Filmy

Skřivánci na niti (1969)

poster

Skřivánci na niti Jiřího Menzela jsou jedním z mnoha filmů natočených podle knihy Bohumila Hrabala. Zatímco Obsluhoval jsem anglického krále a Postřižiny mají humorný nádech, přestože se v nich objevují náznaky kritiky, Ostře sledované vlaky už jsou trošku více prodchnuté vážnějším tónem a v tomto snímku najdeme humoru nejméně. Objevuje se zde stejně jako v Ostře sledovaných vlacích jednodušší, ale velmi milý chlapec, který usiluje o dívku. Stejně tak je tu jako v Postřižinách (a vlastně i v ostatních filmech) pár, jehož manželství je neobvyklé – a to kvůli povahám a zvyklůstkám manželů.

Vidíme tu opět hrabalovské postavy, které mají mnoho zajímavých vlastností a libůstek, které bychom u lidí kolem nás nehledali – přestože jejich předlohou jsou skutečné osoby. Tento typický prvek Hrabalovy tvorby je tu však více než jinde upozaděn protikomunistickým podtextem a filosofickými myšlenkami. Učitel filosofie citující Kanta na skládce železa, kde za trest pracuje. Stejně jako mnoho jiných, tvořících skupinu inteligentních, zajímavých, svých, ale právě za to trestaných lidí. Muži po večerech sledují svlékající se vězeňkyně, ,,chodí do kina„. Strážník, který je má na starosti, není ukazován v černém světle, naopak ho poznáváme i z osobní stránky, právě on je součástí toho zajímavého manželského páru, o kterém jsem mluvila. Jeho novopečená manželka se mu neustále schovává, rozdělává si oheň v koupelně a spí na skříni nebo na podlaze. Není však jasné, jestli je narušená, jestli je prostě hravá, jestli chtěl Hrabal ukázat, že Romové jsou zvířata a neznají moderní zařízení jako je kotel nebo postel (což snad říct nechtěl) nebo jestli je s manželem nerada.

,,Ty seš typická česká nátura, jen dostaneš funkci a už si myslíš, že hovno je tvůj strejc!“

Právě filosofický nádech a protest proti režimu braný s nadsázkou vede spíše k zamyšlení než k úsměvu. V srdci zanechá spíše nostalgii, směs smutku a naděje. Postavy jsou výjimečné v tom, že se nenoří do depresí a nepáchají sebevraždy, popřípadě se snaží navázat jen lidský kontakt se spoluvězeňkyněmi místo aby je znásilňovali, zachovávají si stále svoje filosofování, právo na odpor a na svobodnou duši (přestože za to je dají do vězení na tvrdo a ne na takovéto prace), zachovávají si víru a nezdolný, možná trošku ironický optimismus.

,,Ukradli nám pravdu, kurvy!“

Film byl natočen v roce 1969, ale samozřejmě ho do distribuce pustili až po Sametové revoluci, tedy v roce 1990. Můžeme zde klasicky vidět Rudolfa Hrušinského, Václava Neckáře, Vlastimila Brodského, Naďu Urbanovou nebo Jitku Zelenohorskou.

citace z filmu

na csfd.cz

Reklamy

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s