Divadlo

Městské divadlo Brno: Zkrocení zlé ženy

(foto z http://www.mdb.cz/inscenace-foto-17/?hra=274)

Nová inscenace Zkrocení zlé ženy v režii Stana Slováka měla svoji premiéru sedmnáctého listopadu roku 2011 v Městském divadle Brno. Já jsem měla tu příležitost ji vidět téměř o rok později, a to sedmého prosince 2012. Této hře dal život William Shakespeare v roce 1594, od té doby zažila jeviště desítek zemí, zněla z úst desítek herců v rozličných jazycích, byla měněna, modernizována a filmována. Nevěděla jsem, jak se příběhu ujalo Městské divadlo Brno, ale doufala jsem, že představení nezmodernizovalo jako Husa na provázku hru Macbeth. Nemám nic proti tomu, když se režisér pokusí příběh přizpůsobit dnešní době, naopak tím jen dokazuje, jak je daná hra věčná, ale když se režisér rozhodne zmodernizovat jen oblečení, tedy nasadit královské gardě červené tepláky a boxerské rukavice, proti tomu už výhrady mám. Zkrocení zlé ženy od Stano Slováka pro mě bylo překvapením, protože hra není tak docela klasicky pojatá. Naštěstí však překvapením příjemným.

   Scéna, kterou navrhl Jaroslav Milfajt, se velmi podobala klasickému alžbětinskému prostoru. Jeviště bylo v půlkruhu obehnáno oponami, které tvořily náznaky dveří. Dalo se hrát i z druhého patra, které bylo umístěno nad oponami a lezlo se na něj pomocí žebříku. Dekorace byly skromné, herci používali jen ty rekvizity, které bezprostředně sloužily ke hře. Oni tak byli ti, kdo museli svými výkony vytvořit atmosféru a náležité prostředí celé hry. Od divadla z dob W. Shakespeara se samozřejmě toto lišilo, například zde ženské role hrály opravdu ženy a kostýmy Andrey Kučerové nebyly tak honosné, ale přizpůsobené třeba právě zmiňovanému lezení po žebříku. Přesto se však na základě oblečení daly rozlišit jednotlivé společenské vrstvy. Sluha měl černé montérky s prasklou kšandou apod.

Hra je vlastně divadlem v divadle. Je to příběh o divadelních hercích, kteří šli hrát na jeviště Městského divadla Brno hru od W. Shakespeara Zkrocení zlé ženy. Jeden z nich byl tak opilý, že ho vezli na vozíku a utvrzovali se v přesvědčení, že to stejně zahraje. Druhý zase nesehnal studenty na role pěti sluhů hlavního hrdiny, ale dušuje se, že on je všechny zahraje. Ředitel divadla nevěřil, že to zvládne. Když se potom tedy v představení objeví, třese se mu hlas, plete to a je neznámou nohou nucen vůbec na jevišti stát, tak diváci propuknou v smích. Když náhodou někdo něco pokazí, nepokazili to herci Městského divadla Brno, ale herci divadelního souboru, který přijel do MDB zahrát tuto hru. A že to kazili grandiózně, Zkrocení zlé ženy je komedie a nesmálo se jen publikum, ale i sami herci. Kdo ví, zda omylem, nebo to bylo schválně. Tak jako tak vždy získali obrovský aplaus jako povzbuzení, že se nic neděje – a kupodivu se opravdu nic nedělo. Tohoto povzbuzování herců, když něco pokazí, jsem si všimla v Městském divadle Brno ve většině činoher a pokládám za to za krásný prvek jeho publika.

Samotný obsah hry však režisér příliš nenarušil. Setkáváme se tu tedy tradičně s bohatým Battistem Minolem, otcem krásné Bianky a zlostné Kateřiny. Zdeněk Junák si v této roli jako jeden z mála zachoval tvář a Battistu ztvárnil s určitou honosností, která mu náleží. Bianka, kterou si zahrála Evelína Kachlířová, se ukázala být jako tatínkův mazánek. Je zde krásně vidět to, co například ve filmu nenajdeme, že nejen její sestra, ale i Bianka není úplně svatá a umí různé triky, kterých náležitě využívá – ale moc ji to nešlechtí. Například na sestru vše svádí, dělá se ublíženou a zneužívá tak tatínkovy lásky. Role její sestry Kateřiny, emancipované, své, nezkrotné, také zlostné a hašteřivé dívky, se velmi dobře zhostila Radka Coufalová. Čekala jsem někoho méně křehkého než je ona, ale její výkon to nijak nesnížilo. Dokázala se třeba skvěle zmítat v náručí Petruccia, který si ji chtěl vzít za ženu. Martina Havelku, který se ujal této role, můžeme vidět například ve Sluhovi dvou pánů nebo v Kvítku z hororu, kde předvádí opravdu fascinující výkony. Zde tomu není jinak. Vyzařuje z něj sebevědomí, suverenita, muž s vysokým egem jistý si sám sebou. Dalším brilantním hercem je Tomáš Sagher, která hrál Biančina nápadníka,Gremia. Po celou dobu se na jevišti pohyboval s dvěma hůlkami, s kterými dělal dokonce kotouly a skvěle bez nich padal. Role tohoto typu mu sedí, jak můžeme vidět i na Bídnících. Dále si zde zahrál Jakub Przebinda, a to jednu z hlavních rolí – mladého Lucenzia, který se stále hubičkoval s Biankou. Všichni teď už víme, že představitel jeho sluhy Trania, Michal Isteník, má JAMU. Skvěle hrál i Jakub Uličník, který dokonce zahrál na harmoniku. Potlesk si zasloužil i Jaroslav Matějka, který ztvárnil pět postav, jak jsem již zmiňovala, a Alan Novotný, který hrál Petrucciova sluhu. Dále ve hře vystupuje Zdeněk BurešRastislav Gajdoš, Josef Jurásek a Eva Gorčicová.

Nakonec musím říct, že Zkrocení zlé ženy nemám ráda. Jako příběh. Nesouhlasím s tím, že by žena měla bát zkrocená do podoby, v jaké je v tomto představení. Nemyslím si, že by inteligentní chlap taky takovou ženu chtěl, když by dělala, jak on píská. Viz Stepfordské paničky. Taky si myslím, že kdyby opravdu byla Kateřina taková, jak ji vždy na začátku vykreslí – změnit by se nedala a Petruccia by si nevzala. Není to pro mě moc reálné. Na druhou stranu, pokud opravdu všem kazila život a neuměla se chovat slušně, je dobře, že ji někdo zkrotil. Ale aby zcela ztratila sama sebe, s tím nesouhlasím.

více informací fotografie

Advertisements

One thought on “Městské divadlo Brno: Zkrocení zlé ženy

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s