Deník

. – . Linkami natřískaný deník nesnesitelně lehce žijící utrápené Erasmačky. – .

Je zajímavé snažit se rozlišit hranice osobní zpovědi. Na mém prvním International Meeting jsem se snažila jednomu Rusovi sdělit, že nefotím turistické fotky, ale nazvala jsem je Inhaltefotos. Myslela jsem, když už, spíš Innerefotos, ale na tom až tak nesejde – vám to vysvětlím líp, fotky, které vychází ze mě. Vnitřní fotografie. Dřív jsem fotila turistické fotky a myslela si, že jsou něčím víc – a byly, díky nim jsem si tvořila toho svého vnitřního fotografa, z dnešního pohledu na nich ale nic osobního není. Rozdíl je totiž v tom fotit vše, co je zajímavé, nebo vše,  co vás zaujalo. Hranice je ale mezi těmito druhy focení tenká a rozliší ji asi spíš ten, kdo fotí právě to, co ho zaujalo a nejen to, co je zajímavé. Protože až tehdy fotí svůj vlastní svět nebo jinak řečeno, svět ze svého vlastního úhlu pohledu. Dnes už vidím, které fotky jsou „turistické“, jak je označuji, a které jsou Moje. Na těch „turistických“ mi nezáleží, protože vím, že je může vyfotit kdokoli. Těmi chci jen ukázat, co zajímavého je například v Berlíně/světě obecně. A těmi Mými fotkami chci ukázat, co zajímavého dává Berlín/svět mně. Rozumíme si, že?

Dřív jsem také nepřemýšlela, nakolik píšu sama o sobě, když píšu příběhy. Myslím, že jsem sama ze sebe moc do příběhů nedávala – ale vidím to až teď, když se pro mě staly i příběhy sebevyjádřením. Skrytým a rozkouskovaným v mnoha postavách a v mnoha situacích, ale vím jistě, že nikdo by už ten příběh nenapsal stejně. A v tom vidím podstatu psaní. Nejen to, samotné psaní mě posouvá dál a rozvíjí, protože si uceluji názory a pohledy, popřípadě je hodnotím a měním z pohledu druhé osoby.

Tak to jsou dvě činnosti, díky kterým podávám zprávu o tom svém vnitřním já. Fotky ale nemusí být čitelné pro všechny a příběhy dlouho neuvidíte, takže zůstává tento deník jako záznam pocitů jednoho osamoceného a náročného Erasmusstudenta.

—-

Slovy mého přítele, oslovujme ho Libor, protože je polovinou mého bytí (:P): „Jsi mladá běloška ve střední Evropě, nikdo na světě se nemůže mít líp.“ a „Máš jistotu tu, že budeš mít střechu nad hlavou, že budeš moct jíst a že budeš mít kde spát, to nemá 80% lidí na zeměkouli, tak neříkej, že nemáš žádnou jistotu.

Nikdy jsem nečetla knihu s názvem Nesnesitelná lehkost bytí a ani nevím, o čem je. V dopise dědovi jsem právě na tomto názvu ukázala, proč je pro mě poslední dva týdny neskutečně těžké žít sama v sobě. Hledám důvody toho pocitu tlaku a bezesmyslu a došla jsem k několika závěrům – například proto, že v nic nevěřím. Nenacházím smysl v ničem, co dělám, a tak u jakékoli činnosti trpím výčitkami, jestli bych neměla dělat něco užitečnějšího. Nevidím totiž ve své budoucnosti žádnou jistotu. Nejsem ten typ člověka, který potřebuje nalinkovaný život – povolání, dům, rodina, pes, auto atd. To vůbec ne, ale jak vidím poslední dva roky, nějaký bod bych asi uvítala. Nějakou jistotu, směr. Je to dáno i studiem mého oboru, po kterém ze mě asi nic nebude – ale je to tak se spoustou jiných oborů, tak si ho aspoň užívám, samovzdělávám se a vyhlížím příležitosti (to už je útěcha, která mě v těch nešťastných stavech nenapadá). Další útěchou je, že každou činností rozvíjím sama sebeale k čemu jsem já? Můžu ovlivnit další lidi svoji činností a myšlením? Nebo jsem úplně zybtečná? Protože žít jen sám pro sebe a v sobě, to je asi nejhorší bezesmysl.

Takže víra, studium, bezesmysl, nedostatek jistoty v budoucnosti (kdo se zajímá o politiku, směje se a zavírá tuto stránku, protože jakou jistotu mají teď třeba na Ukrajině? A proč já tedy řeším takové malichernosti?). Možná taky přílišná koncentrace sama na sebe. Neumím si ale ulevit srovnáváním s někým jiným – například, že v jiných částech světa probíhá válka, že někdo žije na ulici, že někdo přišel o vše… Nelíbí se mi tento  způsob konejšení „někdo je na tom hůř“, na druhou stranu je dobrý způsob „jsem vděčná za…“

Jsou to mravenčí problémy? Nejsou to žádné problémy? Vše začíná u jednotlivce, pokud takové pocity nebo jiné má větší skupina lidí, může podlehnout nějakému bludu. Proč mám ale já, která mám víceméně vše, co bych si mohla přát (kromě zmíněné jistoty, ale viz Liborova citace), navíc mám i příležitost být půl roku v úžasném cizím městě a poznávat, objevovat, rozvíjet se atd., takové pocity, které mě sžírají? A se kterými je těžké bojovat? Není to racionální, a proto se s tím těžko pere. Vysvětlit si nesmyslnost takových myšlenek umím, ale změnit emoce, to se mi nedaří.

Něco ze statusů: i zde se můžete dozvědět zajímavosti z Berlína

7. 4. 2014

Přála bych si nebýt jen jedním okýnkem. (líbí se mi krásná mnohoznačnost této věty – životní, pracovní i virtuální :) )

Klein Missverständnis

8. 4. 2014

Dvě krásná nedorozumění mezi dvěma lidmi, kteří nemají společný jazyk: kamarádka se mi snažila vysvětlit, že ji domů poveze kmotr. Neznám slovíčko kmotr, tak mi vysvětlovala cosi s klášterem a asi minutu jsem si fakt myslela, že mi vykládá, že je to muž, který ji vzal jako malou z kláštera, ve kterém vyrůstala, a valila jsem oči! Tak nic, nebylo to takové drama Za druhé jsem jí vykládala, že filharmonie má každé úterý zadarmo koncert, kam nemusíš jít ani v šatech. A slovíčko pro šaty je víceméně stejné jako pro oblečení, takže si ona asi minutu myslela, že tam můžou chodit lidi nazí xD Funny. Lustig.

9. 4. 2014

Citát od Goetheho na krabičce s kapesníky. Jedna z mála fotek za dva týdny. Ale to nevadí. Dnes super pocit v klapajících botách za 40 korun českých a s červenými kalhoty, když jsem seděla na zemi na krátkém koncertě kapely Rusconi, která byla perfektní. Odpoledne jsem stála dvacet minut na ulici a jen pozorovala lidi kolem sebe – všichni vypadají tak cool. Především kolem univerzitní knihovny, jak kdyby tam probíhal casting do nějakýho hollywoodského filmu. Ehm, především kluci vypadají dobře, účesy, oblečení, všechny bych otipovala na Švédy nebo Dány, ale netuším, jak vypadají Švédi nebo Dánové – prostě kluci i holky jak z časopisů, ale přirození. A mezi nimi já. Pak jsem viděla spoustu prostitutek s obrovskýma… A Berlín za světel kaváren a klubů. A americký podnik s perfektním interiérem, jak z filmu, tam musím zajít :) A poslední věc – perfektní kout, ráj pro čtenáře, nádherný a obrovský obchod s anglicky psanými knihami, skvělý interiér, kožená křesílka na čtení u okna s výhledem na ulici (nachází se v Dussman). A ty knihy – nádherné vazby a přebaly, tak kreativní a designově propracované! I love it. A poznatek: vše je mnohem lepší, když to prožíváte s někým – dnes jsem s kamarádkou i prala u ní na bytě, protože jsem byla nešťastná ze systému na kolejích, má naprosto perfektní podnájem v krásném bytě jak z IKEI, prosvětlený, stylový. A dostala domácí pizzu. A pekly jsme cookies. A viděla jsem park, kterým vedla zeď. A prostě… Wunderbar :)

11. 4. 2014

Začnu včerejškem, tedy pátkem, abych s čistým štítem mohla přejít k dnešku. V pátek jsem prostě jen cestovala. Vyřídila si internet v knihovně (stahovat se ale stejně nedá! Hru trůny přesto mám!!), poté nasedla na s-bahn a jela se podívat na polozbořenou věž (můžete vidět v albu Berlín). Na opačný směr jsem se ale nejdřív rozplývala nad Muzeem fotografie a strávila půl hodiny nad knihou Genesis od Sebastia Salgeda, po které už nikdy nebudu vnímat černobílou fotografii tak jako dřív! Naprosto perfektní, všech 400 fotek nebo kolik ve velkém formátu a v precizním provedení jsem prošla velmi pečlivě (nejdřív jsem si sundala batoh, pak kabát, pak tam začal obcházet sekuriťák). Moje nové království, velké fotoknihkupectví (jak uvidíte, den nato jsem objevila ještě větší ráj). Pak jsem chodila a rozhodla se navštívit radnici v Schönebergu, ke které znám pár historek – Kennedy zde řekl na balkoně svoji známou větu Ich bin ein Berliner! Spisovatel Heinrich Böll nechal svoji postavu doktora Markuse uvnitř jet výtahem až do horního podlaží, kde filozofoval (jedná se o výtah, který jezdí stále dokola, a vy prostě naskočíte a vyskočíte), a zkusil to i Charlie Chaplin. Také zde poprvé zněly zvony, když padla zeď. Tam jsem se také vyžila s fotoaparátem na jednom opuštěném schodišti, kde bylo perfektní světlo. A asi jsem zažila i další věci, ale už si nepamatuju, jsem unavená :)

12. 4. 2014

Opět dvanáct hodin na nohách, tentokrát to ale bylo jiné oproti dřívější turistice, protože to bylo jako dvanáctihodinový kurz angličtiny! Skončilo to mixem němčiny a angličtiny a jednou úlevnou samomluvou v češtině. Bojím se ale, že pro ni ztrácím cit, měla bych okamžitě dopsat svůj příběh! Nejšílenější místo: obchod s plyšovým masem! Nekecám, plyšový buřty (za 39 euro! :D), bůčky, plece a kdoví co ještě. Uvnitř jsem raději nebyla. Prošly jsme s Á. přes East Side Gallery (mám foto sebe sama) do Friedrichshain (tam bylo to maso a taky pěkný trh na Boxhanger Platz a Fotowerk a Zozoville – opět) a pak do Kreuzbergu, kde jsme utahaný a hladový hledaly občerstvení a narazily na perfektní prodejní halu s krásnými stánky a výzdobou, kde jsem si to fakt užila, i když bylo vše drahé – možná je to tak lepší, byla bych tlustá. V indickém obchodě jsem sehnala suroviny jako cizrnu, čočku, bulgur atd. za poloviční cenu jak v (bio)supermarketu, takže happy. Pak dlouhé cestování ke mně na koleje a pak do středu města, kde jsme si chtěly dát oběd v americkém baru. Já si nakonec dala hot chocolate (prostě kakao!), ale to prostředí – přítmí, červené sedačky v boxech, z televize fotbal, z repráků americká hudba, na stěnách hollywoodské stars, obří hamburgery s hranolky, škoda jen, že obsluha nebyla na kolečkáčích, pak by to bylo perfektní. Jak z filmu. Trošku posilněné jsme objevily můj ráj č. 2 – knihkupectví obrovský jak dolní patro Barviče a Novotnýho na Masaryčce, ale věnované JEN umění. Našla jsem Koudelku, happy again. Ještě, že nabídka univerzity je taky obrovská, jinak bych jim tam ty knihy denně oslintávala (myslí si). Totálně vyšťavěný jsme se dokodrcaly a zdárně díky radám okolojdoucích našly ORi v Neuköllnu, ohromně milý umělecký koutek, kde probíhala fotovernisáž. Zajímavé fotky, mladí lidi, cítila jsem se tam přátelsky, dala si banánový džus a při procházce okolím objevila súdánskou kuchyni, kde si musím dát veggie tofu v celozrnné bulce! A pak naproti pizzu :). A teď, za 5 minut půlnoc, padám do postele!

18. 4. 2014

A ještě jeden zážitek na dobrou noc – včera jsem byla s Ágnes v galerii na vernisáži a potkali jsme tam čistě náhodou Maďarku (Á. je z Maďarska), která je čistě náhodou dcerou velice slavného maďarského spisovatele, na kterém staví Ágnes svoji dizertační práci… a pak tvrďte, že není svět malej!!!

26. 4. 2014

Málokdy se vracím domů tak pozdě, aby bylo už jedno, jestli půjdu spát teď nebo za hodinu. Tři ráno jsou pro mě tím časem. A sobota (s kouskem neděle) se stala statusová – takže 9 hodin němčiny a pochopení, co to znamená jazyková bariéra (angličtina). Potom s K. obrovský úchvatný Tempelhof, který jsme přešly za 20:12:13 (minut). K tomu perfektní okolí s množstvím kostelů a jedním skvělým zábavním parkem, kde jsem zatoužila po Crepés (asi tak) a kochala se kolotočem, se kterým jsem se setkala jen v Roller Tycoon. A abych nezapomněla, ochutnávka arabské baklavy s vlašskými ořechy (mňamka). Okolo půlnoci první rabování popelnic BIO Company a Kaiseru a Lidlu (pozn.: mami, peníze zatím nepotřebuju :D), zatím jsem jen svítila baterkou. A o půlnoci promítání Carmen z roku 1928 v pěkném kině a za doprovodu živé hudby, což dodávalo celé akci skvělou atmosféru, přestože už jsem fakt mrtvá. A poslední první – první pavouk v bytě. Je pod skleničkou… Oujé.

A teď opět něco k Berlínu. Od začátku dubna mám jízdenku, takže můžu jezdit kamkoli se mi zachce. Nastoupila ale byrokracie, začátek semestru, různé vyřizování a zkoumání přednášek atd., takže na cestování nebylo tolik času. Každý den přesto něco objevím, takže přidávám opět tipy i s fotkami:

  • Objevila jsem díky jízdence spoustu dalších „Bezirků“, nejzajímavější místo bylo asi v Grünau, kde jsem byla s Erasmačkou z Brna (náhodička :) ). Ballhaus, stará opuštěná budova, kde člověk našlapuje opatrně, aby na něj nespadl strop nebo se nepropadla podlaha, přitom ale musí jít dál, protože je to ohromně vzrušující. Po Vlněně má druhá opuštěná budova. Tentokrát i s prolízáním plotu atd. Přístupná velice dobře. A kdo nás viděl, ten se usmíval, takže pohodička. Více fotek zde.

DSC_0236.jpg

  • Radnice v Schönebergu se zajímavou historií, která zahrnuje Kennedyho a Chaplina a jednu knižní postavu. Viz status z 11. 4. (výš)
  • Perfektní obrovský Tempelhof – nejen opuštěné letiště vydané napospas komukoli, ale i okolí s islámským hřbitovem, kostely, zábavnám parkem :)
  • dále viz statusy…

Co se týče aktuálních akcí, tak…

  • Každé pondělí probíhá od 19:00 v příjemném podniku Buchhandlung Tucholsky International Meeting organizované přes Couchsurfing. Je to fajn, já, Češka, jsem seděla u stolu s Malajsijcem (?), Španělem, Rusem a Američanem (Kalifornie) a všichni jsme se snažili mluvit německy. Skutečný Němec se nám smál. Byla jsem na sebe hrdá, protože jsem tam šla docela sama – a já jsem introvert! Atmosféra parádní, všichni byli milí a vyloženě chtěli komunikovat, což je nejlepší :) Frčela i angličtina. Co mě překvapilo: Berlín je prý proti Moskvě městečko, z jedné strany na druhou ji trvá přejet dvě hodiny (což je doba, za kterou dojedu z Brna do Prahy). Los Angeles je placka. V Chicagu se nedá moc žít, protože v zimě je tam tuhá zima, v létě žhavá výheň.
  • Každé pondělí je taky zadarmo nějaký dokument nebo film v Jüdische Museum.
  • Do 25. 5. probíhá Olympus Playground. Je to taková fabrika, tři patra jsou naplněné originálními hračkami pro fotografy (různé labyrinty, light paintingy, skvělá závěsná zařízení ze skla a baněk s kapalinou, která vytváří perfektní prostředí pro potréty, seskupení hlav s parukami, které když vyfotíte s bleskem, rozzáří se hlavám oči… zrcadlo, které odráží dění na zemi, kde leží stěna domu, takže v zrcadle lidé visí z oken atd.). Některé můžete vidět na fotkách, ale je jich mnohem víc a je to uchvacující a zábavné. A zadarmo. Každý pátek večer od půl 11 je tam Wohnzimmerkonzert :)
  •  Každou sobotu ke v kině Babylon zadarmo půlnoční promítání filmu. Já tam byla zatím jednou, a to na němém německém filmu z roku 1928, Die Carmen von St. Pauli. Opět skvělá atmosféra – spousta lidí, popkorn, živý hudební doprovod!!
  • Často probíhá zdarma ochutnávka z nových alb atd. v kulturním domu Dussman na Friedrichstrasse. Pěkná atmosféra a právě v této budově je perfektní obrovské knihkupectví s anglickou literaturou (lepší vazby jsem neviděla), křesílky na čtení a taškami s nápaditými potisky.
  • V ORi, krásním malém kulturním koutku, probíhá často nějaká akce zdarma
  • 2.-4. 5. ja Gallery weekend s bohatým programem. Já si dnes (30. 4.) prošla asi osm galerií. Galeriemi je posetá ulice Auguststrasse (i odnož Camera Work, tedy galerie fotografická, dále v okolí galeria hiltawsky a Pinter a Milch)
  • Na Bebelplatz, kde byly v roce 1933 spáleny všechny ty slavné knihy předních židovských myslitelů, filosofů, spisovatelů, dramatiků atd. atd., stojí ode dneška (30. 4.) regály s nejnovějšími knihami, které si můžete přečíst na blízkém „bobku“, jako v obýváku. Jmenuje se to BibliotelsA na jedné „filiálce“ Humboldtovy university, Jury, můžete sehnat knihy z bookcrosingu :) Taky jsem si jednu vzala, má krásnou vazbu.
  • 27. 4. jsem byla poprvé v divadle, a to v Das Berliner Ensemble, kde byl předním dramatikem Bertolt Brecht. Viděla jsem Hamleta a možná o tom sem časem napíšu. Skvělý zážitek :) Co se týče budovy, klasika :) Ale pěkné, staré, přestože oblečení můžete přijít jak chcete.

O čem nic nevím, ale zaujalo mě to:

 

 

Advertisements

2 thoughts on “. – . Linkami natřískaný deník nesnesitelně lehce žijící utrápené Erasmačky. – .

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s