Literatura

Po čem sáhnout v knihovně

Beletrii, zdá se, nečtu. Mýlka, beletrii stále čtu, ale nenechávám si čas o ní psát. Na jednu stranu chci napsat: TOTO SI PŘEČTĚTE!, na druhou stranu jsem postižená vědomím, že je internet už tak plný informací a nikdo nebude číst další. Občas se na to ale vykašlu, vidíte tu článek, pak jím trpím.

Ale opravdu, tyto knihy jsou skvělé:https://i0.wp.com/www.databazeknih.cz/images_books/20_/206483/big_pameti-imaginarniho-kamarada-sE0-206483.jpg

PAMĚTI IMAGINÁRNÍHO KAMARÁDA od Matthewa Dickse. Čekala jsem, že to bude dobrá kniha, když hlavní postavou je imaginární kamarád. Nedoufala jsem ale, že bude mít tak strhující děj, který se k nesnesení stupňuje, který se tak dotýká reality, přestože je víceméně nereálný. Už dýchám! Otázky o smyslu života a touze být nesmrtelný, o přátelství a sebeuvědomění si své existence i její křehkosti.

https://i1.wp.com/dcdn.cz/shared/media/_thumbs/1/4/6/7/9d18ed5265171b9ebd4324c2/1400475656-195x290.jpgDĚJINY SVĚTLA od Jana Němce. Román o Františku Drtikolovi. Nestrhoval mě, ale některé myšlenky se mi líbily.

381: Jak se člověk přestane soustředit na podstatné věci, vždycky se začne cítit bídně.

457: Silesius: „Hleď bystře pochopit, jak bod má v sobě kruh, / jak plod je v semeni a jak je v světě Bůh.“ Nekonečné se skrývá v nepatrném, konec je obsažen už v počátku a božství nemusíme hledat, protože je zde, přímo uvnitř nás. (…) Silesius: „Já nevím to, co jsem, já nejsem to, co vím. / Jsem cosi, cosi ne, jsem bod, jsem kruh, jsem vším.“

z: NĚMEC, Jan. Dějiny světla: román o fotografovi Františku Drtikolovi. 1. vyd. Brno: Host, 2013, 481 s. ISBN 978-807-2949-625.

ŽLUTÍ LVI a ZÁ HÁDKY od Petra Nikla. Krásně hravé. Plné fantazie a radosti.

https://obalky.kosmas.cz/ArticleCovers/187972_big.jpgDĚVČÁTKO MOMO A URADENÝ ČAS čas od Michaela Endeho. Příběh o děvčátku, které umělo naslouchat, a šedých mužích, kteří kradli lidem čas. Nebo jim ho lidé dávali dobrovolně?

Zaujalo mě, že autor mluví o čase, přitom by stejně tak mohl mluvit o penězích. Je to jen myšlenka posunutá o krok dál – pracujeme, abychom si vydělali peníze, které poté vkládáme například na penzijní spoření do banky, místo abychom je použili dnes. Abychom si ty peníze vydělali, strávíme určitý čas prací, a čas tak proměníme v peníze. Pokud se v příběhu objevují šedí muži, kteří lidi nabádají, aby spořili svůj čas do budoucna i za cenu toho, že ochudí svůj život o přítomnost, o upřímnost a o radost z prožívání (i z práce), princip je stejný jako u šetření peněz. A když se nad tím zamyslíme, že čas jsou peníze, je tato přesmyčka více než trefná. Je brilantní a odkazuje čtenáře na pravou hodnotu a pravé nebezpečenství určitého typu šetření. Jeden filosof (myslím, že Heidegger) tvrdil, že čas je život. Nemám na to čas, nemám na to část svého života.

Zajímavé myšlenky:

95: Jako by nikdo nezpozoroval, že sineprojevuje nijak výrazně. Jednoho dne člověk ztratí chuť cokoliv dělat. Nic ho nezajímá a nudí se. Ale tato nechuť k čemukoliv nepřejde, jako třeba nachlazení. Člověku už zůstane a ponenáhlu roste. Je silnější den ode dne a týden po týdnu. Nemocný je pořád mrzutější, cítí v sobě pořád větší prázdno a je stále nespokojenější sám se sebou i s celým světem. Po nějaké době se vytratí i tento pocit a člověk necítí už vůbec nic. Je ke všemu lhostejný a jeho mysl je šedá. Svět mu připadá cizí a vzdálený. Nezná hněv ani nadšení, neumí se již radovat ani truchlit, zapomene se smát i plakat. V nitru nemocného je zima a mráz.

https://i1.wp.com/www.antikvariat-domecek.cz/files/obr4/mahen_nejlepsidobrodruzstvi.jpgDočetla jsem NEJLEPŠÍ DOBRODRUŽSTVÍ od Jiřího Mahena. Líbí se mi nevšední příběh i propletení osudů postav. Dialogy byly vysoko nastavené, nejspíš by takto neprobíhaly, popřípadě jen mezi intelektuály, kteří, jak se říká, nechodí pro slova daleko. Kniha obsahuje i mnoho zajímavých myšlenek, třeba o generaci třicátníků, kteří prošli 1. světovou válkou, o životní únavě i životní energii…, pěkný jazyk. Děj se odehrává v Brně.


http://www.haaretz.com/polopoly_fs/1.301839.1279064166!/image/2858707233.jpg_gen/derivatives/landscape_640/2858707233.jpg

Kromě beletrie jsem mimo jiné přečetla životopis FRANZE KAFKY od Maxe Broda. Tato kniha mi „změnila“ život. Přinejmenším pohled na Franze Kafku. Introvert, kterého si každý oblíbil, velice náročný sám na sebe s přesně stanovenými hodnotami, kterých nemohl nikdy dosáhnout, a tak se shazoval. Nebyl slavný a ani o to nestál, psaní pro něj bylo jako modlitba. (170) „Jeho úsilí směřovalo k niternému zdokonalování, k čistému, neposkvrněnému životu. (…) Usiloval ze všech sil o nejvyšší etické hodnoty, jichž človhttps://obalky.kosmas.cz/ArticleCovers/111139_big.jpgěk může, a vlastně už snad ani nemůže dosáhnout, cítil nutkání, stupňující se až k bolesti a polovičnímu šílenství, nestrpět v sobě žádnou neřest, lež, žádný sebeklam…“ Mám mnoho co obětovat. Náhle o něm čtu čím dál častěji.

Mnoho myšlenek o smyslu života a o hodnotách mi přinesla kniha PTAČÍ ZPĚV od Anthony de Mella. Vše jsem si vypisovala ručně, takže žádní poznámky na blog nemám, kniha se má ale stejně číst postupně, každý si tam najde to své. Nejméně jsem se ztotožňovala s příspěvky křesťanskými, ale různé alegorie z hinduismu nebo buddhismu mi byly blízké.

Advertisements

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s