Divadlo

Městské divadlo Brno: Papežka (muzikál)

(obrázek z http://www.mdb.cz/inscenace/276-papezka/)

Ve středu 21. 11. 2012 jsem měla to štěstí vidět nový muzikál na českém jevišti, a to Papežku v režii Stanislava Moši. Hra je podle stejnojmenného románu Donny W. Crossové, hudbu složil Dennis Martin. Opět se pokusím nesrovnávat s Bídníky, přestože co do žánru je jim Papežka blíž než Čarodějky z Eastwicku.

Začátek představení mě trošku zarazil. Přestože se příběh odehrává v devátém století, přišlo mi divné dát rodinu hlavní hrdinky do chýše podobné spíš jeskyni. Celkově toto historické období mě znervózňovalo, protože jsem si nebyla jistá, co se v něm skutečně stát mohlo – a tak mi hodně pasáží přišlo přitažených za vlasy. Jakmile však uběhlo pár scén, uklidnila jsem se. Hlavní myšlenka byla ta, že v devátém století byly ženy považovány za nositelky hříchu, neměly právo na vzdělání, musely být poslušny muži. Takové otrokyně plodící děti. Logicky každé dítě pak muselo být nositelem hříchu, ale to už je vedlejší. Malou Janu, hlavní hrdinku, si zahrála Kristýna Kučerová, která uměla s obdivuhodnou dokonalostí padat na zem. Její surový otec, kterého si zahrál Stano Slovák, jí mrskal sem a tam. Těžko se mi na konci hry tleskalo, zloducha zahrál dokonale.

Jana, velmi chytrá a nadaná dívka, dostala vzdělání a možnost rozšiřovat své obzory. Její starší já zahrála Svetlana Janotová, jejíž hlas byl velmi vyjímečný a okouzloval mě při každé scéně. Stejně tak se mi líbil její herecký výkon.

(Bylo docela vtipné, jak se během představení míhal určitý počet herců, takže z jejího bratra Jana se stal během hry i voják, mnich, poté ten mnich obcoval s nevěstinci… Samozřejmě to režisérovi nevytýkám, postav tam bylo požehnaně, jen to bylo vtipné.)

Možná vás zajímá, jak se hra může jmenovat papežka, když existují jen papeži. Prozradím vám to, takže v následujících řádcích očekávejte spoiler. Kdo to vědět nechce, ať přeskočí na další odstavec. Jana byla totiž jako dívka stále odmítána, utiskována. Musela si ostříhat vlasy a vydávat se za chlapce. Poznal ji později jen její učitel a milenec, kteří ji chránili. Jako chlapec mohla studovat a překládat novořecké knihy, tak se taky naučila hodně z medicíny a zachránila současného římského papeže. Ten si ji oblíbil, lid si ji oblíbil, a zvolil ji za papeže, když zemřela. To se však nelíbilo Anastasiovi, který se o místo ucházel a byl to on, kdo papeže zabil. Jana byla velmi dobrá papežka, ale trpěla tím, že ji odhalí. Navíc čekala dítě. A. ji odhalil, zabil jejího milého – a ona na schodech potratila a zemřela. Což je docela dobrý konec, když zemřeli oba a tak jako tak by ona byla mrtvá. Anastasius se nakonec papežem nestal, napsal ale knihu o papežích a v ní ji vynechal. Její učitel však o ní vědět dal – a proto my můžeme vidět toto představení.

Další výrazné postavy, které musím ocenit, ztvárnil Ladislav Kolář (Janin učitel a rádce), Aleš Slanina (nepřekonatelný Anastasius, to už nebyl herec, to už byla jen a jen ta postava), Igor Ondříček (jeho otec), Petr Gazdík (markrabě Gerold, který jasně ví, kdy si sundat kalhoty, když jeho dívka zpívá o něžné lásce) a Tereza Martínková (římská kurtizána Marioza, jejíž hlas mě taky velmi zaujal). Celé obsazení najdete zde.

Nemohla jsem si nevšimnout poměrně propracované choreografie Julia Pouleta, která mi přišla ale většinou vtipná. Nehodila se mi do představení. Byla taková nucená na můj vkus.

Kulisy byly opět velmi dobré.

recenze / fotografie / více informací

Advertisements

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s