Filmy

BALET MEZI VÁLKAMI

1912: Faunovo odpoledne

Až do letošního roku jsem si pod pojmem balet představila vždy něco nezáživného a nejasného. Nyní mám chuť vyrazit na první představení, které se objeví, protože mě díky projekcím nadchl. Rozhodně to však není zásluha Faunova odpoledne. Scéna začíná lákavě, velkoplošná výtvarná dekorace, která dokresluje atmosféru lesa. Když se však objeví faun, muž v hnědobílém kostýmu, je mi jasné, že většina diváků v zadních řadách měla problém rozeznat, co se na scéně děje. Nepochytí tak ani projevy tanečníkových emocí. K tomu toto představení nesplnilo základní představu o baletu – nevyskytují se zde žádné piruety a tanec na špičkách. Navíc nezvyklé pohyby tanečníka hrajícího fauna můžou vyvolat rozpaky či smích, což dokazuje, že snaha nabourat zažité představy o tomto druhu tance nemusí být vždy k užitku. Inovace by se ale potlačovat neměla.

Titul hry je výstižný. Příběh hry tak může těžko někoho zklamat, i když možná jako já čekal od Faunova odpoledne větší fantasii.

1935-36: Romeo a Julie

Hra, kterou se může honosit Mahenovo divadlo. První světová premiéra – a na brněnském jevišti. K tomu ale nejen ledajaká, ale vynikající balet prodchnutý napětím, akcí, láskou a neštěstím, jaké od Romea a Julie očekává asi každý. Přestože jen prostřednictvím tří částí vidím, jak nádherný může balet být. Také to, kolik možností existuje pro vyjádření jednoho příběhu. Hra beze slov, vše vyjádřené pomocí řeči těla – tance. Dynamika, kterou tato hra má, mě udivila. Vše samozřejmě i díky hudbě Sergeje S. Prokofjeva, která dodává představení potřebnou atmosféru.

Tanečníky této inscenace považuji za mistry. I díky choreografii Rudolfa Nurejeva vyjadřují jasně a pochopitelně děj příběhu, emoce a psychologické vztahy. Barevnost kostýmů dopomáhá rozlišit rod Kapuletů od Monteků, fialová róba a tanec s meči dodává výraz agresivity a sporu. Souboje znepřátelených rodů jsou velmi autentické díky pádům, které i tak působí ladně.

Nejvíce mě fascinoval tanec s mrtvou Julií na samém závěru hry.

1930-31: Šroub

Tento balet by kvůli absurdně propagandistickému obsahu neměl vůbec existovat, ale copak by se mohlo škrtnout z historie divadla dílo s tak propracovanou choreografií Alexeje Ratmanskije a působivou hudbou Dmitrije Šostakoviče? Seškrtaná verze, z které jsem viděla jen některé ukázky, na mě zapůsobila kladně. Kvůli příběhu bych ji nechtěla vidět celou, ale v ostatních oblastech ji můžu jen chválit. Propracovanost tanečních kroků, již zmíněná hudba, místy rázná, místy hravá, kompozice tanečníků a také pěkné kulisy. Pokud bych hodnotila tento kus i jako film, ocenila bych i kameramana, který vždy zabral to důležité – ať to bylo zblízka, zdálky nebo z výšky.

Příběh byl vyprávěn jasně, zřetelně, nedalo se v něm ztratit. Avšak rudá armáda, která byla součástí závěrečného snu rodiny, vypadala spíše jako banda lidí politá kečupem. Jízda na koloběžkách jen ucelila absurdnost. Chápu však, že tato část byla ponechána kvůli hudbě.

1923: Svatba

Hra ve srovnání s třemi předcházejícími zcela jiná, především kvůli jednoduchým dekoracím, černobílému tónu proti koloritu a hudební složce Igora Stravinského, která vyvolávala pomocí zpívaného doprovodu atmosféru tlaku, smutku a nejistoty. Příběh téměř bez děje, hlavními protagonisty jsou dva snoubenci, kteří podstupují všemožné ruské svatební rituály, aby nakonec byli svoji.
Velmi zajímavé a funkční kompoziční uspořádání, opakující se motiv pyramidy, pospolitosti. Hra na mě působila tíživě, ale celkové provedení se mi moc líbilo, stejně tak netradičně zpívaný doprovod.

Reklamy

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s