Divadlo

Reduta: Kabaret Kafka

(foto ze stránek Národního divadla Brno: http://www.ndbrno.cz/reduta/kabaret-kafka?idp=12435)

Nedávno jsem byla v Redutě na představení Europeana, s jejímž hodnocením se tu setkáte později. Věděla jsem tedy, že u Kabaretu Kafka se bude nejspíš jednat opět o alternativní představení, že narazím na všemožné šílenosti a budu valit oči, co se to na tom jevišti proboha děje. Stalo se. Těkám mezi póly Líbí a Nelíbí, postavit se však k tomu tak jednostranně není možné. Proto svůj rodící se a zdaleka ne ucelený postoj zkusím přiblížit.

Kabaret Kafka dramaticky zpracovává Kafkův Dopis otci, ve kterém Kafka velmi procítěně a detailně vysvětluje svému otci, proč se mu straní. Vzhledem k tomu, že dle popisku není autorem textu jen sám Kafka, ale i Daniel Špinar a Dora Viceníková, předpokládám, že zde došlo k několika úpravám, aby byl text povolnější k tomuto druhu adaptace. Samotný obsah je velice hluboký, místy věcný, ale také dojemný. Forma hry se snaží vystihnout duševní pochody autora. Stačí si přečíst v popisku větu: Psaní bylo pro něho spásou i zatracením, službou ďáblu, posilou i trýzní, štěstím i zoufalstvím, překážkou na cestě životem i útočištěm v čase beznaděje a porážek. Poté divák pochopí, proč vidí takové šílenosti. Objevují se zde totiž všechny tyto fáze. Ryze mužský ansámbl se střídá v roli Kafky, jeho otce, matky a sourozenců. Pomocí rekvizit a symboliky jednotlivého jednání nám herci předávají myšlenku. Dva si sedají do dortu, což je znak poslušnosti, ale také poníženosti dcery a manželky otce, jeden si dort rve do pusy, to je lakomá a žravá dcera, čtvrtý do něj prudce zaboří hlavu. Herec, který jako poslední hraje Kafku, je svlečen do naha. Dochází zde totiž k naprostému intimnímu odhalení, Kafka již řekl vše, odhalil svoji duši. Blíží se konec hry. Mezi těmito jasnými významy zde také herci bojují o dětské židličky ze školky, trhají knihy, bubnují na bicí. Také se ale nesmyslně svlékají. Všichni do jednoho hrají dokonale. Umí skvěle pracovat s hlasem i tělem. Jsou to Páni herci. Vidíme zde například Martina Slámu, Jiřího Vyorálka, Vladimíra Marka (jeho ztvárnění Kafky popisujícího otcovy světlé stránky je skvělé), Michala Daleckého a Jiřího Knihu.

Hra začíná příchodem uvaděčky, která je k nám zády. Stojí za závěsem tvořeným proužky nějakého materiálu, skrz který vidíme. My, diváci, jsme součástí zákulisí. Před námi se během jejího proslovu rozehřívá kapela. Toto obrácené divadlo mi přišlo zajímavé. Stejně tak, že během hry některý z herců chodil k mikrofonu a zády k nám vyprávěl kousky dopisu. Bylo to působivé.

Přes všechny tyto alternativní prvky, které jsem zmínila, přes originalitu a šok, který musí děj na jevišti v mnohých místy způsobovat, vidím u tohoto představení formu jako vadu celé hry. A to z toho důvodů, že obsah je perfektní. Každé slovo je důležité, každé slovo textu na diváka působí. Mezitím, co však jeden předkládá strhující obsah dopisu, jiný na jevišti jančí, svléká se, hlučí a skvěle odpoutává pozornost. Hra tak jde sama proti sobě. Vysvětlením by mohlo být, že je to přeci kabaret, ale i tak se to nehodí. Cítím v tom neúspěch ne herců, ale režiséra.

 

Reklamy

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s