Brno · Deník · fotografie · kultura

Bene Fikce 2013

Před týdnem mi kamarád navrhl, jestli bych s ním nešla fotit Bene Fikci, neboli benefici pro pomoc obětem domácího násilí, kterou pořádalo 12. 10. Divadlo Feste v Místodržitelském paláci. S novým Nikonem se cítím sebejistěji, navíc jsem ještě pro nikoho reportáž nefotila, a tak jsem přijala.

Nečekala jsem vlastně nic. Všechny mé myšlenky se točily kolem toho, jak zvládnu fotit v nepříznivých světelných podmínkách, zda nebude vadit, že mám jen jeden objektiv (50mm, který se pod vlivem crop faktoru mění na 85mm) a jestli dokážu nafotit tuto akci zajímavě. Myslím, že na první reportáž to nedopadlo vůbec špatně, což můžete posoudit i sami.

Možná právě proto, že jsem od této akce nic nečekala, mě tak silně zasáhla. Program byl perfektní. Vystupoval tam sbor Vox Iuvenalis (Hlas Mládí), který mimo vážný part opěvoval i veganský raut připravený restaurací Vegalité (které z celého srdce děkuji, bála jsem se, že budu jen o sýru, ale napráskala jsem se dosyta); skupina Ústaf Voicbend, která mě nabila pozitivní energií, abych ustála tu slečnu s krátkýma vlasama, která se o přestávce posadila na schody pódia a byla by mě určitě víc dojala, kdybych ji nefotila.

_DSC0404.jpg

Seděla na schodech, sundala si gumák a rozepnula si nohavici kalhot. Na noze měla jakýsi text, který naléhavě četla. Byla to anglická slova a já zaslechla například person, human a not beat. Postavila se a četla je i ze své ruky. Tu se k ní přichomýtl muž v obleku a teniskách, v ruce tácek s jídlem, který odložil na reprobednu. Vyhrnul jí tričko a stiskl na boku. Nechápavě se na něj dívala, ale dál s jakousi úpěnlivostí v hlase četla svá slova. Přistoupil k ní znovu a třel jí slova z ruky a z nohy, aby je nemohla číst. Human. Person. Někteří diváci nechápali, co se před nimi odehrává a jak se mají tvářit. I to podtrhovalo vytvořenou atmosféru, oni nechápali, že ta žena před nimi se stává obětí. Ztělesňuje důvod, proč celá benefice probíhala. Její hlas slábl a slábl, poté utichl docela, už ta slova nepřečetla. Odešla.

Můžu ti pomoct? Takových lístečků jsem mohla vidět (a fotit) po místnosti několik. Nejdřív byly jen někde, ale poté byly téměř všude. Na stolečcích i na stěnách. Ty lístečky tam psala jiná žena, která nemluvila, na sobě roztrhané kalhoty.

Velice dobře to měli promyšlené, kdyby tam nevystupovaly i kapely, tak bych se asi propadla do hluboké deprese. Dalším veselejším bodem večera byla dražba uměleckých děl (mimo jiné například Kateřiny Šedé nebo TIMA) a knih. Částky padaly i překvapivě vysoké (můj milovaný nápis od TIMA přesáhl 2000).

_DSC0455.jpg

Můj milovaný nápis od TIMA

_DSC0094.jpg

Na závěr zahrála kapela Homoguru.

_DSC0650.jpg

Reklamy

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s