o nich snil.

DSC_1044 DSC_1083 DSC_1123 DSC_1359DSC_0897  DSC_1214DSC_1200Stejně tak jako krmení jsem se věnovala jejich fotografování, což jste nejspíš už zjistili sami. Večer jsme chodívali s Lucií a Dominikou na procházky do nádherného okolí, na své narozeniny jsem více prozkoumala tamní les s bílým lišejníkem porostlými skalami, trolími stezičkami, borůvčím, pokroucenými stromy, vše divoké, zarostlé a krásné.

Přidávám několik výpisků ze svého deníku, který jsem si psala každý večer u stolku ve svém pokoji. Poté následovalo jen objetí Sarah a dětí, nasednutí do auta, objetí Lucie a Ambjörna a běh na vlak. Ve vlaku slzy dojetí, protože něco krásného skončilo. Bylo to poprvé, kdy jsem každý den prožívala plně a silně, aniž bych se steskem či radostí čekala na konec těch deseti dnů a náš odjezd. Žít tou chvílí a tím místem.

13. 7. 2015: „Ambjörn prý příliš necestuje. Vidím, že našel své místo, svoji cestu, lásku, svůj smysl. Je stále kam růst, čím se zabývat, to je nádherné.“ (…) „První dojmy jsou fantastické. Moci být užitečná za tak úžasných podmínek mě činí spokojenou a plnou energie. Těším se.“

14. 7. 2015: „Něco, co nejde nafotit. Co nejde uchovat. Prožít to právě teď, nechat se tím prostoupit, konejšit svoji duši. A potom jen prodlužovat požitek a zachovat kontakt s lidmi, které jsme potkaly, prostřednictvím fotek.“ (…) „Brambory se zeleninou, omáčkou a salátem, což nebyl jen salát, ale i květiny a různé jedlé listy.“ (…) „Mám tu i dost prostoru sama pro sebe, například už jen u plení. Vše se krásně vyvažuje, stále jsem nadšená. Čtení knihy ,A very small farm‘ od Williama Paula Winchestra je také uvolňující pro duši trýzněnou nečtením.“

15. 7. 2015: „Taky jsem dnes viděla žábu. Měla borůvky a maliny (já, ne žába). Práce není náročná a rychle ji střídají jídla – ,fiky‘ jsou podle Lucie i chvíle, kdy je rodina pohromadě. Jsem ohromně zvědavá, jaký to na mě zanechá dopad (kromě váhy).“

18. 7. 2015: „Švédi si na chleba se sýrem mažou marmeládu.“ (…) Byla jsem se projít do lesa. „Po cestě jsem sbírala malé poklady jako kousky Švédska, dárky a vzpomínky.“ (…) „Nádherně vonící černý čaj v krabičkách jako ve styl vintage.“

DSC_0837 DSC_1127  DSC_1270

DSC_1595DSC_1129

Článek o turistické části si můžete přečíst zde: https://ladyesik.wordpress.com/2015/08/03/putovani-po-svedsku/

Advertisements

2 thoughts on “První zkušenost s WWOOF aneb něco, co nelze zachytit slovy ani obrazem

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s