Deník

můj Bärlin

(napsáno před měsícem)

P1220362.jpg

Nikdy jsem nechtěla bydlet ve městě a s jakousi samozřejmostí jsem jela na půl roku do Berlína, do hlavního města Německa. Viděla jsem dva tři filmy, četla pár knih před odjezdem, ale před pěti měsíci jsem při vyslovení slova Berlín neviděla žádné obrazy, necítila vůně, nepřekypovala jsem touhou spatřit město, o kterém toho tolik vím – protože jsem o něm nevěděla téměř nic. Já jsem ale chtěla dát smysl těm letem, které jsem strávila studiem němčiny.

Na okně visí provizorní záclona – rozpárané povlečení, které mě odděluje od bezútěšného pohledu na protější panelák, protější koleje plné lidí, které neznám, ale které už ani poznat nechci. Příliš pozdě. Hřmí, blesky nevidím, slyším déšť a je mi dobře, protože nemusím mít výčitky, že nejsem venku a něco neprožívám, ale sedím doma a čtu rozhovory s Karlem Krylem a jím druhé mango. Dopoledne jsem byla na tureckém trhu, koupila látky kamarádce na tašky, jahody, zmíněná manga, rajčata na chleba. Poslouchala akordeon v U-Bahn, ale nedívala se na hudebníka, aby mi nebylo líto, že mu nedám žádné drobné. Pohladila psa sousedky, která jede v neděli domů, a já jí závidím, přestože mi můj vlastní odjezd bude trhat srdce. Chtěla bych si každý den uvědomovat, jak jsem se do Berlína zamilovala, abych nebyla smutná a ten smutek si zpětně nevyčítala, ale vím, že být poprvé tak dlouho mimo domov, být za sebe měsíce plně zodpovědná a nemít nikoho, na koho bych zodpovědnost mohla chvíli přenést, tyto pocity přináší a nemusím se na sebe zlobit, že je cítím.

Asociace. Berlín. Město plné stromů, parků, zeleně na každém rohu, ale přesto s málo příležitostmi pohledu do volné krajiny. Velkoměsto s čistým vzduchem, nádhernými alejemi (má láska Puschkinallee), ořešáky nedaleko centra, s obrovským zeleným flekem, bývalým letištěm Tempelhof, a opuštěným zábavním parkem u Sprévy. Tiergarten, Treptower Park. Obrovská jezera, Schlachtensee, zátoka, sezení v Kreuzbergu u řeky, čluny, parníky, labutě. Grunewald, Teufelsberg, strhující vyhlídka z Müggelturm. V okolí národní parky Brandenburska a opuštěné koncentrační tábory. Borůvkové pláně. Psi, kočky, divočáci, mývalové, lišky, volavky, ovce, krávy, policejní kůň, veverka. Berlín. Kreativní projekty, festivaly, tovární budova jako hřiště pro fotografy (Olympus Playground), umělci žijící v „slumech“ u řeky, alternativní lidé, stylové kavárny, kluby, především u všeho ta nádherná a osvobozující kreativita. Galerie, obchody s knihami o umění, antikvariáty, bleší trhy se stylovým oblečením a trhy s jídlem, bioobchody, veganské restaurace a veganská nabídka fastfoodů, Mauerpark v neděli s Alici Phoebe Lou, Flohmarktem a karaoke. Berlín. Bohatá historie, berlínská zeď, Kennedyho muzeum, fotografie, otázky k přemýšlení, které visí ve vzduchu, silné příběhy. Berlín. Milí usměvaví lidé, multikulturnost, česká vesnička, turecký trh, ruský supermarket, francouzský festival hudby, arabské sladkosti, súdánská bulka s tofu. Tolerance. Noční bezpečí. Hilfsbereit. Objetí při loučení a objetí při setkání. Posedávání v parcích, ježdění na kole, pohoda a relaxace. Pikniky. Berlín. Neukölln, Kreuzberg, Friedrichshain, Prenzleuerberg. Hackescher Markt s hodinami tance, v noci osvětlený barevnými žárovkami, odrazy na Sprévě. Berliner Dom při zapadajícím slunci. Nikolaiviertel a první drak, kterého jsem kdy viděla jako sochu. Potsdamer Platz v noci jako ukázka moderní architektury. Cihlové kostely a nemocnice. Ballhaus Grünau. Berlín. Alice Phoebe Lou, Django Lassi, Mateo Dineen a Johan Potma. Photowalk. Berlínští filharmonici a Beatles in Classic ve fonotéce. Berlín.

To je to, co vám chci říct o Berlíně, pokud jste o něm nic neslyšeli. Po pěti měsících se nevýslovně těším domů, ale jakmile někdo vysloví slovo Berlín, stáhne se mi krk, roztáhnou rty, zjihnu a v zamilovaném šepotu odpovím Berlín. V hlavě tisíce obrazů, v těle nakupené emoce a láska pro tohle obrovské město, které si mě získalo. I přes smutek, které jsem tu prožila – kvůli sobě samé, kvůli odloučení, ale ne kvůli tomu místu – bude Berlín nejlepším městem, které jsem měla to štěstí osobně a dlouhodobě poznat. Erasmus bude tou nejlepší zkušeností, ke které jsem se na vlastní pěst odvážila, přestože se stále považuji za neodvážnou (jen proto, že jsem ještě nejela stopem!). Nezamlčuji, čemu mě vystavil negativnímu. Krásné ale je, že každý prožije Erasmus docela jinak, každý pobyt je novým příběhem.

Reklamy

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s