Literatura

Trilogie Stiega Larssona

Dívka, která si hrála s ohněmDívka, která si hrála s ohněm (Flickan som lekte med elden)

Tuto knihu jsem proti všem pravidlům četla jako první, přitom je to druhý díl. Bylo mi ale řečeno, že to nevadí, že na sebe moc nenavazují. Četla jsem názor, že prvních sto stran bylo zbytečných a když tak o tom přemýšlím, je to pravda. I tak mě ale bavily. Celkově je tato kniha povedená, jedna z mála opravdu tlustých, se kterými jsem paralelně odmítala číst jinou knihu, a tak jsem ji tahala i přes jejích 600 stran v batůžku sem a tam autobusama, šalinama a autem. Ne, že bych se od ní nemohla odtrhnout pro její čtivost, ale nechtěla jsem si v hlavě míchat postavy z různých knih, chtěla jsem být jen s těmito :). Postavy jsou zde totiž velmi originální. Víceméně všechny, některé nejsou až tak vykreslené. Hlavní hrdinka Lisbeth je figurkou příběhu, se kterou jsem se ještě nesetkala.

Knihu můžu určitě doporučit, těším se na další díly :)

na cbdb.cz

Dívka, která kopla do vosího hnízda (Luftslottet som sprängdes)

Dívka, která kopla do vosího hnízdaV pořadí třetí a také poslední kniha z edice Milénium, která dá čtenáři se svými 683 stránkami časově zabrat. Nejsem zvyklá číst knihy tak dlouho, když je čtu navíc každý den. I přes počet stran je to však opět čtivé pokračování, tentokrát nabité ještě více podrobnými reportérskými informacemi, daty a jmény. Tato propracovanost všech detailů mě fascinuje, přestože většinu jsem pouštěla jedním okem tam a druhým ven. Nejsou až tak podstatné, ale dělají knihu důvěryhodnou, až bychom dokonce přemýšleli, že to spisovatel musí brát ze skutečnosti (a nebere?).

Jedna kamarádka tvrdila, že je příběh plochý, protože byl psán narychlo, překlad také a k tomu těch politických machinací. Já toho názoru nejsem. Opět zde vidíme všelijaké zajímavé postavy, kniha se čte jedním dechem a ty pasáže popisu (kdo, kdy, jak) buďto pročtete pozorně, nebo ne.

Velmi se mi líbila pasáž se soudním procesem a celkově dobré zakončení. Pokud je něco psáno narychlo (viz Harry Potter), může to mít katastrofický účinek na konec. Tady tomu tak naštěstí není. Konec mě naprosto uspokojil, vše se vyjasnilo, nic nezůstalo otevřené, všichni dostali to, co si zasloužili. Mimo to jsem se dokonce nesetkala s žádným překlepem, což má také můj obdiv.

Na druhou stranu, kniha nijak nepřekvapí jazykem. Je psána spíše jako reportáž než beletrie, protože v beletrii bychom nepotřebovali znát tak přesné informace a spíš bychom ocenili pěkné jazykové obraty, metafory atd. Na čtivosti to ale knize neubírá.

Knihu můžu tedy doporučit, stojí za přečtení i přes svoji tloušťku :).

na cbdb.cz / zde o knize Dívka, která si hrála s ohněm

Reklamy

4 thoughts on “Trilogie Stiega Larssona

  1. Když jsem četla první díl, úplně jsem se do něj propadla. Je pravda, že mi dlouho trvalo pročíst se prvními 150 stránkami. Bavily mě i další dva díly. Tahle kniha u mě odstarovala mánii četby severských autorů. Viděla jsem obě filmové vezre – severskou i americkou. Severská pochmurná, reálnější, depresivnější. Americká – no – prostě americká. Ale líbily se mi obě. Je pravda, že s první (pro mě nezáživnou stovkou stran) se filmaři vyrovnali v několika sekundách ještě před titulky, což mi vyhovovalo…

      1. Je to asi velká móda. Opravdu dobře se čtou, zhltala jsem kolem 10 knih. Pak už jsem ale chtěla číst něco méně ponurého. A konečně jsem sehnala Betonovu zahradu, tak se těším…

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s