Divadlo

Mahenovo divadlo: Ideální manžel (O. Wilde)

(obrázek z http://www.ndbrno.cz/cinohra/idealni-manzel)

Mahenovo divadlo si u mě zachovává určitou vážnost, protože se jedná o honosnou budovu, která patří k nejkrásnějším, jaké jsem kdy viděla. Pochopitelně ale přihlížím k divadelním hrám, které jsem zde viděla. Jak jste mohli vidět v recenzi na Revizora, moje mínění v tomto směru kolísalo. Apartmá v hotelu Plaza to zachránilo, ale co jsem slyšela zvěsti o Lakomci, nevěřila jsem klasikám.

Ideální manžel se naštěstí povedl. Ocenila bych dramaturga Martina Kubana, který hru na jeviště dostal, představení je totiž velice aktuální a má divákovi co sdělit. Scénograf Miroslav Fekar vytvořil jednoduchou scénu o jedné zdi, která je postavená na otočné plošině. Dochází tak ke střídání dvou scén, ve kterých však není přítomen téměř žádný nábytek či jiná dekorace. Hra staví spíše na textu Oscara Wilde, který upravil pro představení režisér Jakub Maceček spolu s dramaturgem. Téměř v každé větě můžeme cítit ryzího Wilde, jeho názory na manželství, ženy, na život obecně. Autobiografické prvky spisovatele každý jistě pozná v postavě Vikomta Goringa, kterého s příslušnou grácií ztvárnil Petr Bláha. Ženským protějškem co do originality a potřeby svobody, navíc s dávkou emancipace, je paní Cheveleyová, které se ujala Jana Štvrtecká.

Stalo se to snad poprvé, co jsem zažila, že by divadelní hra měla pointu. Většinou je to příběh, který je v určité souslednosti vyprávěn. Na začátku vidíme scénu, ve které jedna dívka zvrací a druhá se jí směje. Poté začne děj, který na scénu nijak nenavazuje, ale ke konci zjistíme, jakou v příběhu hraje roli. Je to prvek, který ve mně opravdu vyvolal údiv. Celkově musím ocenit styl vyprávění, který je dotvářen scénou, kterou jsem zmínila, ale také vstupem, který vidíme ke konci. Tři hlavní aktéři, Vikomt, paní Ch. a lady Chilternová (Klára Apolenářová), která v divákovi po celou dobu vyvolávala otázku, jak se jí příběh dotýká (rozřešení je šokující, už jen proto, v jakém světle byla celou dobu prezentována a jak odsuzovala svého muže, sira Roberta Chilterna (Martin Sláma), který se dopustil prohřešku), stojí na jevišti s mikrofony a z papírů čtou svoji verzi příběhu. A tajemství se odhaluje.

Aktuální rovinu vidím v politice, která se velmi podobá té současné. Když R. Chiltern křičí do záchodové mísy na pana ministra, ihned se nám vynoří v hlavě spojitost a přivolává smích. Prvků je tam mnohem více, ale nebojte se, záchody zde nejsou využívány tak alternativně, jako většina předmětů v Redutě.

Mimo herecké výkony všech herců se mi ohromně líbilo osvětlení. To přicházelo z devíti reflektorů, které byly umístěné po starnách scény v rovině stojícího člověka, a tak se stalo, že když naproti sobě stáli dva lidé, jejich stíny byly opačně. Nebo například měla postava dva stíny atd., velmi zajímavé.

Na konec se ještě zmíním o hudbě, která byla uhrančivá. Rozhodně ne taková, jakou bych čekala od této hry, přestože se pro Wilde náramně hodila. Těžko ji jako neznalec hudby popíšu, ale využití ženského hlasu a elektrické kytary dokreslovalo dokonale atmosféru hry.

Sečteno podtrženo, hru vám můžu doporučit a Mahenovo divadlo si ode mě vysloužilo další plusové body.

Reklamy

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s