Filmy

Mahler (1974)

https://i0.wp.com/upload.wikimedia.org/wikipedia/en/0/06/Photo_of_Gustav_Mahler_by_Moritz_N%C3%A4hr_01.jpg

Životopisné filmy mají několik úskalí. Málokdy je možné dostat na plátno všechny důležité momenty ze života osoby, o níž film pojednává. Často se režisérovi nepovede utvořit ucelený obraz lidského života, který by podal dostatek informací i někomu, kdo danou osobu vůbec nezná. Otázkou je, jestli by se o to měl režisér vůbec pokoušet.

Mahler z roku 1974 od režiséra Kenna Russella je po formální stránce brilantní. Retrospektiva vložená do časové linky vlaku jedoucího do Vídně je velmi svěží a ne rušivá. Vzpomínky skladatele Mahlera od jeho dětství až po dospělost nezní v kontextu násilně či nesmyslně, jak to bohužel v mnohých filmech bývá. Informace, které jsou divákům prostřednictvím nich předávány, nejsou zbytečné, ale obohacující. Několik z těchto propojení bylo prostřednictvím hudby, která hrála umělci v hlavě, což je velmi zajímavý způsob, jak děj přenést do minulosti. Především to vyniklo ve scéně, kdy je malý Gustav zamčený v komoře a tiskne si ruce na uši. Zvolit jako podklad scén výhradně Mahlerovy skladby bylo velmi prozřetelné. Ve filmu se sice objevují i rané skladby jeho ženy Almy, ty však nijak nenarušují atmosféru, naopak dobře slouží k vykreslení její osobnosti.

Mahler v tomto snímku není zobrazen v příliš příznivém světle. Jako skladatel je sice vynikající, ale jako manžel a otec ani ne. Jeho „zotročování“ ženy na něj hází takový stín, že vysvětlení, že dokud žije hudbou, žije láskou – tedy svojí ženou Almou, vyzní jako ohromné klišé a snaha udržet si majetnicky duši, kterou uzmul. Má také dvě děti, které se nezdají být ve filmu až tak zanedbávané, jak ve skutečnosti možná byly, především proto, jak sofistikovaně jim, přestože malým, Mahler vysvětluje složité otázky ohledně nebe, andělů a smrti.

V tomto filmu je i přes jeho formální kvality několik podstatných nedostatků, které mu z hlediska životopisného chybí. Režisér se až příliš zaměřil na Mahlera jako manžela a otce, až poté jako na skladatele. Mahler tvrdí: „Diriguji, abych žil a žiji, abych komponoval“, ale ukázka jeho dirigování i přes to, že je takto neoddělitelnou součástí jeho života, ve filmu nápadně chybí. Stejně tak není ukázán v pozici ředitele opery, jak bylo zmíněno. Režisér ukazuje, jak se malý Gustl nestal studentem, protože je Žid, jak se nestal houslistou a jak jeho otec spal se služkou a byl skoupý na peníze, čemuž věnuje příliš mnoho prostoru, do kterého by mohl vložit již zmíněné pasáže, které ve filmu nejsou. Zdá se pak, že se zaměřil spíše na formální než obsahovou stránku příběhu. To jde vidět i na skvěle vizuálně propracovaných Mahlerových snech. Tyto metafory pro roli jeho ženy v jeho životě – líhnoucí se larva a stín, byly výborné. Mezi další fantastické scény patří pro mě dvě nejdokonalejší pasáže filmu vůbec, a to část v pohřební síni a část s Mahlerovým konvertováním ke katolicismu. I z toho důvodu soudím, že se režisér vyžil spíše v těchto momentech – i skrz velký prostor, který jim věnoval.

Jako film umělecký je tento snímek velmi kvalitní a člověk by nerad přišel byť o sebemenší část, avšak z hlediska životopisného se divákovi nedostane všech zásadních okamžiků z Mahlerova života.

na csfd.cz

Advertisements

One thought on “Mahler (1974)

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s