Literatura

(Ne)nechte se znechutit!

Daniel Krhut: Pašerák snů Host, 260 stranDaniel Krhut: Modrej soumrak nad městem

Zpočátku jsem nechtěla prvotinu Daniela Krhuta kritizovat, protože koneckonců nejsem literární kritik. Ale jsem čtenář a sama píšu – přestože jsem publikovala jen povídku, Daniel Krhut je mi inspirací, abych s prvotinou nespěchala, ale počkala, až budu mít skutečně co sdělit a až ovládnu a porozumím umění škrtat.

Problém jeho knihy tkví za prvé právě v tom, že je neproškrtaná. Kdyby z každé strany ponechal dvě až tři věty, bylo by snazší ji dočíst a neskučet u toho. Nevyšlo by pak ale najevo, že ta kniha nemá žádný příběh, ale tvoří ji jen nános obrazů, které jsou ve výsledku nicneříkající a plytké? Které vypovídají jen o tom, že autor ovládá dobře svůj rodný jazyk?

Daniel Krhut používá mnoho slov, spoustu přirovnání (na rozdíl od Pašeráka snů až moc klišé typu „jako by se čerti ženili“ a spojenin „temná noc“ či „temný večer“, což je v mých očích základní chyba amatérských spisovatelů), ovládá češtinu a umí si s ní pohrát, v Pašerákovi snů potvrdil, že pracovat s jazykem umí a je zřejmé, že ho to baví. To ale nestačí. Protože autor nemá co říct (jinak si to vysvětlit nedokážu), píše o člověku, který chce být spisovatel (zřejmě autobiografické, řečeno je to až u Pašeráka snů, jeho literární dvojče). Zatím ale není spisovatel, je to grafoman, který umí úplné nic opsat milionem slov, který prodává hašiš, pije alkohol, má sex, je opuštěný a vlastně mu nikdo nerozumí a jako dítě trpěl. Liknavost a právě to „nic“, na které narážím, bych ráda ukázala na části právě o jeho utrpení: „Ale pak nastal zlom. V osmé deváté třídě jsem se začal uzavírat do sebe. Cosi mě ničilo, ždímalo. Byla to předzvěst dlouhýho období dešťů. Kolem patnácti šestnácti se něco se světem stalo. Slunce pohltily černé mraky a ulice pokryly šklebící se temné stíny. Nemám pro to vysvětlení, ale trvalo to asi čtyři roky (…). V šestnácti jsem začal opravdu psát. Psát jako budoucí profík, kterým jsem se chtěl zoufale stát. PSÁT.“ (strana 229) Autor nedokáže ani popsat pocity této postavy (respektive nezná sám sebe) jasně a zřetelně. Použije jakési obrazy se sluncem a mraky, které sice vypadají zajímavě, ale jen pro něj. Rozepíše na několik stran jak se „stal spisovatelem“, při čemž jsem si konečně uvědomila, proč ta kniha vlastně vznikla. Jak nechutně sebestředná je, že není mířena ke čtenáři, ale slouží jako jakési drbátko ega tohoto grafomana. Doslova je sám ze sebe v rauši, jak lehce píše, jaký má dar, jako by byl poznamenán nějakým božstvem. Když k tomu připočtu zpětně z Pašeráka snů kritiku pseudointelektuálů libujících si v debatách o Nietzschem (a sám odcituje čtyřřádkový odstavec! Jak to? Protože on je přeci ten jediný, který má právo citovat Nietzscheho, aniž by byl trapák. V lepším případě chtěl jen ukázat, že on toho studentíka u baru chápe, on byl jako on), nápadného přirovnávání k beatnikům a zmínky o Kerouacovi s jeho osobou (ehm, osobou jeho literárního dvojníka), je to až nechutně sebestředné, nesnesitelně namyšlené. (viz recenze v Respektu: „Zaměníme-li Brno za New York či San Francisco, připomíná Pašerák snů svou formální pestrostí proslulý román Na cestě Jacka Kerouaca, k němuž je ostatně Remody v knize přirovnán.“)

Je skvělé umět psát a je skvělé psát. Není špatně, nemít co říct. Je dobré se učit a pracovat na sobě. Z Krhutova textu sálá touha být už publikovaný, touha psát o sobě a o světě kolem sebe (jehož je „Sluncem“), ale způsob, jaký používá, mě znechutil. Kritika všeho a všech a vyzdvihování sebe sama, takového spisovatele uznávat nemůžu a nechci.

//

Chtěla bych vám z knihy předložit dvě poznámky, které mě zaujaly. Vypsala jsem si právě ty, protože se dotýkají něčeho, co jsem prožila, něčeho, o čem jsem přemýšlela a přemýšlím:

„Byl to jeden z posledních dní, kdy jsem se cítil opravdu šťastnej. Volnej a naplněnej něčím, co mě každý ráno přinutilo hned otevřít oči, vstát a jít dál. Bohužel jsem si tenhle pocit, tu ideu svobody a tuláctví mohl koupit jenom za pravej opak toho všeho – za prachy.“ (str. 160)

Pozn.: klišé o tom, že peníze jsou nutné zlo, je vlastně pravdivé. Samozřejmě se můžete toulat a být odkázaný na pomoc druhých, ale těžko celý život – tak se stanete bezdomovcem. To je první možnost, ulice. Pak je tu starobinec, vězení (pokud máte dluhy, pokud chcete peníze získat nezákonnou cestou), hřbitov. Vlastnit peníze zaručuje i zachování důstojnosti a hrdosti. Moje heslo zní: Peníze pro mě nejsou hodnotou, ale prostředkem. I hlavní hrdina tohoto příběhu odmítal peníze do něčeho vložit a „vydělat si tak víc peněz“, peníze si vydělával, aby mohl cestovat (pokud je nepropil).

//

„Ta holka opravdu nebyla hloupá. Co víc. Nebyla jen chytrá a inteligentní. Byla přemýšlivá. Máte plno lidí, kteří studují čtyři školy naráz, umí kdoví co, mají samý jedničky už od první třídy a doma krabici plnou deníčků s motýlkama a hvězdičkama od paní učitelky, ale když s nima zabrousíte na nějaký intelektuálnější téma, zjistíte, že jejich mozek je dobrej jen na to, aby v něm uvízla jakási informace z knihy nebo z přednášky, jako uvízne kus hovna v odpadu. Někdy jsem měl pocit, že tyhle lidi na tom nejsou o moc líp než ti negramotní chudáci, co se po stovkách válejí na ulicích. (str. 147)

Pozn.: Ano, na co je být chodící encyklopedií a mít kvanta informací v hlavě, když si nekladete otázky? Bylo také řečeno, že měla na věci své názory a postoje.

//

citace z výtisku: KRHUT, Daniel. Pašerák snů. 1. vyd. Brno: Host, 2012, 239 s. ISBN 978-80-7294-636-5.

(ANO, vydal to Host! Pašerák snů zahrnuje i prvotinu Modrej soumrak nad městem, původně vydané nakladatelstvím Dvořák)

PS: V případě jakýchkoli pochybení z mé strany, vlastních komentářů či poznámek, prosím zanechte vzkaz. Pašeráka snů kritizovat nebudu, velmi se mi líbí recenze z Respektu, kterou jsem citovala a můžete ji najít pod příslušným odkazem.

Moc se mi taky líbí recenze Jiřího Lojína na Vaseliteratur.

Reklamy

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s