Literatura

Jan Sokol: Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů

https://obalky.kosmas.cz/ArticleCovers/169690_big.jpg

Tato kniha mi dala mnoho podnětů k přemýšlení. Psána je čtivě a srozumitelně, množství příkladů zjednodušuje pochopení. Některé kapitoly na mě byly moc abstraktní a nejspíš se o ta témata nebudu zajímat, ale hlavně ke konci kapitoly o pravdě a o proměnách společnosti v novověku mě hodně zaujaly. Přikládám výpisky, snad se někomu budou líbit.

anotace

citace z: SOKOL, Jan. Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. 3. rozšíř. vyd. Praha: Vyšehrad, 1998, 389 s. ISBN 80-702-1253-5.

15: Proč člověk zabíjí volné chvíle? (…) protože z nich má strach. Taková živá, nezabitá, prázdná volná chvíle totiž není jen tak. Člověk se najednou octne úplně sám se sebou.

Jak vidíme a slyšíme

27: Automatické „korigování“ nesprávných písmen a tiskových chyb jenom dokazuje, že „vidíme“ často jen to, co „máme vidět“, někdy dokonce jenom to, co chceme vidět.

Vnímání a pozornost

Kvůli barevným plakátům a prostředí, které je dnes způsobené k tomu, aby lapala naši pozornost (křiklavé předměty, které dřív byly vzácné), je ochuzována a tlumená naše pozornost. Nemůžeme vnímat vše. Otupují naši pozornost vůči méně agresivním podnětům.

32: Kdo si úplně navykl na televizní pozornost, těžko se už přiměje všimnout si také skutečnosti, která je daleko méně barevná, pestrá, pohyblivá a napínavá.

Jazyk a myšlení

45: Od zážitku nebo nápadu ke zralé myšlence je tedy dlouhá cesta a pořádný kus práce.

Mýtus a logos

62: Mýtus tak není jenom vyprávění, nýbrž také projev určitého porozumění sobě a světu. (je symbolický, snový, nabízí pocit bezpečí a jistoty) (…) Je nesmírně působivý a umělecky vyzrálý dlouhým používáním a vyprávěním, takže má blízko k tomu, co později C. G. Jung nazve archetypy.

Pravda

118: To, co „má každý svoje“, nazývá Platón „pouhým míněním“ a kdo se jej nenaučil odlišovat od pravdy, do filosofie ještě ani nenahlédl. (…) pravda se ukáže až tam, kde ten dotyčný začne pod tlakem otázek a argumentů o svém mínění pochybovat – když sám přijde na to, že pravdu nemá.

Hodně mě zaujalo, že získat pravdu pozdě je zbytečné. Příklad s Hitlerem, že kdo věděl v roce 1945, že je Hitlerova politika špatná, už to bylo k ničemu. Ale kdo to věděl už v roce 1939, to je něco jiného.

Podoba a nápodoba

Je zajímavé sledovat, jak často (pořád!) se snažíme něco připodobnit k něčemu. Když mi někdo něco vypráví, když jsem v nějakém cizím městě atd.

Líbilo se mi: (130) Živého houbaře můžeme definovat jako člověka, který se dosud nikdy nespletl.

Život

137: Kdo někdy pozoroval kočku, ale třeba i docela obyčejnou mouchu, jak se myje, (…) jak si shání potravu (…)… Snad bychom dokonce mohli říci filosofičtěji, že zvířeti „v jeho bytí o toto bytí samo jde“, jak Heidegger krásně charakterizuje bytí člověka.

Příroda

148: Téměř každý člověk se za to někde v koutku duše stydí, jeho duše se o všem jen málokdy dostane ke slovu, a i když se projeví, zmůže se často jen na křečovitá a směšná gesta, jako jsou protesty proti hovězím karbenátkům. Ta však také o čemsi svědčí. Zároveň si daleko víc lidí uvědomuje přírodu jako nenahraditelné bohatství nikoli „surovin“ nýbrž tvarů a krásy, zdroj inspirace a nových myšlenek, poklad genetické „moudrosti“ milionů let.

Technika

157: Nejdřív se technika rozešla s uměním. Umění klade důraz na vlastní tvořivost jednotlivce, originalitu umělce a od renesance i na jeho osobu. Technika je naproti tomu záležitost kolektivní: souvisí s organizováním a plánováním spolupráce mnoha lidí, s nichž každý umí něco.

162: To, co vědci vymysleli a vyzkoušeli v laboratořích, dovede technika prakticky zužitkovat, dovede vědce zásobit lepšími a lepšími přístroji a stále častěji i praktickými problémy, které je potřeba vyřešit. Technika přestává být hledáním cest, jak udělat, co potřebujeme, a stává se hledáním toho, co se dá vůbec udělat. Věda přestává být zkoumáním toho, jak věci ve světě jsou, a stává se řešením problémů.

Mrav a společnost

186: lidské jednání může být svobodné jen proto, že není libovolné. Jen tam, kde není jedno, zda udělám to nebo ono, mohu vybírat, volit a tvořit. Kde je všechno jedno, může být jen otupělá nuda, trvalý pocit zbytečnosti a hnusu. To je kupodivu stav, který nehrozí, kdykoli se lidem daří špatně: v koncentračním táboře, v bídě a nouzi nebo pod útlakem. Tam všude se dá něco dělat – a člověk si tedy může vydobývat aspoň maličký kousek svobody, i když ho třeba přijde hodě draho. Zato hrozí všude tam, kde lidem vlastně vůbec nic nechybí. Viděli jsme, že svobodné jednání je vždycky nějak vedeno. Vedeno tím, co mě přitahuje a láká, co jako člověk stojím, za čím chci jít a o co se chci snažit: stručně řečeno hodnotami.

Morálka a etika

193: Morálka v pravém slova smyslu začíná teprve tam, kde se člověk nerozhoduje podle toho, co dělají a chtějí všichni, nýbrž podle toho, co za správné pokládá on sám.

Dějiny

223: Od dětství slýchá, co se přihodilo starším, později o tom i čte a přesvědčuje se, že svět nezačal jeho narozením. Tak vzniká kolektivní paměť, vyprávění o tom, co se kdy seběhlo a stalo.

Co se v dějinách děje?

234: Na tuto otázku dávaly různé výklady dějin poměrně jednoduché odpovědi. Pro židovské proroky se v dějinách blíží vysvobození, konečný zásah Hospodinův. Pro první křesťany poslední soud a druhý příchod Páně. Pro chiliasty počátek tisícileté říše a konečné roztřídění lidí na spravedlivé a nespravedlivé, čili soud. Pro osvícence růst poznání a převládání rozumu nad pověrou a zaostalostí. Pro marxisty se mění výrobní vztahy a vlastnictví a přibližuje se konečně revoluce, jež přinese beztřídní společnost a konec vykořisťování člověka člověkem.

240: Nakonec počátkem 19. století začíná průmyslová revoluce, to jest definitivní rozbití tradičních institucí a struktur, důsledná individualizace života, převládnutí průmyslové výroby a směny nad autarkním hospodařením sedláků, pohyb obyvatelstva za obživou a ryze utilitaristický a pragmatický názor na svět: „Pravda je prostě to, co nám prospívá“, říká William James. Cílem společností je výslovně co největší štěstí pro co nejvíce lidí, chápaných jako individua.

241: Celý svět se stává jedním velikým trhem surovin, zboží i myšlenek a tato zřejmá zkušenost nutí i váhající vlády uvažovat o tom, že svět se stává jedním.

245: Tuto stránku moderní existence, masový svět obstarávání, obecného žvástu a toho, co „se“ dělá (das Man) už dávno popsal Martin Heidegger, věc sama se však od té doby jen rozšířila a prohloubila. (…) Proto je tak důležitým příznakem duševního zdraví společnosti, když si to lidé uvědomují a věnují se tvořivým činnostem aspoň v soukromí a „jen tak“, jako amatéři, koníčkáři nebo sběratelé.

Tolerance a pluralismus

255: Proto nám dnes zdaleka tolik nevadí, když mají lidé ty nejbláznivější názory, jako by nám vadilo, kdyby si všichni mysleli totéž. Neboť společnost stejných jen čeká na svou totalitu. A dřív nebo později se jí dočká.

(ti, kteří mají jiný názor, nás možná zachrání od totality – nebo my je. Taky se mi líbí, že odlišuje toleranci od přijetí rozdílů. Tolerovat něco není vždy správné, můžeme tolerovat i zlo. Uvědomovat si, že lidé i věci se liší.)

256: Tenhle úžasný objev, že lidé kolem nás, kteří jsou jiní a lezou nám tím na nervy, jsou nebo mohou být v určité rozhodující chvíli jedinou účinnou obranou proti kolektivnímu zhloupnutí čili totalitě, tomu se říká pluralismus. Všimněte si, že neznamená žádnou bezbřehou toleranci. Znamená jen schopnost vidět u těch druhých, kteří nejsou jako my, jejich přednosti a možnosti, které nám samým chybí nebo které jsme zatím neviděli.

257: Může se totiž stát, že právě oni nás jednou zachrání před něčím ještě horším, než byl nacismus nebo komunismus.

Člověk a svět

259: Kdysi dávno, na úsvitu dějin, člověk ve světě nejen žil, ale také do něho patřil. (…) V představách novověkého racionalismu stojí proti sobě člověk jako myslící subjekt a svět jako hromada mrtvých věcí, materiálu, surovin, mechanických strojů, které se řídí fyzikálními zákony. Ostatně fyzika sama v té době úplně zapomněla, že kdysi vznikla jako věda o přírodě.

260: Je na filosofii, aby předvedla a prosadila, že naopak její způsob pohledu, pohled zevnitř, který nechce věci ovládat, ale chce jim porozumět, lze uplatnit i na přírodu, na techniku, na celý svět.

Věda nám otevřela oči pro exaktní a měřitelné, „přírodní“ stránky člověka. Kdo jiný než právě filosofie může ukázat na „lidskou“ stránku přírody?

261: Každá taková věc, která na první pohled vypadá úplně banálně a obyčejně, skrývá pro člověka, který se naučil vidět a myslet, nějaké tajemství: ať je to mokrá asfaltka v létě, písnička o Žluté ponorce, vědecký důkaz, čas, peníze nebo ctnost. (…) úkolem filosofie je udržovat toto povědomí, že všude kolem nás je plno podivuhodných a úžasných věcí, které volají po tom, aby se nad nimi konečně někdo zamyslel.

Reklamy

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s