Filmy

Šostakovič proti Stalinovi (The War Symphonies: Shostakovich Against Stalin)

poster            Dokumentární snímek The War Symphonies: Shostakovich Against Stalin (Šostakovič proti Stalinovi) od režiséra Larry Weinsteina (Music of Kurt Weill a další) byl natočen v roce 1997. Režisér pomocí výpovědí pamětníků, dobových videí a hudby Dimitrije Šostakoviče vytváří obraz období 30. a 40. let dvacátého století, krutovlády Stalinovy. Dokument tedy není jen o nadaném skladateli, ale také o době, ve které tvořil – a která je nedílnou součástí jeho hudby. Propojení Šostakovičových skladeb se skutečnými videi z tehdejšího Ruska je velmi silné a účelové.

Dokument nás mimo jiné zavádí do Leningradu před jeho obléháním, zde se objevuje zajímavý prvek filmu, a to táhlý tón nástroje zobrazený na plátně jako odraz slunce v oknech. Jakoby se hudba změnila ve světlo. Podobný prvek se objevuje například později při výstřelech z děla. Obléhání Leningradu roku 1941, kdy složil Šostakovič svoji 7. symfonii, je jeden z nejsilnějších momentů tohoto snímku. Mrtvá těla lidí, kteří neunesli zimu a hladovění, výpovědi pamětníků, kteří snad byli nečekaně odchyceni v parku. Ti se dohadovali, zda v tom hrozném roce 1941 se stali obyvatelé Leningradu kanibaly. Do toho výpověď ženy, která popisovala situaci, která nám dává pocítit a pochopit obrovský význam Šostakovičovy hudby v tehdejším Rusku, ale i pochopit a emotivně postihnout celé období Stalinovy vlády, kterou jeho hudba reflektuje. Žena vypráví o lidech, kteří byli hladoví, nemocní a v depresích, ale přišli na koncert Šostakovičovy nové skladby. Usadili se, a když hudba zazněla, oni přestali být hladoví, přestali myslet na budoucnost, žili jen pro ten okamžik. Ta hudba byla o nich, pro ně, dovolila jim na chvíli zapomenout. A to je ohromné.

Díváme se do očí dospělých a dětí, kteří možná po chvíli zemřeli. Díváme se na mrtvé. Díváme se na mohutné oslavy plné tanečníků a zástupů lidí oslavujících Stalina a dozvídáme se o Šostakovičově nuceném projevu, ve kterém se však na chvíli projevila i jeho odvaha, vzdor, ve kterém nečetl chvíli Stalinovými lidmi předepsané lži, ale mluvil pravdu, což také hodně vypovídá o jeho osobnosti.

Otázkou zůstává, zda by Šostakovič složil tak výrazná díla, kdyby žil v poklidné době, jako je například ta současná. Nepotřeboval ke své tvorbě a podmínky tak hrůzné, jaké vytvářel Stalin? Nepotřeboval tedy Stalina? Jasné rozhodně je, že svojí hudbou vytvořil obrázek o těchto letech tak emotivní, že by ho jiná forma umění nemohla nahradit. Vyvolává v nás, kteří jsme tuto dobu nezažili, hluboký emotivní zážitek a pochopení.

Advertisements

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s