Divadlo

Městské divadlo Brno: Divá Bára

(foto z http://www.mdb.cz/inscenace/278-diva-bara/)

26. 3. 2013, Městské divadlo Brno, Divá Bára. Režie Juraj Nvota; scénář Milan Uhde; hudba Miloš Štědroň; dramaturg Jan Šotkovský; scéna Tomáš Rusín; kostýmy Zuzana Štefunková-Rusínová, choreografie Hana Litterová.

Městské divadlo Brno by mohlo být kritiky označeno jako divadlo masové, zaměřené na širokou veřejnost. V mnoha případech tomu tak skutečně je, proto můžeme být rádi za světlé vyjímky, jako je Divá Bára autorů Milana Uhdeho a Miloše Štědroně.

Pokud snad divák čeká, že uvidí ve zdramatizované podobě příběh, který zná z povídky Boženy Němcové, mile ho překvapí několik obměn, které drží jeho zájem. Překvapení se nedočká jen ze strany příběhu, ale také hudby, která je velice nápaditá a svěží. Mísí se v ní folklórní prvky s moderní elektrickou kytarou, dokonce zazní i jazz a dramatickou atmosféru podkreslují paličky, které v rytmu vyvolávajícím napětí komunikují s blánou bubnu. Pakliže se jedná o první setkání s hudbou Miloše Štědroně, jistě nás tento skladatel zaujme svým inovátorstvím, které se právě na scéně Městského divadla často míjí účinkem. Zde má řád i smysl a s dílem úzce koresponduje.

Hudební složka nezabírá celý prostor jen pro sebe, naštěstí je vyvážená umem pera dramatika Milana Uhdeho a hereckého souboru MDB v hlavní roli s Andreou Březinovou, která se do role Báry hodí stejně tak jako Stano Slovák na myslivce nebo Marta Prokopová na Elišku. Co se týče hereckého ansáblu, zde se dostáváme na kámen úrazu. Po pěvecké stránce to místy skřípe a nesedí. I nezkušenému uchu diváka, který není zběhlý v muzikologii, musí zachvívat bubínkem, že někteří herci nezpívají s plným nasazením a ve správné tónině, čímž vytvořenou atmosféru narušují. Naštěstí to však jsou ojedinělé případy.

V propracované režii Juraje Nvoty se před divákem zhmotňuje příběh, který je pro něj známý, ale přece jen neví, co od další scény čekat. Příběh není zprostředkován jen scénou, zpěvem a hudbou, ale také tancem. Choreografie Hany Litterové není kýčovitá, tanec se tak stává pevnou součástí děje a akce a diváka neruší nesmyslnost kroků či postojů, se kterými se v muzikálech často setkáváme. Čistě scénický tanec zde však už nemusí být. Atmosféru dále dokresluje vyvážené osvětlení, ve kterém je Městské divadlo Brno bezkonkurenční.

Jednotlivé dílky hry Divá Bára si spolu beze sporu rozumí a vytáří tak jedinečný, osvěžující zážitek. Odcházíme s pocitem, že jsme viděli dílo dvou mistrů svého oboru – Milana Uhdeho a Miloše Štědroně, které nás pohladilo svými inovacemi a hudebními perličkami.

Advertisements

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s