Literatura

Chcete porozumět Fontáně od Duchampa?

Pop-Art - TaschenKlaus Honnef: Pop-art (Taschen, 2005)

Čím víc se dozvídám o kontextu vzniku a významu moderních děl, tím snadněji nacházím cestu k jejich pochopení, ať už se jedná o sítotiskem nakopírovanou hlavu Marylin Monroe od Warhola nebo Číslo 4 jako nejdražší obraz na světě od Pollocka. A tak vás prosím, nesuďte moderní díla tak zaslepeně slovy „Jak tohle může někdo považovat za umění?“, pokud neznáte aspoň špetku toho pozadí, pokud nemáte aspoň titěrný vhled do vývoje daného směru. Často se jedná o odkaz k minulosti, o vyrovnání se se současnými problémy v umění, ale jako se například snažil Duchamp se svojí Fontánou (obráceným pisoárem), o vyvolání otázek, které by napomohly definici a smyslu umění obecně.

Kniha Pop-art je stejně zajímavá jako další knihy od Taschen, které jsem tu už hodnotila. Objasňuje vývoj tohoto směru v Británii a Americe, reakce a využití bohaté škály možností křiklavé a nabubřelé reklamy, kult Marylin Monroe aj. Opět mě potěšily dějinná data pod čarou, která nastíní historický kontext, a konkrétní umělci a jejich díla i s nástinem smyslu a otázek, které tato díla vyvolala.

Opět jsem si něco vypsala:

8: Duchamp chtěl tím, že na umělecké výstavě – druhé Armory Show roku 1917 – představí obyčejný užitkový předmět, vyprovokovat určitou reakci. Jeho estetickým cílem bylo nahradit umění určené k potěšení oka – nazýval je „sítnicovým uměním“ – uměním intelektu. Pro něho nebyl důležitý předmět jako takový, nýbrž řada myšlenek, kterou vyvolá v kontextu neznámého prostředí. (…) O Duchampovi se tvrdí, že je otcem umění známého jako konceptuální.

20: 1966 – Z hapenningů se stává umělecká forma. 1967 – Ve Spojených státech vzniká umělecký směr land-art. 1967 – Itálie prožívá založení hnutí arte povera.

88, komentář k dílu Plechovka Campbellovy polévky 1 od Andy Warhola: Každý obraz stál 100 dolarů, přičemž originál přišel na 29 centů. (…) záměrně naznačenými paralelami mezi uměleckou galerií a supermarketem, obchodem s uměním a obchodem s potravinami. Pro Warhola, studenta sociologie, byl společenský kontext, v němž se umělecké dílo představovalo, stejně důležitý jako konkrétní námět a námět sám nepochybně odrážel jeho společenské pozadí (…) Warhol kdysi vysvětloval, co činí Ameriku pohádkovou zemí. Podle jeho názoru skutečnost, že zavedla tradici, v níž nejbohatší spotřebitelé v podstatě kupují stejné výrobky jako nejchudší. Můžete se dívat na televizi a pít colu a víte, že prezident pije colu, Liz Taylorová pije colu a všichni ostatní pijí také colu. Cola je cola, uzavírá Warhol, a za žádné peníze si nekoupíte nic lepšího.

Dále mě zaujala myšlenka, že umělecké dílo je vytvořené pomocí několika set/tisíc tahů štětcem, ale když tyto tahy přeskupíte, máte stále to úžasné dílo (třeba Michelangelovo), ale v jiné podobě. Popřípadě se objevily pokusy vynechat tyto tahy štětcem a barvu na plátno stříkat, pracovat pod vlivem drogy a ukázat tak, jak se projevuje vnitřní umělec v člověku atd. Nebo dílo Vlajka od Jaspera Johnse. Je to umělecké dílo, nebo státní symbol? Mají se Američani chytat za srdce, nebo jak se k tomu mají postavit? A to mě fascinuje víc než křesťanské obrazy.

Reklamy

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s