Divadlo

HaDivadlo: Soumrak samců

(foto z http://www.hadivadlo.cz/inscenace/479/twilight-of-males-soumrak-samcu)

Není tajemstvím, že jsem si HaDivadlo velmi oblíbila. Soumrak samců je druhá hra, kterou jsem měla tu příležitost vidět, a opět mě nadchla. Je pravda, že zde bylo, aspoň pro mě, několik hluchých míst. Naproti tomu mě ale většina pasáží nutila se zamyslet a přemýšlet o nich ještě týden poté.

Ve hře vystupují jen muži. Nejdřív je vidíme v trenýrkách, tílku a ponožkách, ve kterých řeší postavení současného muže vedle ženy v domácnosti, poté nastupují jako ,,kravaťáci“ a ukazují nám scénicky, jaký psychický boj vedou muži na pracovišti. Jsou rozzlobení, že jim ženy metou do tváře, že ony přežijí i na tom jejich hřišti – protože, což by si měly uvědomit, oni na tom hřišti přežijí, protože ho pro ně museli muži upravit. Dále se objevuje prvek transvestity a reakce ostatních mužů na takového člověka – následovala scéna, která působila velm realisticky a surově.

Soumrak samců nám dává nahlédnout do myšlení a pocitů současných mužů, kteří přestávají být potřební po boku žen. Kteří ztrácejí půdu pod nohama. Samozřejmě je to jeden úhel pohledu, ale podle mého názoru, přestože se jedná o sci-fi, docela realistický.

Zajímavý je taky fakt, že autorem a režisérem v jednom je žena, Sláva Daubnerové – a kolektiv. Celkové provedení mimo děj můžu také ocenit. Scénu tvoří bílými čárami vyznačené hřiště, herci se ale pohybují i mimo něj. Osvětlení je bravurní, především ve scéně, kdy se Jan Grundman snaží vměstnat do skříně a reflektory osvětlují všechny svaly a obrysy kostí na jeho zádech. Vidíme zde i audiovizuální doprovod v zadní části, který je podle mého názoru nositelem některých hluchých míst. Rekvizity jsou překvapivé, skleněný nýbytek s osvícením (evokující akvárium), se kterým herci dělají všechno možné i nemožné. Inscenaci velmi přispěla i choreografie Emila Leegera. Mimo J. G. jsme zde mohli vidět opravdu excelentní herce Cyrila Drozda, který zde zastupoval ty starší muže, Mariána Chalány, který zde měl opět hlášku ze hry Scrabble, Jana Lepšíka a Jiří M. Valůška.

Představení můžu vřele doporučit. Zamyšlení na záver: Uvědomili jste si někdy – ti, kterým se to již nestalo – že jednou budete pohřbívat své rodiče? A že tu už pak nebudou?

Více informací zde, doporučuji si přečíst recenzi na konci strany.

Advertisements

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s