Divadlo

Studio DVA: Klára a Bára

https://i2.wp.com/i.idnes.cz/06/062/gal/OB13a887_bara2.jpgToto představení jsem sledovala nadvakrát. Poprvé se mi nelíbilo, tak jsem po čtvrt hodině odešla. Podruhé jsem ho viděla až po této čtvrthodině a zalíbilo se mi, tak jsem ho dokoukala. Z příběhu jsem rozpačitá, přestože hry Patrika Hartla mám ráda. Děj není kompaktní, ucelený, nemá jasnou dějovou linku, což by nevadilo, kdyby mělo jakoukoli funkční strukturu. Zápletku nehledejte.

Ocenila bych osvětlení a jeho využití pro přenesení pozornosti (například volba snu a osvětlení daných postav nebo světlo jen v místnostech, kde se děj odehrává, aby divák nevěnoval pozornost jiným hercům v jiných místnostech). Z hereckého hlediska se nedá představení nic vytknout. Kromě osvědčené Evy Holubové tu vystupuje Ivana Chýlková (neříkejte, že to není česká Uma Thurman), Mojmír Maděrič a místo Jana Holíka zde byl herec, na jehož jméno se nás ptala i divačka v šatně, ale my nevěděly. A já nevím doteď.

Co mi představení dalo? Tak například jsem si uvědomila, že není tak těžké, aby vztah dopadl jako postavě Ivany Chýlkové – ona by ráda, aby po ní manžel ještě toužil, on s ní spí ale jen z jakési povinnosti. Ona je ztřeštěná, ale on je zdánlivě suchar, rezervovaný. Ona mu zahne, ale jen proto, že on jí sex neposkytuje. Láska v tom nehraje roli. Poté také ona z té situace plačící na posteli a plačící v obýváku na sedačce. Je to až moc ze života, až moc to doráží na naše obavy nebo na skutečnost, která nás obklopuje.

Druhý vztah – sukničkář s psychicky narušenou ženou, která je histerka a je jí už všechno jedno (postava Evy Holubové). Zde vidíme obraz vztahu, který je také poměrně běžný, znepokojivě běžný. O to ostřeji se pak situace této hry do člověka zabodávají, i když se jedná o komedii a publikum se směje.

Obdobně v kontrastu komedie a dramatu je tu scéna s velkým embryem. Na jednu stranu je vtipné jeho dorážení na budoucího otce Jsi můj tatínek? Tatínku? (tak nějak), který ho odmítá; na druhou stranu ten hlas je tak plačtivý a znepokojivý, že kdyby se po pódiu nepohybovala obrovská příšerka (člověk v převleku embrya), která sama o sobě vyvolává smích, mrazilo by diváky v zádech. Ten dětský hlas, který se objevuje už v předchozích mezihrách, je sám o sobě velice tíživý a skličující.

I proto jsem ze hry rozpačitá. Dokážu si ji představit jako silné, tíživé a depresivní drama – ale jedná se o komedii a v tomto duchu se mi hra jeví neucelená. Možná proto, že dramata nejsou tak vyprodaná? Kdo by šel po práci místo relaxace si zaneřádit mozek myšlenkami (já ano).

odkaz na Studio DVA

Advertisements

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s