Divadlo

Janáčkovo divadlo: Sen noci svatojánské

20. 3. 2013; Janáčkovo divadlo Brno, Sen noci svatojánské. Dirigent Jakub Klecker; režie Roman Meluzín; scéna Jaroslav Milfajt; kostýmy Andrea Kučerová; sbormistr Jakub Klecker; choreograf Hana Litterová; dramaturg Patricie Částková.

Na repertoáru Janáčkova divadla můžeme vidět v letošní sezoně celkově sedm premiér, a to her světově uznávaných skladatelů jako je W. A. Mozart, Guiseppe Verdi nebo Leoš Janáček. Březen byl zahalen do Snu noci svatojánské Benjamina Brittena. Inscenační tým vytvořil pro diváka tajemné prostředí plné stínů a hry světel, podkreslované kouzelnou Brittenovou hudbou. Tuto tajemnost doplnily zvláštní metalo-punkové kostýmy hlavních postav hry, a to z toho důvodu, že jejich smysl nám zůstává utajen.

Co se nám svým pojetím snažil režisér sdělit? Vzhledem k tomu, že se zdá, že samotná režie chybí, nejspíš nic. Měly snad zamilované páry zastupovat mladé, kteří se snaží za každou cenu vybočit? Křiklavě růžové vlasy a punčochy, mohutné boty a síťovaná trička, která silně kontrastovala s pohádkovým pojetím kostýmů Oberona, Titanie a jejich malých pomocníků, narušovala celkový dojem ze hry, i když to je snad jen špička hory výhrad.

Dalším matoucím prvkem, tentokrát dějovým, byla vynechaná scéna s otcem Hermie, která je původně hned na začátku. Divák neznalý předlohy tak nepochopí motivace postav. Není zřejmé, proč Hermie s Lysandrem utíkají z Athén a proč je Helena v právu a tolik usiluje o Dimitria. Snad více nepochopitelnými se stály také některé pasáže, ve kterých scénář jasně odporuje postavám. Opomeneme-li, že Hermie, které se ujala Olga Rusin, nebyla se svým metalovým oblečením a růžovými vlasy krásnější než Helena, rozhodně nám neunikne, že byla o hlavu vyšší. Proto, když jí Helena nadává do trpaslice a Hermie sama tvrdí, že je malá, nemůžeme to chápat ani jako ironii.

Zachránit toto odbyté představení mohlo snad jen Brittenovo hudební pojetí této opery s melodickými prvky a pasážemi plnými kouzla pohádkového světa, které velmi dobře doplňovala scéna, ať už se Milfajt snažil navodit atmosféru lesa, nebo na ní jen více nezapracoval. Nechává totiž pracovat divákovu fantazii, kterou hudba nenuceně podkresluje. Nejlepším pěveckým výkonem nás obdařila Andrei Vizvári v roli královny Titanie. Její kostým, gesta, mimika i zpěv do hry zapadaly a můžeme ji tak považovat za nejvyváženější prvek této inscenace. Stejně tak mohl mnohé okouzlit sbor, který tvořily dětské hlasy víl a elfů. Svoji roli neposedných Titaniných pomocníků zvládly dobře, a to i bez mikrofonu.

Sen noci svatojánské v podání Janáčkova divadla má mnohé kladné stránky – hudba, scéna, kostýmy pohádkových postav, role Titanie a sehrané divadlo v divadle ke konci, které vyvolávalo záchvaty smíchu a krásně vystihlo postavy popletů amatérského divadelního spolku. Bohužel byly tyto prvky propleteny s těmi méně zdařilými, jako je kostýmové uchopení zbylých postav, nepřehledný režisérův záměr. Z představení tak divák odcházel s rozporuplnými pocity.

Advertisements

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s