Literatura

,,Učebnice“ tvůrčího psaní

NOVĚ 21.1. DOPLNĚNO O KNIHU UMĚNÍ PSÁT

Dnes pro vás mám první článek po dlouhé době, který spadá i do kategorie Tvůrčí psaní. Chci vám totiž doporučit a napsat bližší informace o pár knihách na toto téma. Každá se od té druhé něčím liší, každá se zaměřuje na něco jiného – všechny jsou však pro mě velkým přínosem. Pokud tedy rádi a vážně píšete, mohly by i vám tyto knihy pomoct.

Jednou z nejznámějších a nejuznávanějších knih je Tvůrčí psaní I a II od Mgr. Markéty Dočekalové, která, jak jsem zjistila, publikuje už od patnácti let. Tato učebnice má ještě třetí díl zaměřený na scénáře, ale protože o ty se nezajímám, tak jsem ji nijak nezkoumala.

První kniha Tvůrčího psaní má široký záběr. Není až tak pro spisovatele románů či novel, ale spíš obecně informuje o možnostech psaní. Najdeme zde kapitoly jako Co obnáší tvůrčí psaní, Teorie versus praxe, Internet – žurnalistika na internetu, teorie publicistických žánrů jako je Reportáž, Interview, Fejeton, Sloupek, Recenze, Komentář, Glosa, Nekrolog a další. Zjistíte, jak správně tyto útvary psát, na co se zaměřit, přidány jsou vždy ukázky, jak to má být správně a jak ne. Proloženo je to také různými cvičeními. Je tu ale také kapitola Příběh (nápad a námět, hlavní části atd.). Za přínosné považuji i rady, jak dále pracovat s médii, nejčastěji kladené dotazy, různé internetové odkazy atd.

Tuto knihu jsem si hned koupila, myslím, že je velmi užitečná a přínosná.

Druhý díl Tvůrčího psaní mě jako ,,spisovatelku“ oslovil víc. Je totiž zaměřený vyloženě jen na to, jak napsat dobře příběh. Knihy Markéty Dočekalové obecně pomůžou v pochopení a procvičení techniky.

Jsou zde informace o tom, jak se na psaní připravit – například psát autorská deník, zvolit si premisu atd. Dále kapitola Co, pro koho a jak vyprávět, Filosofie děje (plus plno cvičení), Jak doopravdy začít, Druhé dějství (jak ho psát, smysl…), Postavy (jak správně vybudovat postavu, motivace a vývoj postavy…), Dialogy, Pohrajte si s koncem (rozuzlení, klimax) a Závěrečná práce na rukopise. Dále 33 rad pro pohodové psaní, Nabídka a prodej díla, Internetové odkazy, Seznam literatury atd.

Podle mě ohromně přínosné, doslova učebnice TP. Důležité totiž není jen mít to v sobě a chtít psát, ale také se seznámit s tím, jak se to správně dělá. Všichni se musí své řemeslo naučit, nejen truhláři, ale i spisovatelé :)

Svými články přispěla i do další knihy, o které bych ráda napsala. Jedná se o knihu Rádce pro (začínající) spisovatele, novináře a překladatele 2008. Autorů je zde mnoho, jak můžete vidět ZDE. Tato kniha je docela odlišná od předchozích dvou. Nezaobírá se vůbec technikou psaní, ani seznámením s literárními žánry. Naopak, o tom v ní není téměř ani zmínka. Jednotliví autoři zde napsali o svých zkušenostech, které jsou velmi cenné.

Najdeme tu informace o tom, jak oslovit nakladatele; jaké existují možnosti vydání; jaké existují literární kluby (i na internetu) a proč je výhodné být jejich členy; jaké existují literární servery; jak uspořádat nebo se účastnit autorského čtení a proč; jaké existují kurzy tvůrčího psaní a čemu se vyvarovat při jejich výběru; jak psát pro film a televizi. Dále je zde seznam knižních veletrhů; soutěží; nakladatelství a periodik (internetových i tištěných) s informacemi, na co se zaměřují, koho potřebují atd. Také je tu sekce pro začínající novináře. Jak správně oslovit redakci; školy a kurzy pro novináře; informace pro začínající fotografy; jak spolupracovat s rozhlasem a založit vlastní rádio. Dále informace pro začínající překladatele.

Líbí se mi, že jsou zde k dostání zkušenosti lidí, kteří pracují v oboru, spousta odkazů a adres. Dala jsem si záložku téměř na každou stránku a těším se, až si vše projdu.

Další knihu, kterou jsem mohla prozkoumat a získala z ní mnoho důležitých poznatků, je Kurz tvůrčího psaní od Evy Musilové. Je opět odlišná od třech uváděných, protože se nezabývá ani technikou, ani radami v branži, ale samotným textem z jeho zvukové stránky a čtivosti. Neporadí nám, jak sestavit správně příběh, ale jak text ozvláštnit, pomocí čeho si vytvořit vlastní osobitý styl a nepsat jen jak stroj. Upozorňuje často na jazykové chyby, které pramení z neznalosti slohu a jazyka. Pokud chcete psát anglicky, asi vám tato kniha moc nepomůže.

Najdeme tu praktické kapitoly, například Jak se shromáždí a utřídí materiál (kde hledat informace pro knihu atd.); Osnova (jak na osnovu a úvod); Rozhodli jste se psát. Potom už rady k samotné formě textu: Čemu se při paní vyhnout (útočnost a kritičnost, přemoudřelost, výsměšnost, prolezlost předsudky, křížení stylů, košatost, ale také popírání členu nebo celé věty a další češtinářské chybičky); Jazykové jevy všeho druhu (různé chyby spíše mluvnického rázu, které ruší mnoho textů); Jednotlivosti, které hodně napoví; Falešná vazba. A pro mě nejužitečnější: Metody oživování textu aneb jak čtenáře neunudit k smrti (oživit lze otázkami; slovy, které mají pěkný tvar; velkou slovní zásobou; zvolením správných slov atd.). Také zde najdeme Vlivy angličtiny; Naučný text; Když píšete pro děti a Rozbory – takové ukázky na konec.

Závěrem se mi líbilo pár ukázek toho, jak může být text neúmyslně vtipný, když si lidé neuvědomí dvojznačnost vět třeba ve spěchu:

Bylo vidět jeptišky, jak kosí trávníky a kněze.

Potkal sestru, která vedla na řemínku psa a bratra.

Potápěči používali gumovou kapuci navlečenou přes hlavu, kterou před ponořením odstranili.

Potom štěně vleže odměníme.

Poslední knihou, o které bych napsala, je Umění psát od Nigele Wattse. Tato kniha je plná rad především pro romanopisce, ale inspirovat se můžou i povídkáři. Na úvod spisovatel udává například důvody, jak je důležité být dobrým čtenářem, co znamená mýtus ,,spisovatele“ a jak tuto knihu používat. Radí nám, jak postupovat při získávání informací, jak se správně na psaní připravit  – a to i po stránce vytvoření osobního prostoru a času. Z hlediska samotného procesu se dozvíme, jak správně vystavět zápletku, dialogy, z jakého hlediska může být příběh vyprávěn, popisuje osmibodovou dějovou křivku. Podrobně se zabývá charakterizací postav, hledáním vlastního stylu, jak stanovit téma, syžet a tezi a jak postupovat při editaci textu, ale také při snaze knihu piblikovat. Autor nevěší začínajícím spisovatelům před oči vidinu úspěchu, naopak, po přečtení této knihy je nám jasné, že román může vznikat několik let, přitom některé části můžeme po přečtení rovnou vyškrtat, přestože jsou to měsíce práce. Že spisovatel musí být i dobrý psycholog a musí oplývat empatií. Za každou kapitolu přidává cvičení, po kterých si může být spisovatel jistý, že vše správně pochopil a že se mu daří.

O erudovanosti tohoto spisovatele svědčí několik knih, které již vydal.

—————————-

Máte vy tip na nějako knihu tvůrčího psaní?

Advertisements

5 thoughts on “,,Učebnice“ tvůrčího psaní

  1. Popřemýšlím, jestli si nesehnat někde to Tvůrčí psaní 2. Nemyslím si nikdy, že by se někde ocitly mé výtvory, ale bylo by fajn se něčím poučit a být lepší :) Už jen kvůli sobě samotné.

  2. Myslím, že by byly základy fajn, viď :D Už jednou jsem se poučila, když jsi psala, že je fajn si rozvrhnout postavu – jak vypadá, jaké má vlastnosti, reakce a chování, jak se bude postava vyvíjet a rozvíjet :) Taky jsem si zachycovala některé body, které se staly anebo které bych chtěla do budoucnosti, pak jsem se k nim vracela a rozvíjela je. Ale momentálně nemám vůbec náladu na tyhle rozsáhlejší, kde je tohle zapotřebí. Jsem naprosto bez inspirace, takže se pouštím vždycky do nějakých kratších :)

  3. Jojo, přijde mi, že to delší vždycky končí nezdarem. Takové to „po tom všem to fakt zakončím takhle?“ a taky to, že pak si uvědomíš, že to téma je plytké a hrozně neoriginální. A říkáš si, že to úsilí je veškeré v háji. A ani to nemá cenu přepisovat :) A to já neumím psát krátké :D Nikdy jsem neuměla :D Jednou jsem psala ve škole, bylo to na pc a učitelka mi vytkla, že tam mám málo napětí :D Že to mám hodně rozvinutý a pak rychlý zvrat – to kvůli tomu, že už tak jsem přetáhla dost čas. A u maturity mi to vytkla zase, jenže to mi už nezbyl papír :DD Já se totiž hodně vyžívám v popisování vnitřních pochodů, což u těch hodně krátkých nemůžeš dělat, pokud v tom nemáš praxi. A já nemám :D Ale i tak se snažím. O takové ty hodně krátké :D

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s