Literatura

Alexandr Sergejevič Puškin: Piková dáma a jiné povídky (1931)

Piková dáma a jiné povídkyO Puškinovi nehodlám psát víc než jen pár mých postřehů, protože on sám je světoznámý a o jeho povídkách najdete na internetu mraky informací. Povídková sbírka Piková dáma a jiné povídky mě překvapila svojí útlostí. Jako barbar jsem nevěděla, že dvě z jeho nejslavnějších děl – Piková dáma a Kapitánská dcerka – jsou povídky, a to ještě v případě Pikové dámy tak krátké. Když si vybavím nějakého ruského autora, vyvstanou mi na mysli i jejich bichle – Anna Karenina, Vojna a mír, Zločin a trest. Puškin se naopak vyznačuje díly tenkými, stručnými, bez zbytečného patosu a popisu. On je tím, kdo upustil od rozvláčných románů a díky kterému od nich upustili i ostatní. Sám to v několika povídkách zmiňuje. Do těch vstupuje často jako autor nikoli jako vypravěč, čímž narušuje jejich reálnost. To mě v mnoha případech rušilo, ale nemám mu to za zlé. Také mě překvapilo, že často používá anglická či francouzská slova. Další předsudek vůči tehdejším Rusům totiž mám takový, že jsou to tak trošku zaostalí hrubiáni, opilci a okolní svět se k nim ani nedostane přes samé vánice. Vyvrátí mi to jistě i Vojna a mír, kde se dámy oblékají podle francouzské módy, ale překvapená budu asi vždy. Předsudky jsou hrozná věc.

V povídce Slečna selka hraje Puškin na romantickou strunu. Avšak nejdůležitější část všech romantických knih, závěr, přeskakuje s tím, že si to už domyslíme sami. Pro jeho jméno to beru jako provokaci a kritiku romanopisců. Čtenáři mě zprostí zbytečné povinnosti popisovat rozuzlení. (strana 87)

Výstřel mi zase připomněl Maupassanta a takovou tradici vyprávění příběhů, které člověk slyšel od nějakého kamaráda. Když vezmu v potaz, že Puškin zemřel při souboji, je jasné, odkud čerpal své náměty tohoto typu. Stejně jako Maupassant popisuje hlavně francouzské bordely, historky z venkova nebo ze středních vrstev, Puškin se zaměřuje na souboje, životy vojáků i prostých lidí a na lásku mezi dvěma mladými lidmi.

Ve většině povídek nechybí ta očekávaná ruská vánice. Stejně tak v povídce Metelice, která mě trošku vyvedla z míry svým sladkým a neuvěřitelným koncem. ,,Tak to jste vy, a vy mě nepoznáváte?“ Burmin zbledl…a vrhl se jí k nohám… Eh. Ale náhody jsou všude kolem nás. V Majiteli pohřebního ústavu se objevuje trošku toho fantastična, stejně jako v Pikové dámě. Staničního dozorce beru jako pěknou a dojímavou historku, která je reálná a zajímavá.

Nejvíc se mi ale líbila nejdelší povídka, a to Kapitánská dcerka. Zde se objevuje vše. Jak láska dvou milenců, kterým není přáno, tak život vojáků i prostých lidí a souboje (i když spíš popravy). Povídka má spád, je realistická a drásá nervy, když se do ní člověk pořádně začte.

Na začátku každé povídky je ještě nějaký zajímavý citát, který vede k zamyšlení.

Reklamy

One thought on “Alexandr Sergejevič Puškin: Piková dáma a jiné povídky (1931)

  1. Pingback: Povídky |

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s