Hlášky z knih · Literatura

Úžasná Zeměplocha Terryho Pratchetta

Šňupec

Kdo už si nejnovější Pratchettovu knihu ze Zeměplochy přečetl, mohla by ho potěšit recenze Borise Hokra, která se netýká jen knihy samotné, ale i autorova přístupu a proměně stylu. Je zbytečné, abych se tu já rozepisovala, když už to udělal někdo jiný a jeho názor je tomu mému blízký. Budu na něj akorát v pár bodech reagovat. Ona nerozvětvenost děje a absence Zeměplochy, kterou B. Hokr popisuje, mě také překvapila. Šňupec nebyl přesně takovou zeměplošskou knihou, na kterou jsem zvyklá. Lord Vetinari, můj oblíbenec, zde sice vystupuje, ale nehraje žádnou zásadní roli (což je šokující). Mile mě překvapila především postava Jeefese, o kterém bych si ráda přečetla i samostatnou knihu. Pratchett ho zde popisuje geniálně nepřímou metodou, tedy na činech. Příběhy Noční hlídky mě nikdy moc nezajímaly, ale tato kniha mě držela od začátku až do konce. Také Kantůrek se do ní zapojoval i vlastními historkami, však jen díky němu se nám dostává toho nejlepšího překladu. Může si to ale dovolit? Kdo ví. Psychologická proměna Elánia i jednotlivé nezaměnitelné charaktery postav mě fascinují neustále.

S knihou jsem tedy byla velmi spokojená. Dovolte mi pár výňatků, které mě zaujaly pro svůj vtip:

  • V tomto místě přestal lord Vetinari, Patricij Ankh-Morporku, číst a upřel pohled kamsi do nicoty. Po několika vteřinách se nicota obalila podobou Važuzla, jeho sekretáře (který, a to je třeba říci, strávil prakticky celou svou kariéru tím, že se snažil proměnit v něco, co by se podobalo ničemu jako nic jiného). (strana 8)
  • Byl to lord Rzezacz, obvykle obývající Ankh-Morpork, starý válečný kůň, bez jehož unikátního přístupu ke strategii a taktice by mnoho válek nebylo vyhráno zdaleka tak krvavě. (strana 81)
  • (Elánius) Ještě horší však bylo to, že se hovor neustále stáčel ke kloboukům a čepcům, přičemž neznalost tohoto předmětu si nejen chránil, ale pečlivě pěstoval. (strana 88)
  • (Jeefes) ,,…použila slova, která jsem neslyšel ze rtů ženy od doby, kdy zemřela moje stará matička, bohové nechť opatrují její duši, pokud ji najdou, pane.“ (strana 276)

Nevídaní akademikové

Tuším, že se jedná doposud o předposlední vydanou Pratchettovu knihu. Byla jsem poučena z předchozí četby a měla jsem vždy po ruce tužku a lístečky, abych si vyznačila, kde je nějaká hláška nebo pěkná myšlenka. Na začátku toho bylo dost, pak asi 400 stran nic, takové zajímavé čtení, ale jako u pár dalších jeho knih mě tolik nestrhlo. Ke konci to začalo být opět zajímavé :)

Na Pratchettových knihách můžete vidět jasně, co je to román. Rozehraje a dohraje několik linií, které spolu úzce nebo méně souvisí. Také se mi líbí, že v jeho knihách potkáváte stále stejné postavy, pokud není jejich příběh ústředním, aspoň se tam mihnou.

Tuto knihu můžu doporučit, ale nesahala bych po ní, pokud váháte, jestli Pratchetta číst :) Mohla by vám připadat trošku zdlouhavá. Má 600 stran a jen u pana Pratchetta jsem ochotná tak dlouhé knihy číst naráz :D

na iLiteratura, anotace

Zde jsou nějaké hlášky a myšlenky, které jsem objevila (pokud neznáte vůbec ani postavy, možná vám to nic neřekne):

  • Pohled na tyranii v městě Ankh-Morpork lorda Vetiraniho (skvělá postava!!) – Podle něj to byla jediná forma demokracie, která funguje a kde právo volit má každý, pokud má správný věk a jmenuje se lord Vetinari. (strana 5, myslím, že zde chybí čárka…)
  • Způsob, jakým se na něj dívala koťata, v něm vyvolával noční můry. (strana 7)
  • Bylo tam tolik ticha, že jste ho slyšeli. Kamkoliv proniklo, ucpávalo uši neviditelnými chuchvalci. (strana 10, zajímavé :) )
  • ,,Je to tradice, arciankléři,“ řekl Rozšafín vyčítavě. ,,I když bych si skoro troufl říci, že teď je už pomalu tradiční se tomu nevěnovat.“ (strana 36)
  • Pravda je rodu ženského, protože pravda je spíše krásná než praktická, … To by také vysvětlovalo rčení, že lež oběhne svět dřív, než si Pravda obuje boty, protože Pravda by se rozhodovala, který pár si má obout. (strana 86, zajímavé pojetí :) )
  • ,,TEĎ SLEZTE A UDĚLEJTE DVACET DALŠÍCH! Promiňte, gentlemani, omlouvám se, nechápu, proč jsem to řekl…“ (strana 536, za to mohla ta píšťalka :D, tohle asi pochopí jen ti, co knihu četli)
  • V patách se jí táhlo ticho jako zamilovaný pes. (strana 540, pěkné přirovnání)
  • Nejspíš dovedl míč hlava nehlava přímo na bránu, kde šťastně a spokojeně odpočíval Karel Veliký Bartoň, vybavený židlí, stolkem, pozdním obědem a dvěma mohutnými obránci, jejichž jediným úkolem očividně bylo postarat se o to, aby k bráně nikdo neprošel. (strana 545) … a kapitán Nóblhóch vedl řízený útok v pokusu znovu přerušit pozdní oběd Karla Bartoně, (strana 546) … a míče se zmocnil Karel Veliký, ale ten se vzápětí zřítil k zemi a začal se dusit. Jak jsme pochopili, nacpal si do úst úctyhodný kus masového koláče, aby si uvolnil ruce. (strana 550)
  • Ale abych ti dokázal, že i ve mně je něco dobrýho, tumáš něco, co si můžeš přiložit na rány. … Zašmátral kolem sebe s jedinou myšlenkou, odstranit krev ze svých očí a pomstu a nenávist ze svého srdce. Za výše popsaných okolností si pak ovšem rozhodně neměl pořezanou tvář utírat polovinou citrónu. (570)
  • Toto jasně vystihuje postavu Sráže, ano, se žet. Stejně jako jiná postava se jmenuje Píca :D :) ,,Myslím, že bych vám měl říct, pane, že pan Sráž vešel do budovy branami, které byly bezpečně zamčeny.“ ,,Vyrval je ze závěsů?“ zeptal se Vetinari s nelíčeným upřímným zájmem. ,,Ne, pane, vyzvedl brány ze závěsů a opatrně je opřel vedle o zeď.“(strana 576)Takhle bychom to měli taky dělat! :)) 
  • ,,Můžeme vyrazit, našetřil jsem peníze.“ V Gustýnině hlavě zapěnily desítky důvodů, proč by neměla. Všude byly nějaké zodpovědnosti, závazky a nikdy neutichající ozvěna hlasu potřebných. Byl tady tisíc a jeden důvod, proč by měla říct ne. ,,Ano,“ odpověděla. (strana 581)

A toto se mi líbí obzvlášť, nevím proč, ale myslím, že to psal Pratchett o sobě :) Jak ukončil tuto knihu a začíná další. Úplně na konci:

  • ,,…a co uděláme s tím fotbalovým utkáním, které nám nabídli?“
    ,,Bohužel, jak se zdá, bude to muset počkat, dokud si nepostaví novou univerzitu.“
    ,,To je ovšem opravdu velká škoda, arciankléři,“ pokyvoval smutně hlavou Rozšafín.
    Pokračoval ve svých výpočtech, dokud i ta poslední čísla nevtančila na svá místa. Pohledem se ujistil, že arciankléř opravdu odešel, a pak se mu po tváři mihnul krátký spokojený úsměv, kterého vy si člověk nemusel všimnout, kdyby ho nečekal. Pak si k sobě přitáhl účetní knihu.
    Začínal další překrásný den.

Docela se mi líbí i myšlenka, jak nechává tak Pratchett k sobě ty postavy promlouvat a vůbec by mě zajímal celý ten proces jeho psaní :))

Obléknu si půlnoc

Tato kniha je jedna z těch posledních od Pratchetta a je opět úžasná. Nezklamala. Zaujalo mě ale množství narážek na sex a lidské genitálie :P … Je to příběh o Toničce, ke konci se objeví ale i další stařenky a chvilku je tam i Smrť :) Některé hlášky či zajímavá přirovnání jsem si vypsala a dám vám je sem pro přečtení. Snad milujete Pratchetta stejně jako já a pokud jste tuto knihu již četli, souhlasíte, že je to opět jedna jeho perla, pokud ne, těšte se, až si ji budete moct přečíst.

  • Vypadal jako kočka v den, kdy padaly z nebe myši.
  • O obrovi, který byl vytvořen v přírodě (socha či co): Pravda, říci o něm, že neměl kalhoty, to zdaleka nestačilo. Nepřítomnost jeho kalhot naplňovala svět. Člověk prostě nemohl projít po úzké pěšině, která vedla po úpatí kopce, aniž by si všiml, že se dívá na obrovského… obrovský nedostatek kalhot a na to, co je tam místo nich.
  • „Zavřít ji do hladomorny? … Jste si jistá? … To by ale znamenalo vyhnat kozy!“ (Přestůň, str. 249)
  • „Čarodějnice při výkonu zaměstnání nejsou dámy, Františku,“ pak zavětřila a pronesla kletbu tak silnou, že Františkovi vytryskly slzy. (paní Proustová, strana 357)
  • Paní Proustová chtěla opravit koště u trpaslíku a její syn jí říká: „…když ti minulý měsíc trpaslíci řekli, kolik to bude stát, řekla jsi jim, že jsou smečka podvodníků a zlodějských zahradních ozdob…“ (strana 358)
  • Bábi Zpoločasná dostala od Toničky už dřív kotě a pojmenovala ho Ty. A: V současnosti nebyla v domku Bábi Zlopočasné jediná myš. Ty se na ně prostě dívala  tak dlouho, dokud si neuvědomily, jak jsou bezcenné, a neodplížily se pryč. (strana 363)
  • Když se Tonička vrátila do Síně, pozorovaly ji všechny čarodějky ze schodiště. Tonička přemýšlela, jak asi zatím vycházela Bábi Zlopočasná s paní Proustovou, protože obě byly pyšné jako prasátko plné padesátikorun. (strana 391)
  • Je to stejné, jako kdybyste chtěli lidi něco naučit o lese tím, že byste  jim ukázali pilu a sekeru.

anotace

 

Advertisements

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s