Deník

Zdravím z Bärlina

 (veškeré fotky jsou mé)

 DSC_0084.jpg

Jsem berlínská turistka. Co se mi zamane, otisknu na čip svého foťáčku i foťáku. Cokoli mě zaujme, na to se jdu podívat. Mám oceán času. Koupila jsem si knihu 111 míst, které musíte vidět v Berlíně, německy, po nocích překládám a přes den navštěvuji. Existuje i druhý díl. Na zeď pokoje jsem si nalepila berlínskou mapu a zaškrtávám si místa, kterými jsem prošla. Kdykoli jimi jdu podruhé, objevím něco nového. Na internetu pak najdu další místa, která v té oblasti stojí za zhlédnutí. Je to jak vrstvy v Photoshopu, jsem zvědavá, zda se mi kdy odkryjí všechny. Nejzajímavější místa jsem objevila, když jsem sešla z naplánované trasy. Když jsem zahlédla věžičku kostela, která mě zaujala. Když jsem se rozhodla nejít po známé ulici, ale zahnout do jiné. Když se mi prostě chtělo jít o kousek dál. Tak to dělám vždy a neznám lepší způsob, jak se nechat překvapit.

 Turistka jsem ale proto, že pořádám túry (viz mapka z 5. 3. 1/ 2, 6. 3. a 13. 3.). Šest hodin, osm hodin, dvanáct hodin – to jsem už přehnala. To jsem ušla 29km, spíš víc. Mapu mám ve všech záhybech poslepovanou lepicí páskou. Nosím jen turistické boty, ale puchýře mám tak jako tak. Ulice jsou perfektně značené, rozumějte, já se měla za naprostého orientačního mamlase, ale dosud jsem se ani jednou neztratila!

Bydlím v Lichtenbergu, v průmyslové zóně. Na jednu stranu je hlavní třída, obrovské firmy, opuštěné továrny a jiné budovy, vietnamské haly, paneláky – na druhou stranu je zemědělská oblast, obrovské travnaté plochy s ovcemi, včelami, brzy i kravami a slepicemi. Cyklistické trasy. Idylka. Chodím na všechny strany, jen Marzahn ještě dál na východ si nechávám až pokvetou stromy, protože je to údajně spíš vesnice a podle mapy plná parků a zeleně.

 Jsem tu měsíc. Čeká mě ještě dalších pět. Proč chodím pěšky? Prosté, nemám jízdenku. Tu získám příští týden, poté přidám víc informací o západě. Možná zjistím, že chodit pěšky je lepší. Rozhodně vím, že mi toho unikne míň, přestože na menší ploše.
 Co vím zatím o západě? Že rozdíly jsou znát. Že většina galerií a muzeí jsou právě tam, stejně jako Tiergarten se svojí sochou anděla, tak typickou pro film Nebe nad Berlínem. Taky ale vím, že vstup do těch galerií, muzeí, i do divadel, je drahý. Na východě jsem byla už na mnoha skvělých místech a všechny zadarmo. To se ale možná mýlím. Berlín je prý městem protikladů :).

Zamilovala jsem si oblast okolo Warschauer Straße, obecně ale Friedrichshain a Kreuzberg. Dále se dozvíte proč. Kromě tohoto úvodu se ale asi zalíbí jen tomu, kdo se sem chystá, kdo chce vědět, proč by se sem měl chystat, kdo tu byl a kdo si myslel, že tu byl. Jak bych zatím charakterizovala oblast, kterou jsem prozkoumala? Opuštěné budovy a továrny, cihlové domy, biosupermarkety, obyčejné supermarkety, graffity, hovínka na ulici, barevné sochy medvědů (je to tu opravdu úplný Bärlin :)), cyklisti, pekárny, kavárny a kopec lidí lemující v předzahrádkách ulice, parky, boty zavěšené na cedulích.

Pro pořádek opakuji – nejsem medvěd vševěd, viděla jsem zlomeček. Převážně jsem byla na východě, jen pár hodin na západě. A to jen tam, kam mě donesly nohy. Četli jste zmínku o vrstvách? Unikla mi spousta věcí, ale snažím se. S lidmi jsme se nebavila. Zvládla jsem banku, úřad, paní přes nájem, paní v obchodě s přírodní kosmetikou, paní v galerii, pana domácího, paní u Vodafone. Potkala jsem dvakrát pána s vozítkem, se kterým mě poprvé málem srazil, a kluka s širokým úsměvem, který mi poprvé podal ulepenou ruku a podruhé mě objal. Cítila jsem se pak dobře, Berlín se mi už nezdál tak nezdolně velký a neznámý. S nikým jsem se ale neseznámila. Necvičila jazyk. Mluvím německy. Někdo mi rozumí dobře a němčinu mi chválí, jiní mi moc nerozumí, ale milí jsou téměř všichni. I přestože asi hodně lidí umí anglicky, angličtinu téměř neslyším. A němčina se mi dosud hodila víc. Třeba na výstavě Fukushima v Künstlerhaus Bethanien, nebo na East Side Gallery (o obou se zmiňuji ještě níže), kde byly nápisy, bez kterých malby neměly takovou sílu, ale které byly jen v němčině.

Ráda bych vám dojmy z Berlína předala formou fotek a odkazů, ráda bych vás upozornila na mnoho míst a průběžně třeba na další, ale také na webové stránky. Určitě za měsíc víc o západě. Znovu a naposled opakuji – nechci nic zobecňovat. Berlín ani zobecnit nejde. Jsou to jen mé poznatky, zážitky, zatím bez lidí.

Protože fotek je hodně a systém vkládání na tento web mě irituje, fotky najdete vždy v odkazu. Stačí kliknout. Přidávám zajímavé statusy nebo úryvky za tento měsíc, které jsem publikovala na FB. Ten, kdo se nezajímá o moje poznámky, ale o to, co bych zatím z toho mála, co jsem v Berlíně viděla, doporučila, nechť přeskočí několik těchto dní.

4. 3. 2014
Po sedmihodinové jízdě převážně po dálnici, kolejích v průmyslové části východního Berlína a hodinovém bloudění mezi velkými firmami se cítím jako v postapokalyptickm paralelním světě. Při úmorném bloudění v IKEI, kam jsem po marném lovu jídla zamířila pro hrnec, ve kterém si můžu uvařit aspoň vodu na kaši a zítřejší oběd, si tento svět podtrhuji nenávistí konzumního života. Aspoň že vedle kolejí je obrovský výběh s ovcemi a berany (kteří jsou šedí jak dnešní počasí) a naproti nim několik budov z červených cihel. Stejně tak mě utěšil muž oblečený v dalmatiním převleku (i s ušima) odrážející se v Dunaji (při průjezdu Drážďany) venčící pět psů (jiné rasy). Pokoj mám velký s lampičkou, díky které se dají vytvářet perfektní stíny (foceno), bohužel bez záclon funguje jako výloha. Proti tichu zní prázdným bytem Florence and the Machine a proti samotě otiskuji na čip svůj vizuální deník. Z Berlína se hlásím Já.

6. 3. 2014
Když se mě ta milá kolemjdoucí zeptala, jestli se mi líbí Berlín, možná jsem měla slušně odpovědět Ja, sehr schön, místo abych mluvila o ovčím počasí. Ona mi koneckonců taky pochválila němčinu. První dojmy? V okolí mého bydliště je asi pět opuštěných továren z červených cihel (ty lahodí mému oku) a něco jako „Olomoucká“, tedy dlouhé vietnamské haly se zbožím. Po cestě do centra míjím zbořené a polozbořené domy, jako kdyby je tam Němci nechali ještě z druhé světové války. Karl Marx Buchhandlung na Frankfurter Allee je tak široký, že by ho člověk zachytil jen panoramatickým snímáním, stejně jako převážnou většinu dalších budov na této ulici. Centrum je jedno velké staveniště, které zdobí jeřáby, snad jako protest proti momentkám turistům, kteří zde posedávají nebo poletují jako octomilky (tedy berlínomilky). A přesto, když se po osmi hodinách na nohách vracím zpět na koleje, ty opuštěné budovy mě okouzlují, stejně jako cesta blízkým parkem, která působí s rozsvícenými lampami jako procházka Narnií po oblevě, koleje se žlutými tramvajemi jako vystřižené z nějakého Tycoonu. Těším se na jaro. Dnes jsem narazila na muže, který mě včera málem srazil vozíkem na docela jiném místě v docela jiný čas. Berlín se mi tak už nejeví nezdolně obrovský a neznámý.

DSC_0202.jpg

9. 3. 2014
Kreditní karta je ZLO! A když k tomu ještě funguje, zaplatíte si s ní místenku do pekla. Navštívila jsem veganský supermarket a biosupermarket. I love it. Lidl a Netto (taky obchodní řetězec) a taky Rewo mají v neděli zavřeno. Kinder vajíčko stojí 66 centů. Brokolice taky. V parku Alt-Treptow jsem podruhé zažila dejavu z Tycoonu. Zjistila jsem, že ty obrovské výběhy kolem kolejí jsou trendem i v New Yorku a jsou určeny pro ovce (které se stejně nehnou z místa), krávy, včely a husy. Warum nicht? Domů jsem se doplazila po osmi hodinách. Už jsem skoro asociál.

10. 3. 2014
Zahrádkářská kolonie. Velikonoční vajíčka na kvetoucích stromech, první ploštice, pavučiny – blíží se jaro. Mé okolí se propojuje. Jablka za 99 centů kilo (jinde 2.66). Jsem o něco šťastnější. Z poplatku mě Berlínu se stal příspěvek Berlínu mně. Němci jsou moc milí. I ti na ulici. I ti v obchodech. Píšu, fotím, fotky upravuju, vařím, chodím, učím se a čtu o fotce. Mlčím, a o to víc mlsám. Sušenky schované ve skříni. Oběd v krabičkách, vaření s jedním hrncem, vlastní pomazánka za deset korun (a díky ní přes 900 lidí na blogu!), sytá, s tisícem možností, jak ji vylepšit. Na dobrou noc hrdost za fotky.

13. 3. 2014
Zatím spíš jen vnímám, jak prožívám. Kinder postavičky za oknem, plakát s grumpy cat na balkoně, vintage fotobudka, která vám vyplivne fotky v černobílé barvě. Krásná architektonická perla, Rathaus na Normannenstraße oproti hnusné socialistické obludě (taky Rathaus, tedy radnice) na Karl-Marx Straße. Böhmische Straße (Česká), Der Comenius-Garten (park, který stojí naproti místu, kde stávala – nebo stojí? – česká vesnička. A kde působil Jan Ámos Komenský, tak jsem to teda pochopila). Ohromující Puschkinallee. Opuštěný zábavní park s velkým ruským kolem a mamutem bez chobotu. Opuštěné dětské sny. Nevšední kus ulice sestavený z maringotek a v nich nezávisle žijící lidé. První procházka večerními ulicemi Berlína, zničená po jedenácti hodinách chůze (bohužel neumím odpočívat).

22. 3. 2014
Málo co psát. Chybí napětí. Zápletka. Ta se tvoří za stěnou, ale já jsem na její opačné straně. Možná zítra.

Co bych vám tedy po měsíci ráda doporučila?

Galerie

Těch jsem nenavštívila moc, ty, které chci vidět (včetně muzeí, např.: Martin-Gropius-Haus, Kulturhaus Karlshorst, Berlinische Galerie (první pondělí v týdnu vstup 4 eura) a další hromada, to zase příště) jsou spíš na západě. Avšak ty, které jsem objevila, byly perfektní: všechny zdarma

  • Za prvé je to nejčerstvější zážitek ze Zozoville. Jedna ze dvou galerií dvou perfektních umělců, kteří jsou tvůrci desítek perfektních příšerek s vlastní osobností i příběhem, které si můžete prohlédnout na webové adrese Zozoville, popřípadě samotných autorů – Mateo Dineena a Johana Potmy. Samotná galerie je jako vystřižená z jejich ilustrací. Staré dřevěné bedny, plechové krabice, ošuntělý nábytek, odřené rámy atd. Pokud nemáte dost eur na obraz – což asi mít nebudete, tak si můžete pořídit malý plakátek za cenu pěti eur (já si vybrala tento, ale najdete tam všechny), nebo uvítací karty ve velikosti pohlednic, které si můžete odnést zdarma. A to naplní nadšením, to mi věřte!

 

  • Druhou galerií je Künstlerhaus Bethanien. Má dvě budovy. V jedné jsem viděla výstavu fotografií mužů (jedna z emočně nejsilnějších, které jsem viděla, pokud pomineme fotografie dokumentární) od Svena Marquardta, ale vystavovalo tam i několik dalších umělců. O kousek dál na Mariannen Platz se nachází další komplex KB, kde najdete různé projektové místnosti, prostory pro zkoušky divadla, tance, hudby, ale také místnosti se zahraničními umělci – já například viděla dva čínské, jinak měli o víkendu hodně míst zavřených. Tam se nachází asi tak dvacet menších výstav, jsou jim věnované jednotlivé místnosti velikosti učebny, pokud jsem to správně pochopila. Zajít zde můžete i do galerie Kreuzberg, ta je hned v přízemí, také volně přístupná, kde v tí době právě probíhala výstava Fukushima.
  • Byla jsem ale tady nedaleko taky v Mies van der Rohe-Haus, kde jsem dostala pěknou brožurku a letáčky. Prostory jsou to maličké, vzdušné, s dveřmi od země až po strop, tak typickými pro Roheho. Ale bez nábytku, ten je v blízkém muzeu.
  • Na závěr si nechávám jedno z těch silnějších míst i po historické stránce, a to je East Side Gallery (hodně informací na německé wiki, popřípadě něco i na české). Hodně z ní jsem nafotila do alba ART Berlin, kde najdete i více fotek ze Zozoville, popřípadě graffity. Je to přes 1300 metrů dlouhý zbytek berlínské zdi, na kterou se ihned po pádu vrhli umělci jak z východu, tak ze západu a zvěčnili na ní střípky z historie Německa, života za zdí, stereotypů atd. Ty už jsou bohužel pryč, protože je vzal čas, jak se říká, ale jsou obnovovány, doplňovány a o zeď jsou vedeny spory. Zatím je to problematická otázka, ale tato open air galerie je zdarma, s kopou turistů, tak se kolem ní zkusím někdy projít třeba v noci pro nasání té správné atmosféry. Zeď začíná u velmi zajímavého mostu Oberbaumbrücke, přes který jezdí s-bahn (asi), končí u Ostbahnhof (východní nádraží) a dá se jít dále do centra, do tkerého vás zavede Fernsehturm, která je takovým směrovatelem pro všechny, kteří by se báli bloudění. Něco jak v Paříži Eiffelova věž.
  • ZDE by měl být seznam institucí, popřípadě jejich sbírek atd., které jsou přístupné zdarma. U těch stálých expozic to bývá běžné (u nás v Brně to poprvé zavedla Moravská galerie nedávno).
  • Zaujala mě ještě ve Friedrichshain Serigraffeur gallery.

 

Obchody a obchůdky

  • Také téměř za galerie považuji perfektní obchůdky ve Friedrichshain kolem Boxhanger Platz nedaleko již zmiňované Warschauer Straße. Našla jsem na internetu prohlídku těmito obchody 360°, tedy kolem dokolečka, ale ten požitek z věcí to nenahradí. Neodvážila jsem se vevnitř fotit, ale někdy to napravím, bylo to, jak kdybych se ocitla ve světě Vivi.
  • Na Gärtnerstrasse se nachází několik obchůdku. Designově stylový a dokonalý (tato slova se budou opakovat :D) obchod Swesterherz („Sestřino srdce“) a hned vedle Küchenliebe („Kuchyňská láska“), kde jsem dlouho listovala knihou, která podobně jako 111 věcí doporučovala různá místa, na které turista nenarazí a která dělají Berlín Berlínem. Bohužel na mě byla drahá.
  • Nejvíc se mi ale líbilo papírnictví propojené s kavárnou. Designově skvělé sešity (jeden měl modrou vazbu jak z recyklovaného papíru, a na něm tužkou napsaná anglická slova od člověka, který přichází do cizího města, cítí se osamělý, ale poté se tam vrací… tak nějak. Spolu s kresbičkami domů jakoby tužkou a svázané koženou šňůrkou. Krásné, made in Korea), dále třeba jednoduché černé album na deset fotek, které nalepíte na papír, tedy žádná plastová okénka. K tomu originální balící papíry, obálečky, diáře a a bůhví co, člověk jen nerad odcházel.
  • Dále mě zaujaly i dva pěkné obchody se stylovými záplatami na rifle, které stačí nažehlit. To mi přijde cool, i když bych to asi sama nepoužila.
  • (dobře zní i Freaky stuff im Freakrichshain aneb obchod FREAK OUT :D Tam musím zajít!)

Myslím, že zrovna tyto obchůdky jsou perfektními místy na nákup dárečků z Berlína. Ten design, styl, ta myšlenka, jsem okouzlena. Škoda, že ne taky zámožná. Takovými poobnými věcmi bych se jednou ráda obklopila. Za ten design si klidně připlatím, ale teď není z čeho.

  • Protože sem přidávám i recepty, neodpustím si pár poznámek k obchodům s jídlem – jablka většinou za 2.66, ale na trhu je běžně seženu za euro kilo, takže si raději počkám (celkově jsou trhy asi výhodnější). Brokolice je za 66 centů, což je krásná cena. Ostatní zelenina a ovoce tak nějak v normě, ještě si kupuji okurek, cibuli, česnek, mrkve (0.85 z Německa), teď v zimě od ničeho jiného moc neočekávám, že by to bylo chutné. Banány většinou 1.05 euro za kilo. Je tu velké množství biosupermarketů, kde si nakupuji suroviny na kaše, obědy atd. (kromě té zeleniny a sladkostí). Cenově to nevyjde o moc hůř. Skvělá nabídka zdravých a levných potravin je i v DM. Nejlevnější rostlinné mléko se dá sehnat ale v obyčejném supermarketu, sójové pod euro za litr (fíha), rýžové tak 1.59, sójovo-rýžové je levnější, ovesné do dvou eur, klasika jak v ČR. Co mě mrzí je drahé tofu (nejlevnější uzené jsem sehnala za 1.69 250g, je to velká kostka), tempeh stojí 200g 2.69, možná dokonce 3.69, nejsem si jistá, ale je to mnohem dražší. Veganský supermarket je podle mě hodně předřažený. Zaujal me Kochahaus, kde jsem ještě nebyla, ale pochopila jsem to tak, že si u vstupu do obchodu vezmete nějaký recept, který tam je volně k sebrání, a podle něj si nakoupíte. Abyste nemuseli nic vymýšlet atd. (a nebo jsou tam oddělení se všemi potravinami na daný recept, nevím, zjistím).

Další

  • Například parky. U těch se těším především na jaro (už to začíná kvést) a na léto (pikniky, vyhřívání, snad bude s kým!). Je jich tu požehnaně, nemůžu se dočkat Tiergarten! Byla jsem zatím jen v několika, například v Alt-Treptow Park, kde se vzadu naschází Spreepark, opuštěný zábavní park se skvělou atmoférou, kam je bohužel vstup zakázán (viděla jsem ale dva kluky s foťákem, jak skáčou přes plot a utíkají z objektu pryč, takže dostat se tam a fotit se „dá“). Podívejte se alespoň na odkaz :). Na promenádě okolo Spreevy zde ale vyhrávají harmonikáři a navozují tak s lidmi pojídajícími palačinky, párky a samotnou řekou atmosféru Tycoonu.
  • Hned za tímto parkem je dokonalá a ohromující Puschkinallee, kterou určitě nesmíte vynechat. Asi tři ulice plné vzrostlých majestátných topolů. Mám jen jednu slabou fotku (viz výš), ale až budu mít jízdenku, budu tam často, snad. A až zachytím „tu“ fotku, určitě ji sem dám.
  • V kině jsem nebyla, ale toto vypadá ohromně zajímavé – hrají tam buďto nové filmy, německé, nebo takové, které mají velice dobré hodnocení na csfd.cz. Navíc jeden za druhým, většinou kratší, ve stylu prvních niklákových kin :). Určitě tam zajdu. Vstup jen 4 eura.
  • Díky knize 111 míst jsem viděla i zajímavou část ulice na Lohmühlestraße, která je tvořená z karavanů a maringotek, ve které žije komunita lidí nezávislá na městě, má vlastní způsob recyklace atd., ale pořádá tam i kulturní akce a obeznamuje veřejnost se svým způsobem života.
  • Také mě zaujaly radnice. Je vždy pěkné nechodit jen do otřepaných památek (vlastně jsem ještě v žádné nebyla), ale zajít se podívat na architekturu Rathausu :). Líbí se mi Rathaus v Marzahn a na Normannenstraße.

Webové stránky:

  • Berliner Festspiele – stránka s různými výstavami, muzei, galeriemi atd.
  • Berlin.de – klasická stránka, jakou má každé město
  • Stil in Berlin – perfektní stránka, sice v angličtině, ale to ničemu nevadí. Články o zajímavých obchodech, kulturních událostech, místech atd. Píšou to lidé (nebo jeden člověk), kteří žijí v Berlíně, ale německy nejspíš neumí. K tomu přidávají moc pěkné fotky, takže určitě doporučuji si projít.
  • I heart Berlin – podobně skvělá stránka jako Stil in Berlin. Tuto určitě tvoří více autorů, ale opět obeznamují o různých zajímavých neturistických místech, zážitcích, akcích, novinkách z Berlína atd.
  • Top10berlin – stránka, na které je seznam mnoha míst, kde se dá dobře najíst, kde uvidíte město z nadhledu, kam se jít pobavit atd., seřazeno do žebříčků deseti nejlepších.
  • InBerlin – další stránka s různými zážitkovými a zajímavými mistky, kterou jsem neměla čas zkoumat.
  • berlinvegan – pěkná stránka nejen pro vegany. Pro ty je tu vlevo sloupeček s různými akcemi a diskuzemi, kuchařskými kurzy atd., ale jinak je zde mapa restaurací, moc pěkně udělaná, kde můžete najít i ty, které nabízí čistě veganská jídla, bezlepková jídla atd.
  • kulturradio – kdo má rád kulturu a chce něco poslouchat německy, tak zde je kulturní rádio :)
  • Zitty.de – další stránka, na které objevíte mnoho z aktuálního dění. Já vás v odkaze nasměrovala na vegetariánské restaurace, ale těší mě i nabídka kulturní.

Jak vidíte, s lidmi jsem toho moc dočinění neměla, jen s místy. Na závěr přidávám jednu písničku od mé oblíbené německé a-capelly, Wise Guys, Nur für dich (+ překlad).

Kdybyste snad chěli procvičkovat německý jazyk, zde si procvičuji gramatiku a zde poslech na pohádkách, které mě baví i samy o sobě a rozumět jim jde poměrně dobře. Na ulicích mluví bohužel ještě nesrozumitelněji, to chce zaměřit pozornost i na výslovnost (co mě baví je, že nevyslovují koncové R, takže místo např. miR řeknete miA, víceméně… ale je toho víc, než sama vím).

 

Advertisements

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s